U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 28.

30. srpna 2010 v 10:28 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Úterý 17. dubna 2007


Úterý 17. dubna 2007 - Pomoc bližnímu svému

Dvojice se zastavila před motelovým pokojem. Každý normální člověk by si řekl, že se rozhodují, zda vejít společně nebo se rozloučit. Bohužel pro zúčastněný pár se nejednalo o žádné rozhodování, zda si zařádit či nikoliv. Tihle lidé se totiž potkali prvně - a vedli vážnou diskuzi.
"Opravdu mi o tom chlápkovi nechceš nic říct, Abby?"
Servírka zavrtěla hlavou. "Musím posbírat odvahu na to, abych si s ním vážně promluvila. Ale… popravdě jsem nečekala, že mě takhle rychle objeví…"

Chris se zadíval přes ulici, kde muže naposledy zahlédli. "Jak dlouho jste se neviděli?"
"Dva roky."
"Tak to mi nepřijde zase tak rychlé. Zvládneš to už sama?"
"Jo, tamhle mám auto," pokynula.
"Hele, Abbygail, dám ti na mě číslo - kdyby náhodou."
Ta jen potichu poděkovala a vytáhla z kapsy mobil. Najednou začal vyzvánět.
"To je náhodička," zasmál se Chris.
Abby si přiložila přístroj k uchu. "Ano?"
"Vem sestru a okamžitě přijeďte domů!"
"Stalo se něco?"
"Prostě přijeď!"
Abby se zatvářila vystrašeně. V mikrofonu už pípal tón, který oznamoval, že dotyčný zavěsil.
"Co se děje?" zeptal se Chris.
"Tohle… tohle se tě už netýká. Za všechno ti děkuju, ale teď už musím jít." rozeběhla se ke dveřím číslo dva a nervózně se začala přehrabovat ve svazcích klíčů.
"Dawn," začala naléhavě, když vešla dovnitř. Dívka seděla v křesle a poslouchala rádio. "Dawn, něco se stalo. Volal mi Dustin a chce tě okamžitě doma."
"Co se… A Stuart? To ho tady necháme samotného?"
Abbygail nasadila zoufalý výraz. "Popravdě ani já nevím, co udělat a co ne. Je v kómatu - chvíle nepozornosti by snad neměla vadit." zadívala se přitom na chlapcovu spící tvář. "Tak jdeme!" popohnala ji.
Christopher Tucker si mezitím rezervoval pokoj, ale skrz okno viděl, jak Abby pospíchá s nějakou dívkou, a nasedají do auta. Správce motelu mu mezitím sundal z háčku klíče a popřál mu hezký den.
"Ah, mimochodem," obrátil svou pozornost zpět na něj. "Neznáte nějakého Jacka Highwaye?"

•••

"Konečně!" vydal se Dustin k autu hned, jakmile zastavilo. Otevřel setře dveře a už ji vedl po chodníku dovnitř.
"Tak co se stalo?" ptala se, protože ani Abby nic nevěděla.
"Trochu jsme se chytli s Tymothym," začal a už slyšel sestřin naštvaný tón. "… jasně, já vím, říkáš pořád, že ho nemám dráždit. Pozor, schod." upozornil ji před dveřmi. "Asi jsem si na konflikt vybral zrovna špatnou dobu… Telekinezí mě totiž vyhodil až ke stropu a málem o mě zničil jídelní stůl." vyprávěl a sám tomu stále ještě nemohl uvěřit. "No a potom jsem mu vrazil a… potom prostě odpadl. Když jsem ho nesl do jeho postele, začala mu z nosu valit krev, ale nebylo to z té rány, fakt ne."
V té době už šla Dawn chodbou bez jeho pomoci a zatáčela po paměti do Timova pokoje. Nahmatala jeho obličej a sedla si k němu. Chvíli, pomocí své schopnosti uzdravovat, zjišťovala, kde je co špatně a poté položila své dlaně na jeho čelo.
Dustin vše mlčky sledoval ode dveří a necítil se zrovna nejlíp. Co když je to opravdu jeho vina? Proč si vůbec začínal, když ví, že takhle akorát rozzuří sestru?
"Bože," ozvala se za ním Abbygail. "Co se stalo?"
Dustin pokynul hlavou a zavřel dveře. "Počkáme, až ho sestra vyléčí, potom vám to řeknu."

Když Dawn konečně přišla, čekal na ni čerstvě uvařený čaj. Abby s jejím bratrem potichu popíjeli kávu.
"Jak to vypadá?" zeptal se, když se usadila.
Dawn si povzdechla. "Pravděpodobně bude mít krátkodobou ztrátu paměti."
"Amnesii?" zopakoval kratší název. "Vždyť jsem ho bouchnul do tváře… To on se mnou lomcoval víc!" stále nevěřil.
"Ty za to můžeš z úplně jiného důvodu," řekla Dawn hořce. Myslela tím, že zase vyprovokoval konflikt, ke kterému by nemuselo vůbec dojít.
"Co se mu tedy stalo?" zeptala se pro změnu Abby.
"Když přetížíte počítač, taky bouchne. Víc, vám toho říct nemůžu." opatrně nahmatala hrnek.
"Tys to věděla…" spustil Dicky nevěřícně.
"Nevím, o čem-"
"Přestaň zapírat, sestři. On mi to všechno řekl."
"To si děláš legraci." zastavila se s čajem na půli cesty. "To by nikdy neudělal. A už vůbec by to neřekl tobě." zněla až příliš obeznámeně.
"Ale řekl. Že prý používá svoji moc k tomu, aby cosi zase propojil a mohl cítit nohy. Všem nám kecal - je úplně ochrnutej."
Abbygail překvapením ani nedutala.
"Aha…, tohle…" řekla Dawn potichu a napila se.
"Jaký aha, tohle? Je toho ještě víc? No jsem jedno ucho. A vůbec by mě zajímalo, proč toho o něm tolik víš. Co si pamatuju, nevídali jste se tak často a poznali jsme ho asi zároveň. Sakra… proč je všechno tak divně složitý? Já chci konečně odpovědi!" zvýšil hlas a pokračoval ve svém monologu dál. "On… on vytvořil dvojníka! Chápeš to? Dvojníka! Sakra… Tak hmotnou kopii zvládne jen hrstka lidí a nechce se mi věřit, že zrovna on patří mezi elitu."
"A co když ano?" pootevřela Dawn oči. "Svět je plný nevysvětlitelných věcí. Proč jsem se třeba při příchodu na Zemi zranila jen já s Timothym? A proč nemůžu vyléčit svou slepotu? Náhoda? Osud? Trest?"
"Tím chceš říct co," naznačil nenápadně, ať přejde k věci.
"Tím chci říct, že pravdu občas není dobré znát. A já ti zakazuji se po ní pídit." odvrátila hlavu. "Protože když se ji dozvíš,… ztratím tě…" dodala tišeji.
"Dawn," přisunul si židli blíž k ní. "Ty víš, že tě miluju jak nikoho jinýho na světě. Neopustil bych tě." pohladil ji po tváři, ale na ni to v tuhle chvíli nemělo vliv.
"Mám na tebe prosbu."
"Cokoliv." usmál se a Abbygail akorát zavrtěla hlavou. Souhlasit dopředu není moc dobrý nápad.
Dawn chvíli mlčela a mezitím se znovu napila čaje.
"Já chci, aby se z tebe a Timothyho zase stali přátelé." řekla vážně.
"Jako… fajn, všechno odpuštěno, kámo?" utahoval si z její žádosti. "Nemůžu ti splnit něco jinýho? Stejně se se mnou teď ani nebaví. Přebral jsem mu holku - mělas ho vidět, jak mě chtěl zabít. A já ho nemusím už tím tuplem, protože je to mizera."
"Ale ty jsi stejný mizera, jako on."
"Já nejsem stejnej mizera jako on! Já svoje kámoše neudávám a nesnažím se je zabít."
"Pro začátek se mu aspoň omluvíš." trvala na svém.
Dustin na ni vyvalil oči a začal to svoje. Že proč by to dělal, a proč tohle, když tamto - Dawn nenáviděla, když se choval jako malé dítě.
"Věříš, že mě ty tvoje důvody ani nezajímají, Dustine? To, co se stalo dneska, se už opakovat nebude, jasný?"
"To nemůžeš mys-"
"Jasný?" zopakovala výrazněji.
Dustin naštvaně dopil kávu a postavil se. "Až se vrátím, tak to začnu řešit."
"Kam jdeš?" slyšela, jak se jeho kroky vzdalují.
"Kam asi?" zavrtěl hlavou. "Za Amandou."

•••

Osoba na druhé straně linky konečně zvedla telefon.
"Vojín Tucker se hlásí do služby, pane." začal rázně Chris.
"Hej, hej, hej,… co to jako má být?" smál se ten druhý.
Christopher se mezitím rozvalil na postel. "Jenom takový vtípek. Volám ti, protože jsem už v Yeringtonu."
"Aha, chceš se setkat?"
"Zatím ne - přece víš, že někoho hledám."
"Toho dotyčného hledaného osobně znám, takže…"
"Ne, ne. Jsem tu první den, spousta času na hledání. Mám rád tajemné hádanky."
"Jak myslíš. Ale kdyby tě to omrzelo, víš kam volat. No stejně nevím, co je na něm tak úžasného - na mě působí úplně obyčejně."
Christopher se mu za to vysmál. "Obyčejný? To rozhodně ne." vrtěl pobaveně hlavou. "Je jako výhra v loterii, nově objevený živočišný druh, vědecká senzace,… klíč ke všemu," dodal tišeji. "Lidé si většinou neuvědomují, co mají, dokud to neztratí. Ale… říkal jsi, že je na tvojí straně, ne?"
"To jo, ale ještě jsem se ho neptal, takže to nevím jistě."
"Tak to bude trochu problém." nasadil vážný tón. "On mě totiž pozná. A když ho nebudeš mít do té doby na svojí straně, už se k nám nepřidá."
Na druhém konci linky nastalo rozpačité ticho. "Ale… ale říkal jsi, že je to starý přítel, ne?"
"To sice ano, ale že bychom byli přátelé i teď… to už se říct nedá. Ale možná nad tím jen zbytečně moc přemýšlíme. Je to typ člověka, který si pustí k tělu i svého nepřítele. Má to v hlavě trochu pomíchaný."
"Jo, s tím bych souhlasil - je divnej."
"No, asi budu končit. Ještě dodělám nějakou práci a zalehnu. Jo a… pozdravuj tu slečnu, kterou v pozadí pořád slyším."
Dotyčný se začal smát "Haha - Renée, Chris tě pozdravuje."
"Tak zatím." zavěsil a zavřel oči. 'V tomhle městě je hodně zajímavých lidí.' pomyslel si a prohrábl si vlasy. A jeho prsty zavadili o jednu dávnou vzpomínku v podobě jizvy, což mu připomnělo, že už je skoro u cíle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Žirafka Žirafka | Web | 30. srpna 2010 v 11:34 | Reagovat

Tjn, kluci se s mladšíma holkama moc nebavěj, to je pravda... Ale zase zmalovaný mladý holky je taky neberou :-)

2 Awia Awia | Web | 30. srpna 2010 v 23:05 | Reagovat

Sakra! A já už si myslela, že jsem něco pochopila a ono nic. Za co by měla být Dawn potrestaná? Co udělala? Co má s Timothym? Hej! Tohle se jako nědělá. Takovou hnusou podrazárnu si bdudu pamatovat. *fňuk* A ten Tucker je divnej. Něco kujou. Že by chtěli udělat nějaký ozbrojený výpad proti šedým? Jenom to ne! Ale já radši přestanu spekulovat.

Mimochodem. V rámci spisovatelského klubu s tebou mám udělat rozhovor a všimla jsem si, že ses ozvala na naše ICQ, tak se mi prosím kdyžtak ozvi na mail (awia@email.cz), kdy bys měla čas, abychom se tam sešly, jop? Protože já bych si s tebou popovídala ráda. :-)

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 31. srpna 2010 v 13:07 | Reagovat

[2]: joooo... je tu víc lidí, kteří se nemůžou dočkat na konečné odhalení všech tajemství :-D a že jich není zrovna málo 8-) musím ještě něco dovymyslet. a taky nějaký fillery - ty mají lidi rádi (v opačném slova smyslu) :D hmmmm... čí temnou milost si vezmeme na paškál... nooo... aha! :-) Abbygail 8-) jooooo...

4 Daja Daja | E-mail | Web | 1. září 2010 v 18:35 | Reagovat

Jejda ty si nedáš pokoj, chudák Äbby, napřed Timothy teď....hm no... aspoň že si to vybíjíš jenom v povídkách :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru