U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 40.

7. listopadu 2010 v 11:35 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Čtvrtek 6. ledna 899 pátého tisíciletí, Babylon


Děti Babylonské věže - Část 2.
O několik měsíců později…

Neděle 2. prosince 899 pátého tisíciletí
Hlavní město Karmaš

"Johne, pojď se mnou!"
"Řekni mi důvod, Chrisi. Přijde mi to naprosto šílený a zbytečný." odbyl ho a dál počítal účty, které mu přišly.
"Musíme jít, dokud nebude mít Věž správce! Jinak je to hlídaný a nepustili by nás!"
"Chrisi!" položil rázně pero. "Za měsíc to bude rok, co brácha umřel, a já chci být tady s ním. Proč chceš tak moc odejít? Otravuješ mě s tím už pěkně dlouho. Najdi si práci, jsem si jistý, že tě milerádi někde zaměstnají."
"Já už to ale nesnesu…" řekl skoro s brekem. "Mohl jsem tomu zabránit, kdybych byl silnější… Mohl jsem Jacka zachránit, mohl jsem ho před tím vrahem zachránit,… kdybych byl silnější…" nesmyslně opakoval nahlas své výčitky a po tvářích mu tekly slzy.

John na to nic neříkal. Akorát si vzpomněl na tu noc… Na tu kaluž krve, ve které Jack ležel, na Chrisovu zakrvácenou hlavu a taky na Emily… Bylo to to nejhorší, co kdy zažil. Christipher taktak unikl smrti, ale co bylo ještě horší, že doktoři mu diagnostikovali poruchu osobnosti. Měli totiž v archívu i složku jeho otce, a tak pro jistotu otestovali i jeho. A když se tajná služba - protože to nevyšetřovala obyčejná policie - dozvěděla, že má pravděpodobně rozdvojenou osobnost, okamžitě ho zapsali na seznam podezřelých. Vlastně ze začátku tam měli jména všichni, co byli tehdy v domě, ale Chris je na tom seznamu ještě dodnes. Vyslýchali ho snad tisíckrát, ale stejně nic neobjevili. I tak ho má John ještě míň v lásce. Kdyby tak existoval nějaký důkaz aby… vlastně ani neví, co by udělal. Možná chce tak strašně pomstít smrt svého brášky, že přes to nevidí skutečnost.
Rezignovaně si povzdechnul a zeptal se: "Bude nějaké zatmění po šestém lednu?"
Christopher zvedl hlavu a na jeho obličeji se objevil úsměv plný úlevy. "Za necelý měsíc…"


O pár let později…

Úterý 18. října 910 pátého tisíciletí
Karmaš - předměstí

"Říkám ti, že náš syn potřebuje lepší školu!" načal muž už tolikrát omývané téma.
"Proč?" nechápala stále jeho žena. "V čem je ta současná horší jako ty ostatní? Naučí ho tam vše, co potřebuje a nic nás to nestojí."
"Franklin Gorgy!" vyhrkl muž. "Franklin říkal, že nám peníze půjčí, pokud to půjde čistě jen na dítě."
"Ne, ne," začala vrtět hlavou. "Na tom Gorgym mi něco smrdí; nechci s tím chlapem mít nic společnýho. Už jsem ti říkala, ať se s ním přestaneš stýkat."
"Ale my ty peníze pro něj potřebujeme! V té škole ho možná tak naučí, že existují nějaké psychokineze, ale to je všechno! V dnešním světě potřebuje kineze, jinak skončí jako my dva! A taky nechci, aby byl ateista!"
"To záleží hlavně na něm." řekla tvrdě. "Ani nevíš, jestli má na tyhle věci talent a už do něj chceš investovat peníze."
"Jsem si jistý, že-" jeho rozzuřený hlas přerušilo náhlé zabouchání na dveře. Chvíli přemýšlel, kdo to asi může být takhle pozdě večer, ale nakonec šel otevřít.
Jen co pootevřel na škvíru, kterou řetaz na dveřích dovoloval, zaslechl známý hlas v prosebně zoufalé tónině. K překvapení jeho manželky okamžitě otevřel a pustil dotyčného dovnitř.
"Frankline, co se děje?" zeptal se a pomalu se začínal tvářit stejně vystrašeně jako Franklin Gorgy. Ten se přitiskl ke zdi u okna a skrz závěsy začal nakukovat ven. V malé místnosti šel slyšet pouze jeho zrychlený dech. A potom konečně promluvil: "Dobrý večer přeju,"
"A nashledanou, pane Gorgy!" vyjela na něj žena. Její manžel ji začal usazovat zpět na židli a znovu se svého známého zeptal, co se stalo.
"Škoda mluvit. Vládě se prostě nelíbí moje obchody a tak všechno." nasadil svůj sebevědomý úsměv a i když jeho drahé oblečení bylo od bláta, pyšně si poupravil límec svého kabátu a dodal: "Nebojte, setřásl jsem je." A jakmile to dořekl, v celém bytě zhasnula elektřina.
Žena si povzdechla. "To už je tento týden podruhé; zajímalo by mě, kdy to konečně zpraví." šla do šuplíku pro baterku. Jenže Gorgy věděl přesně, co tohle znamená. Věděl, že za pár sekund zaplatí za to, že strkal nos tam, kam neměl. Už ani nemluvil a ani se nehýbal; přemýšlel jen nad posledním přáním tak, jak to vidíval ve filmech. A možná poprvé v životě jej napadla ušlechtilá myšlenka. Potichu ji zašeptal, ale to už se v místnosti míhaly tmavé stíny: "Neubližujte tomu klukovi…" A skoro současně k zemi klesla tři mrtvá těla.
Rozkaz zněl jasně: zbavit se všech svědků. Mezi najatými vrahy proběhlo několik myšlenek a stejně potichu jako přišli, vydali se do zavřeného pokoje. Jenže hned jakmile do něj vstoupili, ovanul je čerstvý vzduch z otevřeného okna. Okamžitě se rozdělili a začali hledat svůj poslední cíl.
Když vše úplně utichlo, v pokoji zazněl hluboký nádech. Zpod skříně se okamžitě vyškrábal malý kluk a celý zmatený se vypotácel do kuchyně. Na zemi ležela rozsvícená baterka a její světlo odkrývalo temnou roušku dost na to, aby chlapec klesl do kolen. A ačkoli se jeho oči zaplnily slzami a tváře si pevně zakryl dlaněmi, stále viděl pohled své mrtvé matky, která ležela jen kousek od něj. Začalo ho píchat v hlavě, jakoby mu někdo uchem provrtával jehlici na pletení. Skrčil se a jeho křik a žalostný pláč přivedli vrahy jeho rodičů zpět do jejich chudého domu.
"Neber to špatně kluku," zazněl něčí hlas, který jakoby ani neměl svého majitele. "Zbavit se Franklina Gorgyho, jeho aktivních kontaktů a všech svědků: tak zněl rozkaz přímo od krále."
Chlapec na chvíli ztichl, ale jeho svaly byly napnuté k prasknutí.
"Udělám to rychle," konečně šly slyšet jeho blížící se kroky. Jakoby nemilosrdně odpočítávaly zbývající čas.
"Já… mám na tvého kolegu malou prosbu…" řekl chlapec roztřeseným hlasem. Muži se na sebe podívali a zeptali se navzájem, jak poznal, že jsou jenom dva.
"Zkus to," mluvil stále ten první.
"Chci ho požádat, aby vyřídil králi toto," udělal pauzu a zřetelně se nadechl. "Vyřiďte mu, že udělám v téhle zemi zase pořádek…" zněl mnohem odvážněji než před chvílí. "Jmenuju se Timothy Chase, a ještě o mně ten zmetek uslyší!"
A s posledním výkřikem plným zlosti, dopadlo na zem čtvrté tělo.

***

"Správcem může být kdokoliv a zároveň také nikdo. Jednoho dne se prostě probudíš a víš, co máš dělat." reprodukoval hlas v Timothyho hlavě již dávno vyřčená slova. Chlapec šel rychlým krokem po ulicích, ale probouzející město si ho vůbec nevšímalo.
"Tohle bude rekord - jedenáctiletý správce Věže," pokračoval hlas. "Myslíš, že tě to, co jsi tomu muži udělal, vyšvihne na tvůj post? Jsi vrah, víš to? Už vidím, jak se na tebe budou dívat - nemůžu se dočkat!" smál se a znělo to jako nějaká hudba. "Haló, posloucháš mě? No tak mluv se mnou… Tváříš se hrozně, vůbec ti to nesluší." povzdechl si.
"Marduku, zavraždili mi rodiče," zněla jeho první slova k Bohu. "Víš, že moje srdce prahne po pomstě! A jestli se ti to nelíbí, tak mi nedovol vstoupit na kameny Věže!" hýřily jeho myšlenky zuřivě. Marduk na chvíli ztichnul. A jeho další věta zněla, jakoby se usmíval. "Zemřel jsi se záští v srdci, a se stejným pocitem ses znovu narodil… Ale dělej si, co chceš - vyzkoušej si, jaké je to pomstít svou smrt, Jacku. Osud ti dal příležitost schovat svůj vztek za tvé mrtvé rodiče, tak toho využij. Ochutnej prázdnotu, která člověka pohltí, když naplní svou pomstu…"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reni Reni | Web | 7. listopadu 2010 v 14:22 | Reagovat

Fakt? Tak díky,  nemusím si to už kupovat (aspoň 1. volume ne, ten zbytek tam není) xD Boha, teďka jsem si po sobě přečetla ten článek a zjistila jsem, že jsem to měla úplně příšerně splácané dohromady - si musíš myslet, že píšu jak idiot :D

2 M.S. High M.S. High | Web | 7. listopadu 2010 v 14:51 | Reagovat

jůůů :) máš moooc krásný blog ;) fakt se mi moc líbí :)

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 7. listopadu 2010 v 18:03 | Reagovat

[1]: vůbec ne, taky si tak občas připadám - že píšu jako idiot :D
jo a na netu je jenom to 1. volume (zatím) O.o

[2]: vítej :-D

4 Awia Awia | Web | 7. listopadu 2010 v 18:10 | Reagovat

Ona bude třetí část? Honem, piš! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru