U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 29.

1. září 2010 v 12:04 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Úterý 17. dubna 2007


O pár dní později…
Pondělí 23. dubna 2007

Chris se pousmál a vyšel ze svého dosavadního úkrytu.
"Já věděl, že přijdeš, Jacku." řekl a přistoupil o pár kroků blíž. "Odpusť mi tuhle menší podlost, ale musel jsem tě vidět."
Dotyčný se otočil a zaměřil na něj svůj ostrý pohled. "Který z vás mě musel vidět?" zeptal se v prazvláštní tónině.
Na obličeji Christophera Tuckera se objevil široký úsměv. Ta stará vina, kterou cítil, právě teď mizela pryč z jeho mysli…




Pár dní před…
Středa 18. dubna 2007

Hledat a najít něco jiného

'Jít tam nebo nejít?' přemýšlel pan Tucker před budovou místní policie.
Vzhledově vypadal ještě hůř než včera, ale zase oproti tomu se cítil líp. Čtyřhodinová cesta letadlem přece jenom trochu vyčerpá a kvalitní spánek s kávou v břiše je přesně to pravé ořechové. Všichni mu to sice vyčítají, ale na něj kofein opravdu nepůsobí tak, jak by měl.
"Pane, potřebujete něco?" zeptal se ho jeden ze strážníků, který zrovna mířil na stanici.
"Eeeh…" začal znovu přemýšlet nad tím samým.
Policista se na něj začal pomalu dívat jako na potencionálního padoucha, když ho najednou napadlo: "Jdete si udělat test na barvy?"
"Test?" zopakoval a podíval se na svoje zápěstí. "No… myslím, že ano." usmál se nakonec.
Muž položil ruku na jeho ramena a společně se vydali po schodech. "Víte, normálně tenhle test děláme na radnici, ale není problém to zařídit i u nás."
"Aha." přikývl. "Můžu se potom ještě na něco zeptat? Hledám jednoho svého přítele."
"Nebojte - podíváme se po něm."

"… Jack Highway - bydlí tu dva." odříkával policista informace ze svého počítače.
"Dva? Výborně." zaradoval se Chris a znovu se vrátil k prohlížení svého nového náramku na ruce. Světle šedý - to bude asi ten méně problémový. Před chvílí byl ještě v místnosti pro výslech, kde nutil strážníka Hoopera - tak se jmenoval - aby si myslel barvy, které ukazoval a on už si jen četl jeho myšlenky a prošel to levou zadní. Snadné jako facka. Když tohle řekl, obvykle ji od někoho dostal.
"Ehm, můžete mi dát jejich adresy?" zeptal se, ale muž zavrtěl hlavou.
Chris se rozhlédl kolem sebe a naklonil se přes pult blíž. "Jsou to jen adresy. Copak se něco stane, když mi je dáte? Proč bych zneužíval vaší důvěry? Tohle je jen můj obal - ve skutečnosti jsem hodný člověk." narazil na svůj zevnějšek, protože sám věděl, že nevypadá zrovna k světu.
Drobné vymývání mozku zabralo a policista mu po chvíli nenápadně předal papírek s adresami. Christopher slušně poděkoval a strčil si jej do kapsy od kalhot. Chtěl se rozloučit, ale jeho pozornost upoutal menší rozruch kousek opodál.
"… držíte mě tady a můj syn je už třetí den nezvěstný!"
"Uklidněte se nebo půjdete zpátky." odříkával jeden z policistů trpělivě. Popravdě by ho tam šoupli hned bez zaváhání.
"Vašeho syna hledáme a vás," ukázal na jeho červený náramek, "vás budeme hlídat, mistře pyrotechniku."
"Poslužte si." pokrčil pan Solis rameny a natáhl svoje spoutané ruce před něj. Ať už se jim to jakkoliv protivilo, nemají právo ho tady držet. I tak už je zde déle než by měl. A to, že na sebe vzal zavinění požáru, ještě neznamená, že je nějaký maniak. Vysvětlil to jako nehodu, ale díky důkazům, které nedávaly smysl, a jednomu očitému svědku, skončil v base.
Strážník si připnul pouta zpět za opasek a výrazně si povzdechl. "Je vám jasné, že vás nepouštím rád."
"Ovšem, ale požár jsem si založil, požár jsem si uhasil. Buďte rádi, že vás nebudu žalovat za omezování osobní svobody." vzpomněl si přitom na svoje bolavá záda z nepohodlné palandy v cele. "Ehm… dovolíte?"
Policista mu mlčky uhnul z cesty a John Solis se s úlevou konečně vydal pryč odsud. Neúspěšně se snažil porovnat svoje černé vlasy na správné místo, ale ani to k jeho lepšímu vzhledu nepřispělo.
"Jacku?"
Pan Solis chvíli nevěděl, jestli ten bezdomovsky vypadající muž oslovoval právě jeho, ale protože se stále díval na něj, věnoval mu kousek své pozornosti.
"Jacku, jsi to ty?" zopakoval znovu to jméno a nepřestával zírat.
"Já jsem John. Musel jste si mě s někým splést." vrtěl hlavou. Najednou ten muž doširoka rozevřel oči a zařval: "Jonny?!"
Pan Solis zůstal stát jako opařený. Tuhle přezdívku u něj už dlouho nikdo nepoužil. Takhle na něj vždycky řval jenom… "Chris?"
V tu chvíli se na něj vrhl jako na vyzvání a začal ho mačkat v pevném sevření. "Jonnybuu! To se mi snad zdá!" byl štěstím úplně bez sebe.
"Jonnybuu? Ježiš, Chrisi, zapomeň už na tu blbou přezdívku!" snažil se ho od sebe odstrčit. Lákali na sebe hodně pozornosti a také mu tohle bratříčkování nebylo zrovna po srsti.
Christopher ho konečně pustil, ale ruku nechal položenou na jeho rameni. "V tomhle jsi stejnej jako Jack." nepřestával se usmívat.
John zdělal jeho ruku a se slovy "Rád jsem tě viděl." se ho snažil rychle odbýt.
"Počkej, ne? Neviděli jsme se něco přes pět let." nepřestával ho pronásledovat. Pokračoval takhle dál, dokud nebyla policejní stanice z dohledu - to se totiž John totiž konečně zastavil a byl ochotný si s ním promluvit.
"Jak jsi mě našel?" zněla jeho první otázka.
"Ale já tě nehledal." pokrčil Tucker rameny. "Svět je prostě malý."
"Dobře ale," začal netrpělivě, načež se zastavil a uspořádal si myšlenky. "A co děláš tady? Myslel jsem, že bydlíš v Londýně."
"Už dávno ne." mávnul nad minulostí rukou. "Přestěhoval jsem se do Washingtonu."
"Dobře, ale co děláš skoro na druhým konci Států?"
Chris se pousmál. "Z čeho mě podezříváš? Nemůžu si prostě zajet do malebného městečka v Nevadě? Podívat se po Městech duchů, zajezdit si na kole po krásném terénu…"
"Že jsem se ptal." otočil se na odchod.
"Hej, Jonny! Fajn, řeknu ti pravdu." předběhl ho, ale musel couvat, protože jeho společník měl v úmyslu pokračovat v cestě. "Já tady hledám Jacka."
Pan Solis se zastavil.
"Takže jestli víš, kde je, tak mi to řekni." pokračoval.
"Chrisi," začal, aniž by se na něj podíval. "Jack je přece mrtvý…"
"To si myslíš ty. Ale on tady někde je. V tomhle městě." trval Tucker stále na svém.
"Viděl jsem jeho mrtvé tělo!" odstrčil ho vzteky dál. "Ta kudla mu trčela ze zad dost jasně…"
Christopher chvíli čekal, než se uklidní, ale Solis mluvil dál:
"Nesl jsem tělo svého nevlastního bratra osobně, tak neříkej, že je naživu!"
"No ano! Že mě to nenapadlo dřív!" vzpomněl si na něco Chris a úplně jej v té chívli zazdil. "To mě mohlo napadnout dřív! Teď už asi nebude mít černý vlasy a brýle. Určitě se ani nebude jmenovat Jack! Ale jak ho najdu, když ho nepoznám? Může to být kdokoliv… Hele, Jonnybuu…" zvedl hlavu, ale John už byl daleko před ním. Nikdy ho neměl moc v lásce. Byl to Jackův nejlepší přítel - ne jeho. Oba byli od něj o pár let mladší, měli podobný smysl pro humor a podobné zájmy. Když ale Jacka zavraždili, Christophera napadla bláznivá myšlenka odejít skrz Věž do neznámého světa. Odolával jeho nápadu dlouho - ale nakonec se rozhodl, že přece jenom půjde. A nebyl to zase tak špatný nápad. Potkal tady Jane, vzali se, má rodinu, tři syny…
"Jonny?" vylekal ho Chrisův hlas přímo za zády.
"Co zase chceš? Nevidíš, že nemám čas? Můj syn je bůhvíkde, smrdím jako prase a policajti akorát tuční ta těch svejch vypolstrovanejch židlích a hledí akorát na ten blbej červenej náramek! Neotravuj a žeň se za tím tvým bludem sám!"
"Počkej! Dokážu ti, že mluvím pravdu!" snažil se ho stále přesvědčit. "Potřebuji ale tvou pomoc. Potřebuji, abys vytvořil časoprostorovou trhlinu a-"
"Zbláznil ses?!" vyjel na něj. "Víš, co by se stalo, kdyby někoho vtáhla? Jsi úplně na hlavu! Vždycky jsi byl." dodal a vzteky byl rudý jako jeho náramek.
"Ale o to mi jde." rozzářil se, ale John se znovu chtěl od něj dostat co nejdál. Proto ho Chris rychle zatáhl za rukáv a vybalil všechno, dřív, než mu stačil vrazit.
"Nebyla to snad Jackova práce? Když zjistí, že je tady nějaká trhlina, půjde a znovu ji zavře. Tutově!"
"Jsi blázen!" vytrhl svůj rukáv z jeho dlouhých prstů.
"A ty jsi takový borec, že zvládneš časoprostorovou trhlinu, která nikomu neublíží - vím, že to umíš, Jonnybuu. Jack tě to přece sám učil…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 1. září 2010 v 12:19 | Reagovat

Pěkný blog

2 Awia Awia | Web | 1. září 2010 v 12:21 | Reagovat

Ohou, tak tohle zní zajímavě... A nejspíš to bude jště zajímavější! Já chci další! XD

3 lynessa lynessa | Web | 1. září 2010 v 17:17 | Reagovat

design si dělala ty?jeslti jo tak klobouk dolů!Mohla by si mi dat nejaké lůekce :D:d

4 Nakano Miharu Nakano Miharu | 1. září 2010 v 18:28 | Reagovat

[3]: no... jsou lepší grafici jak já :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru