U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 47.

8. února 2011 v 10:40 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Úterý 24. dubna 2007


Úterý 24. dubna 2007 - Trable a starosti ruku v ruce jdou

"Příští týden pojedu do Vegas na školení,"
"Opravdu? Já musím v pondělí k soudu a myslím, že se to tam taky protáhne,"
Amanda už tenhle rozhovor mezi rodiči nemohla déle vydržet, a tak si mlčky vzala talířek se svými sandwichi a odebrala se do pokoje. Na rozdíl od Bena nebyla ráda, že jsou oba dva doma a vedou tenhle rozhovor, jen aby se neřeklo. Ona už není dítě jako její bratr a víc než dobře chápe, co se právě děje. Už jí nepřijde divné, že ji většina ženského personálu z místní nemocnice zná. Ani se nepozastavuje nad tím, že rodiče odjíždí ve stejnou dobu, ale každý úplně jinam. Jen stále nechápe, proč tahle rodina ještě drží pohromadě.

Amy zasedla k počítači a přihlásila se na MySpace. Znuděně začala klikat myší a odpovídat na zprávy. Jenže moc jich nebylo. Dvě od zástupců tříd ze školního senátu a další dvě od Gwen. Za pět minut měla Just všechno vyřízené a zahleděla se do prázdné schránky. Ještě jako poslední záchranu zkusila e-mail, ale ten kromě spamů nic jiného neobsahoval.
"To jako nikomu nestojím ani za napsání?" začala nevěřícně vrtět hlavou. Tak před rokem měla tolik přátel, že nevěděla, komu odepsat dřív. Ale teď? Zajímalo by ji, co dělá špatně. Vždyť je úspěšná, populární a nezbytná pro chod školy! Jak ještě víc musí vyniknout, aby si jí někdo všimnul a zajímal se o ni? Co musí všechno udělat, aby zadupala Renée do země? A proč jí spíš připadá, že i přes tohle všechno se stává stále větším vyvrhelem? To ji ta kapela a všichni její členové tak táhnou dolů? Vždyť jsou to fajn lidi a dělají dobrou věc. Nebo je to jinak? To už se jim tak přizpůsobila, že nepozná rozdíl mezi populárním a nepopulárním člověkem? Nebo se jí lidé straní kvůli tomu, že se kamarádí s Šedou? Na mysl jí vzápětí přišla věta, kterou jí Dustin jednou řekl: 'Nemíříš až moc vysoko, Mandy?' stále viděla ten jeho nechápavý pohled. Možná měl pravdu, ale co by tedy měla změnit? Zvolnit nebo zabrat na něčem jiném? Možná udělala chybu, že si s ním tak z ničeho nic začala. A potom to ukončila, protože se z jejich vztahu už nedalo nic víc vymačkat. Všechno to poprvé probíhalo tak rychle, že si ani nestihla uchovat pocity z krásného okamžiku i na druhý den. Zajímalo ji, jestli někdy něco takového zažije, ale momentálně byla hodně skeptická. Nikdy se do nikoho pořádně nezamilovala a ani nevěděla, jaké to může vlastně být. A hlavně nevěřila, že láska má nějaký smysl, protože viděla to, co se děje právě u ní doma. Že si její otec našel znovu milenku a poté natruc i matka. Dokonce ji už několikrát napadlo, že Ben se narodil jen proto, aby tohle potápějící se manželství zachránil. Ale jestli to tak bylo, tak to stejně nepomohlo, protože tyhle trapné rodinné chvilky se dějí stále dokola bez sebemenší změny.
Amy naštvaně vypnula počítač a natáhla se po svém mobilu. I když to bude možná tak hodinka, co se loučila s kapelou, nutně potřebovala mluvit s Gwen; ač si to nerada přiznávala, byla to momentálně její nejlepší kamarádka.
"Ahoj, Just, co potřebuješ?" skoro zazpívala. Rozhodně měla dobrou náladu.
"Gwen, už nevím, komu jinýmu bych měla zavolat," začala útrpně. "Cítím se hrozně! Mám pocit, že se mi celý můj svět bortí! Rodiče v kuchyni hrají na Bena tu svou nechutnou komedii a já mám pocit, že z toho brzo skočím z okna!"
"Hlavně v klidu." změnila úplně svůj tón v hlase. "Řekni mi, jak bych ti mohla pomoct, a já to udělám."
"Jenže to já právě nevím!"
"Hlavně potřebuješ odreagovat - přestat na všechno myslet. Třeba… si uděláme u vás zítra promítací den, co ty na to?"
"V žádným případě - rodiče jsou doma. Leda tak příští týden."
"Fajn, tak příští týden," povzdechla si. "A což takhle najít si nějakýho novýho kluka? To tě zaručeně přivede na jiný myšlenky."
"Blázníš? Koho tak?" řekla místo: "Vždyť jsem se s jedním teď rozešla!" takže Gwen pochopila, že by to opravdu mohlo zabrat.
"Hele a nechceš za námi přijít?"
"Za kým?"
"Jsme se Stuartem u nás doma. A je tady taky Timothy, ale jestli přijdeš, tak mu řeknu, ať je k tobě milej," "Já jsem vždycky milej!" ozval se vzápětí jeho hlas.
Amanda se zašklebila. "Nechci vědět, co tam všichni tři děláte…"
"Co si o mně myslíš?" začal se Gwen smát. "Prosííím stav se, jo? Podle mě se tady odreaguješ raz dva. A náhodou se říká, že kluci jako on jsou strašně hodní, víš?" dodala rychle, aby tohle téma nezamluvili.
"Timothy je okolečkovaná hrozba, žádnej hodnej kluk."
"Náhodou… Co je?" "Otevři okno, je tady strašný vedro," tahal ji Tim za tričko.
"Není divu, když je tam hlavní úchyl," zabručela Amy do telefonu.
"Tak co? Máme tě čekat? Nenech se prosit,"
"Myslím, že se obejdu. Uvidíme se zítra ve škole," ukončila hovor. Bylo více než zřejmé, že se jí Gwen pokoušela předhodit Timothyho. Měla by jí jít zkontrolovat zrak. Nedokázala pochopit, jak ji něco takového mohlo vůbec napadnout. Když toho úchyla tak vychvaluje, tak ať si s ním začne chodit sama!

Gwen si povzdechla. "Takže nepřijde,"
Timothy si taky povzdechnul. "Naštěstí,"
"Jak naštěstí? Já myslela, že ji chceš vidět," nechápala ho. "A vůbec - nejlepší by bylo, kdyby sis s ní promluvil ty."
"Já? A důvod? Vždyť Just je jak pánvička s rozpáleným olejem a já naopak jen kapička vody - dokážeš si představit, co z toho vznikne?" zježily se mu chlupy hrůzou. Nějakým záhadným způsobem před ní ztratil veškerou sebedůvěru. Že by se bál toho, kdyby Amy konečně přišla na to, že je Šedý? To je absurdní…
"Důvod? Já nevím, tak… pomohl jsi Stuartovi, můžeš pomoct i jí, ne?"
"Hele, Just spadá do úplně jiné kategorie,"
"Já věděla, že ji miluješ,"
"Takže… Co? A na to jsi přišla kde?" úplně zapomněl na to, co chtěl říct.
"Nenápadné pozorování. A říká se, co se škádlívá, rádo se mívá…" pousmála se. "A když jsem říkala, že jsi milej, tak jsem to myslela vážně. Ze začátku je těžký na to přijít, protože se chováš opravdu příšerně," vzpomněla si na pár okamžiků, kdy se s ním nemohla pohodnout, "ale když člověk neodbytně škemrá o pomoc, tak ukážeš svoje pravé Já." zažertovala, protože se pro pomoc vždy obracela na něj. Ani nevěděla proč, možná jen kvůli tomu, že byl správce Věže a ona chtěla mít jistotu, že to co žádá, bude v jeho moci. Timothy se nad jejím poznatkem jenom nevěřícně zasmál, ale nijak jí to nevyvracel, což Gwen ujistilo, že se mu už dostala trochu pod skořápku. Těžší to bude s Amandou.
"Hele Stuarte," zavolal Tim na něj, "nechceš jít dělat něco jinýho? Stejně ti to nejde a my už tady chcípáme horkem…"
Stue vrhnul jeho směrem nepříjemný pohled. Snažil se vyvolat oheň ze své vnitřní energie, ale místo toho se mu zahřívali stále ruce, které byly připravené okamžitě vzplanout naopak tím opravdovým ohněm. Už mu ani nebylo líto, že může pyrokinezi trénovat pouze v přítomnosti Tima, protože nejednou mu pomohl dostat jeho moc pod kontrolu. Opatrně položil své dlaně na kolena a povzdechl si.
"Nějak na to nemůžu pořád přijít,"
"A proto ti říkám, aby sis přečetl něco o Světle." zopakoval Tim snad už po sté a Stuart mu zase po sté odpověděl, že se chce učit o Mardukovi a ne o nějakém pitomém světle.
"Nechte toho vy dva." protočila Gwen očima. "Timothy má pravdu - všichni ateisté na Niburu věří ve Světlo a i pro tebe je to ta nejlepší volba. Aspoň prozatím."
Ale Stuart si nedal říct a dohadoval se s nimi ještě pěkně dlouho…

***

John naposledy zamával Abbygail na rozloučenou a vydal se směrem na letiště. Ještě jednou se otočil, jestli vešla do domu, ale už viděl jen její záda mizící za dveřmi. Včerejšek pro ni nebyl zrovna příjemný. Nebýt té podivné zprávy, co John obdržel, kdo ví, co by jí Sydney udělal. Ptala se, jak to s ním nakonec vyřešil, ale odmítl jí to prozradit. "Máš za úkol zapomenout, slib mi to," řekl jí. Jen ho celkem mrzelo, že i když teď zná její minulost, kvůli které opustila svůj předešlý život a začala zde nový, stejně si nejsou o nic blíž. Spíš se mu zdá, že se děje pravý opak. Jakoby se před ním teď styděla. Když včera v jeho bytě večeřeli, ani se na něj nepodívala. Určitě byla otřesená, ale mrzelo ho, že mu Abby nedovolí, aby jí pomohl. Ale i přes to je rád, že přijel. A to všechno díky chlápkovi jménem Nest, kterému ani nemůže potřást rukou, když mu chtěl poděkovat. Chvíli to nemohl vůbec pochopit, ale potom si vzpomněl, že Abbygail dokáže vidět duchy a že právě jeden z nich vycítil nebezpečí a vyhledal pomoc. Říkala, že už se jí Nest nějaký ten den drží, ale tohle by od něj jako od ducha vůbec nečekala.
John se podíval na svůj mobil, který kromě nízkého stavu baterie fungoval už úplně normálně. A čím blíže byl letišti, tím více si začal uvědomovat, že včera odešel z místa setkání dvou důležitých lidí, což mu asi jen tak neprojde…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 9. února 2011 v 21:58 | Reagovat

Kdy už se Amy konečně zamiluje do Tima? A Abby skončí s Johnem? A kde je další díl? A kdy se dozvíme, co se stalo s Jackem? A kde je víc Tima? Já chci Timothiho. A jeho temné stránky, když je sarkastický, nebo odkrývá nějaké tajemství z minulosti. Prosím, prosím, smutně koukám...

A ještě poznámka pod pomyslnou čarou k tvému dotazu ohledně spisovatelů: Momentánlě pracuji na sborníku, ale pokud se najde čas (jakože asi jo), mrknu na to a přepíšu. :)

2 Annie-chan Annie-chan | Web | 10. února 2011 v 18:44 | Reagovat

Přestřelky mezi Timem a Stuem miluju... jinak, souhlasím s Awiou! Už chci Amandu a Tima, už chci Abby a Johna, už chci vědět, co proboha měl znamenat "náznak" v tom trailerovacím videu, že někdo umře...

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 11. února 2011 v 17:01 | Reagovat

[1]: neboj, ještě se ho nabažíš :D

[2]: hehe... :-D nechci tě moc zklamat, ale umírat se bude až na konci :-D ale ještě nevím, kolik jich přesně pozabíjím... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru