U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 39.

1. listopadu 2010 v 13:29 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Pondělí 23. dubna 2007


Minulost…
Středa 5. ledna 899 pátého tisíciletí

Děti Babylonské věže - Část 1.

"Šťastnou cestu, pane."
"Děkuji, Olivere. Vrátím se zítra odpoledne."
"Cože?" vyvalil na něj překvapeně oči. "Konečně vylezete z kanceláře a zase se do ní chcete vrátit? Poslouchejte, dřív jak pozítří mi nepřijdete na oči, jasný? Jinak se tady na to vykašlu, protože ten plat fakt nestojí za to."
Chlapec si celý zaskočený z jeho reakce poupravil brýle a začal se potichu smát. "Raději se vrať na stráž, ať máš ten plat za co dostávat."
"A prémie za doprovod by nebyla?" začal se přátelsky usmívat.
"Naneštěstí plat stráží Věže není moje starost, ale starost vlády. Jestli máš dost odvahy jít za nimi a…" Oliver začal naznačovat, že víc už říkat nemusí. "Autobus za chvíli odjíždí," pokynul na něj.
Oba dva se rozloučili potřesením ruky a řidič autobusu s přesností na vteřinu nastartoval své vozidlo.
"Pane Jacku!" zakřičel ještě Oliver. "Hezké patnáctiny!"
Chlapec se doširoka usmál a na poslední chvíli vběhl do dveří autobusu.

"Tak kam to bude kluku?" zeptal se ho řidič.
"Do Trave Hole." vytáhl svou identifikační kartu. A i když tenhle Jack Highway byl hned po králi nejvýše postavený člověk celé Babylonie, nikdo jeho jméno nepřiřazoval k postu správce Věže. Veřejnost pouze věděla, že tam je jakýsi Jack, ale víc je nezajímalo a pokud ano, neměli možnost zjistit víc. A tak tenhle brýlatý kluk zaplatil poprvé plnou cenu místo poloviční, protože dnes okolo páté ranní se stal plnoletým občanem této země.


Království Babylon, Provincie Karmaš, Trave Hole

"Jsem tak ráda, že jsme tě vytáhli ven aspoň na tvoje narozeniny." pochvalovala si Emily Freadová. Byla to už starší žena kolem padesátky. Spravovala chrám v hlavním městě a od té doby, co se před rokem a půl stal Jack správcem, stála vždycky u něj, aby jeho slova měla svou váhu i před všemi těmi páprdy ve vládě. Protože nikdo moc nevěří dítěti. A tak Emily vždycky zařizovala to, co mohli jen dospělí a stala se takovou jeho chůvou, protože Jack se pořád věnoval jen práci a nikdo jiný ho od ní nedokázal odtrhnout.
"Stejně tě nechápu," pokračovala, ale on ji nevnímal a dál se zamyšleně díval z okna. "Haló, komunikuj se mnou. Stačí, že už usnul i Chris."
"Já nespím," ozvalo se jim za zády.
Mezitím se Jack probral a zeptal se jí, o čem to před chvílí mluvila.
"Chtěla jsem říct, že nechápu, jak se jen dokážeš pořád věnovat práci, když tě to papírování nudí!"
"Když už to děláš přes dvě hodiny, tak to ani nepřijde. A když je to k nesnesení, tak jdeme s Chrisem trénovat, že?"
"Jo, jo…" odpovídal se zavřenýma očima.
"A co už všechno umíš, Christophere?" otočila se dozadu, ale místo něj začal odpovídat Jack.
"Učí se dost rychle. Má totiž obrovský talent na psychokineze. Je to mistr telepatie; určitě z něj bude nějaký tajný agent nebo tak." usmál se. "Ještě umí dobře termokinezi a aerokinezi. Jo a před týdnem jsme začali bilokaci. Ukaž, co umíš." taky se otočil. Christopher seděl pořád stejně - s bradou opřenou o rám okna a zavřenýma očima. Ale najednou se na sedadle vedle něj začalo něco objevovat. Nejdříve taková bílá mlha, která se postupně zbarvovala a zhušťovala. A za malou chvíli už seděl vedle Chrise druhý Chris, kterému visel loket ve vzduchu, protože byl přesnou kopií originálu.
"Fantastické," zatleskala Emily. "Říkáš za týden?"
Jack přikývnul. "Kdo by řekl, že můj kamarád z dětství bude tak talentovaný, že? Ještě ale máme co dohánět - pořád je ten klon trochu průhledný."
Emily natáhla ruku, aby si na něj sáhla, ale celý hmotný obraz se rázem rozplynul. "A celkem křehký," dodala. "I tak je to neuvěřitelné. Mimochodem, to je vždycky takhle zamlklý?"
Jack se začal smát. "Normálně je o hodně živější, ale právě teď je mu děsně špatně." nepřestával se usmívat a ve stejné chvíli Chris nakopl jeho sedačku.

***

"Jak se cítíš?" zeptala se po chvíli Emily.
"Fajn," přikývl Chris, ale vypadal ještě zeleněji než v autobuse. "Jacku? Kdo všechno na té oslavě vlastně bude?"
"Jenom rodina, říkali. Určitě teta a strýc, možná i jejich sourozenci a prarodiče."
"A John?"
"A John." zakřenil se a konečně i Chris nasadil stejný výraz.
"Musím mu ukázat všechno, co umím!" vyběhl napřed.
"Tak to teda ne! Žádný předvádění před mým bráchou! Chovej se kultivovaně!" vyběhl za ním a Emily začala okamžitě volat, ať na ni počkají.

Trave Hole bylo malé městečko pár hodin jízdy od hlavního města. Oproti Karmaši to byl venkov, ale pro obyvatele to bylo město, které mělo vše, co potřebovali. A byl tam neuvěřitelný klid, který už dlouho nezažili. Ale všechna tahle harmonie zmizela, když dorazili do Jackova domu. První se na něj vrhla teta Nina.
"To se mi snad zdá! Ty jsi ale vyrostl!" začala Jacka všelijak prohlížet a tisknout. Když už byl dostatečně zpracovaný, přišel na řadu Chris. "No podívejme - ztracený syn! Víš, jak si tvoje máma pořád stěžuje, že jim ani nezavoláš?"
"Není čas; víš, kolik věcí musím dělat? Ne? Tak vidíš." pohodil hlavou.
"No jen pojď dál ty šprýmaři, tvoji rodiče se na tebe už těší - jsou… někde v davu." ukázala neurčitě.
"V davu?" zopakoval, ale všechen ten hluk a hudba tomu odpovídali. Mezitím se Nina seznámila i s Emily. "Jsem nesmírně vděčná, že dohlížíte na Jacka. Občas mám trochu strach, jestli na tu práci stačí…" přešla do klidnějšího tónu. Emily ji ale ujistila, že vše je v naprostém pořádku.
"Vy jste jeho pravá teta?" zeptala se.
Nina přikývla a zadívala se z chodby na všechny ty lidi, kteří začali Jackovi třást rukou a blahopřáli mu k narozeninám. Podle jeho výrazu v obličeji určitě neznal všechny přítomné.
"Popřejte mu spíš nějakou pěknou přítelkyni!" křičel bratranec ze strýcovy strany, který se pořád nemohl dostat na řadu.
"Je to syn mojí sestry Juliet." pokračovala Nina. "Byla hrozně mladá, když měla Jacka, a jelikož se jeho otec vypařil z povrchu zemského, svěřila do péče své dítě mě a taky odešla. Možná to vyzní jako smutný příběh, ale popravdě jsem si nemohla přát šťastnější rodinu. A s mým synem Johnem jsou opravdu jako praví bratři. A i Julieta se občas objeví. Myslím, že takhle je to perfektní."
Emily se spokojeně usmála. "Perfektní."
"Tak jdeme slavit ne?" objevil se Nině na tváři zářivý úsměv. Začala představovat Emily svým sestrám a svému manželovi a potom se na chvíli uklidila ke stolu s jídlem, kde pár lidí stále popíjelo a ujídalo a kde také nakonec zatáhli i Jacka a okamžitě mu něco nalili.
"A kde že to vlastně pracuješ?"
"Dělám korespondenci v jedné malé firmě." napil se.
"To zní pěkně nudně." odfrkl si jeden ze strýců. "To tě jako baví být zahrabanej pod papírama? Kvůli tomu bych z domu teda nešel. To nechápu. Takovou nudnou práci jsi mohl dělat i tady ve městě."
"Víš, ona je trochu speciální, strejdo. Taková nabídka se prostě neodmítá." a dopil sklenici.
"Nepij to jak vodu!" napomenula ho Nina.
"To je dobrý - jenom pro dodání barvy do tváře." zasmál se Jack a raději se se svou prázdnou sklenicí od stolu vypařil. Několik lidí si ho zase odchytlo a začalo se vyptávat na ty samé otázky pořád dokola a on jim s úsměvem odpovídal, že dělá korespondenci v jedné malé firmě a potom se zase ptali, jestli už má holku a smáli se mu, jak náhle znejistěl, a začali fantazírovat, jaká ta jeho přítelkyně asi je.
"Proč je oslavenec na suchu?" řekl známý hlas, který Jack bezpochyby okamžitě poznal.
"Jonnybuu!" otočil se a vrhl se bratrovi kolem krku. "Zachraň mě!" zasyčel.
"Ale, ale, pořád stejnej zakrslík, Jackie?" smál se a pořádně si to krátké, ale pevné objetí užil.
"Nina říkala, že jsem vyrostl." usmál se.
"To říkají všechny mámy." zašklebil se John škodolibě. "Ještě ti chybí takovejhle kus, abys mě dohnal. Ale… co se týče tvého zaměstnání," ztišil hlas, "tak jsi mě už dávno předrostl a já na tebe už nedosáhnu…"
Jack se pokusil o úsměv, ale na něj bylo v jeho tváři příliš smutku. Zavrtěl hlavou a zkusil t znovu. "Proč tak sklesla? Já jsem přece jen obyčejný občan, který si musí kupovat plné jízdné, no ne?" pokrčil rameny a za chvíli se už oba dva zase smáli.
"A neviděl jsi náhodou Chrise?"
"To bez něj nevydržíš ani minutu?"
"Já jen… nechci ho nechávat s jeho otcem příliš dlouho o samotě…" porozhlédl se kolem sebe a Tuckerovi nikde neviděl.
"Jsem si jistý, že se ten šotek za chvíli objeví; zatím můžeme udělat malou návštěvu v kuchyni, co na to říkáš?"
"Jo… je tady na můj vkus moc lidí." odlepili se konečně z místa a začali se proplétat mezi všemi těmi příbuznými z druhého či třetího kolene a možná i vícerého.
"Překvapuje mě, jak se sem tolik lidí může vejít." položil Jack svou sklenici před sebe, zatímco jeho bratr podával ještě jednu a nalil do nich víno.
"Poslyš, od kdy vlastně piješ, Jackie? Co tě to v tom Karmaši učí, hm?" přiťukli si.
"Nehodí se to ke mně, že?" pousmál se, ale i tak se pořádně napil. "Ale přece víš, že jsem vždycky dělal strašný hlouposti."
"Třeba zkoušel mýdlo."
"Jo, to byla sranda." pousmál se a celou sklenici dopil.
"Hele, hele, mám mít o tebe strach? Snažíš se opít? Máš na to právo, ale je ještě brzo, ne?"
"Eh… to se ještě uvidí. Teď si spíš dodávám kuráž." sklopil víčka. "Chci Chrisovi něco říct a pořád ještě nevím, jestli je to dobrý nápad. Víš… má hrozně moc otázek a už mě nebaví je dokola okecávat a odmítat. Je to můj přítel, takže bych mu neměl nic tajit, že?"
"Sice nevím, o čem to mluvíš, ale možná máš pravdu." zadíval se na jeho sklopenou hlavu. "Jackie?"
"Hm?"
"Já… pořád si myslím, že to není správné. Víš, všechno to okolo Věže a správcování… Opravdu se na to hodíš? Všechno to přišlo ze dne na den a popravdě… já jsem to ještě pořádně nerozdýchal. A v podstatě ani táta, ačkoli o tom s námi nemluví. Zdáš se mi jiný a nemyslím si, že všechna ta zodpovědnost patří na tvoje bedra."
Kuchyní prošlo pár rozjásaných lidí, chvíli něco hledali v ledničce a potom zase odešli. I přesto panovalo mezi bratry napjaté ticho.
"Akorát na to nejsi zvyklý." promluvil Jack tiše.
"Na co?"
"Jak jsi říkal: na to, že nesu nějakou zodpovědnost. Vždyť jsem se ani pořádně neuměl postarat sám o sebe." pousmál se. "Ale když se staneš správcem, všechno se změní. Člověk se změní. Často sice hledám sám sebe, ale když jsem tady, v našem domě, mezi rodinou, cítím se zase jako ve své kůži." rozzářil se, ale vínem to ještě nebylo.
"Páni… takhle jsem tě ještě mluvit neslyšel." usrkl trochu ze své skleničky. "Já jsem teda po patnáctce nikterak nezmoudřel. A ani teď si nepřipadám o moc chytřejší a to už mi táhne na čtyřiadvacet." začal se smát.
"No tady jsi!" objevila se Nina ve dveřích s prázdnými tácky. "Jacku, někdo na tebe čeká před domem. Johne, ty mi pomůžeš všechny tyhle tácky zase naplnit."
"S chutí do toho…" řekl otráveně.
"S chutí- ah… no vidíš, že to jde." přitakala spokojeně. Mezitím se Jack snažil nenápadně proplížit na chodbu, ale přes obývák a přeplněnou jídelnu to bylo skoro nemožné. Zahlédl konečně i Chrise s jeho otcem, jenže se netvářili zrovna spokojeně na to, jak dlouho se neviděli. Hned jakmile vyřídí návštěvu, odtrhne ty dva od sebe. Pan Tucker nemá zrovna názory, které by Chris potřeboval teď slyšet.
"Hééj, Jacku! A co dárky? A dort?"
"Jo, za chvilku!" křičel a rychle zalezl za roh. Přebrodil moře bot a konečně chytnul za kouli od hlavních dveří. Jenže na chodníku nikdo nestál. Vylezl kousek ven, ale připadalo mu to, jakoby si z něj někdo vystřelil a smál se za rohem. A právě zpoza toho rohu vycházel kouř. Přivřel dveře a v papučích si to zamířil přímo přes trávník. Byla tam žena, opírala se o zeď a kouřila cigaretu. Když si ale všimla, že ji někdo načapal, schovala ji rychle za záda.
"Ah… vždyť jsem Nině říkala, že za chvilku přijdu," řekla rozpačitě. Mezitím upustila cigaretu a zašlápla ji; všechno to ale maskovala tím, že něco hledala ve své tašce, kterou měla přes rameno.
"Eh… není to nic moc." předala mu malý dárek, který ani neměl mašli. A když ho Jack roztrhl, žena se trochu polekala. Byl to malinkatý dáreček, a ten papír stál určitě víc než to, co bylo v něm.
"Náramky…" zašeptal a začal je postupně vytahovat a skládat na dlaň. Byly dělané z malých korálků a některé pouze z barevných nití. Ale vše překypovalo barvami stejně tak, jako oblečení téhle ženy, která se jednou za čas objeví.
Jack se pousmál a natáhl k Juliet ruce. Objal ji a do ucha zašeptal slova, která byla určena jen jí.

***

V domě konečně nastal tolik kýžený klid. Ještě chvíli šly slyšet z ulice rozjásané hlasy, ale i ty postupně utichaly.
"Bylo to dneska fajn, že?" povzdechl si Chris vyčerpaně a skočil na postel. Nakonec se rozhodl, že přespí u Niny, ačkoli jej matka přemlouvala, aby zašel alespoň na jednu noc domů. Očividně mu ale jedno setkání s otcem stačilo - celý den mu nebylo už moc do řeči. Jack seděl uprostřed místnosti na polštáři a opíral se o jeden z podkrovních sloupů. Vedle něj levitovala lampička a svítila mu přesně do klína na jeho deník, kde si psal dnešní zápis.
"Nepřijde ti to trochu holčičí, psát si deník?"
"Deníky neslouží jen k zapisování hloupých myšlenek a pubertálních zážitků - můžeš do nich napsat celý svůj život a stát se tak nesmrtelným."
Christopher se otočil na bok, aby na něj lépe viděl. "Ale stejně budu mrtvej."
"To je život." pousmál se.
"Řekni mi o tom něco. O životě a smrti." začal zase s otázkami jako už tolikrát. "Mluvíš přece s Mardukem, ne? Musíš znát odpovědi na všechny otázky. Chci je slyšet. Ale už žádné lži."
Jack chvíli přestal psát. Párkrát otočil pero v prstech a připsal dnešní poslední větu.
"Jsi jediný člověk, který pozná, když lžu." zavřel knížku a položil si ji vedle sebe. "Možná bych mohl začít od legendy o Gordion a Frigie. O tom, jak to všechno začalo, jak lidé získali sílu ovládat kineze, jak vznikl paralelní svět…"
"Ty mi to opravdu řekneš?" otevřel užasle pusu.
"Normálně bych to neudělal, ale… ty jsi přece můj nejlepší přítel, Chrisi… Nechci před tebou mít tajemství, kvůli kterým mi nevěříš…"


Čtvrtek 6. ledna 899 pátého tisíciletí
Trave Hole

Chris vešel do místnosti a potichu za sebou zavřel dveře.
"Nechápu, jestli má cenu psát o tom, jak jsme chodili po městě a zbytek dne se dívali na filmy," narážel na další Jackův zápis do deníku, který mu právě vznikal pod rukama.
"Měl bys vědět, že každá vzpomínka má svou váhu." odpovídal Jack ze stejného místa jako včera.
Chris stál chvíli mlčky v šeru. "… Teď už chápu, proč takhle mluvíš. Takhle… zkušeně."
"Jestli ti to vadí, tak přestanu." stále se věnoval zápisu. Chris pomalu přešel po pokoji a posadil se na Jackovu postel.
"Abych řekl pravdu, moc nevěřím tomu, co jsi mi včera říkal. Všechno to byla jen slova bez nějakého hmotného důkazu, ačkoli to dávalo smysl."
"Jestli tě trápí tohle, můžeš si přečíst deníky minulých správců. Až na to, že je jimi vyplněná celá knihovna." neubránil se úsměvu. "Poslyš Chrisi, chtěl jsi znát pravdu, ne snad? Řekl jsem ti ji. Přece víš, že jsem mluvil pravdu."
Ten ale sklopil hlavu a znovu umlkl.
"Chci to vidět."
Jack konečně odlepil oči od stránek a zadíval se na svého přítele, který nehybně seděl v šeru.
"Proč přede mnou skrýváš své myšlenky, Christophere?" zeptal se opatrně, protože mu něco nesedělo. Chris se občas choval divně, ale tentokrát to bylo nějaké… silnější.
"Slyšíš mě? Proč skrýváš myšlenky… Co ti tvůj otec řekl…?"
Ale on tuhle otázku ignoroval a promluvil tím zvláštním tónem, který Jacka vždy trochu děsil.
"Říkal jsem, že to chci vidět. Jsi můj učitel - ukaž mi to." zadíval se mu náhle upřeně do očí.
Jack se leknutím přerušovaně nadechnul. Chvíli tak seděl, s očima doširoka otevřenýma a hlavou plnou zmatených myšlenek. Chtěl zakřičet, ale z jeho úst vycházel jen chraplavý šepot.
"Chrisi…" svalil se na zem. "Co to…" zadíval se s nedokončenou otázkou na svého přítele. Na přítele, který mu právě vrazil kudlu do zad - a to doslovně. Rukojeť nože mu trčela z těla, a ačkoli ostří jen taktak minulo srdce, byla to smrtelná rána. Chtěl použít nějakou kinezi, aby vytáhl nůž a mohl zahojit ránu, jenže Chris se mi dostal do hlavy a blokoval mu veškeré myšlenky.
"Osud nás znovu spojí, Jacku. Najdu si tě, to ti slibuju."
"Jsi… blázen…" mluvil už skoro neslyšně. Ten, kdo před ním teď klidně seděl na posteli, přece nemůže být jeho nejlepší přítel…
"Doufám, že nevadí, když jsem se postaral i o Emily. Chtěl jsem, abychom se mohli znovu setkat všichni tři."
Jenže Jack už neodpovídal. Jeho dech nebyl už skoro slyšet, ačkoli jeho oči prozrazovaly, že ještě stále žije. Náhle ale svůj ostrý pohled obrátil na Chrise. A společně s posledním krvavým výkřikem a pohledem plným nenávisti, stolní lampička jakoby sestřelila Chrise z postele.
Jack se rozkašlal a snažil chvíli sečkat, jestli se znovu zvedne, aby jej mohl dorazit. Jenže tolik času mu už nezbývalo. Ačkoli už nic neblokovalo jeho myšlenky zvenčí, jeho hlava se stala neuvěřitelně těžkou. Ztěžkly mu i ruce a nohy a plíce se nebezpečně zaplnily krví, což mu svíralo hrdlo a dusilo jej. A když naposledy zakašlal a chtěl se nadechnout, zjistil, že už to nejde…

Zleva: John Solis, Jack Highway, Christopher Tucker

Letopočet na Niburu se datuje od dne, kdy Gordion a Frigie skočili z Veže (podle legendy).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 2. listopadu 2010 v 19:53 | Reagovat

*netrpělivě čeká na další díů a říká si: "Proč už tu sakra není?!"* Hele holka, takhle mě nenapínej, jo ... já chci vědět víc! Hned. :-D Jsem hrozná, vím to. Jinak ... Jack je Tim a ta Emily (bo jak se jmenuje) Dawn. Myslím. Nějakým záhadným způsobem, který bys nám mohla jakože objasnit. Nezlobila bych se. A teď další díl, prosím!

2 Nakano Miharu Nakano Miharu | 2. listopadu 2010 v 20:41 | Reagovat

[1]: další díl bude taky delší (takže chvíli strpení :-D )- bude to pokračování "dětí Babylonské věže" a tentokrát probereme Tima ;-)
no a... možná bych už mohla objasnit to, co jsi tady teď jaksi nakousla (a trefila ses do černýho - uděluji ti cenu za výbornou dedukci :D )

3 Annie-chan Annie-chan | Web | 3. listopadu 2010 v 18:11 | Reagovat

Jack je mi v jistém smyslu hrozně sympatický, a na tom obrázku je hrozně roztomilý :D
A taky jsi mě překvapila tím, že to udělal zrovna Tucker... nebo jsem to špatně pochopila? Už se těším na další kapitolu :-)

4 Adelain Aki Adelain Aki | E-mail | 4. listopadu 2010 v 17:00 | Reagovat

Ahoj, prosímtě. Vím, že máš Sony Vegas na dělání videí, já jsem si ho teď pořídila taky a potřebovala bych radu. Jde udělat, že máš obrázek a v něm třeba nějaké okno. Prostě jakoby když máš rámeček, na okrajích jsou obrázky a uprostřed černo. Tak jde do toho černa dát video? Aby bylo jen tam? Děkuji za odpověď. (Prosím na mail)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru