U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 14.

25. června 2010 v 15:57 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
"Je to hlavně moje vina, že jsem tohle dopustil." pokračoval klidněji a na okamžik ztichl. "Asi bude lepší…, když na všechno zapomeneme," řekl nakonec a postavil se. "Nechci, abys trpěla. Já už si zvyknu." zakončil rozhovor a odešel. A celý den se Malice vyhýbal.

"Dnes jsou ve městě trhy," začal Richorette u snídaně. "Mám tam takový malý plácek, kde budu prodávat různé masti. A tak mě napadlo, jestli byste se nechtěli podívat a třeba si něco koupit."
"Na tržnici?" chtěla se Malice ještě jednou ujistit.
"Myslel jsem, že budeš víc nadšená," zvedl pobaveně obočí.
"Ale já jsem!" vyhrkla nečekaně, ale okamžitě studem sklopila hlavu. "Já jen… že většinou se na mě všichni tak divně dívají…"
"Od toho mají oči." odpověděl Richorette s nezájmem. "Tak půjdeš nebo ne?" strčil si poslední sousto do úst a olízl si prsty. "Takováhle nabídka se neopakuje často,"
Malice se zadívala do klína a nakonec odpověděla: "Děkuji - půjdu."


Když všichni tři dorazili do města, ulice už byly zaplněny lidmi. Edvin pomalu tlačil trakař se zbožím před sebou, zatímco mu Richorette s Malice stejným tempem razili cestu davem. Přidržovala se jeho paže, ale spíše věnovala pozornost všem těm stánkařům okolo. Už se nemohla dočkat, až se na jejich zboží bude moci podívat zblízka.
"Ale ne," zavrčel najednou Richorette. Vybočil z líně proudícího davu a zastavil se u jednoho muže.
"Dobré dopoledne, pane, slečno," pozdravil je okamžitě prodavač s dřevěnou korálkovou bižuterií. "Chcete koupit něco pro krásné děvče? Co třeba náramek, nebo přívěšek? Jen se podívejte třeba na tento," strčil mu jeden do ruky.
"A vy se podívejte na toto," vytáhl Richorette z kapsy kus papíru a rázně ho položil na stůl. "Sbalte si svých pár švestek a laskavě odejděte z mého místa." netvářil se zrovna přívětivě.
Prodavač se naklonil nad papír a vzápětí něco zabručel. Sehnul se pro pytel, který měl položený u nohou a všechny svoje šperky shrábl do něj. Potom se dotčeně sehnul pod plachtou a odešel.
"Já mu dám, nasomrovat se na cizí." řekl si Richorette pro sebe a společně s Edvinem vyskládali koše se zbožím. Trakař opřeli o stánek a čaroděj začal pomalu vybalovat.
"Až si to tady prohlídnete, tak mi přijďte říct, že jdete zpátky domů," podával s těmi slovy Edvinovi tašku. Ten si ji přehodil přes rameno a nakouknul, jestli je v ní vše, co potřebují. Květovaný šátek odhrnul stranou a okamžitě nahmatal hladký povrch jedné ze skleněných koulí. Také tam byl malý měšec s penězi.
"Potřebujete ještě něco, pane?" zeptal se, když tašku znovu zavřel.
"Ne, ne. Už běžte, protože mám chuť si to rozmyslet." ani se na ně nepodíval. "Vlastně počkat!" zvedl náhle hlavu. "Malice, pojď sem a otoč se."
Dívka udělala přesně tak, jak jí řekl a než se nadála, měla kolem krku přivázaný přívěšek, na který ten prodavač s bižuterií zapomněl.
"Děkuju," vydechla překvapením.
Richorette mávnul rukou a dál se věnoval svému stánku.
"Půjdeme," kývl na ni Edvin a málem jí zmizel v davu. Vypadalo to, jakoby se snažil co nejrychleji dostat od svého pána.
"Počkej na mě!" zavolala Malice zoufale a hrozně se jí ulevilo, když konečně zastavil. Zpod kapuce vykukoval jen jeden pár velkých očí, které byly stále upřené na ni. Dívka trochu zpanikařila.
"Musíš tak pospíchat? Vůbec tě nestíhám," otočila hlavu stranou a vypadalo to, jakoby mluvila k někomu jinému. "Chci se tady porozhlédnout,"
"Na zemi toho moc neuvidíš," vzal ji za loket a společně se vydali pomalu s davem.
Na tržnici bylo všechno, na co si kdo pomyslel. Koláče, sladkosti a perníky, které kromě dětí lákaly i vosy, zelenina a ovoce, u jejichž stánků klebetily shrbené babky, boty, zástěry a šátky, které lákaly oči prahnoucí po krásných barvách, pletené košíky a keramika, jejichž výrobu sledovaly zvědavé děti, dřevěné, kovové nebo skleněné šperky, u kterých se chichotaly mladé dívky, ale také lihoviny, kde postávali starší pánové, různé předměty vyřezávané ze dřeva, pletené, či vyšívané věci, krajky, ubrusy… Když někdo uměl své řemeslo pořádně, pochlubil se s tím právě tady.
U kašny v centru města dokonce hrála malá kapela a stále kolem nich postávalo několik lidí, kteří si alespoň podupávali nohou do rytmu.
I Edvina muzika nečekaně upoutala. Zastavil se a dlouze se zadíval na všechny ty hudebníky a jejich ohmatané nástroje od častého používání.
"Umíš tancovat?" zeptal se zničehonic.
Malice ale zavrtěla hlavou. "Neumím."
"Já taky ne." řekl a mlčky pokračovali dál.

"Tak mě napadlo," začala Malice po chvíli, "pomyslel jsi někdy… na útěk?"
"Jestli chceš utéct, tak tě nenechám." odpověděl bez rozmýšlení.
"P- proč ne? Vždyť máme takovou šanci!" vzdala naznačování a okamžitě přešla k hlavnímu tématu, nad kterým bez přestání přemýšlela.
"Myslel jsem, že už tě takovéhle hlouposti přešly." zamířil na odlehlejší místo za stánky, protože mu nepřišlo vhodné řešit podobné téma mezi tolika lidmi. "Víš přece, jak to dopadlo minule." pokračoval monotónně.
"Ale tentokrát máme svoje duše!" snažila se mu vysvětlit, že lepší příležitost už nebude.
"Ne." zamítl okamžitě. "Dokáže si nás najít - za to ti ručím." zvedl jako důkaz ruku, na které měl o jeden článek prstu míň.
Malice zoufale sklopila hlavu dolů. Takže naděje neexistuje? Takže jediné, co ji čeká, je smrt? 'Co je tohle za budoucnost?' sevřela ruce v pěst.
"Dáš si jablečný koláč?" chtěl Edvin rychle změnit téma. A jelikož bral mlčení jako souhlas, šel dva kousky koupit. Dívka zatím stále horlivě přemýšlela nad útěkem. Mohla by využít šance právě teď, ale strach z toho, co Edvin právě řekl, ji držel přišpendlenou na místě.
"Hej, budeš tu stát ještě dlouho?" šťouchnul ji mladík do ramene, když se vrátil, a jakmile získal její pozornost, předal jí její porci. Chtěl se jít posadit k jednomu stromu, ale nakonec se musel pro Malice vrátit, protože pořád stála na tom samém místě a neměla v úmyslu se pohnout; skleslá z toho, že nemůže ze svého vězení utéct, když má takovouhle příležitost.
Také ji ale zachvátil smutek, jelikož na podobném trhu může být už naposledy… Automaticky se posadila vedle Edvina a pomalu se zakousla do koláče, který držela v ruce ani neví odkdy. A jakoby ta sladká chuť jablek začala vytlačovat všechny myšlenky pryč ze ztěžklé hlavy. Jenže když ji zaplavila prázdnota, uvědomila si, že podobný koláč už asi také nikdy neochutná…
"Budeš to mít slaný…" upozornil ji Edvin se svým posledním soustem.
Malice akorát popotáhla, ale brečela dál. Sladká chuť v jejich ústech pomalu mizela, protože se mísila s tou slanou, načež vznikla hořká.
"Já nechci umřít," zašeptala. Přerývaně se nadechla a další slzy byly na světě.
"Uklidni se," přisedl si Edvin blíž a pokusil se jí rukou osušit obličej. Za chvíli ji měl ale celou mokrou, a protože měl krátký rukáv, musel použít i tu druhou.
"To už stačí, ne? Jestli si budeš takhle kazit chuť, už ti nic nekoupím," přejel jí jen náhodou po rtech a zarazil se. Udělal to ještě jednou, ale tentokrát jen z čistého okouzlení. Zadíval se do jejích očí, ale když se pohnul trochu blíž, ucukla a přitiskla víčka pevně k sobě. Po líčkách jí stékaly další dvě slzy, ale vzápětí na tom samém místě ucítila i Edvinovy dlaně. Myslela si, že je chce zase jen osušit, ale ruce byly stále položené na jejích tvářích. Postupně se jeho prsty zaplétaly do Maliciných vlasů jako nějaký hřeben s pár zuby. V té chvíli také otevřela oči, jenže leknutím začalo její srdce bít mnohem rychleji, než doteď, protože tohle dělalo poslední dobou vždy, když byl Edvin takhle blízko. Ale dnes byl tlukot intenzivnější než kdy jindy a reagovalo na něj celé její tělo.
"Počkej…" vydechla a doufala, že už to dál nezajde. Jenže malá část jejího Já, našeptávala přesný opak. Edvin ale oddělal jednu ze svých dlaní a dívčina mysl se konečně trochu uklidnila. Jenže když si zdělal svou kapuci, vrátil ji nazpět, kde něžně spočívala i předtím.
"Tak jako jsme podepsaly smlouvy s čarodějem," zajel prsty hluboko do jejích vlasů, "ani teď už není cesty zpět." řekl a přitiskl své rty k těm jejím dříve, než by si to Malice stihla rozmyslet. Znovu pocítila tu ztracenou sladkou příchuť, ale tentokrát po jablcích chutnaly Edvinovy rty. A když se smyslně pohnuly, vše bylo ještě sladší. Pomalu zavřela oči, zatímco všechny starosti rychle odplouvaly pryč. Její mysl se zaplnila jen jedním pocitem. Neznala ho, ale byl hříšně krásný. A když měl vyprchat, políbil ji znovu. Nechtěl se tak snadno vzdát příležitosti, která se mu naskytla, protože po tomhle už hrozně dlouho toužil. Jak strašně si přál políbit tyhle rty… A co by dal za to, aby je mohl líbat ještě hodně, hodně dlouho…
Jenže čas je neúprosný…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suhika Suhika | Web | 25. června 2010 v 16:41 | Reagovat

To je úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasný!

2 Kitsune Kitsune | 25. června 2010 v 19:12 | Reagovat

Dokonalé...

3 Tarin Tarin | Web | 25. června 2010 v 21:23 | Reagovat

Ahoj som tu len na skok ale chcela som ti oznámit že už som konečne s5! :D

4 Pukkas Pukkas | Web | 8. července 2010 v 21:56 | Reagovat

*Vyvěšuje transparenty s nápisem "rychle další"* XD

5 Nakano Miharu Nakano Miharu | 9. července 2010 v 9:47 | Reagovat

[4]: jo, jo :D ale čím víc se blížím k závěru, tím mám větší krizi. vím jak to dopadne, ale nemůžu se k tomu nijak zajímavě dopracovat :D takže chvíli strpení :-D

6 Pukkas Pukkas | Web | 23. července 2010 v 16:06 | Reagovat

Umm.... Čekám, čekám, ale s největší pravděpodobností se asi nedočkám... Kristovy hnáty! 23.7. a další díl nikde...

7 Nakano Miharu Nakano Miharu | 24. července 2010 v 10:56 | Reagovat

[6]: ajajajajaaaaaj.... :D
já věděla, že si někdo vzpomene... :-D
ehm... asi takhle... podobný zásek jsem měla i Guardian Angel a když jsem se přes něj konečně přehoupla (a to bylo mnohem dýl než teď; chudáci lidi :D ) tak už vyšli asi jenom 3 kapitoly a konec. vypadá to, že takhle to bude i tentokrát. strašně jsem se zasekla v části, kdy se vrátili domů z trhů a vařili oběd (zní to nudně, ale zatím to tak nudný není... aspoň myslím 8-O )
no asi tam udělám zase tři hvězdičky a přeskočím hned na důležitější záležitosti - to je nejlepší, když se nemůžu rozepsat, kde jsem přestala.
AAAAAH! to je krize! jak já jen napíšu ten závěr?? O_O néééé! nechci!
asi mě za to nebudete mít rádi... :-D
ale tak aby se neřeklo, tak se na to půjdu teď podívat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru