U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Grayscale - Díl 72.

16. ledna 2012 v 20:54 | Nakano 【春】 San |  Grayscale - Díly (staré)
V minulém díle: Sobota 9. června 2007


Sobota 9. června 2007 - Hořím

Lucas přišel do obývacího pokoje. Půjčenou berli od Tima položil na zem a mlčky se posadil vedle Johna, který sledoval televizi vyvalený na pohovce.
"Jak se cítíš?" zeptal se po chvíli.
"Jde to," odpověděl Luke a na chvíli ho zaujal nějaký pořad o rybaření.
"Zkoušel jsi to někdy?" zeptal se John.
"Myslíš jako chytat ryby? Kdysi ano. A ty?"
"Hm - já je vždycky jenom jedl, ale teď se nudím tak, že bych to klidně i zkusil." povzdechl si. Už tu byl něco přes týden, ale zatím se žádných výsledků nedočkal. Tedy kromě toho, že se Lucas konečně probudil. Je stále ještě celý dotlučený a vyčerpaný, ale ty nejhorší rány jej na životě už naštěstí neohrožují. Bohužel není možné ho dál léčit, jelikož by to jeho organismus nemusel zvládnout. Tedy to aspoň říkala Dawn.

"Znám výtečný jezírko blízko starých povrchových dolů. Nechceš jít nachytat pár tříokých ryb se mnou?" ušklíbl se John, ale jeho přísedící společník pointu nepochopil.
"Zajímalo by mě, co je s Paulem," promnul si Luke přeležené rameno. "Ten chlápek od FBI obvinil i jeho - myslíš, že ho dostali?"
"Opravdu nevím. To bys měl vědět spíš ty - pracujete přece spolu."
Lucas se musel zasmát. "Ten chlapík je záhadou i pro mě. Teprve když mě postřelili, tak jsem se dozvěděl jeho pravé jméno - Nikolaj Žukovskij."
"To zní rusky."
"To je rusky. Ale když mluví, tak nemá žádný přízvuk. Neotvírá pusu sice moc často, ale vůbec bych netipoval, že pochází zrovna odtamtud."
John se na chvíli zamyslel. "Měli bychom s tím ale něco udělat. Nebude to jediný útok. Schováváme se ve stínech, ale právě tady na nás čeká jistá záhuba." přepnul program. "Přijde mi, že oni tohle moc dobře vědí. Myslí si, že se budeme skrývat a proto na nás také hodlají útočit v tajnosti tak, jako to zkusili na tebe. Když si to představím, naskakuje mi husí kůže."
"Pokud mě chtěli zatknout jen kvůli tomu, že jsem pomohl Mainovi, co potom ty? Musí tě mít na seznamu už dlouho."
John se nepatrně zamračil. "Proč si to myslíš?"
"Protože uklízíš příliš rýpavé lidi. Nemysli si, že to nevím. Vybíráš si podobné mise schválně."
"A co je na tom? Řekni mi, kdo jiný by takovou práci dělal, hm?" zavrtěl pobaveně hlavou. "Abby o tom ví a chápe to - to je jediné, na čem mi záleží."
"Tohle ale nemůžeš dělat pořád, Johne. Vlastně jsi s tím ani neměl začínat - jsi na to ještě příliš mladý."
John se začal smát, ale s jeho černou vizáží to vypadalo podivně, možná i trochu mrazivě. "Který člověk by si dokázal udržet zdravý rozum a smysl pro humor, kdyby dělal to, co já? Jsem jediný žijící exemplář. Zvládám to výtečně a mám ve všem pořádek jako hospodyňka v kuchyni. Jestli to nechápeš, bude to asi tím, že jsem mladší generace. Žijeme životy plné chemikálií a konzervantů, což z nás dělá jiné lidi."
"To je celkem podivná teorie." nemaskoval ve svých slovech obavy. "Nenapadlo tě někdy… že jsi třeba nemocný?"
"Na kebuli je nemocný kde kdo - to už není žádná novinka. Raději bych se vrátil k předešlému tématu. Spojil jsem se s šéfem a informoval ho o situaci. Navrhl jsem mu jedno takové řešení, jak se dostat z téhle politické a společenské krize."
"A tím je?" zeptal se Lucas, jenže než mu Herb stačil odpovědět, do domu někdo vtrhl.
"Říkám vám, že jsem Stuarta neviděla! Byl tam jen Christopher a dal mi ten mobil." zněl zoufalý hlas Abbygail až do obýváku.
"Já to nechápu! Proč by něco takového dělal? Co to má znamenat?"
"Mě se neptejte - já opravdu nic nevím! Jsem z toho stejně zmatená, jako vy, pane Solisi."
John začal chodit z místa na místo a odfukoval jako lokomotiva. Srdce mu hnalo krev po těle tak rychle, že jeho fantazie pracovala, jako ještě nikdy.
"Bože… mu snad přeskočilo - dočista se zbláznil!" bouchl zoufale do zdi. "Proč odvedl Stuarta pryč? A šel dobrovolně nebo… nebo na něj použil nějakou kinezi, aby s ním šel? To on umí. Ten parchant to umí zatraceně dobře!"
Na chodbě se v té chvíli objevil Timothy, ale nebyl jediný, koho řev přilákal blíž.
"Co se děje?" zeptal se Herb. Vzápětí si uvědomil, že toho černovlasého muže zná, ale bylo to pouze kvůli jeho jménu, které zahlédl v databázi Šedých, a proto o tom raději pomlčel. Jenže jeho otázka byla Johnem ignorována, protože zahlédl někoho mnohem užitečnějšího.
"Správče!" chytl ho zoufale za obě dvě paže. "Tucker unesl Stuarta! Prosím, pomoz mi!"
"Unesl?" zopakoval s kamennou tváří. "Myslel jsem, že ten muž je váš přítel."
John na něj zůstal omráčeně hledět. Když už ho konečně napadlo, co by mohl říct, Tim pokračoval:
"Mýlím se snad? Požádal vás přece o to, abyste otevřel časoprostorovou díru, ne snad? Udělal jste to - proto nechápu tu hrůzu ve vašich očích."
"Jenže Chris je nevypočitatelný. Má rozdvojenou osobnost! Jak jsem mohl tušit, že mi unese syna?"
"Copak jste nevěděl, že je nemocný? Věděl." pokračoval Timothy chladně. "Kvůli vaší naivitě jste způsobil tuhle nepříjemnou událost." řekl pohrdavě.
John se od chlapce odtáhl a sevřel ruce v pěst. "Přiznávám, že jsem byl příliš důvěřivý, ale měl jsem k tomu dobrý důvod! Býval to nejlepší přítel mého bratra - proto. Ale na tohle teď kašlu. Nevím, co má ten zmetek v plánu, ale já chci svého syna zpět! Proto tě žádám o pomoc! Udělám cokoliv! Cokoliv! Prosím!" a svou obrovskou žádost zakončil tím, že si klekl na kolena. Jenže Timothy se na něj díval se stále stejným výrazem. Byl jako skála, na kterou neplatí ani zaříkávadlo, které jediné ji může otevřít.
"Timothy!" naléhala teď už i Abby. "Klidně si kleknu hned vedle něj, ty psí čumáku!" vykročila směrem k nim, ale Tim ji zastavil zdvižením ruky.
"To by stačilo." povzdechl si. "Ovšem, že Stuartovi pomůžu - udělal bych to i bez všech těch ponižujících proseb." zadíval se na muže, který před ním stále ještě klečel. "Ale zklamal jsem se v tobě, Johne." oslovil ho více osobně, než by se mezi nimi slušelo. Pana Solise to trochu vyvedlo z míry, a proto se raději postavil, jelikož se domníval, že je to právě kvůli tomu.
"Proč vždycky potřebuješ něco ztratit, aby sis uvědomil, co je ti nejmilejší? Nemám snad pravdu? Nestalo se něco podobného už v minulosti?"
"Já… nevím o čem to…" zarazil se a nasucho polknul.
"Kdy ses začal starat o Jacka? Bylo to teprve tehdy, až se stal správcem. Potom jsi ho ztratil. Teď je tvůj syn nezvěstný a ty konečně chápeš, jak důležitý pro tebe je. Ale co když se to stane znova? Co když ztratíš i Stuarta? Může to být klidně stejnou rukou, která zabila i tvého bratra. Víš, popravdě to tak zatím vypadá."
"Chceš říct, že to byl opravdu Chris?" vyhrkl najednou. Snad každý sval na těle měl v křeči.
Timothy přikývl. "Kdo jiný by to byl? Není ti špatně z toho, čemu jsi věřil a jak ses choval? Jsi ve stejné situaci jako před lety, ale tentokrát máš možnost ovlivnit osudy lidí, které máš rád. Můžeš zachránit život syna a dát spásnou pomstu Jackově duši."
"Udělám cokoliv! Zpřelámu tomu parchantovi vaz!"
"Ne." spočinula Timova dlaň na jeho hrudi. John se zadíval do chlapcových očí, ale z toho pohledu se mu rozklepaly kolena. "Chrise zabiju sám." pokračoval Tim naprosto vážně. "Jestli mu vezme život někdo jiný než já nebo jestli do mé pomsty zasáhne neúprosný osud, tak ať jde všechno k čertu." stiskl pevně Johnovo tričko ve své dlani. "Je to má poslední spása. Bez ní nebudu moct pokračovat dál. Pokud nebudu mít ruce potřísněné jeho krví, budu na nich mít tu svou. To přísahám."
"To snad ne!" vyběhl Herb ze svého dosavadního místa a zatřásl s ním. "Co to meleš za zmatiny! Opovaž se nebo to zařídím tak, aby ses z toho vozíčku už nikdy nezvednul!" ještě jednou s ním zalomcoval, ale Timtohy ho naštvaně odstrčil.
"Pokud tak toužíš po tom, abych žil," zapřel se víc o svou berlu, "uděláš vše pro to, abychom našli Stuarta a Christophera."
"Počkat, počkat!" začal vrtět hlavou. "Všechno postupně. Pokud si dobře pamatuju, tak ještě pořád pracuješ pro Gamma Vision, Timothy. Mám pro tebe nový úkol - respektive nový post."
"Na to ti kašlu! Stuart je pro mě teď mnohem důležitější!" začal trochu ztrácet kontrolu nad svými emocemi.
"Fajn a jak ho chceš najít? Zkus mě nejdřív chvíli poslouchat!" chytl ho pod krkem a přitáhl blíž k sobě. "Odedneška budeš mluvčí naší společnosti. Gamma Vision dostane novou tvář a to bude ta tvoje." ukázal na něj prstem.
"Cože? Ale to nemůžu!"
"Nechápeš to - přesně tohle musíš! Jsi správce a lidem je ukradený, že tady nemůžeš strážit Věž. Je jim to u prdele - vidí jen to, co jsi byl, co jsi a co stále budeš. Jsi člověk, který je Bohům ze všech Babyloňanů nejblíž. Ne, ze všech lidí máš přístup ke věcem, o kterých se nám může jen zdát. Využij to sakra! Můžeš pomoct všem Šedým, co jsou tady na Zemi. Když vystoupíš na veřejnosti, máš v moci všechny sjednotit. Se správně zvolenými slovy přetáhneš na naši stranu i ty Šedé, kteří jsou v Trippleteakey. Donutíš Tuckera k zoufalství a tím ho srazíš k zemi. A mezitím tady zavedeš takový systém, který už nebude svazovat žádného Babyloňana. To všechno máš ve své moci. Můžeš špatně chodit, můžeš vypadat jak vandrák, ale tvá slova a osobnost z tebe dělají někoho, kdo může změnit svět. Tomu já věřím. A jestli si myslíš, že je to sobecký tak,"
"To stačí." položil Timothy ruku na jeho sevřenou pěst. "Není to sobecká žádost," pousmál se.
"Takže nejsi proti?" pootevřel údivem pusu, ale stále jej pevně držel, jakoby mu měl proklouznout mezi prsty.
Tim zavrtěl hlavou a ještě jednou stiskl jeho ruku, aby konečně povolil stisk. "Tohle je práce, pro kterou jsem se narodil. Nemůžu odmítnout, i kdybych chtěl. Řekni mi, co mám udělat." pousmál se.
"Počkat!" vykřikl náhle pan Solis. "A co můj syn?!" Než ale stihl kdokoliv odpovědět na jeho zoufalou otázku, chodbou se rozeznělo vyzvánění mobilu. Skoro až nemelodické křičení metalové skladby málem vyrvalo Johnovi srdce z těla. Byl to mobil jeho syna a na obrazovce svítil napis: skryté číslo. Roztřesenou rukou si přiložil mobil k uchu.
"Ha- haló?" V obličeji byl úplně bílý, když tohle řekl. Vzápětí ale natáhl mobil před sebe a pustil reproduktor.
"Dobré odpoledne - co nejsrdečněji vás všechny zdravím." zaskřípal jim vesele do uší Chrisův hlas. "Sice nevím, kolik vás tam je, ale předpokládám, že je správce přítomen, což úplně stačí. Chtěl bych tedy alespoň vám dvěma říct, že mladého Solise jsem neunesl, ale že šel naprosto dobrovolně a ze své vlastní vůle."
"Ty parchante! Lžeš! To by nikdy neudělal!" zakřičel John.
"Opravdu? Co jsem pochopil, nemáte spolu moc dobrý vztah."
"Rýpal ses mu v hlavě, ty ubožáku?!" pokračoval zoufale, ale Chris se tomu jen zasmál.
"Chtěl jsem se na něčem dohodnout s Jackem." Pan Solis se při téhle větě zadíval na Timothyho. Ten se tvářil stále stejně chladně, ale najednou s ním navázal očí kontakt. A možná říkal víc, než všechna slova, co od toho chlapce vůbec kdy slyšel…
"Nežádám toho moc. Chci se jen sejít a znovu obnovit naše staré přátelství." V místnosti nastalo po jeho zvláštním požadavku napjaté ticho.
"Přátelství říkáš?" ujal se slova konečně Timothy. "Nechtěj mě rozesmát - my dva jsme v první řadě nikdy přátelé nebyli."
"Ale no tak - ještě pořád hodláš zapírat, Jacku? To už nemá cenu,"
"Máš pravdu. Tahle lež je opravdu už k ničemu. Ale to, co jsem řekl před chvíli, bylo myšleno vážně: Nikdy jsme nebyli přátelé."
"Jakto?" zněl trochu zaraženě. "Vždyť jsem to pořád já - Chris. Věk nehraje roli. Pro mě je to jako včera, co jsme se společně smáli u televize a trénovali kineze. To si musíš pamatovat." zasmál se, ale znělo to spíš, jakoby maskoval svou nejistotu v hlase.
"Ovšem, že si to pamatuju." pokračoval Tim. "Jenže ty nejsi Chris, s kterým jsem tyhle věci prožil. Tvá nemoc ho zabila ve stejný den, co jsem umřel i já. Jsi jen napodobenina člověka, kterého jsem kdysi znal. Polovina ubohé duše uvězněné na hranici mezi realitou a iluzí - životem a smrtí. Ale věř si, čemu chceš, tohle je pouze můj názor. Sejdeme se tedy. Můžeš mi z očí do očí říct, co máš na srdci - vyslechnu tě." Když domluvil, znovu nastalo ticho.
"Ale ty přece víš, co chci." zašeptal Cristopher, jenže najednou mobil zavřískal jako šílený: "TY TO VÍŠ, TAK MI TO DEJ! Slyšíš mě?! Hej! To kvůli tobě už nejsem tím, kým jsem kdysi byl…" jeho hlas náhle klesl. "Potřebuju tě - přijdi, prosím. Přijdi co nejdřív, jinak tě chytnou,"
"O čem to mluvíš?"
"Jsi v databázi FBI. Pomohl jsi přece uniknout jednomu od vás, ne? Jenže něco tady nehraje." odmlčel se. "Když našli tvůj profil, zjistili, že jsi už mrtvý,"
Hned jakmile to Herb uslyšel, okamžitě věděl, co tím myslí. "Takže to musí být pravda, Timothy! To s těmi dvojníky!"
"Dvojnící? Jací dvojnící? Co mi zase tajíš, Jacku? Už zase mi lžeš?!"
"Uklidni se. Tohle není důležité."
"To je důležité!" pokračoval Chris. Jeho tón hlasu klesal a stoupal, jakoby byl na horské dráze. "Nezáleží na tom, jestli hledají Douglase nebo Timothyho - máte stejný obličej! Zabere tě nějaká kamera a chytnou tě! Nepodceňuj ty lidi! Oni musí podcenit tebe, Jacku!"
V téhle chvíli už nebylo vůbec jasné, na čí straně Christopher vlastně stojí. Vyhrožuje nebo pomáhá? Rozhodně jeho slova potvrzovala to, před čím Tim varoval - že je naprosto mimo realitu.
"Slyšíš mě?"
"Slyším. Slibuju, že se v nejbližší době setkáme. Vyřiď Simonovi a Stuartovy od nás pozdravy. A neudělej nic zbrklého, nebo toho budeš litovat."
"To bych měl říct spíš já tobě." prohodil pobaveně. "Žádný podrazy, jinak poteče krev, ano?"
Timothy vzal Johnovi mobil z ruky. "Já vím," a ukončil hovor. Potom se otočil na Herberta a probodl jej svým mrazivým pohledem. "Dáme se do práce." nasadil k tomu ještě typický pokřivený úsměv. "Hořím nedočkavostí."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vít Kilián Vít Kilián | Web | 18. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

Tý bláho! Už 72 díl. Hezkej příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru