U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 66.

18. října 2011 v 21:49 | Miharu 【春】 |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Úterý 29. května 2007


Úterý 29. května 2007 - Kulka

Kate za sebou opatrně zavřela dveře a položila hrnky na pracovní stůl.
"Nechápu, jak ti může chutnat kafe, Loren."
"A mě by zase nepřelezl přes krk zelený čaj bez cukru." napodobila její zašklíbený výraz. "Radši mi vysvětli, jak mám vyřešit tuhle rovnici," poklepala na sešit. Kate se opřela o stůl a akorát zavrtěla hlavou.
"To je jednoduchý, musíš to umocnit."
"A to se dělá jak?"
"To je jednoduchý," vzala si tužku," musíš to vynásobit, takhle. Tohle se ti zkrátí a je to."
Loren se na ni vyděšeně zadívala. "Mě to moc jednoduchý nepřijde."
"Je to primitivní - existují horší věci." mávla nad tím rukou. "Mimochodem, dneska jsem viděla tvýho bratra."

"Co zase vyváděl?"
"Ale ne, nic. Jen jsem šla zrovna po chodbě a zahlídla Amandu. A tak jsem chvíli pokračovala jejím směrem, protože už bylo po škole a ona nešla na zkoušku té jejich kapely. No nakonec jenom na chvíli zapadla do kabinetu a potom se vydala tím správným směrem, jenže jsem si všimla, že Tommy stojí opodál a dívá se na ni."
"A jak se na ni díval?"
"No… tak trochu zamračeně," pokusila se napodobit jeho výraz a Loren jí potvrdila, že si ho dokáže živě představit.
"Tak mě napadá,… že možná bychom mohly chvíli sledovat zase bráchu, když teď špehuje Amandu - dvě mouchy jednou ranou, nemyslíš? Jinak jsi nic nezjistila?"
Kate si povzdechla. "Asi takhle. Myslela jsem si, že to Timothy na Amandu zkusí a chtěla jsem tomu zabránit, jenže krom toho, že spolu občas prohodí pár slov, nemůžu už nic víc zjistit."
"To bys měla být spíš ráda." pousmála se.
"To jo, ale když… Hele, neslyšelas teď něco?"
Loren zvedla obočí. "Myslím, že ne… Co to bylo?"
"Něco jako zakašlání. Třeba už přišel Timothy," otočila se, že se podívá na chodbu, ale najednou někdo vší silou udeřil do dveří. Dívky uskočily, a třebaže bylo světlo, dostaly v té chvíli strach.
Zpoza dveří se ozvalo tiché: "Dawn…" a když se otevřely, přímo před nimi se ze země zvedal Timothy. Byl celý od krve, doškrábaný a dotrhaný.
Kate hrůzou vykřikla a klesla před něj. "Co se ti stalo?!"
"Nic… nic mi není… Rychle… Lucas potřebuje… Kde je Dawn?" snažil se mluvit rychle, ale sípal a jazyk nestíhal správně vyslovovat jeho slova.
"Je u Dustina!" vykřikla, sebrala se ze země, a když chtěla rychle vtrhnout do vedlejšího pokoje, na zemi opravdu ležel nějaký muž v kaluži krve.
"DAWN! Dawn, dělej!" vyběhla za ní a rychle ji zvedla ze židle. "Umírá - potřebuje pomoc!"
"Kdo? Co se děje?" nechala se vytáhnout ven, ale Kate jí nedokázala vysvětlit nic víc. Jen jí řekla, že je tu těžce zraněný muž a nasměrovala nad jeho krvácející hrudník její ruce. Dawn začala léčit. Po chvíli ale zjistily, že zranění na hrudníku není jediné. Jeho pravé stehno bylo jakoby rozcupované zuřivou šelmou a několik menších zranění měl i různě po těle.
"Vypadá to jako od nože, ale… na ten je to moc široké a mělké," mapovala Kate jeho zranění, zatímco pevně tiskla jeho největší rány na noze.
"Byla to kulka," její pozornost upoutal Timův šustivý hlas. Za tu dobu se už stihnul postavit znovu na nohy, ale shrbeně se opíral o zeď. Kate sledovala všechny ty temné skvrny na jeho oblečení a zachvátila ji panika. Která krev patří Lucasovi a která jemu? A najednou automaticky zvolala: "Loren, postarej se o Tima!"
Její kamarádka po chvíli vkročila na chodbu. Ruce měla křečovitě sevřené v pěst a v jejích očích sídlila nepopsatelná hrůza. To už ve dveřích stál ale i Dustin, který rychle zhodnotil situaci, a když zahlédl blondýnku na pokraji zhroucení, šel Timovi raději pomoct sám. Cestou neúprosně strčil do Loren a zavřel ji v pokoji.
"Hej Timothy, posaď se." uchopil ho za obě dvě paže a pomalu mu pomohl dolů. "Bolí tě něco?"
Ten se sice rozkašlal, ale zavrtěl hlavou.
"Seš celej od krve sakra, tak mi neříkej, že tě nic nebolí." začal mu hýbat s rukou, která podle jeho úsudku vypadala nejhůř.
"Au! Jemněji by to nešlo?" začal se smát, ale znovu ho za chvátil kašel.
"Očividně ti nic není, když máš ještě čas na žertíky." zavrtěl hlavou. "Hele, ale ten kašel nezní moc hezky."
"Něco mě tam, keh… dráždí," dal si ruku před pusu.
"Nevdechl jsi něco? Co se vlastně stalo?"
Timothy zasýpal, jak se nadechoval a pomalu začal mluvit. "Zrovna jsem telefonoval s Lucasem…" najednou ho ale Dustin zvednutím ruky zarazil.
"Máš krvavý zuby," řekl s naprosto vážným výrazem a chytl ho za rameno. Na jeho špinavém a potrhaném triku se okamžitě utvořil úplně nový, temně rudý flek. Dustin si v těch místech konečně všimnul malé dírky.
"Sakra, vždyť seš postřelenej!"
"Cože?" znovu se rozkašlal, ale tentokrát ještě hůře, než předtím.
"Dawn!" zakřičel Dustin okamžitě na sestru. "Timothy se dusí!"
"A co já s tím?!" zvýšila hlas zase ona. "Tenhle muž už nedýchá, musí počkat!"
"Co mám teda dělat?" rozhodil zoufale rukama.
"A co stabilizovaná poloha? To ti nic neříká?" opáčila stejně vztekle, jako on, a dál se věnovala léčení.
Dustin tedy položil Timothyho na bok a pro jistotu i přitisknul prsty na jeho ránu. Zadíval se bezradně na Kate, ale ani ta nemohla udělat nic víc, než právě dělala. Lucasův život visel na vlásku. Jenže ačkoli byl v tak vážném stavu, Dustin by stokrát raději asistoval sestře. Raději by klečel v té kaluži krve, než aby se musel dívat, jak Timtohy pomalu umírá před jeho očima. Jak kašle krev a dusí se…
"Já myslel, že se taky dokážeš léčit, ty idiote!" zakřičel na něj zoufale. Timův obličej se pokřivil do bolestné grimasy a z očí mu vytryskly slzy. Natáhl k němu ruku a pokusil se stisknout jeho triko. Něco zašeptal, ale Dicky mu nerozuměl. Naklonil se blíž a zaslechl: "Já už takhle nechci umřít… Prosím tě… Jestli jsi můj přítel, zůstaň se mnou…"
"Co to žvaníš? Dawn je hned tady, sakra! Copak může někdo jako ty umřít na takovou prkotinu? Šílíš?" pokusil se o úsměv, ale Timothy to myslel zcela vážně. Znal tenhle tlak na prsou, znal ten pocit, ten okamžik, kdy už se nelze nadechnout. A právě toho se bál ze všeho nejvíc. Zachvátila ho panika. Chtěl prosit, dát za svůj holý život cokoliv, jenže nevěděl, co by tak mohl od Dustina žádat. Najednou ho ale tahle myšlenka opustila. A za ní se vydaly i ty ostatní. Už jen cítil tlak na prsou, jakoby se z té malé dírky po kulce chtěl vyklubat nějaký obrovský brouk. Napadlo ho jen, kde asi skončila ta kulka… A také, že Lucas nebude umět vysvětlit, proč je tolikrát zasáhla. Chtěl to ještě Dustinovi říct, ale zatemnělo se mu před očima a slova se s dechem nemohla dostavit ven.
Je tak strašně smutné vidět umírat někoho, kdo tak moc miluje život…


Středa 30. května 2007 - Už nic neříkej…

"Amanda byla ale dneska zase příjemná," zabručela Gwen. "Ale vždycky se takhle nafoukne jenom, když na zkoušce chybí Timtohy. Když tam nejsi ty, řekne tak ze dvě věty a prostě pohoda, chápeš?" otevřela skříň a začala si prohlížet její obsah. Stuart zatím položil školní batoh vedle jejího a stoupnul si k oknu.
"Stue, dneska jsi neměl karate? Víš,… že jsi zůstal až do konce,"
"Dustin nebyl ve škole, tak co bych tam chodil."
"Teď to vyznělo, jako bys tam chodil jenom kvůli němu." začala se té myšlence smát, ale vzápětí jí došlo, že by to mohlo být právě tak. Stuart přece nemá problém zamilovat se do kluka. Je snad Dustin jeho nová láska? Napadlo ji, jestli by se nezeptala, ale nakonec zůstala mlčet.
"Zrovna když s ním potřebuju mluvit, nepřijde."
"Já myslela, že máš Dickyho číslo."
Stuart se zamračil ještě víc a zatáhl závěsy. "Timothy. S ním potřebuju mluvit."
Gwen mlčky sledovala, jak si sedá na postel. "Můžu zavolat Dawn a zjistit, co s ním je." skočila k batohu pro mobil a sedla si za Stuartem. Po chvíli vyzvánění zvedla hovor Abby.
"Cambellová, prosím?"
"Ah, dobrý den, tady Gwen, můžu mluvit s Dawn?"
"Ahoj, Gwen. Promiň, ale asi ti ji teď nezavolám. Byla hrozně unavená a šla si lehnout. Zavolej zítra - to už by jí mělo být lépe, ano?"
"Dobře. A můžu… můžu se zeptat, proč nebyl Timothy dnes ve škole? Docela nám dnes chyběl, víte?"
"Ah, Timtohy…" na chvíli se odmlčela a Gwen jen nastražila pozorně uši.
"Neprozraď mu, že jsem ti to řekla, ale někde chytnul střevní chřipku. Co chvilku ho slyším, jak se potácí ze záchodu a zase zpátky," zasmála se docela nahlas. "Nevím, kdy ho to přejde. Mimochodem Dustin to chytil taky. Nemůže to být náhodou ze školní jídelny?"
"To doufám, že ne!" zhrozila se a rychle si prohlédla Stuarta. Ten zavrtěl hlavou a znovu se postavil.
"Dobře, takže budu je pozdravovat, ano?"
"Děkuju. Mějte se - nashle." ukončila hovor a zadívala se na Stuarta, který si zrovna tlačil dlaněmi na spánky. "Co je ti, neříkej mi, že jsi taky…"
"Bolí mě hlava," zabručel a začal před ní přecházet po pokoji sem a tam.
"Chceš nějaký prášek? Jestli ti můžu pomoct, tak prostě řekni."
Stu ještě chvíli pochodoval po pokoji, když se konečně zastavil, a svěsil ruce. "Dneska je poslední den naší dohody, ale asi jsi na to zase zapomněla, že?"
Gwen vytřeštila oči, ale když se k ní otočil, tvářila se znovu jakoby nic.
"Snad si ale ještě pamatuješ, že musíš udělat všechno, co ti řeknu."
"Dělala jsem to celej týden, na to fakt nezapomenu."
"Chtěla jsi mi pomoct. Víš, co mi pomůže?"
Gwen pokrčila rameny. "Prášek, masáž, spánek?"
"A co třeba masáž, sex, spánek,"
"Ha ha ha - dobrej vtip." smála se tomu možná tak prvních pět sekund. "Počkej, snad to byl vtip, ne?" trochu znejistěla, jak se na ni tak vážně díval. "To musel být vtip - přestaň předstírat."
"Proč tak trváš na tom, že to byl vtip?"
"Ptáš se proč? Protože tohle kamarádi neříkají!"
"Klidně to můžu prohlásit za vtip a klidně taky ne."
"Štveš mě." chtěla se postavit, ale on se ve stejné chvíli rozešel jejím směrem, a zatarasil jí cestu. Mlčky stál nad ní a díval se, jakoby ji chtěl svým pohledem uhranout.
"N- netuším, proč máš blbou náladu, a napadají tě takový divný věci, ale přestaň s tím."
"Prostě mě to napadlo." kleknul si před ni, takže byl zase o něco menší a Gwen díky tomu klidnější. "Možná je to kvůli tomu, že v téhle situaci prostě nemůžeš odmítnout."
"Nemůžu? Jasně, že můžu!" chtěla toho prcka odstrčit, ale úplně zapomněla, že má mnohem větší sílu, než ona. Pevně sevřel obě její ruce a zblízka se zadíval do jejích očí.
"Myslel jsem, že mě máš ráda,"
"A co ty, jako? Musí to být vzájemný, víš?! Nemůžeš udělat homerun, když jsi ani nevyběhnul!"
"Fajn, tak postupně. Polib mě."
"To… to nejde, když mě takhle nutíš!" zkusila znovu zabrat pažemi, ale spíše se pokládala na postel sama, než aby s ním hnula.
"No tak, snad víš, jak se to dělá, ne?" trochu se pousmál. "Jsi snad panna? Někdo jako ty, se před klukama nemůže schovat."
Gwen se zatvářila ublíženě. "Jseš… jseš fakt hnusnej, víš to?" zadrkotala zuby, jak se jí zatřásla brada. "Myslela jsem si, že jsi jinej jak všichni ti ostatní, ale asi jsem tě přecenila… Taky mě potřebuješ jenom na to jedno?" popotáhla. "Vůbec si neuvědomuješ, že mi akorát ubližuješ… Na takový věci prostě kašleš,"
Stisk, který doteď cítila, konečně povolil. Jeho ruce teď uchopily něžně ty její.
"Promiň, vždycky říkám hrozný věci místo těch, který chci opravdu říct."
Gwen popotáhla a na chvíli se zadívala do jeho tmavých očí. "Proč to nezkusíš aspoň jednou obráceně? Akorát se kvůli tomu hádáme,"
"Zní to, jako bys mi už odpouštěla," pousmál se.
"Odpustím ti, ale jen v případě, že mi řekneš, co se děje."
"Ale já o tom s tebou nechci mluvit." odpověděl naprosto přirozeně.
Gwen se na něj nehezky zamračila a začala trochu komická scéna na téma, jak vymanit své ruce, když ten druhý nechce.
"Počkej, počkej - možná jsem už přišel na to, co bych měl říct." znovu uzemnil Gweniny ruce v jejím klíně. "Chceš slyšet uspokojivou odpověď?"
"Samozřejmě, že ano!"
"Fajn. Nejdřív se musím omluvit za svou přehnanou upřímnost. Ale je pravda, že jsem chtěl udělat přesně to, co jsem řekl, a nebudu se z toho vymlouvat. Když to zjednoduším, chtěl jsem jen vyzkoušet, když už tě políbím, jestli budu chtít znovu. Vyzkoušet, pokud se tě dotknu, s tou jedinou myšlenkou v hlavě, jestli nebudu už schopný přestat. Asi takhle to je."
Když skončil, Gwen na něj už jen hledala s vytřeštěnýma očima. V obličeji byla celá rudá a nebyla schopná slova.
"Po… popravdě nemůžu uvěřit, že něco takového napadlo právě tebe…" nasucho polkla. "Hele Stue… nejsi snad ještě pořád i na kluky? Co Dustin?"
Stuart pokrčil rameny. "Má akorát hezkej obličej, ale při pomyšlení, že bych ho měl třeba vykouřit, to se mnou nic nedělá - stáčí?"
"Ne!" zacpala mu pusu. "Už nic neříkej! Ne, ne, ne! Nechci už nic slyšet! Jak o tom můžeš takhle v pohodě mluvit? To prostě nepochopím!" sklopila hlavu, aby se na něj nemusela dívat. Hlavně se ale styděla za to, že její hlava rudě zářila.
Stuart zatím oddělal její prsty. "Tak můžu to zkusit?"
"Cože?" nevěřila svým uším. "Myslíš si, že tě nechám? Po tom všem, co jsem slyšela? Zapomeň!"
"Jenom jednu pusu a slibuju, že půjdu hned domů."
"Ale mně se vůbec nelíbí, že jsem tvůj testovací objekt!" zavrtěla rozhodně hlavou.
"Slibuju - jenom jednu." přiblížil se, ale Gwen rychle zvedla nohu, aby se nedostal blíž.
"Normálně se takhle nestydíš. Nebo se spíš bojíš? Je to jen pusa."
"Zaprvé se na mě přestaň takhle lepit! A zadruhé…"
"Už nemám nic říkat, já vím." přitiskl se k ní a rychle ji políbil. Ani nezavřel oči, jen na chvíli ochutnal její spodní ret.
"To… to by- bylo jako všechno?" zakoktala jen nakonec.
"Očividně jsi čekala víc." znovu naklonil hlavu na stranu a zkusil to tentokrát déle. Když skončil, Gwen se zadívala jiným směrem a zeptala se: "Proč nezavíráš oči, Stu? Z- znervózňuje mě to…"
"Aspoň nenakuju tak hloupě, jako ty."
"Co-co-co-cože? Nemůžu se ani podívat? Já se na to soustředila, víš!"
Stuart se na chvíli odmlčel, ale ani na chvíli ji nepřestal sledovat. Nakonec se ale jen pousmál a s úplným klidem prohlásil: "Nešlo ti to."
Gwen se zhluboka nadechla. "To stačí! Neměls už náhodou vypadnout?!"
Stuart se ale nemohl přestat hloupě usmívat a se stejným výrazem, a bez dalších slov, také nakonec odešel. Gwen vzápětí skočila na postel a přimáčkla si na hlavu polštář. Srdce pumpovalo krev jako zběsilé a její mysl se pomalu vracela do té staré, staré pohádky s růžovými pocity a otevřeným koncem…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lomeril Lomeril | Web | 18. října 2011 v 22:13 | Reagovat

Stu, co to děláš, ty troubo? Time, neumírej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru