U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 7.

21. dubna 2010 v 19:37 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
Spadli jsme z nebe - Část 2.

Timothy má slovo: "Určitě jste to už poznali, nemám pravdu? Že taky patřím mezi Šedé. Anebo jsem teď někoho připravil o překvapení? Ale nebojte, mám toho v rukávu ještě dost. Nejdřív bych vám chtěl osvětlit, jak je to vlastně s tím mým bydlením. Jestli si pamatujete, tak jsem Amandě říkal, že bydlíme s Dustinem v jednom domě. Ale naštěstí tam nejsme jenom my dva - to už bych byl totiž dávno pod kytičkama... Ještě s námi bydlí Dickyho mladší sestra Dawn, potom Kate a Simon. Jo a ještě naše pěstounka Abbygail.

Většinou je u nás doma živo, ale popravdě jsem se do radovánek ostatních nikdy nezapojoval. No až donedávna. Přesněji po odvysílání jedné reportáže o mimozemšťanech. Název "Šedí" se uchytil až příliš rychle a my jsme ani neměli šanci se vyjádřit. Vlastně organizace nám to zakázala. Členové Gamma Vision se snaží všechno ututlat, ale tentokrát se jim to určitě nepodaří. Takže si pomalu zvykejte, že mezi vámi žijeme. Myslím si, že to bude ještě celkem zajímavé…
No a teď bych vám mohl povyprávět, jak jsme se sem, my babyloňané, vlastně dostali…"


Království Babylon, hlavní město Karmaš, jeden den do zatmění slunce…

"To snad není možný!" vstal Dustin naštvaně ze židle. "Nenávidím tě! Chcípni Timothy!"
Jeho sestra si akorát povzdechla a nechápavě se na něj zadívala. "Můžeš mi vysvětlit, kvůli čemu se vztekáš tentokrát?"
Já jsem se akorát pousmál a zapřel se do křesla.
"Ten parchant to dělá naschvál!" ukázal naštvaně na konferenční stolek.
"Cože? Co dělá?" nedokázala ho vůbec pochopit. Ostatně ani já nechápu, proč se zlobí.
"Nechává mě pořád vyhrávat! Podívej!" zasedl znovu před šachy a začal vysvětlovat.
Dawn ho chvíli poslouchala, ale brzy se do toho úplně zamotala a rychle mu vytrhla figurky z rukou. "Dobře, dobře, ale co ti jako vádí? Přece jsi vyhrál."
"Ale už popatnácté!" chytl se za hlavu a vypadalo to, jakoby si chtěl začít trhat vlasy. "Proč tu hru nebereš vážně?" vrhl na mě vražedný pohled.
Odpověděl jsem mu pokrčením ramen, ale raději jsem k tomu ještě přidal, že mě to nebaví.
Dustin zavrtěl hlavou. "Proč to teda hrajeme?"
Chtěl ještě něco říct, ale právě se s ním někdo snažil spojit telepaticky, a tak na chvíli zmlknul.
"Kdo to byl?" zeptala se Dawn, když skončil.
"Simon už přijel," řekl vážným tónem. "Musím mu jít pomoct propašovat zbraně do města."
"Chcete pomoc?" začal jsem uklízet šachy.
"Čím míň lidí, tím méně budeme nápadnější. Musí to klapnout, Time." ztišil hlas. "Zítra musíme svrhnout Chamurapiho dynastii, ať to stojí, co to stojí."
Mlčky jsem přikývnul a díval jsem se, jak můj společník odchází z pokoje. "Ať to stojí, co to stojí," zopakoval jsem a Dawn se na mě zvláštně zadívala.
"Doufám, že z toho nechceš vycouvat," rozevřela doširoka oči.
"Neblázni." zasmál jsem se. "Zatmění je už zítra - už není cesty zpět. Musíme Aghábela IV. zavraždit. Tahle tyranie se už nedá dál snášet." ujistil jsem ji o svém odhodlání.
Dawn se mlčky zadívala z okna na Babylonskou věž. Její výška již nebyla tak převratná jako kdysi. Okolní moderní stavby rušily její celkovou majestátnost, ačkoliv se jí svou výškou nemohly vůbec rovnat.
"Věřím, že uděláš správnou věc." dala tiše průchod svým myšlenkám. "Známe se už hodně dlouho, ale i tak stále nedokážu odhadnout, na co myslíš."
"Zato já tě mám kompletně přečtenou." pousmál jsem se a strčil šachy pod paži. "Uvidíme se zítra," opustil jsem pokoj a v hale si zavolal výtah.

Nevím, jaká je vaše představa o Bybyloně, ale jestli se vám vybavily hliněné domky, tak na to rychle zapomeňte. To jste totiž skoro 6000 let pozadu. Babylon již není největší město v našem světě, ale největší království ve sluneční soustavě Gaulion. Jsme národ a jsme na to pyšní. Jenže náš nynější král Aghábel IV. není zrovna spravedlivý panovník. Zkorumpovaná policie, soudy, politici… tady si spravedlnost musíte prostě koupit. Jsme vyspělá civilizace, to ano, ale problémy budou vždycky. A proto se malá skupinka občanů rozhodla zakročit. Vlastně jsme již docela známá teroristická organizace. A zítra se pokusíme ukončit Chamurapiho dynastii jednou provždy.
Zdá se vám to podivné? Taky znáte krále Chamurapiho? No věřte, že se jedná o stále jednu a tu samou osobu. Byl králem u nás i u vás na Zemi. A jak je to možné? Existuje totiž způsob, díky kterému se můžete dostat z jednoho světa do toho druhého. Stačí vyšplhat na Babylonskou věž a při zatmění vyletět slunci vstříc. Pokud neovládáte levitaci tak máte jaksi smůlu.
Ať už zítřek dopadne jakkoliv, pokud nezemřeme, čeká nás výlet do zatím neznámých končin. Protože tehdy jsme nevěděli, co je na druhé straně. Mysleli jsme si, že to bude prostě lepší než teď…

Vyšel jsem z hotelu a na ulici jsem hned někoho potkal.
"Timothy!"
"Ah, eh… Kate? Co tu děláš?"
"Hledám tě. Pojď se mnou - musím ti něco ukázat." zvedla balíček, který držela v ruce.
Kate je moje žákyně. Vám to možná bude znít trochu divně, ale tady u nás má už patnáctiletý člověk práva jako dospělý. A jelikož mi v té době už 15 bylo a jí chyběly jen dva měsíce do plnoletosti, dělal jsem si z ní kvůli tomu často srandu.
"Tak copak ti přišlo, škvrně?"
Ta se akorát pousmála. "Vyzívám tě na souboj."
"Hohoho… tak to si troufáš. Chceš konečně překonat svého učitele?"
"Jedinou podmínkou je, že budeme používat pouze elektrokinezi."
"Nejsem proti," sáhnul jsem do kapsy od svých kalhot a vytáhl kvádřík čistého stříbra. Chtěl bych vás informovat, že stříbro je nejvodivější ze všech kovů.
Pomocí elektrokineze jsem začal přeskupovat elektrony kovu a mezitím se mi u nohou stáčel tenký drát. Používám ho jako vodič na velké vzdálenosti anebo s ním odrážím útoky. Ne ale proti všemu je tahle hračka odolná. Jo a ještě to používám, když mi něco zapadne za nábytek, ale to opravdu jen výjimečně. Kate mezitím doslova roztrhala balík a zahodila jej stranou.
"Co to je? Jdeš cvičit gymnastiku?" pousmál jsem se nad fialovou stužkou, kterou držela v ruce.
"Pche," odfrkla si povýšeně a omotala si jeden její konec okolo zápěstí. "Představuju ti vylepšenou verzi tvého nepraktického drátu." oznámila mi výsměšně a pustila do látky elektřinu. A stuha se ve mžiku vteřiny naježila jako kočka.
"Obyčejná látka, protkaná nanovlákny stříbra," představila svou hračku. "Nezařezává se do kůže, může se pohybovat i bez elektřiny a tím šetří energii. Jo a líp to vypadá." postavila se do bojové pozice.
Já jsem si akorát povzdechl a za doprovodu několika jiskřiček jsem poskládal drát znovu do tvaru kvádru.
"Hej… já jsem tě vyzvala na souboj!" zvýšila hlas.
"Ale ty jsi mě přece už porazila, Kate."
"Vážně?" podivila se, ale očividně měla radost, že to slyšela.
"Vylepšila jsi mou techniku - to je dostatečný důkaz. A stejně nechci, abys byla smutná, že jsi zase nevyhrála."
No… asi jsem se neměl tak vytahovat, protože se mi její stuha okamžitě obmotala okolo krku.
"Nějak moc si věříš," zadívala se mi zblízka do očí a celkem ji těšilo, že převzala na chvíli kontrolu. To už jsem ale držel stuhu a přitáhl jsem si ji k sobě.
"Našel jsem první nevýhodu, zlato. Jsi z toho krásně rudá."
Šlo úplně vidět, jak v ní začíná bublat vztek. Šikovně se protočila a málem jsem byl bez hlavy. Na stuhu úplně zapomněla a přešla na stará dobrá bojová umění. Její noha mi těsně zavadila o ucho.

Vždycky mě bavilo ji škádlit. Abych řekl pravdu, tak mi hodně připomíná Amandu a její chování vůči mně. Ale nejsem si jistý, jestli by Just dokázala vykopnout nohu takhle vysoko. V tomhle je Kate prostě mistr. Ale raději jsem od jisté doby s ní bojová umění přestal trénovat. Přece jenom je tu hodně blízký fyzický kontakt a jsem nechtěl, aby to zašlo dál.
Věděl jsem, že je do mě zamilovaná a ona zase věděla, že nejsem na dlouhodobé vztahy. Jenže její city se nikdy nezměnily. Ani po tom, co jsem udělal. A ani po dalších dvou letech.
Kate je pro mě pořád jen malá holka, která žije ve vysněném světě fantazie.

Kate
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kajtulka Kajtulka | Web | 22. dubna 2010 v 7:23 | Reagovat

Pěknej díl :-)
Ty to máš už nějak promyšlené?? Ten obrázek už tu byl před před.. xD A teď je v příběhu, tak to musíš pořádně promyšlené, ne?
To já postupuji tak, jak to zrovna napíšu :D

2 KaThea KaThea | Web | 22. dubna 2010 v 14:21 | Reagovat

Ha, stuha! xD Když jsem ten obrázek poprvé viděla, moc jsem to nechápala, ale teď vidím, že to není jen tak nějaký obrázek, ale má svůj význam. Jen pořád nechápu ty jabka. xD

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 22. dubna 2010 v 18:24 | Reagovat

[1]: jo no... mám to celkem dost promyšlený. jinak bych asi nedokázala psát :-D V té době, co jsem ten obrázek kreslila, tak Kate ještě neměla jméno - prostě existovala. Ani teď ještě nemám vymyšlenou pořádně její povahu ale vím, že se mi někdy v budoucnu bude hodit. třeba pro zápletky a tak :-D

[2]: heh... jablka jsou její nejoblíbenější jídlo :-D no a tak si je napíchla na stuhu a potom je sní :-D :D

4 Tarin Tarin | Web | 26. dubna 2010 v 13:25 | Reagovat

Bolo to dobré. :) Zase zme sa niečo dozvedeli o ich životoch a minulosti. :D

5 Yone Yone | Web | 30. července 2010 v 12:21 | Reagovat

Achjoo.. KaThea mi sebrala to co jsem chtěla napsat. XD

Hmm... dobré! :D Minulost mě zajímá. Chci vědět co jsou vlastně zač! (protože nějací emzáci z Marsu asi ne...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru