U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 16.

10. července 2010 v 18:10 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)


V minulém díle: Středa 11. dubna 2007


Čtvrtek 12. dubna 2007 - Promluva do duše a Amandina tajná zbraň

"Héééj! Nazdárek, Time!" pozdravil ho ráno Be-T. hned jakmile se objevil ve třídě. "Tak co, už jsi přemluvil Amandu?"
"Abych řekl pravdu, tak jsem na to poslední dobou trochu zapomněl…" zatvářil se provinile a pokusil se najít místo, kudy Elroye objede ke svému místu.
"Cože? Hej nevzdávej to jo? Druhá kytara by se šikla."

"Jasně, jasně, prosimtě nemůžeš už konečně uhnout?" povzdechl si. Dnešek totiž vypadal na opravdu úžasný den. Nejdřív ho ráno probudila hádka na téma: 'Kde jste sakra byli?! A co je to za chlapa?!' a potom si ještě v tom všem randálu nestihl najít ani nic jinačího, než jedno z jeho nenáviděných úplých triček. Znovu si povzdechl a rozjel se ke svojí lavici. Z ranní hádky zaslechl jen málo, ale nejdůležitější byl asi ten muž - Simonův otec. Musel se sem dostat někdy v letech 1988 až 1999, protože v té době věž neměla žádného správce; to by si ho jinak pamatoval. Ale rok 2000 už byl jeho; možná ty lidi někdy potká…
Jak tak přemýšlel, najednou se s ním někdo pokusil navázat oční kontakt. Pousmál se a odvrátil hlavu na druhou stranu. Netrvalo dlouho a před jeho lavicí se objevila Gwen. Mírně se na něj zamračila a potichu řekla: "Neignoruj mě, prosím."

"Copak, copak, ty už se mi velkým obloukem nevyhýbáš?" začal Timothy, když byli konečně sami.
"Já... To Dustin mi řekl, ať se s tebou už víc nebavím. A já mu věřím."
"Věř mu - jsem hrozně nebezpečná stvůra na kolečkách," žertoval. Gwen to ale směšné nepřišlo.
"Já… já chci svou kamarádku zpět."
Timothy se zadíval na její vážný výraz. "Asi myslíš Amandu, že? Co chceš po mně?"
"Amanda ví, kdo jsem. A já chci, abys jí to vysvětlil."
"Co jí na tom chceš vysvětlovat?" zavrtěl hlavou. "Je to mezi váma, tak co do toho taháš mě? A vůbec, ty se se mnou ani nemáš co bavit. Dustin tě chrání dobře před parchanty, jako jsem já."
Gwen semkla rty a chvíli zarytě mlčela. A když se na něj znovu zadívala, měla v obličeji bojovný výraz a spustila:
"Amando, říkala jsi, že neděláš výjimky, tak co to má být jako s tím tvým novým kámošem?" začala mu ukazovat budoucí rozhovor s Just. "Ke mně se skoro ani nepřiblížíš a s ním jsi po škole skoro pořád. Jak že mi nerozumíš? Vždyť on je stejný jako já…" dokončila větu s podivným výrazem v hlase. "Doufám, že jsi to pochopil." zadíval se mu do očí. Vyhrožovala - to bylo více než zřejmé.
"Hlavně záleží na ní, jestli se s tebou bude bavit, nebo ne, Gwen. Ale zkusím si s ní promluvit." přistoupil na její žádost.
"Abys věděl, nejsi zase tak nebezpečný, jak Dustin říkal."
"Jen jsi mě potkala ve správné době," usmál se a Gwen trochu zamrazilo.

•••

"Kruci… už musím jít." povzdechla si Claire. "Zvládneš to, Amy?"
Amanda si vyčerpaně lehla na stůl. "Jasně… klidně běž,"
"Komediantko," zasmála se. "Ale vážně mě mrzí, že tě tady musím nechat zahrabanou v papírech."
"Když je to místo fyziky a literatury, udělám cokoliv. Tak už běž," zamávala jí a znechuceně se zadívala na všechny ty lejstra. Především jsou to potvrzení a přihlášky do klubů. A taky žádosti, které si musí všechny přečíst a potom to jít probrat s ředitelem - fakt úžasný. Proto raději vstala od stolu a šla se podívat na rozvrhy.
"Ale - tohle bych mohla jít zanést," přemýšlela nahlas a vzala si složku s papíry. Když ale vyšla z klubovny, někdo na ni vzápětí promluvil:
"Helemese… Tady se někdo fláká…"
"Co tu chceš?" vytřeštila Amanda na Timothyho oči. "Nemáš mít náhodou hodinu?"
"Mě už padla," pousmál se. "Já na tělocvik totiž nechodím. A co ty? Mám na tebe někoho zavolat?"
"Nevysiluj se," ušklíbla se na něj. "Já to mám dovolený."
"Papírování?" tipnul si, protože si všimnul složky, kterou držela v ruce. "Dneska mám v plánu velký nic, jako každej den. Můžu ti pomoct, jestli chceš."
Amanda se podívala na hodinky. "Zanesu to a cestou se rozmyslím," říkala už za chodu a na konci chodby zmizela v kabinetě. Po pár vteřinách vyšla ven, a když procházela kolem Tima, řekla akorát "Jdeme," a pokračovala dál.

"Tohle je tak nechutná práce…" razítkoval Timothy znuděně a litoval toho, že se vůbec nabídl. Ale nejhorší na tom bylo, že škola už skončila a všichni zapadli do klubů a kroužků, jenom oni dva tu musí dělat tuhle nudnou papírovou záležitost.
"Nemůžeme ještě někoho přibrat? Takhle tu budeme do pěti!" promnul si zápěstí.
"Nestěžuj si." napomenula ho, aniž by zvedla hlavu.
"Jsem si jistej, že by nám někdo pomohl. Možná… co třeba Gwen?"
Amanda přestala psát a zadívala se na něj. "Vím, na co narážíš, a říkám ne."
"Jste přece ve stejným ročníku, ve stejné kapele a ještě k tomu kamarádky, tak proč teda ne?"
"Kamarádky?" vysmála se tomu slovu. "Tomu už se nedá říkat přátelství…"
"Tobě vadí, že je Šedá, co? To je ten jedinej problém."
"Fajn; přestaň do toho strkat nos." varovala ho.
Timothy začal vrtět hlavou. "Chceš znát identitu všech Šedých na škole a nedokážeš se smířit ani s jedním? Myslím, že jsem jako tvůj informátor právě skončil."
"Zadrž!" zacvakla propisku. "Dobře… Fajn… Víš, popravdě jsem netušila, že mě to tak vezme, ale…"
"Ale?"
"Chtěla bych vědět, co můžu od Šedých čekat."
Timothy jí zatleskal. "Výborně; po dlouhé době nějaká chytrá otázka."
"Zdrž se komentáře, jo?"
"Kde začít, aby tě to nevyšlo moc draho," ignoroval ji. "Předpokládám, že k nim máš určitý respekt. To chápu - lidé mají vždy jisté obavy, když přijde něco nového. Co se týče Šedých, pokud jsi s nimi v dobrých vztazích, tak jako s Gwen, nemusíš mít vůbec strach. Jsou to pořád jenom lidi."
"Tak co je na nich tak jinýho?" ptala se nedočkavě.
"Amando, myslíš si, že by ti Gwen někdy dokázala ublížit?"
"Ne, ale-"
"Ale co?!" udělal velké gesto pažemi, na což nebyla Amy u něj moc zvyklá. "Věř mi, že víc vědět nepotřebuješ. Zkus si to nechat přes víkend projít hlavou. Gwen na vašem přátelství záleží. A jestli máš ještě nějaké pochybnosti, proč se jí nezeptáš přímo?"
Amanda se na chvíli zamyslela. "Možná… možná to zkusím. Do teď jsme se normálně bavili a neměli jsme žádný problém…"
"Moje řeč. Můžeme tedy přejít k tvému dnešnímu poplatku…"
Amanda se naklonila přes stůl a rýpavým tónem na něj: "Nechceš lízátko?"
Timothy se taky naklonil. "Když se sehneš ještě níž, to lízátko beru."
Amy zrudla a vzteky odstrčila jeho hlavu do dostatečné vzdálenosti. "Úchyle," procedila mezi zuby.
"Já nevím, jak to děláš, ale ty prostě víš, co na mě platí," škádlil ji, ale popravdě jen těžko odolával tomu, aby se do jejího výstřihu znovu pořádně nezadíval.
Najednou Amandu napadla ďábelská myšlenka a trochu se přizpůsobila jeho požadavkům. "Ehm… nedostanu za dnešek slevu?" a rozepnula si na košili knoflík.
Na jeho tváři se objevil nekontrolovatelný široký úsměv, ale radši odvrátil hlavu stranou a zůstal zticha.
"Fajn - dneska to zabalíme. Vezmu si to domů a dodělám to tam." vrátila se k práci.
"Počkat? To už končíme?" taky přepnul zpět do pracovního módu. "Tak mě napadlo, jestli mě nedoprovodíš domů."
"Jako poplatek za dnešní promlouvání do duše? Víš, že jsem se toho ani moc nedozvěděla? A doprovázela jsem tě včera."
"To neplatí." zavrtěl hlavou. "Mám to jenom kousek, opravdu."

"Ale já to mám teď díky tobě dál," dala si Amanda ruce v bok.
"Ale hezky jsme si po cestě popovídali,"
"Když nemluvíš o prasárničkách, tak se to s tebou celkem dá." uznala. "Mimochodem,… pěkný svaly. Přes ty tvoje hnusný vytahaný hadry to nejde vidět."
"Já je mám ale rád," nasadil ublíženecký tón.
"Jasně, jasně. Tak zítra." sehnula se pro složky s papíry, které měl Tim na klíně. "Ať žije sleva," usmála se provokativně a zamával mu na rozloučenou.
Timothy si až po chvíli uvědomil, co tím myslela. "Ale ne… Ta si mě teď omotá těmi výstřihy kolem prstu," povzdechl si a najel na chodník k domu.
"To byla Amanda Jonesová!" křičela od otevřených dveří Kate. "Neříkej mi, že se s tebou baví…"
"A právě jsi viděla asi co?" zavrtěl pobaveně hlavou. "Můžeš kousek stranou - dík. Mimochodem, proč mě šmíruješ?"
"Zrovna jsem šla ven. Jo a jakto, že jste takový kámoši?"
"Hmmm… zkus hádat." mrknul na ni a raději rychle zmizel ve svém pokoji, než začne být dotěrná.


Timothy ležel v posteli a díval se do stropu. Něco takového opravdu nečekal. Cítil se tak příšerně podvedený jako ještě nikdy. Možná si to ale zasloužil… To má za to, jak se k Amandě choval a nebral nic vážně. To má za to, že si stále hraje na to, co není. Jenže jaký opravdu je? To je otázka, na kterou už hrozně dlouho hledá odpověď.
Ale jedno věděl jistě; včerejšek se totálně posral.
Byl pátek třináctého…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie-chan Annie-chan | Web | 11. července 2010 v 20:30 | Reagovat

Hm, bylo mi líto, že se Amanda odmítá bavit s Gwen, tak teď se to snad udobří...
A zajímalo by mě, co Timothy tak pokazil... nechám se překvapit :D
Jinak, pořád čekám, až Stuart ukáže svoje schopnosti, líbí se mi tak nejvíc a ještě se moc neprojevil... taková blbá poznámečka :D

2 KaThea KaThea | Web | 11. července 2010 v 20:31 | Reagovat

Hej... ten pátek tam není... Nejdřív jsem  myslela, že se mluví o tom předchozím textu a nechápala jsem to, ale pak jsem se podívala na datum a došlo mi to. Měla bych víc sledovat datumy, normálně jim nevěnuju moc pozornosti. No... tak by mě zajímalo, co se v pátek stalo. :D Možná řekl Amandě, že je Šedý... Ne, to ne, to byl jen takový nápad... Tak doufám, že další kapitola bude brzo.

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 12. července 2010 v 10:33 | Reagovat

[1]:jooo... stuart by se teď měl objevovat častěji :-D ještě nedostal moc příležitost, chudáček :D doufám, že tě nakonec nezklame - je to děsnej podivín :-D

[2]: občas je dobrý ty datumy sledovat :D (jinak by tam nebyly,že :-D ) doufám, že se mi to podaří dobře napsat, protože po příštím dílu by se měli dát věci do pohybu
waháá~ musím vymyslet nějaký záporáky :-D a kdpak se k nim asi přidá... 8-O :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru