U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Píseň Života - Díl 23.

29. září 2011 v 18:49 | Miharu 【春】 |  Píseň Života - Díly
Františka
Františka

Seděli jsme s Michalem na židlích nedaleko šatny. Bylo to místo, které perfektně sloužilo pro páry, které chtěly být sami. A my jsme potřebovali být sami. Jenže něco mezi námi přebývalo. A tím byla myšlenka na Melysu - jeho bývalou lásku.


Seděli jsme dlouho zticha. Nevěděla jsem, co říct, ale stejně jsem to nebyla já, kdo měl co vysvětlovat. Jenže když jsem viděla, jak bezradně pokládá hlavu do dlaní, nakonec jsem promluvila první.
"Byla to opravdu Melysa?"
"Jo…"
"Jak… jak to, že jsi ji nepoznal hned ze začátku?"
Na chvíli se odmlčel - možná sám nevěděl. "Mívala dlouhé vlasy," řekl nakonec. I tak mi to nedávalo smysl. Když už někoho miluješ, tak si snad všímáš všech detailů, a znáš jeho obličej nazpaměť, ne? Já nevím, ale v mém případě to platí. Ačkoli teď bych chtěla zapomenout ještě víc, než doposud.
"Můžeš ji ignorovat - taky si jí nebudu všímat," navrhla jsem. "Dokončíme poslední kolo a odejdeme na ubytovnu. Do té doby… prostě zkus myslet na něco jiného."
"Ale když… když… Sakra!" bouchnul pěstí do opěradla. "Myslíš si, že je to tak jednoduchý?!" zvýšil náhle hlas, čímž se mě hodně dotknul.
"Proč na mě křičíš? Já nemůžu za to, že je tady tvoje bývalá, tak se uklidni."
"Od koho to vlastně víš, hm? Kterej žvanil ti to vyklopil? Proč se o to vlastně vůbec zajímáš? Není to tvoje věc!"
"Já jen myslela… že mi to pomůže tě líp pochopit, nic víc…"
Michal na to nic neodpověděl, ale podle jeho výrazu jsem si dokázala domyslet, jaký má na to asi názor. Že nikdy nebudu tak dokonalá, jako je Melysa, a nikdy se jí nevyrovnám. Něco takového.
"To je opravdu tak skvělá? Sice nevím, co ti přesně udělala, ale zradila tě, ne? Zlomila ti srdce, ne? Proč pořád myslíš na věci, které tě ještě víc zraňují, proč nad tím přemýšlíš? Jestli tě to trápí, měl bys to vyřešit teď! Jestli zaváháš, bude pozdě."
Když jsem domluvila, zvednul po chvíli hlavu. Díval se na mě zvláštně, tak nějak nedůvěřivě. Možná měl na jazyku i pár peprných slov, ale nechal si je zatím pro sebe.
"Vrátíme se zpátky - za chvíli začne finále," oznámila jsem tiše a zvedla se. Šla jsem jen kousek napřed, ale připadalo mi, jakoby byla mezi námi obrovská propast, než jen pouhých pár kroků.

Finálové kolo… bylo naprosté fiasko. Michal mi asi dvakrát šlápl na nohu, a já jsem několikrát zamířila jiným směrem, než kterým mě vedl. Samozřejmě jsme to nevyhráli. Nevyhrál ani pár číslo sedm, nýbrž dnešním šťastným číslem byla dvojka. Bylo mi to ale jedno. Michal neustále sledoval Melysu, a já proti tomu nemohla nic dělat, protože jsem mu sama poradila, aby to vyřešil. Když už vypadalo, že mu zrzavá dívka zmizí z dohledu, řekl, že si s ní jde promluvit. Měla jsem takové nutkání ho zastavit a zařvat: "Můžeš se na ni už konečně vykašlat?" jenže to by si odporovalo s tím, co jsem řekla. Neměla bych na to myslet. Ke všemu je přece absurdní, aby se dali znovu dohromady. Melysa je démonka a využívala ho - snad není takový hlupák, aby do toho spadl znova? Nechtěla jsem na to už myslet, a tak jsem si raději šla sednout znovu za Květou.

"Co to bylo za komedii?" napila se ze sklenky. "Měli jste v plánu se ušlapat navzájem?" vrtěla hlavou. Měla toho už docela hodně vypito, mluvila nahlas a její gestikulace byla mnohem výraznější.
"Tenhle tanec jsme zrovna moc neuměli," řekla jsem, ačkoli to nebyla pravda. Uměli jsme ho, ale za všechno může Melysa…
"Hele, a kde je ten vyzáblej packal? Ještě sem za mnou ani jednou nepřišel. Snad by mohl projevit trochu úcty, a nechat se ode mě seřvat, ne? Na co jsem to všechno platila, hm? Akorát si u mě udělal ještě větší dluh!"
"Já myslela, že to všechno platíš z vlastní dobré vůle…" nechápala jsem, jestli žertuje, anebo to myslí zcela vážně.
Květa si akorát odfrkla a znovu se napila, ať už měla v té sklenici cokoliv. "A kde je ten blonďáček?" zajímala se.
"A kde je tvůj sluha?" měla jsem na mysli toho muže, co jí nosí neustále pití.
"S někým tančí," nebezpečně se vyklonila ze židle, aby viděla přes zábradlí dolů. "A ty bys taky měla jít tancovat! Jen ať to párátko žárlí!"
"Ale Michal někam odešel," namítla jsem, načež nasadila hrůzostrašný výraz, a už se po mě znovu sápala.
"Ale to nesmíš, Fany! Co když se po něm plazí nějaká cizí? Co budeš potom dělat? Běž ho okamžitě najít!"
Chtěla jsem jí oponovat, vážně chtěla, ale byla nacucaná alkoholem, a v takovém stádiu už nemá vysvětlování vůbec cenu. Znám to z domova, ačkoli je mnohem přátelštější než moji rodiče. Ale co mám teď dělat? Michal říkal, že si s Melysou promluví, a rozhodně je nehodlám hledat. Nechci to vidět. Ačkoli mám na hrudi jakoby kámen a žaludek je scvrklý do velikosti švestky. Je mi špatně a mám strach. Snažím se uklidnit, ale nic nepomáhá. Já prostě žárlím. Žárlím, že tento večer nejsem dívka jen a jen pro něj. Chtěla bych s ním být. Někde o samotě, jako je teď nejspíš on s Melysou. Když si představím, že bychom se drželi za ruce, už jen při té hloupé myšlence mě naplní pocit štěstí a mám chuť to udělat, i kdyby se mu to nelíbilo. Jenže potom se zase snesu na zem, vzpomenu si, že už jsem se rozhodla s tím skoncovat, a zevnitř mě vyplní hluboká prázdnota.

"Fany, už tudy procházíš potřetí," slyším za zády známý hlas. "Hledáš svého partnera?" zeptal se mě Dorny. Zavrtěla jsem hlavou. Už se mi ale nepodařilo zamaskovat smutek.
"Nechceš se jít projít? Můžeš mi říct, co tě trápí, jestli chceš,"
Neváhala jsem ani chvilku a souhlasila. Nastavil mi rámě, a když jsem se jej chytla, druhou ruku položil na tu moji, jakoby mě chtěl tím malým gestem utěšit.
"Stejně si myslím, že se trápíš kvůli němu - jde to poznat."
"Jde to hodně poznat?" zvedla jsem hlavu a od jen tak neurčitě přikývnul.
"Jsem husa. Vím, že nemám šanci, ale stejně pořád doufám, že se to změní - zasloužím si, aby mi takový myšlenky někdo konečně vymlátil z hlavy!" začala jsem se zoufale bouchat pěstí do čela, ale Dorny tohle moje sebetrestání rychle ukončil. Řekl mi, že jsem opravdu husa, jestli kvůli chlapům takhle vyvádím.
"Vyvádím jenom kvůli němu. Ale přestanu. Už mě to nebaví - unavuje mě to."
"Jestli si tě nevšímá, nestojí za to,"
Rozhodně jsem přikývla, a pomalu jsme zamířili ven z budovy na zahradu, která byla k celému komplexu připojená. Myšlenka na Michala mě už začínala zlehka opouštět, a prázdnotu uvnitř pomalu vyplňoval Dorny.
Ale jakmile jsme vyšli ven, znovu tam byl vecpaný Michal. Jenže už to nebyl hřejivý pocit, ani bolestivý či tíživý - moje srdce v té chvíli zažilo naprostou destrukci.
Michal a Melysa… sami dva na zahradě… objímající se ve stínu stromů. Ty prokleté zářivě modré šaty… Tohle doprdele fakt nejde přehlídnout!

Moje oči se zaplnily slzami. Rozeběhla jsem se jiným směrem, hlavně co nejdál od nich. Běžela jsem, běžela, běžela a brečela - nic víc či míň jsem v té chvíli nesvedla. Jsem opravdu jen hloupá holka. Neumím ani dodržet vlastní předsevzetí! Proč jsem se neodmilovala už dřív? Proč to tak bolí? Zažila jsem hodně zklamání v lásce, ale tohle je ze všeho to nejhorší. Mám pocit, že svět může každou chvíli skončit. Možná chci, aby skončil. Ano, prosím… zmizte všichni…
"Fany! Fany, zastav se!" chytl mě Dorny za rameno a otočil mě směrem k sobě. Ani jsem neslyšela, že za mnou běží - úplně jsem zapomněla, že vůbec existuje. Vlastně ani nevím, jestli to byl Dorny - byla tma a přes slzy jsem viděla jen jednu neurčitou šmouhu.
Když uviděl můj stav, odvedl mě k nedaleké lavičce, kde jemně svítila lampa. Vsadím se ale, že mému obličeji dávala hrůzostrašný nádech, protože si Dorny přitiskl mou hlavu k sobě - máš pravdu, kdo by se na mě chtěl teď tak dívat, že?
"Fany, nebreč, nestojí za to, když se kvůli němu pořád jen trápíš,"
"J- já to vím, a- ale… ale stejně…" nedokázala jsem mu srozumitelně odpovědět, a tak mi zvedl hlavu, aby mě slyšel.
"Já… já si nemůžu pomoct," zkusila jsem to znovu. "Chtěla bych… chtěla bych na něj zapomenout," nepřestávala jsem brečet, a jak jsem tak brečela, a on mi tak zblízka naslouchal, najednou jsme se líbali.
Ach ano… jsem to ale hloupá holka, že?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru