U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Budoucnost se rýsuje. Pomalu, ale jistě.

3. září 2010 v 21:29 | Miharu 【春】 |  Aktuálně
Člověk občas někdy celý život přemýšlí nad tím, co by mohl dělat. Na co je dobrý, co by jej bavilo, co naplnilo, v neposlední řadě přineslo nějakou tu korunu... Nejvíc nad tím asi přemýšlíme, když stojíme na scestí a musíme se rozejít nějakým směrem. Mám tím na mysli například přechod ze základní školy na střední. Když už je ta škola teď aktuální (3. září), tak tohle rozhodnutí je asi nejdůležitější a má největší vliv na budocnost.
Maya's Theme

Když se ohlédnu zpět, tolik věcí bych změnila. Jenže já se musela rozhodnout už v páté třítě. A mezi námi, kdo v té době má jasno o tom, co by mohl dělat.
Takže, jít na druhou školu ve městě určenou pro vyšší ročníky základní školy nebo utéct na gymnázium? Vyhrál gympl. Ale teď? Teď bych tam nešla. Ale pochybuju, že bych to na té druhé škole zvládla. Přece jenom zakřiknuté děti jsou terčem posměchů a já už to občas nezvládala ani ve čtvrté. Takže v podstatě mě gymnázium zachránilo. Před psychickým zhroucením určitě. Vytvořila jsem si tam díky mírnějším podmínkám neproniknutelný štít flegmatika a jsem za to vděčná. Ale ani tam prostě nepatřím. Ne na všeobecné gymnázium. Tyhle školy slouží pouze pro ty, kteří nevědí, kam v životě zamířit. Jinak je to ztráta času. Ve většině případech sice narazíte na dobrý kolektiv, ale to ostatní? Za chvíli budete unavení z věčné otázky: "A k čemu nám to bude?" Bohužel, když už jste na gymnáziu, jse na mostě, který vede na výšku. A když se držíte u kraje a nekláníte přes zábradlí, hledajíc v hladině konečně tu správnou cestu, musíte prostě skočit. Když to neuděláte, dojdete na konec mostu a zjistíte, že tady cesta končí. A uvědomíte si, že je z vás nicka. Člověk, který někdy musí klesnout pod svoji úrověň aby se vůbec uživil. Protože po gymplu prostě nejste nic. A když řeknete, že jste odmaturovali se samýma, všem je to ukradený. A stejně k vaší smůle dostane tu práci ten štístko čtyřkař.
Teď stojím na tom pomyslném mostě. A když jsem měla skočit do vody, neskočila jsem. Prvák je za mnou a já musím přejít na druhou stranu. Litovala jsem, že jsem z prvního ročníku neodešla na střední se zaměřením. Jenže ani tehdy jsem stále nevěděla, kam jít dál. Na mysl mi přišla nějaká umělecká škola. Bavila by mě, ale stejně mych se musela posléze životem protloukat. Ale rozhodně bych všechny ty znalosti zůročila. Ale takhle stále patřím mezi ty nejhloupější lidi ve třídě. Ale co už... Budoucnost se rýsuje. Pomalu, ale jistě :) Protože se za mým mostem konečně objevuje místo, které pokračuje dál. Nebude ze mě doktor, právník, inženýr, učitel či cokoliv jiného študovaného. Vysoká pro mě není. Vyšší odborná škola - to je ono. Poprvé v životě asi vím, co by mě bavilo, co bych zvládla a v čem bych mohla být konečně lepší než ostatní.
Mou hlavou už proběhlo tolik nápadů. V první třídě květinářka, potom dlouhodobá mánie s učitelkou na základce, potm v mateřské školce... Jednu dobu jsem chtěla dělat choreografii, psát scénáře nebo dabovat. Nedávno jsem přemýšlela nad povoláním se spojením již zmíněné umělecké školy, ale nic mě nenapadlo. Snad malířka na volné noze? Kdeže... Ale malovat mě baví. Děsně ráda maluju. Psaní je jen vedlejší produkt mého malování. Chci se všechno naučit, umět hodně technik, nakreslit tolik krásných obrázků...
Nejdůležitější je, aby vás to bavilo. Nezáleží ani tak na penězích, na názoru ostatních - prostě se vydejte cestou, která vás obohatí a udělá vás šťastným.

A mým nynejším cílem? Vyšší odborná škola textilního a oděvního desingnu. Co ze mě případně bude? Zkráceně návrhářka oblečení. Nepřestavujte si hned něco honosného, můžu skončit i jako švadlena. xD Ale tohle by mi vůbec nevadilo. Mám ráda módu a ráda kreslím a vymýšlím nové oblečení. A ani šití se mi nijak neprotivý. A myšlenka, že někdo bude nosit mou práci mě naplňuje a vidím v ní smysl. I kdyby to měla být jen ta uklebetěná tetička odnaproti, na kterou tři Xka nestačí. Jen vidět její úsměv, že má konečně oblečení, které jí padne a náramně sluší - to by mi ke štěstí stačilo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 matanov matanov | Web | 3. září 2010 v 22:00 | Reagovat

Tak přeju hodně štěstí :)

Taky jsem si často říkala, že jsem po kvartě měla přejít na jinou školu - přinejmenším na jinou střední, kde se učí španělština. Nikam jsem nešla a španělštinu jsem se začala učit soukromě. Teď jsem přijatá na hispanistiku a nevím, jestli mě to bude bavit, přestože jsem se kdysi zapřísahala, že budu studovat španělštinu na vejšce :-? Uvidíme.

2 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 3. září 2010 v 22:08 | Reagovat

XDD Yooo fakt good a pravdivo napisane XDD Yooo noo ja som teraz v 1.rocniku na umeleckej XDD a fakt nwm co budem robit ked ju dokoncim XDD ale zatial to asi necham tak nooo XDD Yoooooooooooooo a modna navrharka je good XDDD raz mi dake hezuu šaty usijeees *w* nyahaaaa

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 4. září 2010 v 10:53 | Reagovat

[1]: bohužel ne vždycky naše sny a plány vyjdou. celkem mám strach, aby mi do těch mých něco nevešlo

[2]: jooo - něco pěknýho pro Envy :-D

4 Daja Daja | E-mail | Web | 4. září 2010 v 11:03 | Reagovat

To jo... Já včera se měla rozhodovat jestli půjdu na seminář češtiny a matiky nebo do společensko-vědního semináře, ale jak do nás ryla učitelka, že kdo půjde na školu s maturitou tak ať jde to toho semínáře češtiny a matiky... Nakonec jsem šla. :) Bude se mi to hodit a aspoň budu chytřejší. Protože jako matika je v osmé třídě obzvlášť těžká :-D Nu ale já pořád nevím na co jít... Mám jít na uměleckou na obor kreslení nebo herectví nebo jít na konzervatoř herectví? NEbo co mam dělat? Já nevím! Prostě to je těžké a chci se rozhodnout správně...
Já myslím, že ty jsi dobře rozhodnutá, ale asi by mamka měla zajít za kartářkou, ta by mi možná v rozhodování určitě pomohla :-)

5 Reni Reni | Web | 4. září 2010 v 17:02 | Reagovat

hehe, tak to na naší umělecký můžeš kreslit, šít i navrhovat :-D Takovej mix máme. Jo, já taky pořád řeším, co se mnou asi bude, až dodělám školu. Buď na uměleckou výšku nebo nevím, ale bojím se -_-

6 Andy Andy | 5. září 2010 v 16:40 | Reagovat

Soni, to je vážně krásnej článek. Úplně mi to vyrazilo dech :-).
Máš pravdu, s naším gymnáziem jsi to přesně vystihla.
Zrovna dneska jsem měla rozhovor s mamkou, ptala se mě, co bych chtěla dělat. Odpověděla jsem jí, že mám několik možností, ale dokud si nebudu stoprocentně jistá, nechci to říkat. S jistotou vím jednu věc - vysokou školu ke štěstí nepotřebuji.
Důležitější je dělat práci, ze které máš dobrý pocit a v níž budeš působit dobro ostatním lidem. To je podle mě ta nejdůležitější věc.

7 Nakano Miharu Nakano Miharu | 5. září 2010 v 19:39 | Reagovat

[6]: a od koho si asi myslíš, že mám tenhle názor? :-D možná ti to nepřijde, ale občas mě tím svým vznešeným povídáním ovlivňuješ :-D

8 Tarin Tarin | Web | 5. září 2010 v 21:47 | Reagovat

Bože ja stále teraz otravujem. xD
Som strašná! :-P

Nerada to robím ale...triedim SB-čka. xD

Prvý krát v histórií sa o to pokúšam mno. A bola by som smutná keby si sa nezapísala. :D

A teraz k tvojmu textu. True true!

Pravda bola napísaná. :-D
Tak tiež páči sa mi že vieš čo chceš a ideš si za svojím cielom. A viem že by ti práca s oblečením išla od ruky. Máš dobré nápady, tak prečo ich nevyužiť? :)

Ja som sa pobužial už svojích cielou vzdala. Niekto mi v živote podkopol nohy a ja sa nejak možem dostať spať tam kde som bola. Myslím že už sa to ani nedá.

Milujem umenie a všetko čo k nemu patrí lenže moje sny sú vzdialené od školy do ktorej chodím.

I keď, od kedy som začala odznova som veľa ľudom dokázala ich omyl a premohla som sa k víťazstvu.

Možno jedného dňa sa moje sny predca len splnia. Alebo skončím len ako obchodníčka v obchode a umakám sa k smrti. Ale to je len hudba budúcnosti.

Teraz buďme radi že sme radi a že žijeme :)

9 heliskaa heliskaa | E-mail | Web | 13. února 2011 v 17:18 | Reagovat

Já,až budu veká,budu malířka obrazů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru