U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 15.

5. července 2010 v 20:18 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Středa 11. dubna 2007

Středa 11. dubna 2007 - Zmrtvýchvstání


"Hotovo, hoši." zavázal Dustin poslední suk a podíval se na svou dobře odvedenou práci. V okamžiku, když zavřeli všechny ty vědce do promítací místnosti, se na ně vrhla ochranka a také všichni z řídící místnosti. Ale neměli šanci.

"Tvoje schopnosti ovládání mysli jsou dokonalé," žasl Luke, protože byl součástí celé scény, nad kterou zůstával rozum stát. Jakmile totiž dorazila první skupinka lidí od ochranky, Dustin se jim dostal okamžitě do hlavy a poštval je na jejich kolegy. Nakonec se poprali mezi sebou, nasadili si navzájem pouta, a když už žádná nezbyla, začali se svazovat různými kabely od počítačů; provaz jako provaz.
"I Simon mi trochu pomohl," přiznal Dicky. "Tak jdeme na to, než ostatní zjistí, co se tady děje." zamířil ke dveřím s nápisem Archív. Luke mezitím zasunul flashdisk do jednoho z počítačů, jak mu řekl Simon. Ve vysílačce se ozvalo "Dobrá práce," a Luke si sednul k vedlejšímu počítači, kde byl zrovna otevřený nějaký textový soubor a začal číst první řádky:
"Devadesát šest procent mozkové kapacity u zkoumaného jedince prokazuje vysoce zvýšenou psychickou aktivitu, což mnohonásobně převyšuje lidský standart. Myslím si, že tu máme co dočinění s parapsychologií," pečlivě vyslovil poslední slovo, ale už tohle se mu vůbec nelíbilo. A kdo ví, kolik toho už zjistili a poslali dál.
Dicky zatím zaběhl na chodbu pro jeden z barelů vody, které tam ležely, a postavil ho doprostřed archívu. "Hej Luku, všechno, co musíme zničit, hoď sem, jo?"
"Dobře, ale jak to chceš zničit… s pomocí vody? Myslím, že tohle stačit nebude."
"Hned se dozvíš, teď to tam musíme nanosit. Simone, jak to jde s počítači?"
"Překopíroval jsem data ke mně, teď je vymažu u nich. Až vám řeknu, zničte i počítače."
"S radostí!" prohrábl si Dicky vlasy a za pár minut už byla malá místnost skoro až po strop nacpaná čímkoliv, co uznali za nebezpečnou informaci. Poslední šli počítače a úplně nahoru ještě zbylé barely s vodou.
"Miluju ničení," uklouzlo Dustinovi, když zavíral dveře. Přitiskl se na ně, zavřel oči, a když po nich přejel prsty, něco tam uvnitř bouchlo. Potom přesunul ruku výš a s dalšími ranami konečně Luke pochopil, že právě roztrhal nádoby s vodou. Chvíli ještě jakoby podřimoval na dveřích, když od nich konečně poodstoupil. Ruce natáhl před sebe a pomalu je sunul směrem vzhůru.
"Připraven?" zeptal se, když skončil s tím jeho podivným divadlem.
"Pořád nevím, co máš v plánu,"
Dustin se zasmál. "Bude se ti to líbit." Natáhl ruku a společně s vítězným lusknutím, se z archívu ozvala obrovská rána. Jakoby se tříštilo sklo. Luke se zprvu vyděsil, ale nešlo to na něm znát.
"Myslím, že máme hotovo. Necháme jim videozáznam?"
Luke se začal smát. "Rád bych, ale musíme zničit všechno."
Dustin přitakal a otevřel konečně dveře, načež se z archívu vyvalila obrovská masa zmrzlé tříště.
"Tak tomuhle říkám extrémní recyklace…" žasl Luke nad úplně zdemolovaným obsahem.
"O nahrávky se postarám," ozval se znovu Simon, "raději už běžte."
"Tak vypadnem odsud." zamířili zpět.
Na schodiště k povrchu potkali vzápětí Johna, který pomáhal zesláblému vězni nahoru.
"Pomůžu vám," podepřel ho Luke z druhé strany a cesta nahoru se stala hned rychlejší. Dustin šel raději jako první, ale nezapomněl se přesvědčit, jestli je ten muž opravdu Simonův otec. Jako malý ho viděl jen párkrát, ale byl tak podobný Simonovi, že to stoprocentně musel být on.
Všichni čtyři nenápadně prošli kolem hlídače, který byl zabraný do pití kávy a Dustin postupně všechny přenesl přes plot. John odpojil kabel připojený ke kameře a společně se vydali za Simonem. Ten mezitím informoval zbytek jejich týmu, že už jsou hotoví a vyšel s notebookem pod paží ze svého úkrytu. Stoupnul si přímo naproti krčící se čtveřici a upřel svůj pohled pouze na muže v civilu. Vypadal vyčerpaně a zmateně… a byl to jeho otec…
Mezitím poblíž zastavila malá dodávka. Všichni kolem Simona proběhli, jakoby tam ani nestál. Otočil se za sebe a stále nemohl uvěřit svým očím.
"Tak pojď!" Vrátil se Dicky pro něj a společně jako poslední nastoupili do vozu.
Všichni si postupně sundali kukly a začali si utírat zpocené obličeje.
"Všechno v pohodě?" otočil se na ně spolujezdec, který měl na klíně zapnutý notebook. "A vy jste?" zaměřil se na muže s roztrženým rtem.
"Eh… Já… já jsem Arthur Maine; G8-AG-99."
Muž naťukal jeho kód do počítače a okamžitě mu vyjela stránka, která byla celá věnována jen jemu. "Ale, ale pane Maine; jste celkem potížista. Vy ty šlamastiky normálně přitahujete, víte to? Letos jste stihl být už u dvou policejních zásahů,"
"Ale nikdy mi nic nedokázali!" začal se okamžitě horlivě bránit, ale raději zase ztichl.
"Vaše poslední nahlášené bydliště je v Německu, co děláte tady?" vyptával se dál.
"Já… víte, jsou určité věci, které bych nechtěl moc rozebírat…"
"Pane Maine," otočil se muž na něj a v jeho obličeji bylo jasné pobavení. "Jestli si myslíte, že naše organizace neví, že jste pašerák, hacker, padělatel a já nevím co ještě, tak vám to právě šetrně oznamuji. Tak copak to bylo tentokrát?"
Arthur dočista zrudnul a očividně mu všechny tyhle otázky nedělaly dobře. "Měl… měl to být jen rychlý kšeft," začal to ze sebe pomalu soukat. "Byl jsem prostředník. Vlastně jsem ani nevěděl, co v té tašce je. A ani jsem nevěděl, že po těch chlápcích jde FBI. Prostě jsem dorazil na smluvené místo, a když jsem mu tu tašku předával, ozvalo se 'Ruce nad hlavu!' a ten týpek okamžitě vytáhl ze saka zbraň. Ani nestihl zamířit a odstřelovač ho sejmul… Byl jsem… hrozně vyděšený, a tak jsem se dal na útěk. To víte, v tom jsem fakt dobrý. Ale podcenil jsem to. A tím, že jsem skákal ze střechy na střechu jako pírko, mi jaksi… nepomohlo. Předvedl jsem jim ještě pár kousků a díky tomu jsem skončil tam, kde jsem skončil," povzdechl si. "Co se mnou teď bude?" položil si hlavu do dlaní a znělo to, jakoby brečel.
"Prozatím vás jen někam uklidíme, pane Maine. V městečku Yerington je zatím klid; myslím, že je to to pravé místo pro člověka jako jste vy."
"Kde to je?" nadzvedl trochu hlavu.
"Na druhém konci Nevady. Spíš by vás ale mělo zajímat, kdo tam je," řekl záhadně a otočil se zpět.
"Já jsem John Smith," představil se mu okamžitě John. "V Yeringtonu jsou mí svěřenci z roku 2005. Dnes ti můžu představit akorát dva. Tohle je Dustin a Simon."
Arthur si je začal mlčky prohlížet a vypadalo to, že mu to asi jen tak nedocvakne.
"Arthur Maine je člověk, s dvaceti-čtyř hodinovou krátkodobou pamětí," ozval se najednou Simon. "Nerozumí vtipům, nerozumí metaforám a nerozumí ženám. Naopak dokáže rozluštit i ty nejsložitější kódy a šifry. Je to člověk, který žije pro práci, a i když má rodinu, vždycky je až na druhém místě. Květiny v jeho pracovně pochcípaly z nánosu prachu, a i kdybych mu řekl, že jsem Simon Maine, bude mu milion let trvat, než to ta jeho natvrdlá palice pochopí!"
"Simone!"
"Co je!"
Arthur na něj chvíli hleděl s otevřenou pusou, a když ji konečně zavřel, nějakou dobu mu trvalo, než se vymáčkl.
"Co… co tady děláš?"
"Proč se mě ptáš? Co tu děláš ty, ty zombie! Máš bejt mrtvej!"
Arthur znovu otevřel pusu a tentokrát vypadal, že se asi vyvrátí. "…a doprdele…"

Setkání
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beniseklucisek beniseklucisek | 5. července 2010 v 20:54 | Reagovat

nádherná blog klubouk dolů :-)

2 Kajtulka Kajtulka | Web | 6. července 2010 v 10:35 | Reagovat

Super dííl!!
Už se(zase) těším na další...
Simon je ten nalevo, že jo? S tou vysílačkou?? :D Vrtalo mi to v hlavě....Áááž(ááááááážžž) později jsem si uvědomila, že má ten mikrofonek a ten ohoz.... xD Takže SImon je ten nalevo, jop?? :-D
Nevím, asi jsem ti nepochválila design.....
Tak ho máš úplně nádherný.... V jednoduchosti je asi veliká krása....
Proč já jednoduché neumím?  xD

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 6. července 2010 v 11:25 | Reagovat

[2]: jo je to Simon. původně měla ta scéna, kdy se měl setkat se svým otcem vypadat jinak, ale tak jaksi mi to nevyšlo :D
děkuju za pochvalu vzhledu. ale i na jednoduché desingy tohoto typu potřebuješ složitý program (tím je u mě stále a jednoznačně PhotoShop :-D zlatej PhotoFiltre...)

4 Kajtulka Kajtulka | Web | 6. července 2010 v 12:18 | Reagovat

[3]: Mě přijde lepší PS... S PF si moc nerozumím.. A nelíbí se mi... Nejosu tam vrstvy... :D
Zapínám ho jen na kolorky, které už taky nedělám..... :D

5 Nakano Miharu Nakano Miharu | 6. července 2010 v 17:54 | Reagovat

[4]: tak vrstvy tam jsou, ale nepracují stjně jako v PS. no každýmu sedí něco jinšího :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru