U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 12.

12. května 2010 v 18:26 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
Tohle je ono - tohle je ten pocit. Tak dlouho jej Malice hledala, že vůbec nedokázala uvěřit, že jej právě nalezla. Konečně se zase cítí v bezpečí. Konečně našla místo, kde může být sama sebou. Kde se může ukrýt, když jí bude nejhůř…
Jenže si zdaleka neuvědomovala, jak sobecká právě je. Že si bere jen pro sebe a nedává nic nazpět. Ale Edvinovi to v téhle chvíli nevadilo. Stačilo mu, že ji může držet v náručí. Že se jí může dotýkat beze strachu a hladit ji po vlasech. Utápěl se ve svých vlastních pocitech mnohem silnějších, než byly ty její, až ho trochu děsilo, že takhle znenadání vyplavaly na povrch.


Den za dnem… Noc co noc… Dva pocity. Bezpečí a láska.
Jednoho večera se Malice usmála. Když Edvin ten úsměv uviděl, málem se mu zastavilo srdce. Ale vzápětí odvrátil pohled. Bolest narůstala…
Den za dnem… Noc co noc… Jeden pocit.
Žal.


"Edvine, oběd!" vykoukla děvečka z okna.
Richorette mezitím dojedl polévku a položil lžíci na stůl. "Kde zase je?" zadíval se na Malice.
"Nevím. Před chvílí byl ještě na střeše." odpověděla a šla mu nandat další jídlo na talíř. "Půjdu se po něm podívat. Zatím se najezte."
"Jak bych mohl ještě déle hladovět, když to tak krásně voní?" usmál se a pustil se do jídla.
Malice zatím vyšla před chalupu a znovu zavolala. Ale nic. Žebřík byl stále opřený o zeď, a tak se rozhodla, že se podívá na střechu. Nakoukla jenom nad okraj, ale mladík tam nebyl.
"Kde je?" zadívala se kolem sebe, ale naštěstí nemusela hledat dlouho. Edvin stál na okraji říčky a díval se do vody.
'Přes tu kapuci asi nic neslyší nebo co.' pomyslela si a opatrně slezla zase dolů. Celkem ji překvapovalo, že ji má Edvin zase na hlavě.
Když už stála na okraji srázu k vodě, chtěla na něj zavolat, ale místo toho vykřikla.
"Edvine!?"
Rychlostí blesku seběhla dolů, a zabrzdila až těsně u břehu. Chlapec ležel ve vodě obličejem dolů a vypadalo to, že se mu nebude jen tak chtít obrátit pro vzduch.
Malice rychle vyzula boty a s nadzdviženou sukní vběhla za ním. Než ho ale stihla zachránit, chlapec si uvědomil, že topit se v půlmetru vody je blbost, a obrátil se.
Malice se leknutím na místě zarazila. Hleděli si překvapeně do očí, jenže teď vypadala jako šílená spíše ona.
"Co to děláš?" zeptal se a nechal pusu mírně otevřenou údivem.
"Jak já? Co TY děláš?! Myslela jsem si, že se chceš utopit!"
Edvin se bez jakékoliv odpovědi postavil a zadíval se nepřítomně na ni.
"Budeš tam stát ještě dlouho?" řekla trochu naštvaně.
"Tebe ani nezajímá, proč jsem to udělal?"
Malice se zarazila. Chvíli se dívala, jak z něj odkapává voda, ale nakonec se zeptala: "Tak proč?"
Edvin akorát pokrčil rameny. "Ani nevím. Asi jsem potřeboval zahnat myšlenky."
Dívku napadlo, že je občas trochu složitější pochopit toho druhého, ale poté změnila svou myšlenku na to, že je těžké pochopit pouze Edvina.
"Běž si vzít něco suchého. Oběd už je dávno hotový." zakončila veškerý rozhovor s ním. Už nebylo nic, o čem by se teď mohli bavit.

***

"Vrátím se až se setměním." informoval Richorette Malice. Přehodil si kabelu přes rameno a z kapsy vytáhl kus papíru, který letmo přejel očima.
"Dneska mám hodně zákazníků." dodal a vydal se na cestu.
Od té doby, co je navštívil potulný čaroděj Gran Aistn, už Richorette neprodával své znalosti, ale vrátil se k lektvarům a mastím. Říkal, že se tím živil skoro celý život a že by nebylo špatné si trochu odpočinout od výzkumu. Asi v tom byl dobrý, protože si lidé jeho služby objednávali přímo až do svých domů.
Malice ale neměla ani představu o tom, co vlastně čaroděj všechno dokáže. Napadlo ji, že to možná ví Edvin, ale ten dnes nevypadal, že by měl náladu na povídání. Od oběda byl znovu na střeše, ale vypadalo to, že tam spíš chytá lelky, než pracuje. Občas ale začal tašky zatloukávat tak zběsile, že se jen divila, proč ta střecha ještě nesletěla celá. Právě teď ale mladík seděl a díval se někam do prázdna. Ani si nevšiml, že se na něj Malice zezdola dívá. V té chvíli ji ale napadla bláznivá myšlenka. 'Aby tak ještě skočil ze střechy! Už si to vyzkoušel nanečisto do potoka tak proč ne i ze střechy, že?'
"Edvine? Edvine!" zavolala na něj a ten se po chvíli nepřítomně zadíval dolů. "Můžeš mi natáhnout šňůry? Mám něco málo na vyprání."
"Jo, hned," řekl a zaměřil se zpět na svůj nehmotný obraz, který doteď sledoval.
Malice si povzdechla a raději zašla pro koš s prádlem. Vůbec nechápala, co se s ním děje. Chvíli přemýšlela nad tím, co by ho mohlo vytrhnout z reality natolik, že se chová ještě podivněji než obyčejně. Nakonec si ale uvědomila, že to bude asi kvůli ní. Třeba už má dost toho, jak se o ni teď každý večer stará. Možná by se už zvládla osamostatnit. Noční můry se jí už nezdávají, rány po biči se zahojili, Richorette je na ni svým způsobem milý a na některé hrozné věci už dávno přestala myslet. Možná je konečně čas přestat Edvina otravovat svou dětinskou potřebou bezpečí. Původně se s ní ani nechtěl přátelit a ona ho donutila uzavřít tenhle podivný vztah, ačkoli nevěděla, proč na to vůbec přistoupil a ještě neřekl, že už by to stačilo. Proto to ukončí sama - teď už to všechno zvládne.

"Edvine, kde jsou ty šňůry?" rozhlížela se kolem sebe, ale nikde nic. Ze střechy se ozval rámus a na zem sjelo pár starých tašek.
Mladík rychle slezl dolů a ještě rychleji běžel pro prádelní šňůry.
"Myslela jsem si, že jsi mě vůbec nevnímal." zavrtěla hlavou a odložila si zatím koš s mokrým prádlem stranou. Chvíli si třela zmrzle ruce o sebe a potom i o sukni. Praní v potoce má bohužel svou velkou nevýhodu.
"Děkuju pěkně," pousmála se, když zavázal poslední uzel v kovovém oku přibitém na chalupě.
Edvin se už ani neobtěžoval dál pohnout a opřel se tam o zeď, načež znovu přestal vnímat všechno kolem sebe. Jakoby stále nad něčím přemýšlel a zároveň nemyslel na nic.
"Edvine?"
"Co…?" zvedl hlavu. "Ty už to máš?" rozhlédl se.
"No ovšem. To ty jsi dneska v úplně jiném světě."
"Opravdu?" zadíval se do země a pomalu se zase ubíral do toho svého světa, jenže Malice s ním chtěla o něčem mluvit.
"Měla bych ti poděkovat."
"Za co?" vrátil se zpět.
"No… za to, že jsi mě podržel v těch nejhorších chvílích. Jsem ti moc vděčná." začala si trochu nervózně žmoulat sukni. "Ale už tě nemůžu a nechci víc zatěžovat. Teď už to zvládnu sama - slibuju. Za tohle ti děkuju, že jsi mě podpořil, když jsem to opravdu potřebovala. Nebýt tebe, nemohla bych se už smát." nasadila ten svůj milý úsměv na důkaz toho, že to myslí vážně.
Jenže Edvin jen mlčky stál a nevydával žádné známky toho, že právě vše do puntíku pochopil. Malice už chtěla raději odejít, aby si to srovnal v hlavě, jestli je to v jeho aktuálním stavu vůbec možné, ale najednou ucítila, jak se Edvin jemně dotýká jejích prstů. Vrhla na něj nechápavý pohled, ale jeho oči byly soustředěné k její levé ruce. Vypadalo to, jakoby chtěl něco říct, ale neměl dost odvahy. Rozhodně chtěl, aby ještě chvíli počkala.
"Co je?" stiskla jeho dlaň namísto něj a znovu se usmála.
"Ty asi nevidíš," zadíval se na ni, "jak moc mi ubližuješ."
"Cože?" vůbec nechápala, o čem to mluví. Copak mu něco udělala?
"Ty necítíš to samé co já, když jsme si takhle blízko." pokračoval. "Ty vůbec nic nechápeš. Vůbec nic…" jeho obličej se pokřivil do zvláštní grimasy. A potom trochu naštvaně pokračoval: "Takže si schovej to svoje díky pro někoho jinýho." uchopil ji za druhou ruku tentokrát sám. "Protože já žádám jen o odpuštění," udělal jeden malý krok vpřed, ale i tohle nadmíru stačilo. "Odpusť mi, Malice," naklonil se blíž. "Odpusť…, že jsem se do tebe zamiloval,"

Sotva se jejich rty dotknuly, Malice vyškubla své dlaně z těch jeho a dala se na útěk. Zabouchla za sebou dveře od chalupy a chtěla utíkat dál, jenže přes slzy neviděla ani na krok. Nohou zavadila o práh od kuchyně a upadla na zem. Neobtěžovala se ani zvednout. Hořké slzy dopadaly na podlahu a pomalu se do ní vpíjely. Její pocity byly smíchané, ale jedno věděla jistě.
Za tohle si může sama…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kajtulka Kajtulka | Web | 12. května 2010 v 19:33 | Reagovat

Krásnej díl!
Už se těším na další xD
Jak jinak.. xD
*přemýšlí* Takhle já píšu skoro všechny komenty, ne? XD :D
Krásné, krásné a já letím :D    :-D

2 Suhika Suhika | Web | 12. května 2010 v 20:00 | Reagovat

Kjáááááááá.... to je dojááák (huh todle píšu už k druhýmu dílu...) už se těším na další díl, ae jestli bude zase tak pozdě tak mě asi šibne...XD

3 lostris lostris | Web | 14. května 2010 v 22:25 | Reagovat

mno, zítra asi budu vypadat jako zombie (pač vstávám na půl sedmou) ale stálo to za to.. :-)

4 Suhika Suhika | Web | 29. května 2010 v 15:32 | Reagovat

Uááá já chci další díl!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru