U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 11.

24. dubna 2010 v 11:50 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
"Co říkáte tomu, kdybychom si dneska dali všichni volno?" navrhl.
"Pane," stiskla Malice nepatrně jeho dlaň. "Moc vám děkuji, ale… já potřebuji něco dělat. Nedokáži teď sedět a myslet na všechno, co se právě stalo…"
Richorette se začal škrábat ve vlasech a snažil se vymyslet nějaké jiné řešení. Nakonec si ale znovu povzdechnul.
"Dobře, pomůžeš mi uklidit v pracovně. Ale nejdřív musíme odsud s Edvinem něco poodnášet…"


"Posbírej všechny ty papíry na podlaze, ano?" řekl Richorette zatímco přirazil stůl zpět ke zdi. Malice si tedy klekla na zem a začala všechny dávat na jednu hromadu. Některé listy byly hustě popsané, některé ušmudlané a některé zahnědlé stářím a tvářili se, jakoby se chtěly každou chvíli rozpadnout na prach. Celkem ji zajímalo, co všechny ty obrazce na nich znamenají, ale stejně by to nepochopila.

"Achjo," povzdechl si čaroděj. "Měl jsem tady takový úžasný systém… myslím, že mám na příštích pár dní o zábavu postaráno."
"Můžu se na něco zeptat?" položila Malice papíry na stůl a zadívala se na ně. "Proč… proč ti lidé vlastně přišli?"
Richorette se trochu pousmál. "Chtěli znát tajemství nesmrtelnosti." odpověděl jí. "Ale slibuju, že něco podobného se už víckrát opakovat nebude."
"Kdy jste tady naposledy utíral prach?" přejela prstem po poličkách, jakoby ho vůbec neposlouchala.
"Popravdě už to nějaký ten měsíc bude. No… když už stejně všechno skončilo na zemi, tak by se to tady mohlo pořádně vypucovat." uznal.
"Zajdu si pro kbelík," nabídla se děvečka okamžitě a zmizela z pokoje.
Richorette si akorát povzdechnul. Tahle atmosféra se mu vůbec nelíbila, ale den či dva se to pokusí překousnout.

***

Slunce už zapadlo a obloha ztratila svoje nadýchané červánky. Postupně se začala zbarvovat do stále tmavší a tmavší modré a připravovala vše živé zase ke spánku.
Edvin seděl na lavičce a čekal až Malice zamete dvůr. Řekl jí, ať to udělá až ráno, ale nedala si říct. Vlastně ani nic neřekla, prostě si vzala koště a začala dřít každičké zrnko prachu z ušlapané půdy.
'Za chvíli se ta hlína přemění na sklo…' pomyslel si. Prach se ale hýřil dál a Malice neměla v úmyslu přestat. Dokonce si ani nevšimla, že Edvin odešel. Zašel do domu pro ručník, ale na chodbě potkal Richoretteho, jak zamyká pracovnu.
"Ještě jste nešli spát?" zvedl obočí nepřiměřeně vysoko.
"Malice ještě zametá dvůr."
Čaroděj si strčil klíč do kapsy. "Proč to neudělá ráno?"
Edvin akorát pokrčil rameny.
"Achjo," povzdechl si a konečně mu došlo, že dneska vzdychá snad už posté.
"Postarej se o ni, ano? Něco s tím prostě udělej. Chápu, že ji to trápí, ale moje trpělivost nekonečná není." zakončil pro jistotu rozhovor a odebral se do svého pokoje.
Když Edvin znovu vyšel ven, děvečka se posunula možná tak o dva metry ze svého původního místa.
"Malice, přestaň." chytl koště. Ta se s ním ještě pokusila zacloumat, ale vzápětí se už naštvaně dívala na Edvina.
Ten nasadil stejný výraz. "Pusť to, sakra!"
"Ty to pusť!" nedala se a začala se s ním přetahovat. Ale Edvin byl přece jenom o něco silnější. Koště dopadlo na zem, načež Malice rychle schovala za záda svoje zarudnuté ruce.
"Co tě to napadlo takhle se dřít? Na, vem si tohle." přimáčkl jí na hruď ručník a ona si ho trochu neochotně vzala.
"Ohřál jsem ti dvě vědra vody, ale za tu dobu už to budeš mít možná i studený. Notak nestůj tam a pojď dovnitř!" zvýšil trochu hlas, aby ji konečně rozpohyboval.
"Ty jsi ohříval vodu?" zeptala se, když za ním došla do pokoje pro hosty.
"Ano, ale tys mě nevnímala, když jsem ti říkal, že se máš jít okoupat." řekl trochu naštvaně a otevřel skříň. Sáhnul dovnitř pro nějakou košili a přiměřil ji k Malice. "Tahle by měla být dobrá," přidal ji k jejímu ručníku a znovu se začal přehrabovat v oblečení.
"Čí to všechno je?" zadívala se dovnitř.
"Teď už je to jen tvoje, jestli ti to padne. A komu to kdysi patřilo, si můžeš snadno domyslet." podal jí poslední kusy oblečení a zavřel skříň. Potom jí otevřel dveře od koupelny a vyzkoušel, jaká je voda ve vědrech.
"Tak akorát. Jestli si budeš umývat hlavu, můžu ti ohrát ještě trochu vody."
"To je dobrý." chtěla se pokusit o úsměv, ale nějak nenacházela sil natož důvod. Edvin mezitím zavřel dveře a šel si sednout zpět na lavečku. Možná je tady Malice už nějaký ten týden, ale stále ji pro jistotu na večer zamyká. A dnes? Bůhví, co je dneska ještě schopná udělat.

"Edvine?" probudil ho Malicin hlas.
"Co- co je?" zeptal se zmateně. Když si konečně přivykl na tmu, zjistil, že venku usnul. Protřel si unaveně oči a pomalu se postavil. "To jsi tam byla tak dlouho?"
"Promiň, trochu jsem se pozapomněla." zadrkotala na závěr věty zuby.
Edvin jí okamžitě sáhnul na úplně ledovou ruku. "Ty ses dneska snad zbláznila, nebo co…" zašeptal, ale v jeho hlase šlo slyšet, že se zase zlobí. "Zajdu ti ještě pro deku. Žádnou v pokoji nemáš, že?"
Malice zavrtěla hlavou.
Byla jí strašná zima. A ještě hůře než předtím. Všechno se jí začalo zase vybavovat a její tělo se jako na povel rozklepalo ještě více. Najednou jí ale na ramenou usedla teplá a velká deka. Pevně si ji přitáhla k sobě a zabořila do ní nos.
Edvin se mezitím vydal k jejich pokojům, ale Malice zůstala stát, jakoby jí obyčejná deka dávala vše, co právě potřebuje. Ale i přes to jí stále něco chybělo…
Mladík se ale musel pro děvečku vrátit a chytit ji kolem ramen, aby se konečně odlepila z místa. Oba se rozešli zároveň, jakoby každý dokázal předpovědět budoucí kroky toho druhého. A přitom to tak vůbec nebylo. Ani Malice nebo snad Edvin vůbec netušili, na co ten druhý myslí. Mohli se pouze domnívat, ale jejich záměrem nebylo ani v nejmenším znát toho druhého. Občas spolu sice prohodí pár slov, ale v podstatě jsou to jen dva velmi odlišní cizinci. Ani o přátelství tu nemůže být vůbec řeč. Tak co tedy? Co je to za příjemný hřejivý pocit, kterého se tak těžce vzdává?
"Malice, už jsme tady." promluvil Edvin a ona si konečně všimla, že stojí před otevřenými dveřmi od svého pokoje. Ruka z jejích ramen zmizela a s ní i všechno, co za posledních pár sekund prožila. Všechno, čeho se dnes večer nehodlala vzdát!
Otočila se a pevně Edvina objala. Deka jí spadla z ramen, ale nebylo to nic proti tomu, co by mohla ztratit, kdyby před chvílí zaváhala.
Edvin automaticky zachytil její přikrývku dřív, než mohla celá dopadnout na zem. A teprve až teď si uvědomil, co se vlastně stalo. Chvíli nebyl vůbec schopný slova. Srdce mu bušilo a tlukot vyháněl všechny myšlenky z hlavy. Těžce polknul a nadechl se na slova. Do poslední chvíle nevěděl, co říct, ale jakmile otevřel pusu, Malice jej sevřela ještě pevněji. A tehdy pochopil, že slova jsou zbytečná. Teď už jeho tělo neřídil rozum, ale srdce.
Pomalu zvedl deku a přehodil si ji přes záda. Jednou rukou chytil Malice kolem pasu a vešel s ní do jejího pokoje. Zavřel za sebou dveře a opřel se o zeď. Pomalu se po ní svezl až k zemi a zabalili se s Malice pevně do deky.
Tohle je ono - tohle je ten pocit. Tak dlouho jej Malice hledala, že vůbec nedokázala uvěřit, že jej právě nalezla. Konečně se zase cítí v bezpečí. Konečně našla místo, kde může být sama sebou. Kde se může ukrýt, když jí bude nejhůř…
Jenže si zdaleka neuvědomovala, jak sobecká právě je. Že si bere jen pro sebe a nedává nic nazpět. Ale Edvinovi to v téhle chvíli nevadilo. Stačilo mu, že ji může držet v náručí. Že se jí může dotýkat beze strachu a hladit ji po vlasech. Utápěl se ve svých vlastních pocitech mnohem silnějších, než byly ty její, až ho trochu děsilo, že takhle znenadání vyplavaly na povrch. Myslel si, že díky Paule jeho srdce zhynulo, ale asi se mýlil. A moc dobře věděl, že toho bude zítra ráno litovat. Ale teď už není cesty zpět. Bude to bolet, ale jestli ji bude moct přivinout k sobě takhle každý večer a stále něžněji a něžněji, tak to vydrží. Protože ji miluje. Nejkrásnější dívku, která existuje v jeho světě.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sakura Uchiha and Hinata Uzumaki Sakura Uchiha and Hinata Uzumaki | Web | 24. dubna 2010 v 12:34 | Reagovat

krásný blog

2 A. Takayo Aki de´Corvin A. Takayo Aki de´Corvin | Web | 24. dubna 2010 v 12:35 | Reagovat

Nevím proč, ale když vidím Richorette tak si vzpomenu na mrkev XDDDDD
Jinak dobrý díl, jen nemám čas číst všechny, bohužel. xP

3 Kitsune Kitsune | 24. dubna 2010 v 14:04 | Reagovat

krásný ...
těším se na další díl x)

4 Nokaschi Nokaschi | Web | 24. dubna 2010 v 15:03 | Reagovat

Ahojky :-D

5 Suhika Suhika | Web | 24. dubna 2010 v 16:51 | Reagovat

Chňá to je doják....XD Dypak bude načrtnutej ten Richorette??? Jinak konec se mi mooooc líbil...XD

6 Nakano Miharu Nakano Miharu | 24. dubna 2010 v 18:11 | Reagovat

[2]: jo mrkev jo? tak děkuju pěkně :D

[5]: Richorette je už nakreslený. najdeš ho tady:
http://magic-web.blog.cz/1004/pito-richorette-a-edvin-josent

7 Suhika Suhika | Web | 10. května 2010 v 18:33 | Reagovat

kjáááááááá už to čtu asi po stý...... to je tak.....chňáááá

8 Nakano Miharu Nakano Miharu | 10. května 2010 v 22:13 | Reagovat

[7]: :D jooo no - když máš dobrou představivost tak je to opravdu "chňááá" :-D a potom taky "chňůůů..." když se ti o tom v noci zdá tak jako mě... ehm... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru