U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 34.

2. října 2010 v 16:08 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
"Chci být jako můj otec. A chci mu dokázat, že nejsem jako mí nevlastní bratři a že jsem výjimečnější jak oni!"

V minulém díle: Pátek 20. dubna 2007


Sobota 21. dubna 2007 - Rodinná porada

"Nejdřív," zarazil se a pořádně si zívnul. "Nejdřív zahájíme výuku vložkou z historie." začal Timothy nový den s tolik kýženou první lekcí. Bylo něco málo po páté ráno - Stuart ho tedy nenechal moc dlouho spát. Asi se nemohl dočkat, ale při slově "historie" se zatvářil trochu otráveně.

"Fajn, fajn - zkrátím to." přistoupil Tim na jeho 'honem a rychle'. "Ne vždycky všichni na Niburu dokázali ovládat všelijaké ty síly. Byli jsme lidé stejně tak obyčejní, jako lidé tady na Zemi. Vše se ale změnilo stavbou Babylonské věže. Odtud pochází legenda o Gordion, Frigie a Věži. Je moc hezká, ale její původní znění je ve státních knihovnách a originál v mém trezoru v Karmaši." pochlubil se. "Ehm… jak to říct stručně… Prostě Věž měla sloužit k pozdvižení člověka na božskou úroveň. Ale Marduk chtěl všechny ty, kteří se o to pokusí, potrestat. Jenže než se tak stalo, Frigie a Gordion spáchali z Božské věže sebevraždu… Jenže tohle Marduk nechtěl, aby za zkažené dospělé platily tak čistá stvoření jako děti, a proto je těsně před pádem na zem zachránil. A tím, že se jich dotknul, probudil v nich sílu, která se skrývá v každém člověku. Dokonce i v nemehlu jako seš ty." ukázal na něj prstem. "A tak ti dva pomalu šířili Mardukův kult a s vírou v něj přicházela i ta zvláštní Síla. Nezáleželo na tom, jaký ten člověk je, pokud věřil, že božský otec zanechal v tomto světě svůj otisk a svou dobrotu a dokázal věřit také v sám sebe, mohl v sobě probudit Sílu. Na Babyloňanech to sice nejde poznat, ale všichni jsme věřící. Někteří víc, někteří míň. Někdo si i přizpůsobil Mardukův obraz pro své potřeby, ale pokud věří, Síla se v něm stejně probudí. Dokonce i ateisté věřící ve Světlo, umí ovládat kineze. Jenže tady na Zemi je to trochu jinak. Z víry v Boha nedostaneš nic víc, než vnitřní uspokojení; žádná viditelná odměna za poslušnost, ačkoli právě tohle lidé potřebují. Můžou si klidně chodit pravidelně do kostela, ale kolik z nich to bere opravdu vážně? A ateismus? Škoda mluvit. Narodil ses ve světě, kde existují jiné priority. A tvoje víra musí být o to silnější, aby ses mohl pohnout kupředu. Bylo by fajn si o tom i něco zjistit. Takový buddhismus nebo hinduismus není vůbec špatný. Anebo chceš zůstat u křesťanství? Ale učení o Světlu by taky nepřišlo nazmar. Můžeš i věřit ve světový mír jestli to bude stačit." zasmál se.
"A co Marduk?"
"Marduk? To není moc dobrý nápad. V tomhle světě nemá už žádnou moc."
"Ale v tomhle městě ano. Není tu snad dost Šedých? Nauč mě o Mardukovi." stál si na svém prozatím tou nenásilnou formou. Timothy se poškrábal na hlavě a zkřížil ruce. Potom se začal potichu smát a odpověděl: "Naučím tě najít a rozpoznat svou nebo cizí vnitřní energii. Mezitím se možná naučíš i telepatii, ale tohle počítám jen jako vedlejší produkt mého snažení." pousmál se. "Ale o Mardukovi až později."

***

"Ještě jsi mi ze včerejška neodpověděl." připomněla Dawn u oběda jedno zamluvené téma. "Dustine, slyšíš? Já chci vědět, co se mezi vámi stalo."
Její bratr akorát protočil oči a dál se věnoval jídlu.
"Mezi kým?" zeptala se se zájmem Abby.
"Mluvím o Timovi." řekla trochu naštvaně. "Kdybys to jen včera slyšela, jak se spolu normálně bavili! Tomu prostě nešlo uvěřit. A tak se ptám, co se stalo."
"Já hlavně nechápu," přidal se do konverzace konečně i Dicky, "proč to vlastně řešíš. Už bylo načase, abychom si my dva promluvili. A tak jsme si promluvili a všechno je okej. Nehledej v tom nic nepochopitelnýho."
Simon olízl lžičku. "No rozhodně to zní neuvěřitelně. Skoro jako zázrak. Hlavně po tom, co jste se chtěli navzájem zavraždit." trochu se zasmál, ale raději zase nasadil vážnou tvář.
Do kuchyně přišla konečně i Kate a trochu zaraženě se posadila za stůl.
"Stalo se něco?" zeptal se jí Simon. "Kdo ti volal?"
"Moje kamarádka Loren. Sakra… co se v tomhle městě pořád děje?" zeptala se sama sebe. "Říkala, že její brácha nepřišel v pátek ze školy domů a jestli jsem ho náhodou neviděla."
"A kdo je její brácha?" zajímal se Dustin.
"Thomas Dailydew. Tommy ze čtvrťáku. Neznáš ho, Simone?" otočila se právě na něj, protože byl ve stejném ročníku.
"Tommy?" řekl s plnou pusou a trochu mu zaskočilo. "No… Chodí se mnou akorát na matiku, ale jinak se fakt neznáme. Jo a neviděl jsem ho." dodal a znovu se sklonil k jídlu.
"Nejdřív Solis, teď Thomas… třeba je ve městě nová sekta." napadlo Kate a Dustin se jí v zápětí vysmál.
"Tohle by mě v životě teda nenapadlo," snažil se uklidnit. "Beztak se Tommy jenom někde zlil - to je mu podobný, znám ho z různých oslav a podobně. Nebo se peleší s nějakou novou holkou, když ho Renée odkopla."
Při té poslední větě Simonovi znovu zaskočilo, a jelikož u něj Dawn seděla nejblíže, natáhla ruku a začala ho bouchat do ramene. To ovšem nevěděla, a tak se Simon dusil dál a pomalu začínal rudnout v obličeji. V té chvíli už přiskočila Kate a dala mu pořádnou herdu do zad.
"Jez pořádně." dodala, a zatímco Simon ještě lapal po vzduchu, posadila se a v klidu dojedla oběd.
"Někdy si ta naše společná jídla natočím." povzdechla si Abby, ale úsměv se jí zamaskovat nepodařilo. "Jo a neměli bychom zapomenout na Tima a Stuarta. Kdo jim donese oběd?"

***

"Takže tohle je Johnův pokoj?" rozhlížela se Kate po místnosti a dělala, že ji to nesmírně zajímá. Ve skutečnosti ale nenápadně pozorovala Stuarta, který seděl v křesle, a vypadalo to, jakoby spal.
"Co je na oběd?" zajímalo Tima, protože v tomhle motelu nebylo nic jiného než balíček sucharů.
"Nějaká omáčka - hele, co to dělá?" zaměřila se znovu na černovlasého kluka. Timothy položil prst na rty a potichu odpověděl, že se snaží najít svou vnitřní Sílu.
"To jsem kdysi taky dělala. Učils mě to." usmála se nostalgicky. "A taky si pamatuju, že nemůžeš mít dva žáky, takže co má tohle všechno znamenat, hm?" vyslovila jednu z mnoha otázek, které měla pomyslně seřazené v hlavě podle důležitosti.
"No… shrnul bych to asi takhle: Jsem bůhví kolik světelných let od naší planety, a i když to dělám nerad, momentálně na nějaký ty pravidla seru. Stačí?"
"Fajn, takže mě naučíš další kinezi až to tady dokončíš?"
Timothy nasadil sladký úsměv. "To víš, že NE." a odvrátil hlavu.
"Ale to není fér." zaskuhrala a Tim jí znovu naznačil, ať je potichu. Chvíli jí to vydrželo, ale potom pokračovala dál. "Víš, že zmizel jeden kluk? Tommy Dailydew se jmenoval."
"Mluvíš, jakoby ho už nikdy neměli najít."
"No co víš? Mohl to být únos, vražda, nebo záhadné zmizení v časoprostoru…" nasadila tajemný tón, ale Tim jí to všechno jen s nezájmem odkýval. Protočila oči a sednula si ke stolu naproti němu.
"Počkat," zarazil se, když se natahoval po příboru. "Co jsi to teď říkala?"
"Zmizel jeden kluk od nás ze školy. Viděl jsi ho snad?"
"Stuarte!" zakřičel a oba dva na něj leknutím vytřeštili oči. "Jmenuje se tvůj otec John Solis, že jo?"
"Už zase?" nakrčil trochu nos a dlouze si zívnul. "Jmenuje - a co jako?"
Timothy si položil hlavu opatrně do dlaní. "Tak to je problém… Takže… je to nakonec pravda…"
Kate napjetím ani nedutala a nepřetržitě sledovala každý jeho pohyb. A jelikož ho znala jako nikdo, věděla, že to nevěstí nic dobrého.
Timothy si povzdechnul, ale k jejímu překvapení se pustil znovu do jídla.
"Hele… co se teda děje?" nenechala ho dožvýkat ani první sousto.
A když Tim konečně polknul, v pochmurné tónině spustil: "Nemám v úmyslu svolat rodinnou poradu a být na ní o hladu,"

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru