U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 53.

30. dubna 2011 v 20:02 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Neděle 13. května 2007


Pondělí 14. května 2007 - Můj černobílý svět: Část 6.

"To nemůžeš myslet vážně! Proč zrovna ona?" křičela Kate Timovi do ucha, což u ní nebylo zrovna časté. Většinou používala telepatii, když řešili něco důležitého a na ostrá slova docházelo jen v nejkrajnějších situacích.
"Zdá se mi to, nebo se začínáme poslední dobou zase hádat?" řekl otráveně, přičemž zalitoval toho, že se včera odpoledne před ní zmínil o telefonátu s Gwen. Nejenom, že na ten večírek šla z čisté podezíravosti vůči němu i Amandě, ale vůbec nejhorší na tom bylo, že to začala řešit zrovna u snídaně.

"Vysvětlil jsem ti, jak se věci mají a nehodlám v tom pokračovat. Laskavě zmlkni." použil neutrální tón, ale jeho obličej varoval před katastrofou.
"Může mi někdo vysvětlit," připomněla Abby existenci zbytku stolu, "o čem se tihle dva baví?"
"Myslím, že to není důležitý," zamumlal Dustin. "Kate vždycky řve, když se jedná o nějakou hloupost."
"Hloupost?" zamračila se na něj. "Když už jsme u toho, tak se tě to taky týká. Mluvíme tady totiž o Amandě a jedné pošahané sázce."
Timothy ji znovu varoval; tentokrát už zvýšeným hlasem: "Kate, ani tebe se to netýká, tak už buď konečně zticha."
"To si věříš!" prskla a pokračovala dál k Dustinovi. "To ujetý duo Solis-Fox se vsadili, že dají Timothyho s Amandou dohromady. Chápeš to?"
Dicky na ni chvíli hleděl, a když spolknul rozžvýkané sousto, zeptal se: "A co jako?"
"Co?" otevřela Kate pusu. "Vždyť to byla tvoje holka, ne? To je ti úplně jedno, na koho má teď zálusk?"
"Řekl bych, že ano."
"To snad ne!"
"Ale řekl jsem ano, no ne?"
"Zdrž se hlasování, Dustine!" raději jeho existenci včas zazdila. "Tohle nemá cenu! Všechno je špatně! Timothy s ní nemůže nic mít! Co bude potom s Dawn?" Najednou se Kate zarazila. A zalitovala toho, že má svůj ostrý jazyk rychlejší než myšlenky, ačkoli sama sobě přísahala, že s tím přestane. Kvůli tajemství, které znala a které teď neustřežila.
Abbygail mezitím vstala od stolu, že půjde znovu probudit Simona, a rychle se vypařila z kuchyně. Být svědkem nějakého milostného trojúhelníku - nebo spíše čtyřúhelníku - se jí opravdu nechtělo. Akorát její přítel Nest zůstal stát se zájmem ve dveřích. Ale nevyčítala mu to, jelikož to byl duch a ještě ke všemu nedokázal mluvit.
"Můžu se zeptat, Kate, proč do toho taháš i mou sestru?" Dustinovy oči kmitaly po přísedících tam a zpět. A jelikož Kate sklonila studem hlavu, zabodl svůj ostrý pohled do Tima. "Nebo spíš bych se měl zeptat našeho hlavního hrdiny? Co Timothy? Zkus mi spočítat, kolikrát jsem ti už říkal, abys od mojí sestry držel ty svý hnusný pracky dál!" jeho hlas se s každým slovem zesiloval, až ke konci vztekle křičel.
"Sahám snad na ni?" odvrátil od něj Tim hlavu.
"Dustine," promluvila konečně i Dawn, jelikož to situace už zoufale vyžadovala. "Zkus si spíše ty sám spočítat, kolikrát jsem už opakovala, že jsme jen velmi dobří přátelé.
"Dost na to, abych z toho měl noční můry," zamračil se, ale jeho vztek se i značně odrážel v jeho hlase.
"Jestli k tomuhle tématu můžu ještě něco říct," pokračovala, "tak bych se asi přiklonila ke Kate."
Všichni se na ni okamžitě s údivem zadívali. Ale nejvíce v šoku byl Timothy, jelikož dostal strach z toho, co má Dawn právě teď na srdci. Oba byli velmi dobrými přáteli a jejich vztah byl vždy něčím výjimečný, jenže nyní v něm hrála roli spíše jen chvilková vášeň než dlouhodobá láska, která jakoby nezadržitelně vyprchávala.
"Souhlasím s Kate, jelikož si myslím, že Amanda Jonesová je špatná volba. Neznám ji možná tak dlouho, jako Timothy, ale znám ji z doby, kdy ještě byla s mým bratrem. A tenhle typ dívky se hodí k mému bratrovi spíše, než ke správci Věže. Nehledě na to, že je tvou povinností dělit všechny stejným dílem."
"Jestli sis nevšimla," zareagoval Tim okamžitě na její argumenty, "tak tohle místo není Karmaš. Amanda taky není žádná Babyloňanka a já bez Věže nemůžu být správce. Neznamenám v tomhle světě nic."
"Nic?" pousmála se, ale její úsměv vzápětí ztvrdl za její kamennou tváří. "Ty budeš vždycky správce, Timothy. Můžeš si říkat co chceš, můžeš být kde chceš, ale vždycky jím budeš. Vždy budeš dítětem Babylonské věže - nazývej to klidně osudem nebo prokletím, tyhle věci stejně nejdou změnit." otevřela oči, čímž její slova zapůsobila ještě mrazivěji, než předtím. "Jsi pro ni až příliš dobrý - pro obyčejnou smrtelnici jako je ona."
Timothy už nemohl vůbec uvěřit svým uším. "Ty si ani neuvědomuješ, co říkáš…"
"Začínám mít po krk toho, jak mě pořád poučuješ o tom, co mám říkat, a co ne." zvýšila hlas. "Je to můj názor, takhle to cítím, takže to akceptuj."
"A ty zase akceptuj to," vrhl se zoufale do protiútoku, "že já už se také rozhodl. Jednou jedinkrát chci dobro sám pro sebe a ty mě hned napomínáš, že dělám špatně. Pokud neplatí pravidla Babylonu na tebe - což usuzuju z tvého rouhačského volnomyšlenkářství - neplatí v tom případě ani na mě. Zde neexistují pravidla, kterými se musíme řídit."
"Prokletí tě pronásleduje na každém kroku bez ohledu na to, kam tvoje noha a mysl zabloudí…" zamračila se a její bratr nasadil podobný, ale spíše více vyděšený výraz. Nikdy se mu nelíbilo, když Dawn mluvila takhle zvláštně… jakoby věděla něco, co on stejně nikdy nepochopí. Ani u Timothyho na to nebyl moc zvyklý, jelikož dříve se přetvařoval a hrál si na jeho kamaráda.
"Říkáš prokletí?" pokračoval Tim s jistou ironií ve svém hlase. "To ty máš v hlavě pořádný nepořádek. Kde se v tobě všechna ta nenávist bere?"
Dawn si tiše odfrkla. "Nebudu poslouchat něco o nenávisti, od někoho tak pomstychtivého, jako jsi ty."
"Přestaň, Dawn,… tímhle ubližuješ jen sama sobě."
"Ať má duše třeba zhnije - nikdy ti neodpustím, jestli porušíš pravidla."
"Tohle nehodlám poslouchat." odsunul se od stolu a vzal si ze země své berle. "Zkus se raději zamyslet sama nad sebou a nepoučuj mě o tom, co sám dobře vím."
Dawn se ale rozmáchla a vzteky shodila ze stolu vše, co přišlo její ruce do cesty. "TÁHNI!" zavřeštěla.
Dustin se v té chvíli tak vyděsil, až na svém místě viditelně nadskočil. Napadlo ho utišit situaci, ale s něčím takovým neměl moc zkušeností, jelikož ostatní vždy uklidňovali jeho než naopak. A tak pouze nasucho polknul a letmo se zadíval ke dveřím, kde už mlčky stála Abby i se Simonem. Všichni opaření z toho, co se právě stalo.
Timothy měl mírně zakloněnou hlavu, jakoby se na Dawn díval spatra. Jenže jeho strnulý výraz prozrazoval šok a naprosté zděšení. A když mu to slovo už rezonovalo v uších aspoň podesáté, aniž by se vůbec hnul, Timothy Chase zmizel rychleji než pára nad hrncem.

***

"Amando, půjdeme? … Amando? Už zvonilo… Tak vstávej!"
Amy se v té chvíli narovnala jako pravítko. Několikrát zamrkala a svým unaveným pohledem se zadívala na rozmazanou skvrnu před sebou.
"Máš na tváři otlačenou ruku." zasmála se ta šmouha, která se po pár sekundách přeměnila v Claire.
"Už je konečně konec?" protáhla se jako kočka a zůstala ležet na lavici. Nemusela ani čekat na to, aby se vyprázdnila třída, jelikož už byli všichni pryč, a tak se bez ostychu zeptala:
"Hele Claire, nevidělas dneska Tima? Potřebovala jsem s ním mluvit, ale ani jednou mi nepřišel na oči. Když ho člověk zrovna potřebuje, tak nikde není…"
"Hmmm… máš pravdu, neviděla jsem ho. Podíváš se po něm ale později, teď máme práci."
"Proč zrovna dneska?" zaúpěla a nechala svou hlavu volně spadnout na lavici až s nárazem nadskočila i její tužka.
"To muselo bolet," pousmála se Claire.
"To taky bolelo!" zase se narovnala a chmátla po ní. "Řekni, copak můžu takhle chodit po kroužcích a ptát se jich, co potřebují koupit? Nehledě na to, že musíme jít i za roztleskávačkami!" začala s ní třást.
"Hele, věděla jsi to. A to, že jsi zůstala dlouho do noci vzhůru, je mi úplně jedno - sama to dělat nebudu."
Amanda si povzdechla a pustila ji. "Ale půjdeš za Renée sama." zvedla prst při vyřčení svojí podmínky.
"Klidně," pokrčila rameny, jelikož s ní neměla žádné problémy. Byla ale spíše světlá výjimka.
Jenže než se stihla Just vůbec sbalit, někdo už stál u dveří a ptal se:
"Hele, nevíš, kam šla Amanda?"
Claire se otočila a vzápětí ustoupila kousek stranou, čímž dotyčnému ukázala přesně to, co hledal.
"Dustine?" zamumlala Amy překvapeně. "Co… co potřebuješ?" stále nevěřila tomu, že s ní konečně zase mluví.
Ten si strčil do kapsy mobil, který držel doteď v ruce a přistoupil kousek blíž. "Vy se s Gwen nebavíte, nebo co?"
"No…" zadívala se jiným směrem. "Je to kvůli mě - proč se ptáš?"
"To je jedno." zavrtěl hlavou. "Hele, vidělas Timothyho?"
Amy chvíli mlčela, ale potom zavrtěla hlavou. "Vy snad nevíte, kde je?"
"Eh… jo. Popravdě teď jsem dostal echo od Abbygail, že mám sehnat co nejvíc lidí a podívat se po něm. I když si osobně myslím, že až přestane trucovat, tak se vrátí sám - Abby to jako vždycky moc zveličuje."
"Jak trucuje? Co se stalo?"
"Hele, ani já sám jsem to moc nepobral." udělal pažemi několik gest, aby se uklidnila. "Dneska ráno se celkem slušně pohádal s mojí sestrou. A od té doby ho už nikdo neviděl. A tak mě napadlo, jestli by ses nechtěla po něm podívat taky. Chápeš, ne? Já být v jeho kůži, tak bych byl rád, kdybys mě našla právě ty."
Amanda ale raději zůstala zticha. Bylo těžké najít vhodná slova.
"Počkat, počkat," zavrtěla Claire hlavou. "A co to nové vybavení? Já to fakt nehodlám dělat sama. Chápu, že o něj máte strach, ale nechci tady ztvrdnout půl dne.
Dustin si odkašlal. "Já o něj strach rozhodně nemám. Budu stačit na výpomoc já?"
"To ale…" zarazila se.
"V pohodě - nemám nic důležitého na práci." pousmál se. "Myslím, že už všichni budou před školou, Mandy." zadíval se zpět na ni a mírně se pousmál.
"Fajn," přikývla. Vlastně ani neměla na výběr - asi bylo samozřejmé, že by jej měla také hledat. Jenže venku ji čekalo přesně to, čeho se obávala. Nejenom, že tam byla Gwen se Stuartem, ale i aktuální přítel Renée a ta mrňavá prvačka, která na ni neustále nepřátelsky civěla. Bohužel tohle bylo finální složení jejich týmu, a tak neměla na výběr, než sebrat všechnu odvahu a hrdost a nakráčet tam jakoby nic.
"Jsme kompletní," prohlásila, když se zastavila poblíž skupinky.
"A Dustin?" jako jediný se ozval Simon, který seděl u stromu a před sebou měl notebook.
"Ten musel vzít něco za mě. Myslím, že vypadal spokojeně, když odcházel."
Simon se pousmál. "Heh, taky bych se na toho debila nejraději vysral, ale ještě si živě pamatuju, jaký dělala Abbygail scény, když jsme s Dustinem odjeli do Vegas. Nemusím to zažít znovu. A mimochodem," zvednul hlavu a trochu ho zamrazilo, když uviděl, jaká nepřátelská atmosféra kolem něj panuje. "Ah… radši nic. Takže se rozdělíme." otočil obrazovku směrem k ostatním. "Centrum si vezme Amanda plus park k tomu. Sever směrem k letišti si beru já. Na jih půjde Solis, východ Foxová a západ Kate." ukazoval přitom na mapě. "Kdyby něco, tak mi zavolejte. No, asi nemáte všichni moje číslo, že?" povzdechl si a vytáhnul mobil. Bylo opravdu těžké pracovat s kolektivem, kde se všichni navzájem nesnáší nebo spolu nemluví. Teď už jen doufal, aby se o téhle akci nedozvěděla především Renée.

***

"Sakra!" pronesla Amanda snad už posté. Bezradně se posadila na lavečku v parku a zadívala se na hladinu jezírka. Už tady byla počtvrté. Čtyřikrát všechno obešla, čtyřikrát vše zkontrolovala, ale nic. Dokonce si i stihla zanést věci domů. Také ji zajímalo, jak si vedou ostatní, ale předpokládala, že úplně stejně.
Chvíli tam jen tak nečinně seděla a přemýšlela, které místo mohla při hledání ještě vynechat. Nakonec ji napadlo ještě jedno místo, kde by to mohla zkusit. Ačkoli nepředpokládala, že tam Timothy bude, chtěla to jít obhlédnout z vlastní zvědavosti. Bylo to totiž místo, kde Tommy Dailydew údajně zmizel. Při vzpomínce na něj se sice otřásla, ale chtěla vědět, jestli opravdu mluvil pravdu. Chvíli jí sice trvalo, než našla ten malý opuštěný domek, o kterém slyšela, ale když si jej konečně všimla, nešlo jí na rozum, jak jej mohla vůbec někdy přehlédnout.
Přebrodila se vysokou trávou až na malou zahrádku, která byla za ním. Rostl tam jen jeden strom, který svými kořeny narušoval statiku domu - což usoudila podle hojně popraskané omítky. A i když bylo poledne a slunce pražilo, na tomhle místě byl stín a příjemný chládek - jakoby tahle zahrádka byla vystřihnutá z jiné části země. Působilo to sice dost tajuplně a magicky, ale i když všechno prošla a prodrala se nějakou škvírou ven, stále nemohla najít nic zvláštního.
"Nejenom, že je to děvkař, ale ještě k tomu taky pěknej lhář." zamumlala, když už stála u rohu domu a chystala se na odchod. "A ještě k tomu jsem špinavá," všimla si, že má kolena od hlíny. Začala se oprašovat a pomalu se vracela zpět na ulici. Když už na ni znovu zasvítilo neúnavné slunce, něco zaslechla. Zašustění trávy, které určitě nezpůsobila ona.
Co nejtišeji mohla, se otočila a už pomaloučku našlapovala zpátky. A když nakoukla na zahrádku z toho jiného světa, opravdu tam teď někdo byl. A podle vlasů stažených do culíku poznala, že ta shrbeně sedící osoba je skutečně Timothy Chase.
Chvíli jí hlavou neúnavně proudily nezodpovězené otázky na téma: "Jak se tam tak rychle dostal?" ale úspěšně je potlačila a zformulovala potřebná slova.
"Hraješ na schovku?"
Tim při jejích náhlých slovech nepatrně škubnul hlavou. Nakonec ji ale zase s nezájmem sklonil.
"Škoda, že jsme se nedomluvili na odměně pro toho, kdo tě najde." zkusila trochu zažertovat, ale on se k jejímu vtipkování nepřidal. Seděl tam v tureckém sedu a jakoby měl v téhle poloze každou chvílí umřít. Ale nejvíc Amandu štvalo, že nic neříká.
"Chováš se jak rozmazlený děcko, víš to?" změnila způsob jednání, ale ani to nemělo žádný účinek.
"Všichni tě hledají a přitom by jim mělo být ukradený, že ses akorát urazil a trucováním se chceš všem pomstít. No já tě litovat nebudu." zkřížila ruce. Když už tam tak bezvýsledně stála, začala si okusovat spodní ret. Dělala to často ale většinou jen tehdy, když si nevěděla rady. Její zvědavost byla ale za každých okolností vždycky silnější. Za pár sekund už totiž stála před Timem a nakláněla se, aby mu viděla do obličeje.
"Tak mi řekni, co se stalo. Přinejmenším se ti uleví." začala na něj znovu mile a taky se posadila. "Kvůli čemu jste se pohádali?" zajímala se. Dawn Digreeová na ni totiž vždy působila klidným a vyrovnaným dojmem. Byla chytrá a usměvavá a bylo opravdu těžké si takovouhle dívku představit rozčílenou.
"Bylo to kvůli tobě." zvedl Timothy konečně svou hlavu a upřeně se na ni zadíval. "Nejdřív s tím začala Kate a Dawn se potom…" začal vrtět hlavou, jakoby tomu stále nemohl uvěřit. "Došla mi slova… Cítil jsem jen tupé prázdno - cítím ho ještě teď." dlouze vydechl a jeho krk znovu ztratil sílu nést to těžké břímě na sobě.
Amanda ještě chvíli vstřebávala jeho tlumená slova, až nakonec měla potřebu jej začít bránit.
"A co ti mají kecat do toho, co chceš? Proč vůbec přemýšlíš nad něčím takovým? Jenom žárlí, že sis nevybral je ale… mě." kousla se znovu do rtu, marně hledajíc nějakou kůžičku na uždibnutí. V té chvíli si připadala dost hloupě; jakoby se mu prodávala a ještě k tomu za příliš nízkou cenu oproti kvalitě zboží.
"Je mi jedno, jestli žárlí nebo ne - stejně mají pravdu. Ne ve všem, ale v něčem ano." řekl sklesle.
Jenže Amanda se jeho slovy najednou cítila uražená.
"Nemyslela jsem si, že se dáš tak snadno ovlivnit druhými."
"Cože?" řekl pobaveně a letmo ji přejel pohledem. "Akorát mi vyčetly, že nedodržuju pravidla a chovám se pod svou úroveň."
"Jaký pravidla sakra? To mají Šedí povinnost dodržovat celibát nebo co? Nesmíte se křížit s cizí rasou? Co jsou to za hlouposti?"
"Ty hlouposti říkáš hlavně ty," znovu se pousmál. Najednou ale hlasitě vyprsknul smíchy. "Prý celibát," pochechtával se.
"Přestaň!" prskla na něj. "Tak mi řekni, v čem je teda problém."
"Připadá mi, že už to říkám lidem na potkání," zavrtěl hlavou a něco si utřel z tváře. "Nesmíš to ale nikomu říct, protože bys mě mohla dostat do pěkný kaše. A celkově bys tím všem zkomplikovala život." naklonil hlavu na stranu. "Tak co, dokážeš udržet opravdu velké tajemství?" zadíval se na ni a už vůbec nevypadal tak sklíčeně, jako před chvílí. Amanda to brala jako dobré znamení, ale trochu se zdráhala říct těch pár slov, která měla na jazyku, a tak raději přikývla.
"U nás v Babyloně-"
"Zadrž!" zvedla obě ruce. "Kdeže to?"
"To nevíš, že jsme z Babylonu? V našem světě ještě tahle země stále existuje. Název Greys (Šedí) si vymysleli pouze lidé, kvůli tomu, že jsme barvoslepí, ale my si říkáme Babyloňané. Kdesi jsem slyšel, že název Šedí už existuje delší dobu, ale nevím, co je na tom pravdy. Můžu pokračovat?"
"Jo." přikývla.
"Jestli přeskočím pár nedůležitých věcí, tak náš Babylon se nachází na území vaší Evropy, Asie a Afriky. Na ostatních kontinentech jsou roztroušeny různé menší civilizace, které je zbytečné jmenovat. Babylon je jednoduše středem všeho. Je rozdělený na několik větších a menších částí, ale v čele celého toho komplexu stojí král. V hlavním městě máme také nejvyšší státní radu a všelijaké jiné páprdy, ale především se tam nachází Babylonská věž. Určitě víš, co to je."
"Jasně." zaklimbala hlavou nahoru a dolů a znovu se vrátila k hltání každičkého jeho slova.
"V blízkosti Věže se nachází také Mardukův chrám a obě tyto stavby mají Bohem zvolené správce. Mimochodem skrz Babylonskou věž se dostáváme sem na Zemi." zvedl poučně prst, ale Amanda si toho vůbec nevšimla. Vůbec z něj nespouštěla oči. "A tím už se dostávám k tomu, proč jsme se dnes ráno pohádali. Dawn je totiž správkyní chrámu a já jsem správce Věže. Tudíž máme oba dva spoustu povinností a také pravidel, které musíme dodržovat. Řekl jsem jí, že teď, když jsme na Zemi, tak nemusíme na všem tak striktně lpít. Ale ona je jiného názoru. A to, že se zajímám o tebe, bere jako nejsprostší hřích proti lidstvu."
"To fakt přehání," přiklonila se na jeho stranu, ačkoliv tomu příliš nerozuměla.
"Možná ano, ale v podstatě má pravdu. V Babyloně bych si třeba něco takového nedovolil."
"Jako… myslíš tím zamilovat se?"
Tentokrát přikývl Timothy. "Značně to komplikuje mou funkci a celoživotní poslání. Nemůžu dávat jednomu více než ostatním - to dá rozum, no ne?"
"Mě teda ne. Ale teď je to snad jedno, nemyslíš? Podle mě máš pravdu. Proč dodržovat něco, co je ti tady vlastně úplně nanic?"
Timothy se po chvíli usmál. "Dobře řečeno. Ale tohle Dawn nepřesvědčí. Řekla mi… řekla mi prostě, ať táhnu, a tak jsem šel."
"Tak se spolu vyspěte - sex řeší spoustu věcí." řekla jen tak ledabyle, ale zadívala se úplně jiným směrem, jelikož to nevypustila z pusy jen tak pro nic za nic.
"Popravdě od té doby, co chodím sem na školu, tak jsme spolu nespali. A asi už ani nebudeme podle toho, jak je mnou teď znechucená."
"Ha!" ukázala na něj zničehonic prstem. "Takže je to pravda!"
"A obviňuje mě ta, co se vyspala s Dawniným bráchou." ušklíbnul se.
Amanda se taky zamračila a semknula rty pevně k sobě. "Tak to jsme si kvit." zkřížila ruce a odvrátila hlavu - ani se neobtěžovala jeho úsudek vyvrátit, jelikož to byla pravda.
Chvíli v téhle kamenné póze zůstala, ale cítila se celá nesvá kvůli tématu, na které přišla řeč. Taky si v duchu pěkně vynadala za to, že ji vůbec napadlo o tom mluvit. Jenže Timothy se v té chvíli začal zničehonic smát. A ještě větší záhadou bylo, že i v Amandině hrdle se rozpoutal podobný smích. Bohužel to už se Tim neudržel a svalil se na záda. Ruce si dal na břicho, které nemělo v úmyslu se přestat třást a sotva se mohl nadechnout, jak příšerně směšné to bylo. Obyčejný smrtelník by si je v té chvíli mohl klidně splést s duševně narušenými jedinci. A možná by ani nebyl daleko od pravdy, jelikož to byli hloupí lidé, kteří dělají a říkají hloupé věci jen kvůli tomu druhému, ještě hloupějšímu člověku.
"Přestaň se smát - tak legrační to zas nebylo!" mnula si Amanda bolavé tváře.
"Promiň, ale," ještě nechal svůj doznívající smích vyprchat, "u tebe člověk nikdy neví, co vypustíš z pusy."
"Tak pardon - už budu raději zticha."
"Ale právě naopak!" nadzvedl se a opřel se o lokty. "Zachránilas mě." přidal ještě milý úsměv, který zvýraznil jeho jemné rysy. "Když mě něco trápí, dělám šílené věci. A podívej se, jenom přijdeš ty a celý svět je zase krásný."
"To je… fajn," řekla trochu rozpačitě a záměrně se vyhnula vzájemnému pohledu. V té chvíli si také všimla jeho berlí, které se schovávaly ve vysoké trávě, ale to nebylo teď důležité - na něco si totiž právě vzpomněla.
"Ehm… dneska jsem tě hledala ve škole."
"Vážně? Promiň."
Amanda zavrtěla hlavou, že je vše v pořádku. "Nastav ruku."
"Něco dostanu?" ujel mu koutek úst rošťácky do strany.
"Natáhni tu pracku a raději mlč." poručila.
Timothy se znovu posadil do tureckého sedu a nastavil dlaň, jakoby chtěl nějaké drobné. Just mu vyhrnula rukáv a na chvíli zapřemýšlela, jestli mu není náhodou horko, když nosí pořád takováhle trička, ale nechala si to pro sebe a sáhnula do malé kapsičky od svých kraťasů. Vytáhla z ní korálkový řetízek a přivázala ho na Timovo zápěstí mezi ty ostatní. Potom mu se stejnou rukou i potřásla a spokojeně dodala:
"Ber to jako omluvu. Ale hlavně jako začátek našeho nového přátelství." položila své dlaně trochu křečovitě do klína a pozorně sledovala jeho reakci. Chvíli si mlčky díval na nový přírůstek do své sbírky, když se najednou zarazil.
"Vždyť to je přece…" nechal pusu nepatrně otevřenou s další otázkou na jazyce. "Vždyť to je můj starej náramek! Já… neřekl jsem ti snad, ať ho vyhodíš? Proč jsi ho zpravila?"
"Jen tak," zamumlala. "Připadala jsem si tehdy moc provinile za to, co jsem udělala… a tak jsem si ho nechala, že ti ho dám… jako na usmířenou, chápeš? Jenže potom jsem ti nabídla to členství v kapele a na ten náramek jsem zapomněla. A jednak mi to přišlo trochu ujetý…"
"To není ujetý," řekl, aniž by zvednul oči od svého dárku. "Je to hrozně milý - děkuju."
"N-ne-nemáš zač."
"Hele, nemusíš se stydět - nikomu to neřeknu." mrknul na ni.
"Kdo se tady stydí?" postavila se. "To ty už raději vymýšlej, jak tuhle komedii vysvětlíš ostatním."
"Nebudu jim nic vysvětlovat." pokrčil rameny. "Není taky co - akorát jsem se zdejchnul, jelikož to situace vyžadovala."
"Radši vstávej - zavolám Simonovi, že jsem tě našla."
"Pomoz mi." natáhnul k ní ruku a do druhé si vzal berli. Amanda mu pomohla opatrně nahoru, jelikož si vzpomněla na jeden incident, kdy opatrná nebyla a Tim ji se vší grácií nemotorného pádu zalehl. Ačkoliv tentokrát byly jeho pohybové schopnosti mnohem lepší než minule, nehodlala to riskovat.
"Ale ne - kolik je hodin?"
Amanda se podívala na mobil a informovala ho, že bude pět.
"Sakra… moje rehabilitace!" zhrozil se. "Měl jsem tam být před hodinou; myslíš, že mě ještě vezmou?"
"No… jestli jdeš za paní Shellovou, tak ta už má teď asi dalšího pacienta. Ale můžu ji požádat, jestli by tě ještě nevzala - mám v nemocnici celkem vliv." podala mu ze země i druhou berli.
"Opravdu? Jsi úžasná! Jak ti to mám oplatit?" Ale jen co to dořekl, Amy natáhla ruce a pevně jej objala kolem hrudi.
"Slib mi, že už neuděláš podobnou věc. A když ti bude mizerně, tak mi zavoláš, protože teď jsem tvoje kamarádka a přátelé si pomáhají!"
"A- ale… já přece nemám mobil, Amy - to nevíš?" řekl skoro bez dechu, jelikož se bát vůbec pohnout. Nechtěl, aby se mu příliš rozbušilo srdce a nepodlomila kolena. To už ho ale Amanda od sebe odstrkovala a nepřístupně zkřížila ruce.
"Jsi přece Še- ehm… Babyloňan, ne? Slyšela jsem, že umíte hodně věcí - tak si nějak poraď."
"Eh… fajn… Jasně - spolehni se." pousmál se. "Takže… půjdeme, ne?"
"A nasaď tempo, ať tam jsme co nejrychlejc." vydala se napřed, ale když se otočila za sebe, zjistila, že to zase až tak rychle nepůjde. Ale ani jí to nevadilo; alespoň měli dost času na to, aby se znovu spřátelili. A i když má tenhle kluk někdy až moc řečí, došlo jí, že za nimi spíše schovává svou zdrženlivost. Předpokládala, že se o něco pokusí, když byli doteď sami, jenže nic - proto takhle usoudila. Ale zase na druhou stranu byla ráda, že se řídil tím, co tehdy v nemocnici navrhnul. Ve skutečnosti Amanda vůbec netušila, jak se kamarádit s klukem, jelikož celý život pro ni představovali jen druhé pohlaví, s kterým může dělat to, co s dívkami ne. Timothy se možná od jejích bývalých kamarádu/expřítelů na první pohled nelišil, protože po ní také tajně toužil, ale jelikož netlačil na pilu, byl jiný než ostatní, které zatím potkala. Ale stále na něm bylo něco, co ji přes všechny ty jeho nepříjemné vlastnosti neúnavně fascinovalo. Možná ji jen lákalo zkoumání jeho osobnosti a především jeho možností jakožto bytosti z jiné planety. Jakoby byl Timothy Chase jedno obrovské tajemství, které může neustále objevovat a nikdy se ho neomrzí.


Můj černobílý svět - Konec

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wewe Wewe | Web | 2. května 2011 v 17:13 | Reagovat

Teším sa na ďaľší diel, píšeš veľmi pätavo :) :)

2 Envy Envy | 3. května 2011 v 16:30 | Reagovat

Úžasné, jako vždycky. Už se těším na další díl.

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 3. května 2011 v 21:46 | Reagovat

a víte, že se taky těším? xD
jupííí! já chci psát! :-D (abych mohla zveřejnit ten luxusní obrázek, co jsem k tomu nakreslila :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru