U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 69.

18. prosince 2011 v 14:26 | Nakano 【春】 San |  Grayscale - Díly (staré)
••• Prosím, kdo si toho ještě nevšiml, předchozí díl je přepsaný ;) •••


V minulém díle: Čtvrtek 31. května 2007


Sobota 2. června 2007 - Spiknutí

"Ty vole… jsou vážně dobří," povzdechl si Rodney. Nakukovali společně s Elroyem na jeviště, kde hrála kapela The Jammed Strings. Zvládali snad úplně všechno. Od jazzu až po rock, přes punk a předělávky popu.
"Proč začínám mít pocit, že když tam vylezeme, ukamenují nás?" napadlo Roda a otřásl se. Potom se podíval za sebe na pouzdro své nové kytary a zhrozil se ještě víc.
"Já myslím, že to bude pohoda," pokrčil Be-T. rameny a dál pokyvoval hlavou do rytmu písně.
"Hele, neviděl jsi Amandu? Potřebuju jí sdělit své obavy…"
"Před chvilkou hledala Tima - chce ho totiž navlíct do hadrů, který mu přinesla. Hrajou si někde po škole na honěnou."
"Uh… Fajn a Gwen?"
"Ta tady ještě není."
"No a co Stuart?"
"Naposledy jsem ho zahlídl u jednoho stolu… aaa… tak tam už taky není." usmál se.
Rodney si zničeně zakryl obličej dlaněmi. "Do háje… já chci domů…"
"Hele a proč netančíš, když můžeš?" podivil se. "Copak, tvoje holka 'ještě spolu nespíme' tady není? Kdo to vůbec je?"
"Ty skrčku malej zvědavej…" zašklebil se na něj, ale po chvíli si povzdechl. "Zase to šlo do kelu… Bože, proč?! Kde je spravedlnost?" zaúpěl, protože všechno mu připadalo jako zlý sen.


***

"Probuďte mě někdo z téhle noční můry!" držel Tim před sebou tmavě modré elastické tričko. "To jsi sebrala bráchovi?"
Amanda si povzdechla. "Co zase máš? Vždyť není tak úzký - bude akorát. Dáš si přes to černou košili a uvidíš, že budeš vypadat neodolatelně."
"Na co ještě košili?" položil rezignovaně ruce do klína. Amanda ho ale ignorovala a dál se přehrabovala v tašce. Byli v dívčí šatně, jelikož Just nechtěla do té chlapecké vůbec vkročit.
"Prostě si to obleč." zamumlala.
"A nemáš v té zázračné taštičce třeba něco… pohodlnějšího?" pousmál se, ale ona zůstala mlčky klečet na zemi.
"Ta košile…" začala potichu, "je trochu průhledná, musíš si pod ni něco vzít, jinak," nadechla se a konečně se k němu otočila čelem, "jinak půjdou vidět obvazy."
Tim na ni zůstal zaraženě hledět. Na něco takového opravdu nepomyslel. Ale ještě víc ho zaskočilo, když s tím přišla právě Amy.
"Netušil jsem, že jsi taková… starostlivá," sledoval ji, jak se pomalu přibližuje. Chytla za okraj jeho trička a řekla, ať zvedne ruce. Udělal to, ale bylo to trochu zvláštní, jelikož na jejím místě zatím vždy stála jen jedna jediná osoba…
"Jak se to hojí?" zeptala se, když uviděla bílé obvazy kolem jeho hrudníku a do půlky levé ruky.
"Většina z toho je už jen na okrasu," zkusil se usmát. "Umím se regenerovat. Sice pomalu, ale umím to."
"Time?"
"Hm?" zadíval se na její smutný obličej.
"Dokážeš pochopit, co cítím, když tohle vidím?"
Tahle otázka ho překvapila. "Určitě… bys chtěla znát celý příběh, co za tím stojí. Máš strach a nevíš, co máš dělat nebo říkat - takhle se cítíš?"
"Když to teda víš, proč mi s tím nějak nepomůžeš? Já myslela, že už mi řekneš, když tě něco trápí,"
"Co mě trápí?" zopakoval. "Moje zranění to určitě nejsou - dokážu chodit už jen o jedné berli, na kytaru taky zvládnu hrát - tohle mi rozhodně nepřidělává vrásky."
"Tak…"
"Je to budoucnost, Amy." dodal vzápětí. "Je totiž hrozně nejasná a já bych chtěl vidět na její konec víc než kdy jindy. Trápí mě, trápíš mě ty, trápí mě můj dávný přítel… jsou to věci, s kterými bojuju každou minutu. Ale i když zaplňuješ v mojí hlavě spoustu místa, jsem rád, že tomu tak je. Jsem rád, když ty trable jsou spojené právě s tebou. Nechci řešit jiné starosti, když jsi nablízku ty."
"Takže tě jenom otravuju? Tohle mi chceš říct? Abych se přestala vyptávat? její hlas zněl pisklavě, jakoby měla každou chvílí začít brečet.
"Ne, pochopila jsi to špatně - myslel jsem to v tom dobrém slova smyslu. Víš… to, v čem jsem teď zapletený, není nic příjemného. Byl jsem ve špatný čas na špatném místě a skončil jsem… tak jak vidíš. Kdybys byla na mém místě, chtěla bys snad ohrozit člověka, kterého máš ráda?"
Amanda popotáhla. Dlouho nevěděla, co říct a určitě nad tím horlivě přemýšlela. Než to ale stihla vymyslet, chytl ji Tim za ruku a přitáhl blíž.
"Vynadej mi, zmlať mě, ignoruj mě, ale hlavně nebreč." usmál se a natáhnul paži, aby se mohl dotknout její tváře.
"Takže tobě nevadí, když… když tě pořád jenom otravuju?"
Timothy zavrtěl pobaveně hlavou. "Neshody a hádky v mnoha případech jen upevňují vztah."
"Říkal jsi, že ty obvazy jsou už jen na ozdobu?" skoro zašeptala a hned, jakmile na to přikývnul, vrhla se mu kolem krku a pevně jej sevřela v náručí.
"Nebreč, ano?" položil ruce na její záda. Amanda ale rozhodně zavrtěla hlavou.
"Rozmazala bych si make-up!"
"Ah… aha…" zasmál se. "Ale máš na krajíčku - poznám to," zkusil ji trochu poškádlit.
"Jsi idiot!" řekla, ale na druhou stranu se přitulila ještě víc. Potom se mu zoufale zadívala do očí a zašeptala: "Ale asi tě miluju,"
"Asi?" musel se zasmát.
"Řekni, co se ti na mě líbí?" kousla se do rtu.
"Já nevím," odvrátil hlavu jiným směrem. "Líbíš se mi… tak celkově. Hezky se usmíváš, máš krásný stehna a… prsa…" neodolal a zadíval se do jejího dekoltu, jelikož měl jedinečný výhled.
"Jak můžeš říct, že mám pěkný prsa, když jsi je ještě neviděl?"
"No… dokážu si to docela dobře představit," usmál se nervózně a pokusil se svůj neposedný pohled naměřit na něco jiného.
"A to ti stačí jen fantazie? Máš mě přece přímo před sebou a dotýkáš se mě…"
"A ty mě svádíš - neustále." dodal rychle, ale to už si Amy sundávala svůj černý top.
"Co- co- co to děláš? Na tohle není čas!" snažil se dívat jen na to, jak si upravuje vlasy. "Máme… jít hrát…" nasucho polknul. "Sakra… proč mi tohle pořád děláš?"
Amy se svůdně usmála. "Jenom jsem chtěla vyrovnat stav, když už jsi bez trička i ty…"
"Cože? Tohle nemůžeš počítat! Proč pořád myslíš jenom na to jedno?"
"Proč, proč, proč - pořád se mě jenom ptáš proč. No tak jsem nadržená puberťačka. A co jako? Za všechno může ta pitomá chemie, s tím nic nenadělám," políbila ho."
"Um… s- stop, stop." odlepil ji od sebe. "N- nejdřív práce, potom zábava."
"Oh copak? Už to nemůžeš vydržet?"
"Už máme málo času, tak kdybys mohla," odkašlal si a natáhnul se po triku. Udělal s ním mezi nimi něco jako bariéru, načež ji Amanda strhla.
"Fajn. Nejdřív práce, pak zábava u mě doma." pomohla mu konečně dooblékat se.
"Kdo je všechno u vás doma?" zeptal se, zatímco se Amy dávala znovu do pucu.
"U nás?" otočila se na něj a podala mu košili. "Nikdo." zakončila svou řeč s úsměvem.

Poznámka autora: Snažím se trošku vylepšit Amy reputaci. Ona fakt není zlá... Jenom mladá a bláznivě zamilovaná ♥ Oh... miluju romantiku :>

***

"Fajn, hlavně se uklidněte," povzdechla si Gwen.
"Já jsem v klidu," poupravil si Elroy kšiltovku. "To tenhle packal všechno hrotí."
"Já?!" ukázal Rod na sebe. "A nemám na to právo? Tohle pako mě neustále vytáčí, ty si přijdeš pozdě, Stuart se někam ztratil, Just s Timothym… sakra kde jsou tak dlouho?"
"Hledal mě někdo?" poklepala mu Amanda s úsměvem na rameno a Tim byl hned za ní. "Kde je Stuart?" zeptala se okamžitě. Vzápětí si ale musela vyslechnout všechny Rodovy stížnosti, takže pochopila situaci.
"Když jste ho už viděli, tak tady musí být. Půjdeme ho najít."
"Není třeba," dostavil se konečně i poslední člen. Všechny si je prohlédnul a povzdechl si. "Balíme to."
"Co?" nikdo tomu nerozuměl.
"Berem nohy na ramena a zdrháme, jinak je po nás." zopakoval stejnou informaci s více slovy.
"Co se stalo?" zajímala se okamžitě Amy.
"Trochu jsem špehoval a zjistil, že se na nás domluvili. Nebudou tleskat, a když to bude podle nich humus, začnou bučet."
"Cože? Proč? Jaký k tomu mají důvod?"
Stuart pokrčil rameny. "Zorganizovala to Renée - může mít milion důvodů."
"Ale ne…" vydechla zděšeně Gwen. "To je kvůli mně, to je určitě kvůli mně!" skrčila se do klubíčka a začala brečet. "Je to moje vina…" vzlykala a Amanda si k ní rychle přiklekla a začala ji utěšovat.
"Co uděláme?" zeptala se po chvíli. "Věřím, že nebudou bučet všichni, ale taky se nikdo neodváží ani zatleskat. Můžeme to zrušit - bude to prostě obyčejná přestávka." navrhla to nejrozumnější řešení.
"Měl jsem takovej pocit, že to dopadne blbě," zamumlal Rodney.
"Když nebudou tleskat, tak to nemá cenu," posmutněl i Elroy, který se ještě před chvílí na jejich vystoupení nesmírně těšil.
"Když nebudou tleskat," ozval se zničehonic Timothy, "tak jim budeme muset dát důvod, aby tleskali."
"Copak můžeme zahrát Pink nebo Avril líp, jak jsme to nacvičili?" rozhodil Rod rukama. "To je naše maximum."
"O tom nepochybuju," pousmál se. "Akustická stránka je v pořádku, ale co ta vizuální?"
Všichni se začali po sobě dívat a usnesli se na tom, že na černé vizáži nejde nic pokazit.
"Takhle jsem to zrovna nemyslel. Zapomínáte, že publikum se nedívá jen na aktéry, ale i na jeviště. To osvětlení, co budeme mít, bude stát za prd. Uděláme lepší šou - máme na to lidi."
"Koho tím myslíš? Jak to chceš vylepšit takhle narychlo?" zeptala se Amanda a nepřestávala na něj hledět s mírně otevřenou pusou.
"Uděláme z naší nevýhody výhodu." pousmál se. "Pusťte mě na jeviště jako předskokana. Ale musí jít i Gwen. Společně jim ukážeme šou, že budou tleskat jak vzteklí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diary Diary | Web | 18. prosince 2011 v 15:03 | Reagovat

Že se ti to chce psát, to nepochopím, by jsi měla napsat knížku..:D

2 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 18. prosince 2011 v 15:55 | Reagovat

[1]: je to koníček - už chápeš? 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru