U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 15.

24. července 2010 v 14:35 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
Znovu pocítila tu ztracenou sladkou příchuť, ale tentokrát po jablcích chutnaly Edvinovy rty. A když se smyslně pohnuly, vše bylo ještě sladší. Pomalu zavřela oči, zatímco všechny starosti rychle odplouvaly pryč. Její mysl se zaplnila jen jedním pocitem. Neznala ho, ale byl hříšně krásný. A když měl vyprchat, políbil ji znovu. Nechtěl se tak snadno vzdát příležitosti, která se mu naskytla, protože po tomhle už hrozně dlouho toužil. Jak strašně si přál políbit tyhle rty… A co by dal za to, aby je mohl líbat ještě hodně, hodně dlouho…

'A já myslel, že si opravdu něco koupíte… Ale co už s vámi; mazejte domů.' zněla Richoretteho slova, když odcházeli z tržiště. Ale Edvin ani nic víc slyšet nechtěl. Hned za městem uchopil Malice za ruku a jejich cesta trvala dvakrát déle, než obvykle. Jakoby se takhle domů měli vracet ještě nesčetněkrát. Byl to krásný pocit volnosti plný klidu a naděje.
Ale jakmile vstoupili na cestu, která vedla k jejich chalupě, všechny krásné sny se rozplynuly. Znovu byli v realitě a jejich spojené ruce jim pouze připomínaly, že ještě před chvíli snili krásný sen.

"Ze včerejška mi zbyla koprová omáčka," začala Malice. "Uvařím k ní brambory a naobědváme se," zamířila k domu napřed.
"Pomůžu ti," nabídl se a málem zůstal stát na místě jako přilepený, když se Malice otočila a na jejím obličeji se objevil sladký úsměv. V té chvíli znovu upadl do krajiny snů. I obyčejné škrábání brambor se náhle stalo něčím tak zvláštně krásným, že to slovy ani nešlo popsat.
"Moc se mi dnes na trhu líbilo," přidala další oškrábaný brambor do hrnce.
"Opravdu?" zvedl Edvin hlavu. "To ti nevadí, že sis nic nekoupila?"
"Já," pousmála se smutně, "já jsem ráda, že jsem se vůbec dostala ven... Tohle už bude stačit." vrátila se zpět k práci.
Edvin přikývl a společně je nakrájeli na kousky.
"Ještě dám slepicím," řekla hned, jakmile postavila hrnec na plotnu. Edvin akorát zkontroloval, jestli dřevo v kamnech dobře hoří a znovu se posadil ke stolu. Zasněně se podíval z okna a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo krásné, kdyby měli tenhle dům jen oni dva pro sebe. Kdyby neexistovala v jejich životech žádná kouzla, žádný strach, žádná pravidla…
Najednou ho vyrušilo ťukání na okno. Natáhl se přes stůl a otevřel.
"Podáš mi ošatku? Našla jsem tam pár vajíček; je tamhle na polici." ukazovala. Edvin jí podal slaměnou misku a znovu se nepřítomně zadíval, jak se pomalu vzdaluje. Když už se vracela, raději okno zavřel, aby si nemyslela, že ji špehuje na každém kroku. Vajíčka zanesla do spižírny a do kuchyně přišla s hrncem, ve kterém byla koprovka. Cestou si ale všimla kabely, která byla pověšená na židli a zůstala na ni omráčeně hledět.
"Ale, úplně jsem zapomněl," zvedl Edvin tašku a šel zanést její obsah zpět do pracovny. Když ale vešel dovnitř, trochu jej překvapila čistota a pořádek, které zde nyní panovali. Malice si dala opravdu záležet na tom, aby to tu pořádně vypucovala. Opatrně otevřel tašku a ještě opatrněji vrátil obě křišťálové koule na své měkké místo. Jenže při každém dotyku, jeho ruce zabrněly. Bylo to zvláštní, ale něco podobného se mu ještě nikdy nestalo.
Znovu se ale vrátil do kuchyně a mlčky se usadil. Malice zrovna kontrolovala brambory a dávala omáčku na plotnu. Bez Richoretteho si vždycky připadala, jakoby jí to tady všechno patřilo. Byl to tak povzbuzující pocit, že dokázala vše dělat s úsměvem. Najednou ji ale vylekal Edvin, protože se připlížil jako duch a něžně ji objal.
"Sním?" položil si hlavu na její rameno a zavřel oči.
"Taky mi to tak připadá," řekla po chvíli a dál pomalu míchala vařečkou. Vše vypadalo opravdu jako sen. Prchavá představa, která za chvíli zmizí. Ale jeho dotyky ji ujišťovaly, že ten hřejivý pocit je skutečný. Možná… možná nebude vadit, když ho znovu políbí… Pomalu se v jeho náruči otočila, ale když už hleděla do jeho očí, zjistila, že je to pro ni stále nadlidský úkol. Potřebuje čas - čas na to, aby si zvykla, že miluje. Ale je to vůbec láska? Jak to pozná?
Mezitím Edvin sklonil hlavu a políbil ji na krk. Jen lehce, ale i tak se její tělo zachvělo.
"Co to je?" držel najednou v ruce její přívěšek. Chvíli si oba mlčky prohlíželi kulatý předmět z barevných dřevěných korálků.
"Ty to budeš nosit?" zeptal se nakonec.
"Je to dárek…" odpověděla tiše.
"Je to dárek od něj." zdůraznil.
Malice se mlčky zadívala na přívěšek a vzpomněla si, jakou měla radost, když ho dostala. "Prosím, chci si jej nechat. Jako památku na dnešek."
Edvin po něm přejel palcem a zamračil se. "Je to… jakoby si označil, že patříš jemu."
"Cože?" nevěřila svým uším. "Vždyť jsi ho sám viděl. Bylo mu úplně jedno, jestli ten přívěšek zahodí, nebo ho budu nosit já. Nemá to žádný význam."
"Mýlíš se." pohladil ji hřbetem druhé ruky po tváři. "Až se mu to bude hodit, vzpomene si, že jsi jeho."
"Pouze duší, ne tělem!"
"Tělem i duší." opravil ji. "Nezáleží na tobě, nýbrž na něm. Ale až bude tenhle přívěšek z tvého krku pryč," položil ho opatrně zpět na její hruď, "tehdy budeš patřit mě…" nepřestával se dívat do jejích očí. "A pálí se ti to."
"C-co?" otočila se a zamíchala s omáčkou na poslední chvíli. Edvin mezitím nachystal talíře a znovu se mlčky posadil ke stolu. Tiše si povzdechl a sklopil hlavu. Chvíli nad něčím přemýšlel, ale postupně se všechny myšlenky jakoby vytratily. A nedokázal je pochytat nazpět, dokud s ním Malice nezatřásla.
"Haló? Kolik chceš?"
Jenže jeho tělo se najednou nahnulo na stranu, jakoby chtělo bezvládně spočinout na zemi, a již více se nezvednout. Těsně před tím, než stihl spadnout ze židle, se pevně chytil okraje stolu. Zvednul hlavu, načež zahlédl Malice, která na něj hleděla s otevřenou pusou.
"Co to-" několikrát zamrkala.
"Usnul jsem." narovnal se.
"Měl jsi otevřené oči!"
"Už dvě noci jsem pořádně nespal." trval na svém. "Dám si jenom trochu." změnil vzápětí téma na jídlo. Jenže v dívčině mysli přetrvával pocit, že právě dnes se vše začalo ubírat mnohem rychleji a nebezpečněji, než kdykoliv předtím…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pukkas Pukkas | Web | 24. července 2010 v 14:47 | Reagovat

Ooo... No konečně další díl. Předpokládám že se dalšího dílu dočkám cca tak za měsíc. Jinak úúúžasné,dokonalé, senzační...

2 Pukkas Pukkas | Web | 29. července 2010 v 11:30 | Reagovat

Fůůj... Si to takhle čtu znova a co to nevidím? Koprová omáčka.... Blééééééé!

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 29. července 2010 v 12:48 | Reagovat

[2]: ty si to čteš znova?? připadáš mi jako zoufalý čtenář... :D promiň, že tě tak trápím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru