U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Malice - Díl 9.

4. dubna 2010 v 14:52 | Miharu 【春】 |  Malice - Kapitoly
Bylo to zvláštní, ale od té doby, co Richorette uzdravil Edvinovi kousek jeho obličeje, dny ubíhaly rychleji. Možná to byl jen chvilkový pocit, ale Malice to tak prostě cítila. Jeho hlas získal konečně nějakou barvu a také se více díval kolem sebe, jako by se mu s navráceným okem vrátila i schopnost vnímat krásu skrytou v maličkostech.
I ona se trochu změnila. Plnila svou práci, jak nejlépe uměla, dělala vše, co jí bylo nařízeno, a dokonce se naučila vést s Richorettem obyčejný rozhovor, jelikož na zádech se jí už pomalu dělaly jizvy, a pána domu v posledních dnech hojně navštěvovala dobrá nálada. Sice byl často zavřený v pracovně a skoro každou chvíli běžel do města, ale asi se mu jeho práce dařila.


"Víš Malice," začal při obědě, "povolání čaroděje je krásná věc. Stále můžeš zkoušet něco nového a své výsledky potom velmi dobře prodat, pokud stojí za to," spokojeně přikývl. "Mám zrovna ve městě rozdělanou velmi nadějnou zakázku. Jeden potulný čaroděj zná něco, co by mi mohlo pomoci vylepšit rituál k získání nesmrtelnost. A já zase prozradím na oplátku něco jemu. No samozřejmě ne všechno - nepotřebuji žádnou konkurenci."
Malice se chvíli ostýchala zeptat, ale nakonec posbírala všechnu svou odvahu a vyslovila otázku nahlas:
"A vy jste jediný, kdo zná tajemství nesmrtelnosti?"
Richorette se na ni zadíval. "Překvapuje mě, že se na to ptáš."
"Zajímá mě to," neváhala přiznat.
"Abych řekl pravdu," poškrábal se na své dokonale oholené bradě, "tak asi ano. Ano, jsem jediný nesmrtelný čaroděj na světě. Tedy spíše dokáži být nesmrtelný," pousmál se a znovu se vrátil k jídlu. Mezitím přišel i Edvin a posadil se ke stolu. Poté, co ho Richorette už několikrát napomenul, chodil k jídlu raději bez vyzvání. Ale stále na něm šlo vidět, že by si jídlo raději snědl venku a o samotě.

Po obědě se každý vrátil ke své práci. Malice umyla nádobí, Richorette se zavřel do pracovny a Edvin se znovu vrhl do dělání nových šindelů na střechu, jelikož začaly některé hnít a rozpadaly se. Když už měla Malice v kuchyni čisto, sedla si před chalupu se dvěma ošatkami a začala přebírat čočku. Richorette byl včera kupovat a nevybral zrovna dobře. Jenže ona do města nemohla a Edvin také nedokázal rozeznat kvalitní zboží od toho šizeného. Malice mohla jen předat instrukce a tiše závidět, že má Richorette v Edvinovi takovou důvěru, když ho pustí do města klidně samotného. Vždycky se vrátil a skleněnou kouli zase poslušně posadil na své místo. Moc to nechápala, jelikož ona by už dávno utekla.
"Malice?" přerušil Edvin její myšlenky. "Kde máš jehlu?" zeptal se a ukázal jí zabodnutou třísku ve dlani.
"Viděla jsem ji v komodě v pokoji pro hosty. Ve druhém šuplíku."
Edvin mlčky přikývnul a šel si pro ni. Malice mezitím vysypala zkaženou čočku na zem a okamžitě se na ni seběhly slepice.
"Hlavně nesezobejte ty kamínky, co tam byly," pousmála se a posadila se zpět na lavičku, kde už si Edvin pomalu rozpitvával ruku. Pohled na jeho hrubou tvář jí už nedělal vůbec žádný problém. Dokonce přestal nosit kapuci, díky čemuž měl v obličeji už méně mrtvolnou barvu.
"Už to máš?" zeptala se ho.
Bohužel Edvin byl do toho tak zabraný, že její otázku ani nezaregistroval. Tohle jediné se nezměnilo - pořád žil ve svém vlastním uzavřeném světě. Nakonec se mu tříska podařila úspěšně vytáhnout, ale raději si jehlu přišpendlil ke kalhotám, kdyby ji náhodou ještě potřeboval. Špalek si posunul trochu víc do stínu stromu a znovu začal ze dřeva odštípávat budoucí šindele.

Malice si už pomalu začínala říkat, jaký je to dneska mírumilovný den, když najednou spatřila, jak někdo jde po cestě od města přímo k jejich chalupě. Pět mužů se zastavilo kousek od ní a ten nejstarší se zeptal, zda je Richorette doma.
"Ano… je vevnitř…" odpověděla zaraženě. Mezitím si Edvin nasadil kapuci znovu na hlavu a okamžitě se vydal za nimi.
"Co potřebujete, pánové?" zeptal se.
"Henry, Žaku," promluvil znovu ten nejstarší. "Znehybnit - oba."


"Malice! Běž!" vykřikl okamžitě Edvin a už ji tahal z lavičky na nohy. "Zamkni se v kůlně! Dělej!" odstrčil ji stranou a vzápětí ho na zem povalil jeden z těch chlapů. Malice začala utíkat, ale bohužel tohle nikdy nebyla její nejsilnější stránka. Noha jí nedovolovala velký pohyb, ale jakmile už probíhala kolem dřevěného přístavku, věřila, že to dokáže. Jenže když zatáčela za poslední roh, narazila na jednoho z těch chlapů a ten ji okamžitě přimáčkl ke zdi.
"Překvapení, děvenko," usmál se a okamžitě po ní přejel hladovýma očima.
"Kdo jste?! Co chcete?!" snažila se ho od sebe odstrčit, ale tím si ho spíš dostala ještě blíže k tělu.
"Pito Richorette uzavřel dohodu s potulným čarodějem jménem Gran Aiston. A pan Aiston chce znát celou pravdu o nesmrtelnosti, ne jen část. A proto jsme tady. Moji přátelé se o to už ale postarají. A my se mezitím trochu pobavíme - co ty na to?"

Muž jménem Henry se vrhl na Edvina a celou svou vahou ho strhl k zemi. Ten se od něj okamžitě odkopnul, načež zahlédl, jak si ten druhý obíhá chalupu z druhé strany. Jestli se toho prvního chlápka nezbaví dostatečně rychle, Žak určitě odřízne Malice cestu - s tou její nohou to nemá šanci stihnout.
Rychle se postavil, ale to už dávno udělal i jeho soupeř, a právě se rozmachoval na pořádnou ránu. Edvin se jí taktak vyhnul, ale vzápětí letěla další. Pěst do břicha ho dočista dostala do kolen. A než se stačil vzpamatovat, skoro metrákový chlap ho přišpendlil k zemi jedním kolenem a obrovskou rukou mu přitlačil obličej do prachu. Pokusil se ještě nějak vysvobodit, ale to už mu Henry dával ruku za záda a volnou tlapou ji přidržel. Edvin zasténal, ale nepohnul se už ani o píď. Mezitím poslední dva kumpáni vlezli do chalupy a vzápětí vycházeli s čarodějem ven, každý z jedné strany.
"Edvine!" zhrozil se Richorette, když uviděl chlapce na zemi. "Aistone! Co to má znamenat?!" zadíval se na potulného čaroděje, s kterým uzavřel dnes ráno ve městě dohodu.
"Drahý Pito," ušklíbnul se, "očividně jste nepoznal, s jakým člověkem máte tu čest."
"S nechutně chamtivým," procedil Richorette vztekle mezi zuby. "To jste ale kolem sebe ještě neměl tyhle poskoky!" zavrtěl se.
Aiston se pousmál a stanovil svou cenu:
"Vydejte mi vaši knihu stínů a nikomu se nic nestane."
Jejich jednání ale přerušil příšerný jekot.
"Malice," zašeptal Richorette a jen co to dořekl, jeho tělo se jako by rázem proměnilo v rosol. Oba dva muži ho taktak zachytili těsně nad zemí a vyděšeně se na sebe zadívali.
"Co je mu?!" zakřičel na ně čaroděj.
"Já nevím," odpověděl jeden z nich. "Jakoby… právě vypustil duši z těla."
"To snad…" zašeptal Aiston, ale jeho hlas zanikl ve křiku mladé dívky, který stále neustával. Najednou mu to ale došlo a křikl:
"Henry! Je v tom klukovi!"
"Co?" zadíval muž držící Edvina pod kolenem nechápavě na svého zaměstnavatele, ale to už se jeho kůže začala škvařit. S křikem se překulil na stranu a zadíval se na svou zarudnutou dlaň. Jako by se kůže toho kluka najednou přeměnila na rozpálená kamna! Edvin se začal pomalu zvedat ze země, ale Gran Aiston nehodlal ztratit ani vteřinu. Vyhrnul si rukáv a přitiskl dva prsty na Richorettovo čelo.
"Návrat!" zařval, načež Edvin ztratil rovnováhu a skončil na zadku.
"Vezměte čaroděje dovnitř!" zavelel Aiston. "Nesmí mít s tím klukem žádný oční kontakt, jinak zase přenese svou duši do něj. Dělejte! Přichází k sobě!"
Oba dva kumpáni se na sebe zmateně podívali, ale raději rychle zacouvali s Richorettem do domu a Aiston za nimi zavřel. Edvin si začal rychle protírat oči, protože náhlé posednutí cizí duší mu rozostřilo zrak.
"Nééé!" dolehl k němu Malicin zoufalý křik, a to ho okamžitě postavilo zpátky na nohy. Bohužel ještě stále viděl rozmazaně, a tak si nevšiml, jak se obrovský chlap znovu řítí jeho směrem.

Malice se bránila, jak nejlépe mohla. Pokusila se muže kopnout, ale on její nohu odstrčil a zvedl nahoru.
"Přestaň sebou mrskat a užijem si to oba," olízl si letmo rty.
"Ne! Nechte mě na pokoji! Pusťte mě!" snažila se oddělat jeho hladové prsty ze svého těla, ale byl na ni příliš silný. Najednou ucítila jeho ruku na stehně, a to už začala křičet zplna hrdla.
"Noták - neříkej, že se ti to nelíbí," začal ji líbat na krku.
"P-přestaňte…" vzlykala a jak jí po tváři bez přestání stékaly slzy, opouštěla ji pomalu i všechna síla, kterou měla.
"Ještě jsme ani nepřešli k tomu nejlepšímu," usmál se a začal si rozepínat kalhoty.
"Ne," hlesla, "Nechte mě být! Ne! Ne! NE!" zapištěla a použila zbytky své síly, aby se ubránila. "Ne! Dost! Nedělejte to!" vzlykala, ale už nedokázala najít ani kousíček síly. Na všechen odpor bylo vzápětí už příliš pozdě.

"Malice!"
Ta jako na povel otevřela oči a přímo před jejím zrakem zajela jehla muži rovnou do krku. Edvin ho odstrčil veškerou svou silou, co mu ještě zbyla a vytrhl Malice z jeho sevření. Muž se po ní ještě natáhl, ale najednou se chytl za hrdlo a začal se dusit. Na nic nečekali, rozeběhli se okamžitě ke kůlně a zamknuli se uvnitř. Edvin se celý udýchaný opřel rukou o dveře a zadíval se na dívčin uplakaný obličej.
"Jsi v pořádku?"
Jenže Malice zavrtěla hlavou a rozvzlykala se nanovo. Celá se třásla a přes moře slz neviděla vůbec nic. Nohy ji pomalu přestávaly poslouchat, ale bylo tam tak akorát místo na to, aby se postavili, natož sedli.
Najednou někdo zalomcoval s dveřmi. Malice leknutím vykřikla a spadla na nářadí. Edvin jí pomohl zpět na nohy a snažil se jí nějak vysvětlit, že je všechno v pořádku. Skrývali se sice v malém stavení, ale v pevném; moc dobře to věděl, protože ho sám postavil.
"Však počkej kluku!" zabušil někdo na dveře. "Za Žakovu smrt hořce zaplatíš!" vyhrožoval a prknem, které leželo opodál, podepřel kliku tak, aby se dveře nedaly otevřít. Edvin akorát skrz škvíru mlčky sledoval, jak muž odchází pryč. Mohl by se pokusit dostat ven a utéct, ale co mu to pomůže, když se bez poloviny své duše nepřiblíží ani na okraj města?
Z přemýšlení ho přerušila až Malice, která znovu začala plakat. Edvin se na ni chvíli v tichosti díval, ale vůbec ho nenapadalo, co by pro ni mohl udělat. Ten muž násilím sebral to nejcennější, co dívka může mít. Taková rána se nedá zahojit jen tak. Možná kdyby vyřídil toho Henryho dřív, nemuselo by se to stát. Jenže on po něm znovu skočil a svalil ho na zem. V té chvíli se snížil k tomu nejpodlejšímu kopu mezi chlapy a vyškrábal se zpět na nohy. Celý dezorientovaný ještě stihnul narazit do přístavku, ale to už v prstech pevně svíral jehlu, připravený zarazit ji do toho nejzranitelnějšího místa. Ale to nemění nic na tom, že přišel pozdě.
"Můžu pro tebe něco udělat?" zkusil se zeptat, ale už předem tušil, že asi žádnou odpověď nedostane. Otočil se za sebe a pokusil se trochu přeskládat zahradní náčiní tak, aby si mohli alespoň odpočinout.
"Pojď si sednout," pobídnul ji, načež zachytil její uplakaný pohled.


"Edvine?" zašeptala, že ji bylo sotva slyšet.
"Ano?"
Po její tváři se v naprostém tichu skoulely další slzy a ona jen vydechla:
"Obejmi mě prosím…"
Edvin ale zavrtěl hlavou. "To nemůžu udělat…" dodal stejně tiše. "Nic by se tím nezpravilo. Raději se pojď posadit. No tak."
"Máš pravdu," sklopila smutně víčka, "nezpraví se nic. Ale já teď ze všeho na světě nejvíc toužím po nějaké opoře. Potřebuju někoho, kdo mi řekne, že je všechno dobrý a že-," zlomil se jí hlas, ale přerývaně se nadechla a pokračovala dál, "a že mě před vším ochrání a postará se o mě! Copak nedokážeš říct pár slov?" pouštěla všechnu tu bolest ze svého raněného srdce ven, ale ani zdaleka to nestačilo.
"To- tohle nemůžu udělat," vykoktal ze sebe to samé a její žádost ho děsila víc než všechny čarodějovy tresty dohromady.
"Edvine…" zašeptala hlasem plným úzkosti. "Prosím… prosím tě… Jen… jen pro tentokrát," vydechla a utřela si slzy. "Jen jednou…" zavřela oči a její tělo se znovu začalo celé třást. Bylo jí špatně a skoro všechno ji bolelo. Chtělo se jí na místě umřít a řvát zároveň. A ani v téhle chvíli neměla žádného přítele, který by jí od všech těch hrozných pocitů pomohl. Copak toho chce tolik? Najednou ale ucítila jemný dotek na paži. Jenže v tom samém okamžiku, kdy otevřela oči, stáhnul Edvin svou ruku zase zpět.
"Tohle není dobrý nápad," zamumlal a zadíval se jiným směrem. Malice už ale necítila žádnou sílu v kolenou a svalila se na něj.
"Hej!" vyjekl a okamžitě ji přidržel. Stále ale pociťoval obrovský strach při pomyšlení na to, co by se mohlo stát. Moc dobře věděl, že když udělá vše, co po něm Malice žádala, jeho postoj k ní se navždycky úplně změní. Že už se na ni nebude dívat jako na cizince, ale bude pro něj něco víc. Moc dobře to věděl. I to, že když ji něžně přivine k sobě, zažije pouze dny plné strachu a bolesti. Věděl to. Věděl. Ale i přes přitisknul její tělo k tomu svému a do ucha jí tiše zašeptal:
"Všechno bude dobré, Malice… Ochráním tě. Ničeho se nemusíš bát."
A přesně v tom okamžiku se jeho srdce přes všechno své skřípění bolestně roztlouklo…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suhika Suhika | Web | 4. dubna 2010 v 15:22 | Reagovat

Taak to je naprosto geniální příběh...čtu ho už od samího začátku... jenom by mě zajímalo jak vypadá ten Richorette.

2 Nakano Miharu Nakano Miharu | 4. dubna 2010 v 15:55 | Reagovat

[1]: jéééé tak to nejsi sama :-D
ale když jsi to vzpomněla, tak ho někdy nakreslím :D

3 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 4. dubna 2010 v 18:28 | Reagovat

XDDDD Hoooojky~ XDD Lol arigatoo za pochvalu blogiku^^ aaawh XDD tvoje poviedky su fakt šupove.XD Ja väcsinou blogy s poviedkami prechadzam....XD yoy nwm zo seba dostat co chcem napisat...proste tvoj styl pisania je fakt super...niecim iny a dokaze presne opisat tie pocity a atmosferu.......velmi som sa rozpisala?♥ XD lol newa.XDDDDDDD

4 Nakano Miharu Nakano Miharu | 4. dubna 2010 v 19:36 | Reagovat

[3]: děkuju za pochvalu :-D

5 krysa j. hisushi krysa j. hisushi | Web | 4. dubna 2010 v 21:11 | Reagovat

uááá! tak takhle jsem ještě žádnou povídku od tebe nehltala....snad až na Guardian Angela ale to už si ani pořádně nepamatuju XD XD fakt dobrý!! :-D  :-D

6 Nakano Miharu Nakano Miharu | 5. dubna 2010 v 9:54 | Reagovat

[5]: hehehe... to se mi jednou zase něco povedlo :-D děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru