U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 27.

26. srpna 2010 v 10:01 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Úterý 17. dubna 2007


Úterý 17. dubna 2007 - Obraťme list, vyložme karty

"No to mě… no mě snad omejou! Řekněte mi, že se mi to nezdá!" hleděl Rodney na Gwenin červený náramek. Be-T. ho klepl paličkou po hlavě, aby mu ukázal, že nespí.
"Ehm!" upoutala Amy raději pozornost na sebe. "Chtěla bych říct, že se toho za poslední dny stalo hodně. Nebudu všechno vyjmenovávat-"
"No s chutí do toho." nasadil Rod široký úsměv.

"Nebudu všechno vyjmenovávat," pokračovala, "ale chci vám dnes představit nového člena kapely. Tadááá!" začala tleskat, ale očividně to nebylo vůbec na místě. "Ehm… Timothy?"
"Hele, Just," zasmál se nervózně. "Tohle fakt není nutný. Křičel jsem na tebe a neměl jsem k tomu sebemenší důvod. Prostě… jsem byl trochu vystresovaný a vybil si zlost na tobě - omlouvám se. Ale stejně si myslím, že tohle je trochu… Vlastně… celkově se my dva moc nemusíme, a tak nechápu, proč…"
"Hele," začala zase ona, "díky tobě jsem si uvědomila pár důležitých věcí. Chci ti to oplatit."
"Ehm…" zadíval se jiným směrem. "Už na tebe raději nebudu víckrát křičet…"
"Time, jestli jí budeš ustupovat, přeroste ti přes hlavu," vykřikl Elroy, ale Just ho zase pohledem pěkně zchladila.
"Klidni ty svý pubertální hormony, jo?"
"Od čeho tu asi třískám do bubnů, he?" narazil si čepici do čela a začal poslepu hrát.
"Můžu si to rozmyslet?" zeptal Tim nakonec.
"Nevím, co si chceš rozmýšlet - už jsi oficiálně v bandu." odpálkovala Amy jeho žádost.
"Cože?" zatvářil se zoufale. "Ani jsem nepodal přihlášku,"
"Podáme."
"V tom případě tu ještě nemusím být. Potřeboval bych… jít dneska domů. Necítím se zrovna dobře…"
"Tak to nééé," vysmála se mu. Chtěla na něj ještě vychrlit pár svých argumentů, ale Gwen jí skočila do řeči:
"Já bych ho pustila, Amy. Tekla mu dneska z nosu krev a uznej, že celkově vypadá podle obličeje tak nějak nepoužitelně. A ke všemu chybí Stuart…"
Amanda zkřížila ruce. Popravdě jí taky nepřipadal zrovna moc ve své kůži… "Rode, můžu si půjčit tyhle noty?" zeptala se nakonec.
"V pohodě." přikývl. Amy je letmo prolistovala a podala je Timovi. "Vyzkoušet a naučit nazpaměť."
"Všechno?" zatvářil se ještě zničeněji.
"Poslyš, ty asi nemáš moc rád práci, co?" zasmála se.

"…nemáš moc rád práci, co? Blah, blah, blah." napodoboval ji cestou domů. Dnešek byl učiněný teror. I když pátku třináctého se to stále ještě nevyrovná.
'Ačkoli tenhle den ještě neskončil, že?' přemýšlel.
Popravdě se mu moc nechtělo nechávat Gwen samotnou, ale vypadalo to, že to všichni členové kapely vzali dobře. Samozřejmě se jí okamžitě začali na všechno vyptávat, ale brala to s klidem. Možná je lepší, že tam nezůstal, protože přece jenom má tenhle modrý náramek neprávem a přijde mu, jakoby Gwen sprostě podvedl…
Když už byl skoro doma, zahlédl v ulici Kate obklopenou partičkou jejích přátel. Zrovna odcházeli, což znamenalo, že bude od ní klid. Začal přemýšlet na d tím, kdo asi všechno zůstal doma. John říkal, že už musí odletět pryč a Arthur se přidal - tedy on to na rozdíl od něj vzal po obloze zadarmo. Říkal, že se musí zastavit ve svém pronajatém bytě a potom se vypaří. Kam, tak to se už podrobněji nezmiňoval. Kate teď také odešla, Simon bude asi ještě v nějakém kroužku, Abby… ta přijde za chvíli z práce, Dawn je u Stuarta v motelu a nakonec zbývá Dustin, kterej beztak potom vypadne za Amandou. Tolik klidu si snad ani nezaslouží.
V kuchyni se podíval po nějakém prášku na hlavu, protože mu za tu cestu ztěžkla jako kámen. "Ale ne… proč to musí dávat tak vysoko?" povzdechl si a přemýšlel, jestli by se k poličce nedostal, kdyby si vzal berle.
"Tak použij telekinezi." objevil se ve dveřích Dustin, který právě přišel. Timtohy na jeho poznámku raději nic neříkal. 'Tys tu vážně chyběl, raději už vypadni.' pomyslel si.
Dicky se pousmál. "Výborná příležitost na pár otázek, když jsme tu jen sami dva, nemyslíš? Tak třeba čím to, že slyším tvoje myšlenky?"
Timothy úplně ztuhnul. Blafoval? Ne, určitě ne. Jestli rychle nezmizí, mohl by se dostat do pořádné kaše.
"Popravdě jsi mě dostal," pokračoval Dustin ve svém monologu. "Opravdu jsem si myslel, že zůstaneš zbabělcem a tím testem neprojdeš. A to divadlo, co jsi ve třídě předvedl - málem jsem ti začal tleskat. Jen mi stále nejde na rozum proč. Nemyslíš si, že je vhodný čas na prozrazení pointy tvého chování? Nebo je to jen nějaká prkotina, za kterou se stydíš?" stále vymýšlel, jak ho nejlépe vyprovokovat. Byl k němu sice otočený zády, ale právě tohle byl důkaz, že se trefuje do černého.
"Ty jsi taková chudinka, Timothy. Nedokážeš ani bojovat za to, co chceš." kroutil přitom nevěřícně hlavou. "To kdyby mě někdo vyfouknul holku před nosem, zmlátil bych ho, že by se k ní už ani na krok nepřiblížil. Ale… popravdě u Amandy stejně nemáš šanci. Má ráda nekomplikovaný vztahy a ty jsi problém sám. Taková přítěž na kolečkách." zasmál se. "A ještě k tomu zbabělec a zrádce - prostě nicka. Všichni jsou na tebe milí a tolerantní jenom kvůli tomu, že jezdíš na vozíčku a přitom jsi takovej parchant. Všechny využíváš jen pro svůj prospěch. Měl jsi vůbec někdy někoho rád? Přátele, rodinu… Víš, to jsou takový ti lidé, kteří ti pomáhají, ale ty jsi jim asi nikdy nic takového neoplatil. Jsi jen přebytečné břímě. Nepotřebná existence. Nedůležitá bytost."
Timothy se začal zničehonic smát. "Nedůležitá bytost, říkáš? To aktuálně sedí…"
Najednou Dustin něco uslyšel za zády. A než se stihl podívat, něčí paže ho chytla pod krkem a začala jej přiškrcovat. Dotyčný po chvíli promluvil známým hlasem:
"Svou lidskost jsem ztratil díky lidem, jako jsi ty!"
"Ty-" vypustil ještě, než osoba za jeho zády znovu utáhla stisk. V téhle chvíli se vše počítalo jen na sekundy. Dustin znovu zasýpal, ale vzduch nikde. Proto se šikovně protočil a udeřil útočníka do žeber. Na nic dalšího už nečekal. Rozeběhl se a jako šílený srazil Timothyho na zem i s vozíkem. Tentokrát to nebyla jen obyčejná rvačka - šli si navzájem po krku.
"Ty chudáku! Vytvořil sis dvojníka, aby udělal špinavou práci za tebe, co?!" řval na něj Dustin a lomcoval s ním za jeho triko.
"Zvládnu to klidně i sám!" bouchnul ho do ramene a Dicky odletěl až ke stropu. Bohužel držel Tima pevně, a tak se proletěl kousek s ním. Naštěstí mu to trochu nahrálo, protože se dostal na nohy. Rychle se přichytil kuchyňské linky a než se Dustin stihl sesbírat ze země, vzteklým gestem ruky jej tryskově poslal směrem ke stolu. Když narazil do jedné z noh, nábytek se s rachotem převrátil na bok a utvořil něco jako štít.
Timothy se znovu křečovitě přidržel. Po obličeji mu stékaly pramínky potu a dech nebylo možno uklidnit. Byl nevýslovně vytočený. Určitě by se pokusil svůj úmysl, zmlátit ho do bezvědomí, dokončit, jenže jeho nohy vypověděli službu. Naneštěstí se ve stejné chvíli vyřítil i Dustin.
"Parchante!" chytl ho znovu pod krkem a vrazil mu. A plný vzteku se napřáhl na další ránu. Jenže něco jej rázem zastavilo. Ani nemusel číst myšlenky, které tak lehce klouzaly z jeho hlavy ven - jeho pohled vše prozrazoval. Říkal: 'Tak do toho, zabij mě. Stejně jsem v tomhle světě k ničemu.'
Dustin se narovnal. "Slabý lidi nezabíjím, sorry." ušklíbl se, ale atmosféru to nijak neodlehčilo. Spíše ještě více prohloubilo tu obrovskou beznaděj.
"Ještě nikdo," volil Tim pečlivě slova, "mě takhle nesrazil na kolena jako ty." pokusil se o svůj typický pokřivený úsměv, ale jeho tvář se jen bolestně zachvěla. "Totálně jsi mě zničil, roztrhal na kousky, rozemlel na prášek…" zavřel oči a po zpocené tváři se spustily další dva pramínky. "Vymlátím z tebe duši… Ty… ty idiote!" jeho ruce vystartovali po jeho košili. Pokusil se k němu přitáhnout, ale nějak neměl sílu.
"Víš, jak dlouho mě nikdo nerozbrečel?!" pokračoval zoufale. "Seš mrtvej!" začali se znovu požďuchovat.
"Za to si můžeš sám, že seš taková baba!" snažil se ho přidržet u země a bohužel se mu to také dařilo. Když už Timovi pomalu docházely síly, nakonec to vzdal.
"Vzdáváš se? Jak neočekávané," neodpustil si ironii. "A teď ven s pravdou."
Timothy odvrátil hlavu na stranu, aby se na něj nemusel dívat. Bylo tak potupné tu ležet na zemi v slzách a úplně bezmocný… Tišil svůj dech a vypadalo to, že má Dustin tentokrát dost trpělivosti na jeho odpovědi. Možná je to ta chvíle, o které mluvil Marduk. Postavit se problémům a ukázat i svou slabou stránku…
"Pamatuješ si, jak jsem byl pár dní po našem příchodu na Zemi u doktora? Když jsem se vrátil, Kate byla hrozně šťastná,"
"Jo," protočil oči. "Všechny otravovala s tím, že se stal zázrak. Že prý máš jen částečné ochrnutí a existuje minimální šance na vyléčení - jo, jo, kdo by na to zapomněl."
"A to je právě ono." mluvil s pohledem zabořeným do prázdna. "Lhal jsem. Vyplodil jsem obrovskou lež, která se později převlekla za něco, co jsem už nedokázal ovládat. Stalo se to mým denním chlebem." nasadil zničený výraz. "Žádné částečné ochrnutí, žádný zázrak, žádná naděje," pokračoval.
"Teď to moc dobře nechápu." přiznal, ale stále nepovoloval na ostražitosti.
"Je to jednoduché. Co se týče mé moci, nikdy jsem ji nepřestal používat." začal pomalu odhalovat své tajemství a Dustin napětím ani nedutal. "Poslední dva roky jsem den co den, pomocí své manipulace mysli, propojoval nervový systém mých nohou s míchou. Jinak řečeno jsem si prostě nalhával, že je vše v pořádku. Žil jsem v iluzi a každičký zbytek energie jsem vynaložil na to, abych měl v nohách stále cit. A teď…" zkrabatilo se mu obočí, "… je pryč. Kvůli tomu hloupému testu a kvůli tobě!" strčil do něj. Dustin z něj raději slezl a opřel se o kuchyňskou linku.
"Stejně to nechápu…"
Timothy se pracně pomocí rukou nadzvedl a zadíval se na svoje nohy. "Musel bys to zažít…Je to jako bys tahal něco, co ti k ničemu není. A popravdě… je mi jedno, jestli to chápeš nebo ne. Je mi jedno, co si o mě teď myslíš. Chtěl jsi pravdu, tak tady ji máš - a přeber si to jak chceš." otočil se na bok. "Ježiš… teď je mi fakt zle…" zastavil se na chvíli. "Proč se nemůže Dawn starat o toho hlupáka tady doma?" řekl, ale vzápětí se v bezvědomí vyvalil na záda.
"Timothy?" otevřel Dustin pusu, ale když uviděl, jak mu z nosu teče červená, uvědomil si, že to asi nebude z toho, jak ho praštil…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 26. srpna 2010 v 11:43 | Reagovat

Chudák Timi ... (na víc jaksi nejsem schopná). :-(

2 Kajtulka Kajtulka | 26. srpna 2010 v 17:49 | Reagovat

[1]: Souhlasím.. Ale něco navíc napíšu... :D Rozbrečelas mě!! xD Fakt.. Dneska ano... :(
Kdybych tě znala byly bychom kamarádka, hned bych šla tobě a jednu ti navalila! Facku.. Takou malou.. Spíše pohlavek!
Jak tohle emůžeš Timimu udělat?
Ale dobré... Aspoň se to někam vede... Oni se snad ještě zkamarádí... Dustin nechá Amy Timimu... :D :D
Já si počkám.... :D :D Já se těším....!! :D

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 27. srpna 2010 v 10:17 | Reagovat

[2]: Vždyť jsi ráda :-D Pohlavky nejsou třeba (ještě že neví, kde bydlím...) :-D

4 Daja Daja | E-mail | Web | 27. srpna 2010 v 16:49 | Reagovat

[3]: Hm.. ale já jo! Já vím kde bydlíš... XD :-D

5 Kajtulka Kajtulka | Web | 27. srpna 2010 v 20:50 | Reagovat

[3]: Ja myslim, ze vim kde bydlis... :D Myslim, ze to zacina na C?? spise CH?? :D :D
Psalas to do komentářů, to si pamatuji...
A i když je to asi blízko, tak se mi nikam nechce.... :D Radši sedím doma.. :)

6 Nakano Miharu Nakano Miharu | 27. srpna 2010 v 21:51 | Reagovat

[5]: a jé... moje krátkodobá paměť v praxi :-D
[4]: a ty pomlč :-D jsem anonimita sama 8-)

7 Daja Daja | E-mail | Web | 29. srpna 2010 v 10:30 | Reagovat

Tss ale kde jsme s tím dalším dílem? A prý já Malice nepřečtu a nezačnu číst Grayscale :-D

8 Nakano Miharu Nakano Miharu | 29. srpna 2010 v 22:47 | Reagovat

[7]: momentálně v tom má prsty trochu nechuť - joooo... vypsala jsem se a už to tak rychle nejde no :-D  ale mám další kapotolu rozepsanou takže nějakej ten slaboduchej díl bude možná hned zítra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru