U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 10.

18. dubna 2010 v 13:35 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
"Hej," přiklekl si okamžitě k dívce, ale stále se ostýchal se jí byť jen dotknout. Věděl, že když to udělá, jeho postoj k ní se navždycky úplně změní. Že už se na ni nebude dívat jako na cizince, ale bude pro něj něco víc. Moc dobře to věděl. I to, že odteď zažije jen dny plné utrpení a bolesti. Ale i přes to si její hlavu přitiskl něžně na rameno. Ruce položil na dívčina záda a přesně v tom okamžiku… se jeho srdce bolestně roztlouklo…


Richorette nabral zpět svoje vědomí, ale to už Edvin nebyl v jeho dohledu. Dva muži ho táhli skoro po zemi znovu do pracovny. Připadal si jako kus nábytku, který nikam nepasuje a pořád je přemisťován z místa na místo.
Konečně pod sebou ucítil pevnou židli. Pevně přitiskl víčka k sobě, aby mohl konečně zaostřit na čaroděje, který k němu vítězně kráčel.

"Mám to tady přeházet naruby nebo mi knihu stínů vydáš dobrovolně?" zeptal se Gran Aistn.
Richorette se pousmál. "Tak si ji najdi - ať z toho máš alespoň nějaký zážitek."
"Jak chceš," oplatil mu úsměv a přešel k pracovnímu stolu. Očima přejel po papírech, ale neviděl nic, co by pro něj mohlo mít nějakou hodnotu. A tak je rukou všechny shodil na zem. Poté prohrabal šuplíky, prohlédl všechny police, skříně a stolky, ale všude bylo jen obyčejné čarodějnické harampádí.
"A copak je tohle?" poklepal na prosklená dvířka. "Věštíš z křišťálových koulí?"
"Jak jsi to poznal?" ušklíbl se Richorette, ale to už Gran tahal jednu z nich ven. Začal si ji v dlaních prohlížet ze všech úhlů a dumal nad tím, jak jen někdo dokázal takhle dokonale zapečetit kus papíru ve skle.
"K čemu to slouží?" nechal se unést, ale rychle přešel k původní otázce. "Ale nejdřív: Kde je ta zatracená kniha stínů?"
"Nemyslím si, že by člověk s tvou inteligencí přišel na místo, kde spočívá," dráždil ho Richorette. "To, že dokážeš obejít rovnocennou výměnu, ještě neznamená, že můžeš získat i nesmrtelnost."
"Jenže tohle je to, co TY chceš." přistoupil k němu čaroděj blíž.
Richorette zavrtěl pobaveně hlavou. "Obejití přírodních zákonů mi jen usnadní a urychlí získávání duší. Tvoje vědění je jen malý střípek ve velké skládance. Za deset, dvacet let bych na to přišel klidně sám. V podstatě tě nepotřebuji."
Gran Aistn se na něj nenávistně podíval. "A co kdybych celou tu tvou chajdu spálil?"
"Pak tedy přijdeš o možnost stát se nesmrtelným." pokrčil rameny, jakoby mu na ničem tady nezáleželo.
"A co kdybych zabil tebe?" kývnul na jednoho ze svých kumpánů a ten okamžitě přiložil Richorettovi nůž na krk.
"Když to uděláš, změníš několika lidem život, ale stejně jednou umřeš."
Čaroděj začal ve svých dlaních vzteky drtit skleněnou kouli. Nejednou se s ní napřáhl a…
"NE!" vyletěl Richrette ze židle a vrhl se po něm. Nezabýval se čerstvě pořezaným krkem, pouze se snažil vytrhnout Aistnovi kouli z rukou. Než se ale nadál, jeho komplici ho znovu usadili na židli a každý jej uzemnil za jedno rameno.
"Ale, ale," upravoval si Aistn rozcuchané vlasy. "Konečně jsi odhalil svou slabinu. Tak a teď mi řekni, kde je kniha stínu, nebo skončí tahle překrásná koule na tisíc kousků."
"Dobře! Souhlasím!" vykřikl Richorette. "Pod stolkem u zrcadla jsou v podlaze tajná dvířka. Je tam to, co hledáte." odříkával uspěchaně, že si sotva stačil.
Čaroděj si strčil kouli pod paži a vydal se odsunout stolek. Přikleknul si a za chvíli už opravdu oddělával tajná dvířka stranou. Sáhnul dovnitř a vytáhl nějakou kovovou skříňku. Položil si ji na pracovní stůl a bez problémů ji otevřel.
"Překvapuje mě, že na ní nemáš ani zámek," pousmál se Aistn a vytáhl ze skříňky něco oblého, zabaleného v tmavomodrém šátku. Rozvázal jednoduchý uzel a zadíval se na podivný skleněný útvar. Podobal se tomu, co držel pod paží, ale tenhle měl na sobě viditelné nerovnosti a uprostřed byl černě zabarvený.
"Aistne, Žak je mrtvej!" vpadl do místnosti zadýchaný Henry. Čaroděj mu ale nevěnoval sebemenší pozornost.
"A tohle je jako co?" začal se čaroděj rozčilovat. "Chci knihu, Richorette! Kde máš tu zatracenou knihu!" Ve vzteku popadl pokřivenou skleněnou kouli a chtěl s ní už doopravdy mrštit o zem, jenže jen co se jí dotknul, jeho prsty se přilepily k nerovnému povrchu a při zatáhnutí mu nepříjemně zakřupalo v kříži.
"Och!" sehnul se a chtěl se volnou rukou chytit za bolavá záda, ale úplně zapomněl na to, že pod paží drží jediný předmět, který na Richoretteho platí, a koule dopadla na zem a odkutálela se k Henrymu. A ten, jelikož nevěděl, jakou má předmět vlastně cenu, rozběhl se raději na pomoc svému shrbenému společníkovi.
"Co to má být?!" řval Gran Aistn a snažil se oddělat svou ruku od podivného předmětu, jenže ten nedržel pevně jen na jeho kůži ale i na psacím stole.
Jeden ze dvou kumpánů, držících Rivhoretteho, mu vyběhl na pomoc, ale když chytl čaroděje za ruku, přilepil se taky. To už byl ale Henry v rozběhu a obrovské dlaně měl rozevřené také k uchopení.
"NÉÉÉ!" křičeli oba dva, ale masivní muž měl oproti svému vzrůstu miniaturní mozeček, a tak je chytl za zápěstí a zatáhl. Sice se posunul celý stůl, ale Henry už svůj stisk povolit nedokázal. A protože byl všude zmatek, Richorette okamžitě využil situace a žduchnul i do toho posledního chlapa. Ten sice zavrávoral, ale stihl se nešikovně chytit svého přilepeného společníka. A tak tam potupně skončili přilepení všichni.
"Richorette!" zakřičel vztekle Aistn.
"Promiň příteli," usmál se a vydal se pro kouli, která čaroději upadla na zem. Zvedl ji a utřel nabalený prach do rukávu - naštěstí se jí nic nestalo.
"Možná je čas vysvětlit, k čemu jste se to vlastně přilepili," pokračoval a odsunul si židli v dostatečné vzdálenosti od nich. Posadil se a na jeho obličeji se objevil tolik kýžený vítězný úsměv.
"Panové, představuji vám můj první pokus s rituálem nesmrtelnosti. Už za malou chvíli se stanete součástí největšího tajemství světa."
"Co to tady blábolíš?!" zakřičel Aistn, který byl vzteky celý rudý.
"Zjednodušeně řečeno, ta koule z vás právě vysává život; hned vysvětlím." skoro zazpíval, jak šťastný byl. "Je to v podstatě nepovedený pokus o vytvoření tohohle," zvedl skleněnou kouli, kterou držel v ruce. "Snažil jsem se dát lidské duši hmatatelnou podobu. Bohužel se mi to trochu nepovedlo a přivolal jsem místo toho Smrt. To je ta černá věc uprostřed." ukazoval prstem. "Víte, není lehké udržet duši v této podobě, a hlavně v našem světě, příliš dlouho - Smrt si k ní stejně vždy nějak najde cestu. A od té doby je tahle koule soběstačná a kdykoliv přijde se stykem s nějakou lidskou duší, chytne ji a už nepustí. Smrt je opravdu nenasytná - a zvláště tahle, která je uvězněná v mé kouli. Už to bude z pár let, co nedostala nažrat." zašklebil se spokojeně.
"Koleduješ si!" zakřičel zoufale Aistn, jenže to už ho opouštěl cit v nohách a on pomalu klesal dolů.
"Zahrávám si s ohněm, to je pravda," přikývl Richorette, "ale já jsem ten, kdo chytil Smrt. Nebo aspoň její část." usmál se.
Jenže Gran Aistn se už nezmohl ani na jediné slovo. Z jeho hlavy utíkaly všechny myšlenky jako zběsilé až nakonec nedokázal myslet vůbec na nic. Postupně všichni klesli do kolen a klidně, jakoby usínali, zavřeli už nadobro oči…

Pito Richorette a Edvin Josent

Richorette si povzdechnul a posadil Edvinovu duši zpět na své místo. Zadíval se čtyři nové mrtvoly ve své pracovně, ale nechtělo se mu zrovna přemýšlet, jak se jich zbaví. A že měl hodně způsobů. Raději se šel ale podívat, jestli se Edvinovi a Malice něco nestalo. Po cestě našel další mrtvolu, ale nejdřív do ní několikrát kopnul, aby se přesvědčil.
"Haló? Jste v pořádku?" odstrčil dřevo, které podepíralo kliku.
"Pane?" odemknul Edvin okamžitě dveře. "Pane, kde jsou ti ostatní?"
"Žádný strach, postaral jsem se o ně," položil mu ruku na rameno. "A kde je Malice?"
Edvin se k němu naklonil a něco mu pošeptal do ucha.
Richorette potom nakouknul do kůlny a natáhl k Malice ruku, aby jí pomohl na nohy.
"Co říkáte tomu, kdybychom si dneska dali všichni volno?" navrhl.
"Pane," stiskla Malice nepatrně jeho dlaň. "Moc vám děkuji, ale… já potřebuji něco dělat. Nedokáži teď sedět a myslet na všechno, co se právě stalo…"
Richorette se začal škrábat ve vlasech a snažil se vymyslet nějaké jiné řešení. Nakonec si ale znovu povzdechnul.
"Dobře, pomůžeš mi uklidit v pracovně. Ale nejdřív musíme odsud s Edvinem něco poodnášet…"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kajtulka Kajtulka | Web | 19. dubna 2010 v 7:21 | Reagovat

Skvělej díl.. Ale o Malice s Edvinem tam tentokrát byla jen malá zmíňka... Ale je dobře, že se Pito bojí o ty koule.. O ty dva(O.K. tak byla jen edvina..), že zemřou nebo je v tom něco jiného?? Jinak samozřejmě, těším se na další díl :) Snad to bude brzy XD Taky jsem líný človíček :-) V poslední době jen přidělávám druhým problémy- a hlavně sama sobě :(   :D  ..puberta... xD aspoň myslím.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru