U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 8.

2. května 2010 v 9:01 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Pondělí 9. dubna 2007


Úterý 10. dubna 2007

"Promiň, že jsem s tebou včera nešla," začala se Kate omlouvat. "Popravdě jsem se trochu bála…"
"To u tebe není zvykem." odpověděl jí Timothy. "Kam zmizela tvoje odhodlanost a nebojácnost?"
Kate chvíli tlačila vozík úplně potichu. Tim už se chtěl otočit, aby se podíval, jak se tváří, ale v hlavě mu zazněla věta: 'Všichni jsme se změnili… tedy kromě tebe.'
"A není to snad dobré být pořád stejný?" pokrčil rameny.
'Proč se tak chováš? Jsi nejlepší senzibil, kterého znám! Nejlepší z nejlepších! Vím, že jsi tehdy použil bilokaci a dokonce i teleportaci!''
Timothy se pousmál. "To bych si pamatoval. Nic takovýho neumím."

'Proč mi lžeš? Tvůj dvojník mi sám řekl, že je duplikovaný. Dokonce mě držel za ruku!'
"Tak něco takového opravdu neumím. Jo a přestaň mi lízt do hlavy." napomenul ji.
Kate se zatvářila uraženě. 'Hraješ tady, že svoje schopnosti nepoužíváš, ale chránit si myšlenky to jo, že? To co děláš, nemá vůbec žádnou logiku! Chováš se jako dítě!'
"Tak pozor," chytl Timothy za kola a tím zabránil Kate v postupu. "Myslel jsem si, že už se známe dost dlouho na to, aby jsi věděla, že všechno, co dělám, má nějaký důvod. Já narozdíl od tebe nejednám podle záchvatů emocí. A jestli to nedokážeš pochopit, tak se o to už ani nesnaž."
Jeho slova zněla tiše, ale tón, se kterými je pouštěl ven, vyvolával hluboký respekt. Kate pevně semknula rty a v hlavě se jí pomalu ukládala slova, která právě slyšela. A měl pravdu. Tehdy byla asi opravdu příliš horlivá a naivní. Kdyby ho tak nemilovala, mohla zůstat na Niburu a nemusela trčet tady…



Spadli jsme z nebe - Část 3.


Království Babylon, hlavní město Karmaš, den zatmění slunce…

Již od časného rána postávaly okolo Babylonské věže hlídky. Kvůli státní ochraně, říkají.
Od té doby, co je Aghábel IV. v čele celé země, je vstup skrz díru v časoprostoru, která se otvírá při zatmění slunce, zapovězený. Ale i přes to již po několik let, prochází touto spojnicí mezi dvěma světy speciálně vycvičené jednotky. Jejich hlavním úkolem je vrátit se zpět, ale zatím se to nikomu nepodařilo.

Dawn, Timothy a Dustin

'Černá díra se otevře přesně za 45 minut. Jaká je vaše pozice?'
'Proklouzli jsme skrz staré odvodňovací kanály až do paláce. Simon a Dawn jsou už za mnou a hlídají chodby. Mířím přímo do Aghábelova pokoje. Nikdo mě zatím neviděl. Jak to jde u Věže, Time?'
'Stráže jsou stále na místech. Určitě jsou všichni senzibilové - budeme se muset probít. Připojím se k vám až půjdete k Věži, Dustine. Hodně štěstí.'
Timothy otevřel oči a vyklonil se ze stínu domu, kde zatím jen tiše stál. Právě se měnily stráže na kamenných hradbách Věže. Vypadalo to skoro jako za starých časů, až na ty moderní stavby okolo.
Znovu se opřel o zeď a z kapsy vytáhl mobil. Chvíli projížděl seznam lidí, které znal a kteří nedokázali používat telepatii. Jedno z čísel vytočil a přiložil si přístroj k uchu. Věděl, že v takovéto blízkosti Babylonské věže bude někdo odposlouchávat všechny hovory, ale v tomto případě to vůbec nevadilo. Ba naopak.
"Tady Timtohy Chase, nacházím se několik minut od vstupu do Babylonské věže. Celkový počet teroristů je… čtyři. Včetně mě."
Osoba na druhé straně linky si povýšenecky odfrkla. "Chci ty vlastizrádce dostat do jednoho! Proč se nezapojili všichni?"
"Zapojili, ale většina pracuje v ústraní. Ani já neznám všechny členy organizace. Ale určitě vím, že ti tři, se kterými spolupracuji, jsou opravdu na vysoké úrovni. Už se dostali do paláce."
"Opravdu?"
"Právě se chystám jít za vámi, pane."
"Výborně - konečně tu bude trochu živo." zazněl trochu ochraptělý smích. "Slibuji, že se ti za tyhle výjimečné služby štědře odměním, správce Věže."
Timothy se zvláštně pousmál. "Vážím si toho, Aghábeli. Za chvíli jsem v paláci a pomůžu vaší ochrance s těmi teroristy."
"Počkat. Myslím, že jsem právě něco zaslechl."
Najednou se ze sluchátka vylinul zvuk poplašného systému paláce.
"Už jsou tady! Čekám na tebe!" snažil se Aghábel přeřvat sirénu a vzápětí položil.
Timothy držel ještě chvíli mobil u ucha, ale potom ho chytnul do rukou a zlomil jej vejpůl. Elektrokinezí poškodil jeho důležité součástky a zahodil zbytečný kus plastu stranou.
Už se chtěl vydat za panovníkem Babylonu, ale jak už to většinou bývá, v těch nejméně očekávaných chvílích, někdo tajně za rohem odposlouchává. Kate vystoupila a odvážně se mu postavila do cesty. Timothy jen zkameněl na místě.
"Co tady děláš?" vypravil ze sebe po chvíli.
"Zahlídla jsem tě na ulici a chtěla tě doběhnout, jenže jsi začal procházet všemožnýma uličkama, a tak jsem tě sledovala. A teď chci samozřejmě vysvětlení."
Timothy ji odstrčil stranou se slovy: "Tohle není nic pro malý děti."
Kate se ale nehodlala vzdát. "O jakých teroristech mluvíš, Timothy! Proč seš jeden z nich a právě jsi je napráskal? Ty jsi špeh? Člen nějaké tajné vládní organizace? Tak mi to řekni!"
On se jí ale místo odpovědi zadíval hluboko do očí. Snažil se skrz telepatii dostat do její hlavy a přesvědčit ji, aby šla domů a na všechno zapomněla. Chtěl vymazat všechny důležité informace, jen aby mohla zůstat tady. Bohužel si vybral až příliš nadaného studenta a nejednou toho litoval... Kate vyhnala jeho přesvědčivý hlas takovou silou, až zavrávoral.
"Za chvíli už budu dospělá. Můžu rozhodovat sama za sebe! A teď chci jít s tebou a pomoct."

***

Zvuk boje se s každým krokem stupňoval. Sirény již přestaly houkat, ale chodbou se valil štiplavý dým. Timothy ostře zahnul doleva, a kdyby Kate nešla těsně za ním, určitě by ho ztratila.
Šel rychle a jeho obočí se prapodivně pokřivilo. Jakoby se bál a zuřil zároveň. A ani jeden z těchto pocitů u něj Kate neznala. Vždy byl nad věci a stále se smál. A když byl zamlklý, jen nad něčím přemýšlel. Jenže teď je to jinak. Cítila, jak kolem něj jeho aura zuřivě hýří a začala mít strach, že se připletla do něčeho, do čeho neměla.
Timothy položil dlaně na zavřené dveře a ony se rozletěly do stran jako zběsilé. Místností začal proudit vítr tak silný, že stačil uhasit hořící nábytek a závěsy.
Ochranka se vmžiku postavila do kruhu a přímo uprostřed spatřila Kate své přátele a známé, spoutané Timothyho biokinezí.
Dustin, Dawn a Simon jsou teroristé… probíhalo jí hlavou. Nemohla uvěřit, že by tihle lidé byli schopni něčeho takového. Timothy k nim mezitím s kamenným výrazem ve tváři přistoupil blíž.
"O co tady jde?!" rozkřikl se na něj Dustin. "Chci okamžitě vysvětlení!" snažil se pohnout, ale končetiny se jen zachvěly. "Hej! Zrádče!" okřikl ho znovu a teď už bylo jasné, že už žádnými přáteli nebyli.
Tim se letmo podíval, jestli se ostatní o něco nepokouší a zaměřil se na Dustina. "Máš pravdu - zradil jsem." Jeho hlas zněl až příliš nezaujatě.
"Parchante! Pusť mě, ať ti můžu zpřelámat všechny kosti v těle!"
"O to opravdu nestojím," řekl povýšeně. "Odhaduju asi dobře, že tě vůbec nezajímají moje důvody, takže přejdeme na-"
"Mě to zajímá!" přerušila jej Dawn.
Bratr ji hned okřikl, ať se s ním nebaví, ale ona ho poslouchala jen málokdy.
"Proč jsi to udělal? Vždyť ty sám ze všech nejvíc dobře víš, že Aghábel je člověk, který si nezaslouží nic lepšího než smrt!"
"A ty zase víš, že správce Věže má povinnost ochraňovat vládce. Protože kdysi dal jeden muž slib králi Chamurapimu, že bude jeho potomky chránit i za nejvyšší cenu. Mám tuhle funkci a také ji musím plnit. A vy tři jste si právě vysloužili trest smrti." zvedl ruku, ale najednou se něco probouralo skrz stěnu a místnost zahalil dým prachu a sutě. Než se všichni stačili vzpamatovat, byla trojice teroristů pryč.
"Co se- Kde jsou?!" vykřikla Kate a přiběhla zmateně k Timothymu.
"Prohledejte palác!" vydal rozkaz a zadíval se vyčítavě na svou žákyni. 'Běž k věži. Skryj se na místě, kde jsme se potkali, a počkej na mě. Odteď budeš taky hledaná.'
'Co! Proč?'
'Prostě běž.' poručil jí a ona se s velkou nechutí rozeběhla pryč.

***

"Ksakru!" vykřikl Simon, protože právě viděl, jak na něj padá kus zdi. Jenže najednou vše zmizelo. Už jen cítil, jak někdo oddělává ruku z jeho ramene. Zadíval se na toho člověka, ale on se očividně vyhýbal pohledu z očí do očí. Měl přes hlavu kapuci a ještě si ji rychle stáhnul níž. "Pojďte za mnou," zašeptal.
"Hej počkat!" ozval se konečně Dustin, protože si teprve před chvíli uvědomil, že jsou v odvodňovacím kanálu, kterým původně přišli. "Co to bylo před chvíli jako? Neříkej mi, že…"
"Přesně tak." potvrdil mu neznámý. "Teď se ale nezdržujme, musíme se dostat k Babylonské věži." a rozeběhl se.
"Dustine!" okřikla jej sestra, aby se konečně pohnul. Jeho nohy sice poslechly, ale mysl zůstala zaplněná otázkami. Kdo to je? A jak to, že dokáže ovládat teleportaci takhle dokonale?
Najednou se ale neznámý zastavil. Položil ruce na studený kámen a postupně se začalo zdivo kousek po kousku vysunovat a poslušně skládat stranou.
"Tohle je tajná chodba." řekl, když byl hotov. "Vede přímo pod Věž. Nikdo o ní neví, ujišťuju vás."
"Ale já ti nevěřím." zavrtěl Dustin hlavou. "Řekni nám, kdo jsi a možná tam vlezu."
"Jedenáct minut!" vykřikla najednou Dawn. "Jedenáct minut do zatmění - nemáme jinou možnost!" chytla bratra za ruku, ale ten už se sápal po neznámém, že mu sundá kapuci.
"Jdeme!" strčil do něj Simon a vtlačili ho do temné chodby jako prvního. Dawn se zadívala na neznámého a vyslala k němu jednu jedinou myšlenku: 'Věřím ti…'
Na její dlani se rozhořel plamen a rychle doběhla ostatní.

***

"Timothy?" lekla se Kate, protože se vedle ní objevila nějaká postava v kapuci .
"Jdeme, zbývá deset minut." promluvil Tim a zamířil si to přímo k věži. Cestou chytl Kate za ruku a společně vyletěli až na hradby. Udělal to hlavně kvůli tomu, že nemají moc času a Kate se se svou levitací dokáže jen vznášet.
Jeden strážný zamžoural do tmy, protože měsíc už vrhal celkem slušný stín, ale vzápětí vylekaně zasalutoval. Timothy kolem něj ve spěchu prošel a za sebou doslova táhnul o hlavu menší dívku.
"Vyjdi úplně nahoru a počkej, až přijdou ostatní." sdělil jí poslední instrukce před schodištěm.
"Ty nejdeš?"
"Já jsem jenom dvojník, Kate. Tohle nezáleží na mě, ale na mém originálu. Teď už běž!" popostrčil ji, a když se Kate znovu otočila, nikdo už za ní nestál.

***

Přímo uprostřed věže se propadla hliněná podlaha. Do poledního teplého vzduchu se vyvalil prach a za doprovodu kašlání vylezli z díry nějací lidé. Jeden ze strážných se otočil za hlukem a chvíli nedokázal pochopit, jak se ti tři objevili přímo uprostřed věže. "H- hej! Vy tam!" křikl, ale skupinka se najednou tryskově rozletěla kolmo vzhůru, jakoby tam žádné točité schodiště ani nebylo. Stráže se seběhly k díře v podlaze a skupinově se vydali stejnou cestou, jako oni.

"Někdo tam je!" vykřikl Simon, když letěl vzhůru. Kate byla možná tak v jedné třetině Věže a už sotva popadala dech. Ani nevíte, jak byla vděčná, když ji Simon vzal na záda. Tím se ale zdrželi a stráže jim byly v patách.
"Půl minuty do zatmění!" zakřičela Dawn a její srdce začalo pumpovat rychleji se vším tím adrenalinem v krvi. Zbýval už jen kousek. Bylo to tak akorát. Ještě několik málo sekund a jejich život začne od znova. A bude lepší. V to věřila tak silně, že by nedovolila, aby to nebyla pravda.
Už vidí jen malinký srpeček. Slunce obdařuje zemi svými posledními paprsky před zatměním a Dawn natahuje ruce ještě výš. Je na samém vrcholu. Blíže bohům už snad ani nemůže být. Blíže veškerému tajemství a počátku tohohle všeho.
Zavírá oči, protože cítí nepopsatelnou lehkost a volnost. Jako by byla šátek z nejdražšího hedvábí, který je ladně unášen vánkem. Najednou ji ale něco surově uchopilo. A protože byla tak křehká, roztrhalo ji to na kousíčky…

***

Stráže Babylonské věže postávali na samém vrcholu a zacláněly si oči. Poslední dvojice zmizela ve stínu zatmění a oni se se sklopenými hlavami vydali po schodech pomalu dolů. Ani jeden z nich se neodvážil v téhle chvíli promluvit.

Na úplně posledním schodu Věže se ve stejné chvíli někdo zhmotnil. Nikdo si jej ale nevšiml, a tak dotyčný klidně stál a hmouřil oči na temnou skvrnu na obloze, která potrvá asi ještě tak minutu.
Timothy sklopil hlavu a zadíval se na svou mikinu, kterou si před malou chvíli zakrvácel. Přemýšlel nad tím, jestli nebude skok z Babylonské věže příliš dlouhý na to, aby si svou sebevraždu rozmyslel. Teď, když vlastníma rukama zabil člověka, který mu tak nepochybně věřil, samotného Aghábela IV., krále celé Babylonie, stejně skončí mrtvý.
Možná přece jenom bude lepší zkusit ten neznámý a tajemný svět. Znovu se zadíval vzhůru, ale pocítil úzkost, jako by jej obloha chtěla s radostí zamáčknout. Ale stejně se nakonec rozhodnul vzlétnout. I když zůstane ostatními nepochopený a možná jej i zavrhnou. Ale něco takového ho v té chvíli trápilo ze všeho nejmíň - na nepochopení je už dávno zvyklý - spíše mu dělalo starost to, co se nacházelo před ním…


Pátek 8. dubna 2005

21 hodin, 58 minut a 56 sekund. Právě začalo úplné zatmění slunce. Poslední opozdilci na lodi, kotvící někde uprostřed Severního Pacifiku, si nasadili speciální brýle se clonou.
Všichni se kochali tou nádherou, ale několik z nich stále nakukovalo nad obroučky. Protože přímo k nim se z nebe snášeli a postupně zhmotňovali noví Babyloňané. Nejdříve vypadali jako nějaké bílé skvrny, ale těsně před hladkým přistáním na zádi lodě, získali svou původní podobu…

Spadli jsme z nebe - Konec

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dog dog | E-mail | Web | 2. května 2010 v 13:32 | Reagovat

Taky jsem si toho všimla, pozdě :-D  :-D
Jinak máš fakt pěkný blog, no, to už jsem psala :-D  :-D  :-D

2 Christine.blog Christine.blog | E-mail | Web | 2. května 2010 v 14:24 | Reagovat

Hezů blog :-)

3 Kajtulka Kajtulka | Web | 5. května 2010 v 8:30 | Reagovat

Pěkný dílek!
Sice.. Musela jsem to číst dvakrát, nějak jsem se v tom ději ztratila.
Ale doufám, že teď už tam budou zase v současnosti.. :D Zase nějaké to pošťuchování mezi Amandou a Timym! :D
No prostě už se těším, jak jinak, na další kapitolu! :-D ;-)  :-)  :-P

4 Daja Daja | Web | 21. srpna 2010 v 11:22 | Reagovat

Super! :-D

5 Daja Daja | Web | 21. srpna 2010 v 11:24 | Reagovat

JInak se ti to načítá strašně pomalu :-) Možná je to i mím počítačem, ale dřív to tak nedělalo a to jsem měla pomalejší internet :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru