U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 37.

19. října 2010 v 15:31 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Pondělí 23. dubna 2007


Pondělí 23. dubna 2007 - Christopher Tucker a jeho největší hádanka

Jeden krok. Stačil jeden krok na to, aby se čas posunul kupředu. Aby se suchý teplý vzduch vyměnil za zatuchlý a aby ze všech stran nebohé cestovatele zmáčkly zdi.
"Ah… promiň!" začala se Kate omlouvat, i když vůbec neviděla, kam Tima uhodila. Ten zase narazil vozíkem do dveří a málem Kate přejel nohu.
"Uf… Kde to jsme?" narovnala se a hlavou nadzvedla nějakou poličku. V té chvíli se na ně skutálelo několik plechovek. A hned nato se ozvalo dupání a křik: "No to snad ne!"

"Asi jsme u někoho ve spíži," podotknul Timothy, načež je oslepilo přímé světlo z právě otevřených dveří.
"Už zase?!" vřeštil nějaký muž. "Co tady sakra chcete?!"
Kate si všimla plechovek piva na podlaze a rozpačitě se pousmála. "Přišli jsme na tu párty," nenapadlo ji nic lepšího, načež vzápětí vyprskli s Timem smíchy.
"Však ony vás ty vtípky přejdou, slečno. A teď vypadněte!" poodstoupil od dveří. A zatímco dával tu malou místnůstku do původního stavu, Kate s Timem se vydali na menší průzkumnou akci. Byli v nějakém malém domě. Do druhého patra vedlo schodiště, a když se podívali v obývacím pokoji z okna, viděli jen řady rodinných domečků nacpaných na sobě.
"Sakra, co to jako má znamenat?!" ozvalo se z chodby. Majitel domu si asi všimnul zelených kolejí na svém koberci, které tu zanechal Tim. Muž se vzápětí přiřítil a opřel se vyčerpaně o práh dveří. "Kolik vás ještě hodlá přijít, co?"
"Můžu mít tentokrát otázku já?" zeptal se Timothy a nedával mu moc řasu na nějaký slovní protiútok. "Kde to vlastně jsme?"
"V Londýně! A jestli si myslíte, že vás pošlu letadlem zase zpátky, tak na to zapomeňte! Tolik peněz fakt nemám, abych platil letenky všem děckám, co sem náhodou přicestujou."
"Takže Tommy tu byl?" otočila se Kate se zájmem na toho černovlasého muže.
"Dneska ráno odletěl." pokrčil rameny. "A teď by mě zajímalo, proč mi sem lezete, protože ten poseroutka mi nedokázal říct souvislou větu."
Vzápětí se ozvalo padání plechovek nanovo. Šlo úplně vidět, jak muž ve dveřích vzteky rudne. Vytočil se a div že nevytrhl ty dveře od kumbálu z pantů.
"Olivere, příteli…"
"Chrisi, ty hajzle!" A spustil se další déšť plechovek.
Kate se podívala na Tima. "Co teď? Jak se ho zbavíme teď?"
Ten se ještě na chvíli zadíval z okna, a když se na ni otočil, řekl: "A což takhle podívat se po památkách?"
"Co?"
Než se stačila zeptat na víc, ve všem tom zmatku někdo zaklepal na vchodové dveře.
"Děláš z mýho domu holubník, Chrisi?!" zavřel ho Oliver vzteky zpátky do kumbálu. Naštvaně odemknul dveře a zpražil pohledem toho, kdo za nimi stál. "Ale to ti nepomůže, když přijdeš dveřmi, víš?"
"Omlouvám se, můžu tedy dál?"
"Jasně, proč ne že? Jenom si ze mě dělejte srandu." zašklebil se, ale pustil návštěvu dovnitř. Mezitím Chris opatrně nakouknul skrz pootevřené dveře na chodbu, když v tom ho Oliver chytl za límec a vytáhl ven. "Máš co vysvětlovat." zasyčel na něj a dotáhnul ho do obývacího pokoje.
"Jacku!" zvolal, když uviděl Timothyho, ale Oliver ho nekompromisně usadil do křesla.
"Už zase s tím začínáš? Měl by ses jít léčit." zamračil se na něj. Očividně se ti dva znali. Mezitím ale návštěva potichu vešla do pokoje a nesměle si to zamířila přímo ke Kate. Ta otevřela pusu a než stihla něco říct, dotyčný ji uchopil za ruku a něžně ji políbil.
"Zkrásněla jsi," usmál se na ni, "za poslední dva roky."
Kate vytřeštila oči a se stejným výrazem se zadívala na Timothyho. "Proč… proč mi tvůj dvojník líbá ruku?" zněla ta otázka spíš jako nějaké zapištění.
"Přišlo mi to jako dobrý nápad." pokrčil Tim pobaveně rameny.
"Ehm," upozornil dvojník znovu na sebe. "Což takhle shlédnout pár památek?" nabídl jí rámě.
"Ráda!" neváhala Kate ani chvíli a chytla se ho. Vzápětí už stáli na schodech a domlouvali se, kterým směrem půjdou.
Christopher se pousmál. "To vypadalo jako dobře promyšlený tah, Jacku. Nechceš, aby se tvoje kamarádka dozvěděla pravdu?"
"Já jen nechci, aby měla Kate cokoliv společného s vámi! Myslete si o mě, co chcete, ale já vím, co jste zač, a tak s vámi taky budu jednat."
"Jacku…" chtěl se zvednout, ale Oliver ho znovu přitlačil do sedačky.
"Zbláznil ses? Tohle není Jack! To je přece malej Tim! A já si furt říkám, kde jsem ten ksicht jenom viděl…" objevil se na jeho obličeji konečně úsměv.
"Tos snad zapomněl, co jsem ti říkal? Je to Jack!" oponoval.
"Hovno Jack! Já jsem byl první, koho malej Tim požádal o pomoc, jako čerstvý správce Věže. Tak musím asi nejlíp vědět, kdo to je, ne? Vem si prášky, ty magore."
"Tak se přesvědč sám! Byls i Jackova stráž, tak určitě víš něco, co může znát jenom on. Jen do toho."
"Můžu se jen zeptat," skočil jim Timothy do jejich dohadování, "jak bych mohl být někdo, kdo už je dávno mrtvý?"
"No to jo…," připustil na chvíli Oliver, "ale i kdyby ano, něco takového si už nemůže přece pamatovat."
Christopher se začal smát. "Ale i takové případy existují, příteli. A správce je přece výjimka sama o sobě… že?" zaměřil se na Tima.
"Chcete říct," oplatil mu podobný pohled, "že jsem byl v minulém životě Jack Highway?" zvedl obočí a po chvíli se tomu začal potichu smát. "Ve světě se děje spousta neuvěřitelných věcí, ale tohle je už trochu moc."
"Je to jako hádanka, Jacku." stále ho nepřestával sledovat. "Hádanka, na kterou konečně znám odpověď."

***

"Stuarte!" vykřikla Gwen a pevně si ho k sobě přitáhla. Ani jí nevadilo, že se na ni většina čtvrťáků divně dívá, měla tak strašnou radost, že jí musela dát průchod.
"Stue!" přidala se i Amanda. Bleskově ho objala a se širokým úsměvem dodala: "Vítej zpátky."
"Eh… jak víte, že už jsem tady?" zeptal se trochu zaraženě.
"Timothy podal echo. Občas je ten úchylák k něčemu užitečný." zvedla Amanda oboje obočí a automaticky zkřížila ruce na hrudi.
"Je to zvláštní člověk…" řekl svou myšlenku nahlas. "Mohl by být dobrý psychiatr."
"No páni…" žasla Gwen. "Ten ti teda musel promluvit do duše…"
Stuart nepatrně přikývnul. "Nevím, jak bych to popsal, ale… sice se cítím pořád stejně, ale aspoň mám teď ve všem trochu víc jasno. S lidmi to opravdu umí. A taky zná hodně věcí. Ale vůbec nejlepší je, když se začne vztekat, protože to k jeho povaze vůbec nesedí a vypadá celkem komicky." pousmál se.
Dívky na chvíli ztichly.
"Co je?" zadíval se na ně a ony jen provokativně vytvořily pomocí prstů srdíčka.
"Eh… mám se teď jako červenat?" použil svůj typický pesimistický tón a to bylo dost na to, aby se obě skácely k zemi smíchy.
"Že já sem vůbec chodil," protočil oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Govrid Govrid | Web | 20. října 2010 v 14:40 | Reagovat

Líbí se mi na tvém blogu.:)

2 Awia Awia | Web | 22. října 2010 v 16:04 | Reagovat

Četla jsem to už před nějakou dobou, no teprve teď jsem se odhodlala něco vymýšlet jakožto komentář, ale vážně neručím za to, jak to dopadne. Každopádně jsem se u této kapitoly značně nasmála. Pobavil me Timiho způsob, jak se zbavit Kate. Jen mě možná trošku zaskočilo, jak rychle a bez řečí odešla. I když ... pokud je do Tima zamilovaná. Jinak Jack se pro mě přesunul do takové jakési kolonky bláznů, protože tak mluví. Nicméně jsem velmi zvědavá, jakpak svou teorii potvrdí a jak vůbec bude hovor pokračovat. A ta scéna se Stuartem! XD Poslední větu doprovázel výbuch smíchu. :-D

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 22. října 2010 v 19:09 | Reagovat

[2]: heh... taky mi to přijde trochu uspěchaný jak Kate odfrčela s Timem pryč :-D ale tu scénu jsem psala strašně dlouho a nějak mi nešlo ji pořádně rozvést... ale tak jako vtipné pojetí by to šlo - když si představím, jak byla Kate šťastná, když dostala vlastního Tima a ještě k tomu tak galatního :-D prosím si taky jednu kopii :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru