U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 45.

15. ledna 2011 v 19:51 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Pondělí 23. dubna 2007, Yerington


Pondělí 23. dubna 2007 - S čistou hlavou a cestou volnou

Dvojice dívek se zastavila na chodbě. Z jednoho z pokojů se linul nějaký rámus, který je okamžitě upoutal. Vzápětí se odtud ozval hlasitý smích, který se ještě znásobil, když dotyční dva otevřeli dveře.
"Trochu se mi to nepovedlo, no," smál se Timothy a Kate se skoro popadala za břicho. Vzápětí jim ale úsměvy zkameněly na tváři, když uviděli, kdo je načapal.

"Timothy?" natočila Dawn hlavu jejich směrem. "Nevěděla jsem, že už jsi doma,".
"Ehm… přišli jsme před chvílí," pomalu tvořil slova a zapřel se o Kate. Ta okamžitě pochopila, o co mu jde, a podepřela ho.
Nejhorší na téhle situaci nebylo to, že je viděli, jak se smějí na plné kolo a vycházejí z pokoje, kde je jenom postel. Tragédie byla, že ta druhá osoba, která přidržovala Dawn za loket, byla samotná Amanda Jonesová. A ta právě viděla, jak Timothy úplně bez problému chodí. Nezáleželo na tom, že teď už veškerou svou váhu opírá o Kate a o práh dveří - v její mysli byla pomyslná fotografie, kterou pořídila hned při prvním pohledu na ty dva. Šlo úplně vidět, jak se drží, aby neřekla něco opravdu peprného.
"Aha, tak takhle to je," přimhouřila oči a pozorně si ty dva prohlédla. "A že by ses obtěžoval dostavit do školy nebo na zkoušku tě ani nenapadne, co?" Vrhla ještě jeden žhnoucí pohled a konečně pokračovala s Dawn dál. Rychle se s ní rozloučila, vklouzla do bot a už vycházela ze dveří.
"Sakra…" zašeptal dvojník zničeně, když už byla pryč. "Timothy mě zabije, až se to dozví,".
"To tě jako může zabít?" zvedla Kate překvapeně obočí.
"Obrazně řečeno," dodal a šel Dawn naproti. Nabídl jí gentlemansky rámě stejně tak, jako to dělal celé dopoledne Kate. Tedy v Londýně to bylo odpoledne.
"Můžeš mi říct, co se tady děje? Proč byla Amanda najednou tak naštvaná?" chytla se jeho ruky a po pár krocích jí došlo, že Timothy chodí, což ji natolik vyvedlo z míry, že ani nebyla schopná se na nic víc zeptat.
"Jsem jenom dvojník, jestli jsi ztratila řeč kvůli tomuhle," pousmál se provinile.
"Cože? A kde je originál? A co to tady voní?" byla ještě víc zmatená než předtím.
Kate zašustila s igelitovou taškou, kterou měla doteď za zády. "Přinesli jsme Fish'n Chips. Byli jsme totiž v Londýně."
"Tak tohle už nechápu vůbec," začala vrtět hlavou. "Kde je Timothy?" zeptala se znovu.
"Jestli se ještě nevrátil… tak bude pořád tam." řekl dvojník smutně. "Doufám, že se mu nic nestalo - je tam totiž s Chrisem."
A najednou zazněla věta, kterou Kate vůbec nedokázala pochopit. Dawn se totiž zeptala, kdo je Chris. Začala uvažovat nad tím, jestli třeba nezapomněla na člověka, který ji v minulém životě zabil, anebo jestli jenom hraje hloupou. Nedokázala v té chvíli Dawn vůbec rozluštit. Teď, když o ní znala veškerou pravdu, jakoby se dívala na cizího člověka. Nikdy by si nepomyslela, že se její pohled na ni takhle rapidně změní. Jakoby před ní stál nějaký falzifikát Dustinovy sestry.
"Ty víš, kterého Chrise myslím. Nemusíš se přetvařovat - já už jsem Kate všechno řekl."
"Z-zbláznil ses?!" vykřikla náhle. "Tobě přeskočilo, ne?" Její postavení neviňátka se náhle změnilo v úplný opak. "Copak nevidíš, že s takovou bude všecho stejné, jako tomu bylo minule? Ona tě zradí! O tom není pochyb." tvrdě ukázala prstem směrem na Kate. A ta se při tom gestu jen zachvěla, protože nejenom slova, ale i její pevně napřažená ruka směřovali ostře k ní.
"Tohle neříkej!" okřikl ji Timothy. "Tohle už nikdy neříkej! Slyšíš se vůbec?"
Dawn nechala ruku volně spadnout podél těla. Pomalu se nadechla a tiše řekla: "Odpusť, Kate. Jen mě… rozrušilo to s Christopherem… " a potom tichou myšlenkou požádala Tima, aby ji odvedl do pokoje. A Kate jen tiše stála se zatnutými pěstmi. Až moc dobře chápala, proč se Dawn tak rozzlobila. Teď už chápala, že ji Timothy už od začátku vlastně bral jako hrozbu. A když si vzpomněla, co všechno dělala, chtěla si dát pár facek. Ale zradit kvůli vědomostem? To by ji přece nikdy nenapadlo! Je přece jiná než Jackův bývalý žák! Rozhodně není chorá tak, jako on, ačkoli přesně nevěděla, jakou nemocí Tucker trpí.
"Netrap se tím," přivinul ji Timothy k sobě. Ani ho neslyšela vrátit se, jak byla zabraná do svých vlastních myšlenek.
"Věřím, že není oddanějšího člověka, než jsi ty." pokračoval konejšivě.
Kate měla skoro na krajíčku. "Proč mluvíš pořád tak pěkně?"
Tim se pousmál. "Možná jen, aby bylo poznat, že nejsem originál." sehnul se a jen na chvíli přitiskl své rty na ty její. Bylo to až moc náhlé na to, aby si vůbec uvědomila, co to vlastně udělal. A když jí tváře konečně zčervenaly a zatoužila po dalším polibku, do domu vtrhl Dustin. Oba o krok ustoupili, ale vzápětí si také mohli oddechnout, protože Dicky myslel na úplně jiné věci a nevšiml si jich. Odkopl boty ke zdi, a když zvedl hlavu, jeho myšlenkové pochody se na chvíli přece jenom zastavily. Nejenom, že tihle dva vůbec nedorazili do školy, ale ještě k tomu Timothy stál uprostřed chodby a očividně mu to nedělalo vůbec žádný problém. Tak tohle asi Amanda myslela tím, že celá jeho rodina je plná lhářů a idiotů - před chvílí ji totiž potkal na ulici a okupovalo to jeho mozek až doteď.
"Zdá se mi to, nebo se dneska všichni zbláznili?" zíral s povytaženým obočím. Potom zabořil prsty do vlasů a se zdviženou rukou přemýšlel, co by měl tak říct.
"Ehm, tohle má vysvětlení," začal Timothy, ale Dustin protočil bulvy a znovu narval nohy do zavázaných tenisek.
"Tohle chce panáka. Hej, dej mi to do pokoje," zdělal si batoh z ramene a hodil ho na Tima. Ten ho automaticky chytnul, ale když chtěl něco říct, Dicky už zmizel za zavřenými dveřmi. Vzápětí ale ještě jednou nakouknul dovnitř.
"Hele, potěším tě, ty bačkoro. Včera jsem dostal kopačky." a zabouchnul za sebou.
Timtohy se zadíval na Kate. "Já… nepamatuju se, že bychom soutěžili o to, kdo dostane lepší boty,"
Ta se akorát potichu zasmála. "Hele, nejsi ty náhodou kopie svého originálu?"
"No, něco na tom bude." pousmál se, ale jeho úsměv vzápětí zase zmizel. To, co Dicky říkal, již nemělo žádnou hodnotu.

***

"Gwen, zlato, máš návštěvu," klepala paní Witta Foxová na dveře své dcery. Jenže ona jí znovu důrazně naznačila, že nikoho nechce vidět. A v jejím hlase šlo slyšet, že brečí. Její máma se zatvářila zoufale a se stejným pohledem se podívala i na Stuarta, který jen mlčky čekal opodál. Pokrčil rameny a Witta to tedy musela zkusit znovu. Její klepající zápěstí ho upoutalo. Měla modrý náramek. I Gwenin otec Raedford měl ten modrý, ačkoli byl Šedý jako jeho manželka. Jenže jejich dcera nikoliv. Dokázal si jen stěží představit, jak to v téhle rodině teď asi vypadá. Ta tíživá atmosféra šla cítit úplně všude.
Stuart přišel ke dveřím a zaklepal na ně tentokrát on.
"Říkám, že nechci nikoho vidět!" zakřičela.
Paní Foxová měla na krajíčku. A několik slz jí i tiše ukáplo, když telekinezí odemknula dveře. Neviděla jiné východisko, ačkoli něco podobného bylo za mezí slušnosti. Stuart ale rychle vklouznul dovnitř a tiše za sebou zavřel. Ve stejné chvíli jej obklopila tma. Věděl, že má Gwen v pokoji těžké vínové závěsy, ale nikdy by ho nenapadlo, že dokážou za dne udělat takhle temnou a depresivní atmosféru. Chvíli počkal, než si jeho oči přivykly, a rozešel se ke schoulené hromádce na posteli.
"Tohle snad nemyslíš vážně, Gwen. Co to děláš?"
"Co asi?" schoulila se ještě víc, až její hlas tlumeně ztichl, takže Stu slyšel jen nevrlé zamumlání.
"Jsi hloupá, když se necháš takhle zničit pár poznámkami. A ještě k tomu byla většina mířená na mě." sledoval nehybnou přikrývku. Ještě něco zabrumlala ve smyslu, co si to matka dovoluje, odemykat její zavřené dveře, ale Stu rozluštil jenom zvuky.
"Hej, už mě nebaví, jak si teď pořád vyměňujeme role. To já se mám zhroutit, ne ty. Jsi úplně blbá."
"Hele nemusíš to říkat dvakrát, jo?!"
"Myslíš jako co? Že seš vymatlaná? To mi jenom uklouzlo."
"Raději zase vypadni! Nemám náladu poslouchat ty tvoje kecy!"
"Ale když Renée říkala ty hnusný věci na obědě, tak to jsi mlčela. Uvědomuješ si, že tě má pod palcem? Je jenom otázka času, kdy si z tebe udělá otroka."
Gwen se ale znovu rozbrečela. A brečela tak dlouho, až Stuarta přestalo bavit stát a posadil se na kraj postele. Ty věci, co peroxidka říkala, opravdu nebyly moc hezké. Nejhorší ale bylo, že si vzala do huby právě Stuartovo jméno a to Gwen ničilo nejvíc. Seděl jen o kousek dál od středu dění, ale i tak vše slyšel až moc dobře. Byl především obviněný z toho, že ještě nemá náramek a že je posraný strachy z toho, aby si šel udělat test. A všechno to bylo vyřčeno jen kvůli tomu, aby ublížila Gwen. Hned po škole sice šel na policii, aby si ho udělal, ale bylo to už vlastně k ničemu. A teď je tady a vidí, jak se to jeho nejlepší kamarádky dotklo. I když tehdy nečekaně zasáhnul Simon a všechno okamžitě utnul, Renée už vypověděla vše, co měla na srdci.
"Hej, Gwen," zadíval se jiným směrem. "Nechceš mi ukázat, co sis koupila novýho? Nedělej, že nic nemáš." postavil se a došel ke skříni. Potom z ní začal postupně vytahovat různé šaty, a pozorně prohlížel, jestli je náhodou nezná. Rád se prohraboval v jejím šatníku.
"Hele, ukaž mi tyhle." přirovnal si je k sobě, jakoby je chtěl sám vyzkoušet. Gwen pomalu vystrčila hlavu jako nějaký šnek.
"Tyhle jsi už viděl." zašeptala. Potom konečně vylezla a jen o malinkatý kousíček odhrnula závěs. V pokoji se udělalo šero a ona se hned sklonila k zrcadlu. Trochu si protřela oči a poděkovala za svou novou voděodolnou řasenku.
"Nepamatuju se, že bych je někdy viděl," začal se Stu dívat na šaty z větší dálky. Najednou mu ramínko zmizelo z rukou a Gwen ho neúprosně odtlačila k posteli a posadila ho tam.
"Tehdy jsi byl totiž až příliš zaneprázdněný svým novým přítelem, že jsi mě vůbec nevnímal." řekla roztřepaným hlasem, jak se pokoušela o naštvaný tón. Šaty pověsila na okraj skříně a začala se vysvlékat ještě z toho, co měla na sobě ve škole. Obloukem všechno hodila na postel za Stuarta a oblékla si šaty, které vypadaly jako cáry. Byly jakoby sešité z různých kusů látek a zdobené odstřižky z černé síťové krajky. Když se zatočila, každičký cíp, který volně visel, se ladně vzpřímil ve vzduchu.
"Až bude Halloween, tak v tom můžeš jít za vílu, která vstala z hrobu." podotknul.
"Tím jsi určitě chtěl říct, že mi to sluší," přešla k zrcadlu a zase nazpátek před něj.
"Jo, to mě jenom tak napadlo, jinak se mi to líbí." nespouštěl ji z očí. Gwen se poté zase svlékla a pověsila šaty zpět. Chvíli se přehrabovala ve skříni a vytáhla další kus oblečení. A tak to šlo dál, až úplně zapomněla, co jí Renée vlastně říkala a byla jen ráda, že je Stuart zase v pohodě.
"Myslím, že bude Amanda zítra extrémně naštvaná, protože jsme ani jeden z nás nebyli na zkoušce." přemýšlel Stu nahlas. Za jeho zády už byla slušná hromada oblečení a na hlavě měl klobouk, který Gwen vytáhla a občas zkusila, ke kterým šatům by se hodil.
"Která blůza? Tahle s krajkou, nebo tahle s límcem?"
"Ty máš i bílé oblečení?" sledoval, jak střídavě zvedá dvě hodně podobné košile.
"Přece se v létě neuškvařím," pousmála se.
Stuart ukázal, ať jde s nimi blíž. Chvíli si je mlčky prohlížel a potom náhle řekl: "A nebude černá podprsenka prosvítat?"
"Co…? Není to jedno? Vždyť to chci jen zkusit k tamté sukni." otočila se a když se na něj podívala zpátky, už jí nevěnoval vůbec pozornost a ležel se zavřenými oči na posteli.
"Stue, chováš se trochu divně, víš to?"
"Všimla sis, jak se poslední dobou věci strašně rychle mění?"
"A říkáš divný věci," dodala. "Co ti všechno Timothy navykládal?" zajímala se. Blůzky položila opatrně na zem a lehla si za ním.
"No, v podstatě to byly kecy, který bych v životě nikdy neposlouchal, ale protože jsem nemohl jít pryč, tak jsem nad tím začal přemýšlet. A myslím, že už mám jasno."
"Jasno?" začala se smát. "To ti nevěřím - byl by to totiž zázrak."
"Nesměj se," otočil se na bok. "Já už vím, co budu dělat. Naučím se pořádně pyrokinezi a přidám se ke Gamma Vision. Chci pomáhat lidem."
"Ty?" neskrývala údiv. "Jestli to dokážeš, dám ti deset dolarů."
"Deset babek za takovou dřinu? Si se zbláznila?" natáhl se přes hromadu oblečení a hodil po ní polštářem.
"Chceš se prát jo? Nezapomínej, že jsem vyšší!" sebrala polštář ze země a mrštila ho po něm.
Stuart se po dlouhé době pousmál. "Ale výška nehraje roli," a už se chopil dalších zbraní.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 15. ledna 2011 v 21:22 | Reagovat

Moc pěkný díl, těším se na další =)

2 Awia Awia | Web | 19. ledna 2011 v 19:44 | Reagovat

Já málem přehlédla nový díl! Je to možné? No nejspíš ano ... Hrůza. Ale přece jen jse si ho všimla. ;) A teď už tam dej Timothiho a Chrise, jiank ... nevím, co. Ale už by tam mohli být. Takhle čtenáře napínat. Copak to se dělá?

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 20. ledna 2011 v 19:52 | Reagovat

[2]: heh... já to dělám ráda, nemáš zač :D
ale myslím, že začátek další kapitoly patří právě jim, ale víc už tě asi nepotěším :-D hehehe...

4 Awia Awia | Web | 20. ledna 2011 v 21:32 | Reagovat

[3]: Jsi zlá (ehm, co si stěžuji - já jsem při psaní povídek zlá taky XD).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru