U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 52.

15. dubna 2011 v 19:10 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Pátek 11. května 2007


Sobota 12. května 2007 - Můj černobílý svět: Část 5.

'Asi jsem se zbláznil.' proběhlo Timovi hlavou a nahlas si povzdechl. Seděl u Solisů v jejich obývacím pokoji a v krku měl úplně vyschnuto. Stuartův dům byl blízko Yeringtonského centra v jedné z těch uliček plných malinkatých domků. Prostě něco podobného, v čem bydlel on sám. Až na to, že Stuart určitě nespí v kumbále, tak jako on.
Mezitím se do obývacího pokoje dostavila celá rodina, ačkoli ještě před chvíli vypadal tenhle dům jako úplně prázdný. Poskládali se na sedačky, ale jediným jejich pozdravením bylo kývnutí hlavou anebo se zatvářili nepřátelsky - jakoby se Stuart rozkouskoval a oblékl se do čtyř různých kostýmů.

Ten se mezitím posadil vedle Tima a představil ho: "Tohle je Timothy Chase, jak jsem vám už říkal. Učí mě pyrokinezi."
"Těší mě," pokývl Tim jejich směrem, ale nikdo nezareagoval. Jane Solisová akorát sklonila hlavu a zůstala strnule sedět. Stu říkal, že se o Šedých a hlavně o své vlastní rodině, dozvěděla teprve nedávno - to byl ten incident, kdy u nich vzplála kuchyně. Také zde seděla dvojčata, o kterých se také předem zmiňoval, že přijedou na návštěvu. Byli to charismatičtí mladí pánové, kteří se tvářili jako vytesané sochy. Timothy na ně nechtěl moc hledět, aby se neurazili, ale všimnul si několika rozdílů v jejich tvářích. Ale ani tak by nedokázal poznat, který z nich je Christian a který Julien - ačkoliv ta jména byla k jejich auře jako stvořená.
"Nebudu se tady nijak přetvařovat," konečně promluvil i pan Solis. "Jednoduše nechci, aby se můj syn učil jakékoliv kineze. Na rozdíl od nás dvou, Timothy, on se narodil na téhle planetě. Měl by respektovat zdejší zákony."
Tim se zadíval konečně pozorněji na jeho obličej. Když si odmyslel pár vrásek, byl to opravdu John. Rozdíl byl akorát v tom, že se na něj nedíval jako na bratra, ale jako na nepřítele, který svádí jeho rodinu ze správné cesty.
"To je sice hezké, pane Solisi, ale myslím si, že Stuart má více možností než jsme měli nebo máme my dva. Jak jste mluvil o zdejších zákonech, podle mého názoru vašeho syna omezili již dost. Právě kvůli nim málem shořel. Kdyby byl čistokrevný Babyloňan, nic takového by se nikdy nestalo, protože již teď je, co se týče jeho schopností, na vysoké úrovni."
Stuart nepatrně natočil hlavu jeho směrem. Přišlo mu trochu divné, jak jej vychvaluje, protože většinu času ho pořád o něčem poučuje a spíše mu nadává, jak to všechno kazí.
"Učím ho pyrokinezi proto, aby ji měl pod kontrolou a nikomu neublížila."
"Kdyby se v prvé řadě nesnažil tuhle hroznou kinezi naučit, všechno by bylo i teď jako dřív."
"O tom pochybuji." pousmál se Tim nad jeho jednoduchým myšlením, které nezmizelo ani v dospělosti.
"Jste snad Babyloňan, ne pane Solisi? Před vámi leží černobílý svět, jenže před vaším synem nikoliv. Konečně se pro něco rozhodnul sám a vy mu to zakazujete. Snad mu nezávidíte jeho svobodu?"
John zatnul ruce v pěst. "Já ho chci před tou tvou svobodou ochránit. Mít moc znamená mít i zodpovědnost."
"A co je na tom špatného? Myslíte si, že to Stuart nezvládne? Ještě to nezkusil, tak co víte? Nemůžete ho neustále ochraňovat před tím, aby si pořádně natloukl. Tomu se říká život, víte? Zkuste mu pomoct, až se bude opravdu válet v blátě."
"Život je to nejcennější, co člověk má. Nedovolím mu, aby si ho zkazil." zamračil se. A v té chvíli Timothy v jeho očích uviděl to, čeho se nejvíce obával. Všechnu tu maskovanou lásku, kterou ke svému synovi cítil, ale zdráhal se ji dát najevo, aby znovu netrpěl, tak jako kdysi. Vždycky to byl trochu sobec a o druhé se moc starat neuměl. Jenže teď, když chce svoje chyby napravit, dělá věci ještě horší, než jsou. A tou největší chybou je, že Stuarta považuje za druhou šanci - šanci napravit to, co nedokázal u Jacka.
Vtom Timothy zahlédl něco, co mu nahrálo přímo do karet. Napadlo ho řešení, které by vedlo ke kýženému výsledku, ale bylo tu velké riziko, že se před Johnem prozradí. Nakonec usoudil, že kdyby to alespoň nezkusil, mohl by toho litovat.
"Ta fotka," ukázal Tim na stěnu plnou rámečků s fotografiemi. "Ten kluk s těmi brýlemi… někoho mi připomíná… Vypadá trochu jako Stuart."
John se ani neobtěžoval otočit za sebe, protože přesně věděl, o jaké fotce mluví. "To není Stuart. A neodbočuj prosím od tématu." pronesl chladně.
Ale Tim se stále nakláněl, aby viděl přes jeho hlavu, načež se i dvojičky podívaly jeho směrem a jeden z nich prohlásil: "To je Johnův bratr - Jack."
"Jack?" zadíval se na Timothy něj a hrál překvapeného. "Kde jsem to… ale ano!" rozzářil se, načež zvedla hlavu i paní Solisová, která doteď vše jen se zatajeným dechem poslouchala.
"Už vím, kdo to je! To je přece Jack Highway - správce Babylonské věže." opřel se dlaněmi o stehna, jakoby se chtěl na obrázek podívat z větší blízkosti a pokračoval: "Párkrát jsem zahlédl jeho fotku ve spisech, ale netušil jsem, že ji uvidím i tady. Vy jste opravdu jeho bratr? Řekněte, jaký byl?" konečně zavřel pusu, ale John ji jen němě otevřel.
"Jak," zarazil se hned na začátku věty, ale po tichém výdechu to zkusil znovu. "Jen pár lidí ví, jak správce Věže vypadá… Jak ses to dozvěděl ty?"
Timothy se pohodlně opřel o opěradlo a s úsměvem pokrčil rameny. "Jak, jak… Byl to můj předchůdce, jako správce mám přístup k mnoha jeho věcem. Tedy… měl jsem." narazil na fakt, že taky trčí v tomhle světě. Než ale stihl John jeho slova vstřebat, pokračoval dál: "Teď už je vám snad jasné, že Stuart je v těch nejlepších rukou. Věřte mi, vím, co dělám. A hlavně v něm vidím potencionál. Ale je tu více důvodů, proč ho učím kineze," použil schválně množné číslo, aby jeho slova zněla důležitěji, než ve skutečnosti byla. "Například kdybychom bydleli někde v Evropě, tak tady nesedím a nepřemlouvám vás. Určitě z televize víte, že nikde jinde ve světě, než ve státech, tyhle rozlišovací náramky nepovolili." chtěl si vyhrnout rukáv, ale naštěstí si včas uvědomil, že kromě modrého náramku tam má i ty ostatní, podle kterých by si mohl John domyslet to, co by zrovna nemusel. A tak jen poklepal na své zápěstí a pokračoval. "Dříve Šedí jezdili do Ameriky, protože bylo nejjednodušší se sem nepozorovaně zašít a hlavně rozuměli angličtině. Jenže teď už se z tohoto zázemí stává spíše nebezpečná past. Je dobré být připraven na všechno. Proto vás prosím, abyste ještě jednou zvážil to, pro co se Stuart rozhodl."
Když Tim dokončil svůj monolog, nikdo se nedokázal přinutit ke slovům. Většina přítomných totiž nechápala, co nebo kdo to ten správce vlastně je a viděli pouze obyčejného teenagera, který mluvil jako by sežral všechnu moudrost světa. Jediný John plně rozuměl, co mu tím chtěl Timothy vlastně říct.
"To všichni správci mluví takhle?" zeptal se po chvíli. "Jakoby znali a uměli úplně všechno?" začal znít trochu dětinsky. "Jestli ano, tak jsou to jen žvásty, protože ať už byl Jack jakkoliv nadaný, stejně ho zabili."
Timothy se na něj dlouze zadíval. "Cílem správce je vyvarovat se chyb, kterých se dopustili ti před ním. A ano - jsme velmi znalí. Jenže jsme stále jen lidi. A lidé umírají. Laskavě se s tím smiřte."
Ačkoli jeho slova měla nádech naprosté spravedlnosti ke všemu a všem, něco takového nedokázalo z Johnovy sobecké mysli vymazat obraz jeho milovaného bratra. Zadíval se do země a přiložil si prsty levé ruky na spánek.
"Přijde mi to tak strašně nespravedlivé… Nechápu, proč zrovna on?"
"Pane Solisi, jestli se nemýlím, řešíme tady teď vašeho syna a ne vašeho bratra."
Ale John jeho poznámku raději přeslechnul a zeptal se: "V kolika letech ses stal správcem, Timothy? Kdy to bylo?"
"Pokud se vrátíme k hlavnímu tématu, tak vám to řeknu." řekl neúprosně.
Muž po chvíli pomalu přikývnul. Timothy se letmo zadíval na Stuarta, který stále jen zarytě mlčel. Nedokázal si vůbec představit, že tenhle kluk se dokáže se svým otcem skoro do krve pohádat. Ale možná bylo dobře, že nic neříkal - jenže kdo ví…
"Devatenáctého října devět set deset pátého tisíciletí. Bylo mi čerstvě jedenáct. Ve své funkci jsem byl pět let. Momentálně ale přebývám na planetě Zemi, takže… vlastně už správcem nejsem. Ale mé možnosti jsou pořád stejné, pane Solisi. Stačí vám to? Fajn, vrátíme se-"
"Rozmyslím si to." přerušil ho John. "Potřebuju si to rozmyslet."
Timtohy se po chvíli spokojeně usmál. "Výborně." Už i tohle se dalo považovat za malý úspěch.


Neděle 13. května 2007

"Dík za včerejšek."
"Nemáš zač, Stu. Hlavně aby to k něčemu bylo."
Po krátké pauze se z pevné linky znovu ozval jeho hlas: "Hele, a co Amanda?"
"Už zase?" začal se Timothy smát. "Pořád nechápu, proč se o to tak strašně zajímáš."
"Protože začínám mít absťák." zavrčel, ale to už na druhé straně brala mobil Gwen.
"Když už jsme u toho," začala, ale šlo poznat, že Amanda je poslední člověk, o kom by chtěla teď mluvit. Vyloženě se pro nutila. "Dneska je u jednoho čtvrťáka večírek. Dozvěděla jsem se to před chvílí z netu. Prý vyhráli nějakou velkou cenu od jedné firmy s cukrovinkami, ale než jim to poslali, na většině výrobků už končila záruční lhůta. V komentářích se ozvala i Amanda, takže jestli chceš, můžeš tam zajít."
Timothy se na chvíli odmlčel. Mezitím si vyslechl Stuarta, jak otráveně mumlal něco ve smyslu, že by Amanda musela být pernamentně na šrot, aby s Timem vůbec kdy začala chodit. A kdyby se tak nějakým zázrakem stalo, stejně by jej za chvíli odkopla. Když ho tak Timothy poslouchal, ohledně toho zázraku s ním souhlasil.
"Jsi zlatá, Gwen, ale myslím si, že ještě není vhodná doba něco zkoušet."
"Takováhle šance se neopakuje každý den." mluvila stále tím svým sklíčeným tónem.
"Máš pravdu," pousmál se, ale to co teď opravdu potřeboval, byl krok právě z její strany.

***

"Hele, jde si někdo zapálit?" zatřepal Thomas Dailydew s krabičkou cigaret, ale všichni z jeho skupinky šli před chvílí, a tak musel jít sám. Jemu to ale nevadilo, protože cokoliv bylo lepší, než se dívat na všechny ty sladkosti, kterých se tak přežral, hned když sem přišel. Ale jinak to tu bylo dle jeho mínění celkem fajn; i přes to, že tady byla nasomrovaná samá děcka, pro které si pro jistotu postupně chodili rodiče. Ale nejlepší na tom bylo, že kam oko dohlédlo, nikde nebyla ani jedna roztleskávačka. Opravdu k nezaplacení.
Když Thomas vyšel na zahradu a nadechl se čerstvého vzduchu, konečně si uvědomil, jak moc špatně mu vlastně je.
"Rozdýcháváš to?"
Na naskládaných prknech u domu seděla Amanda Jonesová, a i když už tady byl docela dlouho, v domě ji ani jednou nezahlédl.
"Sakra, a já si myslel, jaký je to fajn, když tu není ani jedna roztleskávačka."
Amy na něj okamžitě nepříjemně zaprskala. "Když ti tak strašně vadím, tak odprejskni - byla jsem tu první."
"Uklidni se," zasmál se, "myslel jsem to ze srandy." a strčil si do pusy cigaretu. "Můžu si přisednout?"
"To si raději odsednu už předem," posunula se, čímž odhalila dvě prázdné plechovky od piva, které si donesla z domu. Tenhle večírek byl totiž oficiálně nealkoholický, ale i když si hodně lidí doneslo svůj vlastní chlast, nepředpokládala, že by jí stejně nikdo nenabídnul.
"Proč nejsi uvnitř?" přisedl si a popotáhl ze zapálené cigarety. "Hmmm… nikotin," usmál se blaženě. "Chceš?"
"Nevíš snad, že roztleskávačky nekouří? Ani ex-roztleskávačky," odvrátila hlavu.
"Jo no… pravda," znovu se zasmál, ale spíše bolestně, při vzpomínce na úlet s Renée. "Hele, ale stejně si myslím, že je hrozně fajn, když už k nim nepatříš."
Amanda nevěřícně otevřela pusu. "Co je na tom fajn? Když ti všichni podkopávaj nohy a smějou se ti za zády? To je fajn? Kdybych byla ještě v týmu, nikdo by si ke mně nic nedovolil!" zvýšila hlas, ale přes hlasitou hudbu si toho nikdo ani nevšimnul. Proto Amy pokračovala s vyléváním svého srdce dál:
"Renée chodí za poslední měsíc už s třetím klukem, ale nikoho ani nenapadne ji nazvat děvkou. A když to o ní prohlásím já, obrátí to proti mně a hned jsem děvka já!"
"Tím chceš říct, že by ses s ní raději zase kamarádila než stát proti ní? To snad ne," popotáhl a dlouze vyfouknul. "Je mi jasný, že nebýt populární se moc nenosí, ale myslím si, že to není zas tak špatný. Došlo mi to, když se mi všichni vysmáli… no, ty víš, kvůli čemu."
"Když tě Renée zahodila jako ten použitej kondom?"
"Heh… Kdo říká, že jsme nějakej vůbec měli?" zadíval se na ni s absolutní vážností ve tváři. Potom otočil hlavu zpět a tiše dodal: "Máš pravdu, je to děvka. Ta mrcha se fakt ničeho nebojí." a s připitomělým úsměvem znovu popotáhl kouř do pusy. "Jo a," vyfoukl, "proč teda nejsi vevnitř?"
"V baráku plným děcek a obrejlených idiotů? Děkuju, obejdu se."
"Chceš říct, že jsem děcko?"
"Ne, ale idiot bez brejlí." odpověděla bleskově.
"Hele kočko, už nejsi tak oblíbená, aby sis mohla vybírat. Prostě tam vklouzni a chovej se přirozeně." zavlnil se jako nějaký raper v hudebním klipu.
"Hele kocoure, sis něčeho pořádně šlehnul, co?"
"Myslíš?" zasmál se. "Doufám, že ten sladkej papír nebylo LSD. Sežral jsem toho snad tunu, ale pořád žiju, ne? Nebo jsi výplod mojí fantazie? Poslední dobou mám takový stavy často. Třeba krátké návštěvy v zahraničí, a tak…"
"Takže… je to pravda, to co se o tobě říká?"
Tommy naposledy popotáhnul a hodil zbytek cigarety do jedné z Amandiných plechovek.
"Napadlo tě vůbec, ty idiote, že by tam mohlo ještě něco být?"
"Ježiš nech mě žít." protočil oči v sloup. "Nejste náhodou s Renée v nějakým příbuzenským vztahu? Přestaň být tak zkažená a pojď dovnitř." začal ji tahat za ruku a nakonec se mu podařilo dosáhnout svého.
"Hej volové, koukněte, koho jsem našel!" zakřičel na skupinku svých kamarádů. Kupodivu se ze začátku všichni chovali k Amandě přátelsky, ale po chvíli na ni stejně zapomněli a ona zůstala zase sama. Proto se uklidila trochu stranou, ale cestou to vzala ještě ke hříšnému stolu plném kalorií a něco málo si uzobla. Jenže byla tam zrovna i ta malá prvačka, co chodí s Timothym do třídy, a tak ošklivě se na ni dívala, až jí všechen ten krém v puse zhořknul. Taky jí věnovala jeden nepěkný pohled, ačkoliv vůbec nevěděla, proč s tím v prvé řadě začala ona. S posledním koláčkem v ruce se posadila do křesla a vůbec jí nevadilo, že se hned vedle ní někdo oblizuje. Dotyčný pár ale stejně brzo odešel, a tak měla celou pohovku pro sebe. A i když tam seděla sama už nějakou tu chvíli, nikdo se s ní vůbec neobtěžoval začít bavit.
Blížila se půlnoc a Amandu napadlo, že by to mohla už pro dnešek zabalit. Jenže to se v jejím zorném poli objevil náhle Tommy se dvěma skleničkami - pravděpodobně rumu - a zase si přisednul.
"Kde ses ztratila? Začínáme to tam s klukama pěkně rozjíždět." podal jí sklenku. Amy ji vypila do poloviny a zašklebila se.
"Popravdě jsem už chtěla jít domů. Přece jenom je zítra škola,"
"A já si myslel, žes přišla zahnat starosti a problémy do společnosti fajn lidí."
Amy si akorát odfrkla. "Kdyby se tak se mnou někdo bavil,"
"Hej, a já ti nestačím? Co vůbec čekáš, kotě, když se mračíš na všechny strany? Ber to s klidem."
"Hm," usrkla a nasadila strojený úsměv.
"Ehm… mimochodem, Amando, možná to bude znít trochu divně zrovna ode mě, ale…" opřel si lokty o kolena a zadíval se na ni. A znovu s tím jeho chladným klidem řekl: "Nechceš si zašukat?"
Amanda na něj zůstala akorát mlčky civět, a jelikož to myslel tak vážně, jak vypadal, dlouho na to nedokázala nic říct.
"Anebo…" promluvil znovu. "Nechceš se mnou rovnou chodit?"
V té chvíli ale Amandě zesklovatěly oči. A s vypětím všech sil mu roztřepaným hlasem řekla ještě pár posledních slov.
"Běž… běž do predele, Tommy. Já nejsem kurva,"
Na závěr do sebe otočila zbytek rumu a sklenici mu hodila do klína. Když odcházela, skoro nikdo si jí ani nevšimnul. Venku si poutírala slzy, které jí stekly na tváře, a vykročila se vztyčenou hlavou směrem domů. Jenže než stačila hudba z večírku přestat doléhat k jejím uším, po tvářích se jí spustil další proud slz. Nasadila rychlejší krok, ale jakoby to bylo ještě horší.
"Sakra, sakra!!!" rozeběhla se a plná zoufalství a znechucením sama nad sebou, běžela celou cestu bez přestávky až domů. A v hlavě jí stále rezonovalo: "Já nejsem jako Renée, nejsem!"
Když za sebou konečně zamykala vstupní dveře, v obýváku ještě hrála televize. Letmo se zadívala na chůvu a na bratra, kteří spokojeně spali na pohovce, ale viděla spíše jen rozmazané šmouhy, a tak pokračovala tiše nahoru, ačkoli jen těžko zatajovala svůj splašený dech. Jenže když za sebou bezpečně zavřela dveře od pokoje, začala znovu brečet.

'Nechápu, jak mě mohl okouzlit někdo, jako ty. Jsem vážně idiot.'

"Ty jsi hlavně lhář, Timothy…" zabořila obličej do dlaní. Stále nedokázala uvěřit všem těm jeho řečem. Určitě v ní vidí jen kus masa tak jako Thomas, anebo jen hračku na zabití nudy, jako Dustin. Všechno tomu nasvědčuje a ani ten jeho proslov na ni nijak nezapůsobil. Měl to nacvičené jako nějaký robot!
"Ty ulhanej, ulhanej lháři…" sjela po dveřích dolů a překulila se na bok. Chvíli tam tak beznadějně ležela, až nakonec všechny emoce vyprchaly a konečně dokázala myslet rozumně. A asi poprvé v životě si uvědomila, jak zkažená vlastně je. Jak moc si o sobě myslí a hlavně jak moc při tom ubližuje ostatním.
"Co doopravdy chci…" zašeptala a zavřela oči. V té chvíli se v její mysli vyobrazila napřažená ruka. Co by se ale stalo, kdyby ji tehdy uchopila? Pořád tlachal něco o přátelství a o novém začátku, ačkoliv to v jejích uších znělo stále jako úplná hloupost. Jeho dlaň se ale začala stahovat, až Amy dostala chuť za ni chytit. Jenže nezbylo z ní nic víc, než jen světlá šmouha, a tak otevřela oči. Postavila se a pomalu došla ke svému stolu. Teprve až teď si uvědomila, jak je vyčerpaná, ale i tak se posadila na židli a vytáhla ze šuplíku malou krabičku. Chvíli zírala na její obsah, ale v šeru toho moc k vidění nebylo. Proto rozsvítila lampičku, zapnula počítač a pustila se do toho, co už kdysi dávno začala…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | 15. dubna 2011 v 21:00 | Reagovat

Páni.
Moc hezký díl, vážně moc hezký, já vím, že to tvrdím snad o každém dílu, ale tenhle se mi fakt moc líbil.
Už se těším na další a jsem napnutá jak struna.

2 Annie-chan Annie-chan | Web | 15. dubna 2011 v 21:29 | Reagovat

Souhlasím s Envy, tenhle díl byl skvělý :-).
Jsem zvědavá, jak to s Amandou a Timem dopadne...

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 15. dubna 2011 v 22:20 | Reagovat

[1]:[2]: heh... občas se musí něco podařit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru