U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Předmluva

20. května 2012 v 21:13 | Nakano 【春】 San |  Chanson - Kapitoly

Předmluva

Když zazpívá, všechno v její přítomnosti propadne tichu. Tikot hodin nebo šumění stromů za oknem - vše se slévá do jednoho neurčitého šumu, který před ní stejně nakonec podrobeně poklekne. Jen si na to vzpomenu, a jako bych ji právě držel ve svých ztuhlých prstech. Po paměti přejíždím po křivkách a ze zvuků, které vydává, mi tuhne krev v žilách. Někdy ani nevím, jestli je to všechno vůbec skutečné. Jak může něco takového existovat? Jsou to dvě různé věci, ale jakoby byli zároveň jedno. Jsou můj život. Jsou mé prokletí. Kdykoliv některá z nich zazpívá, padám před nimi bezmocně na kolena, pohlcený společně se vším tím šumem, který dusí i tlukot mého srdce. Žít bez nich by bylo o tolik snazší… Byl bych obyčejný člověk, který žil i skonal stejně obyčejně, jako každý druhý. Moje dny by byly plné toho každodenního nepatrného štěstí, po kterém jsem vždy toužil, a kterého si nikdo neváží. Jak rád bych si ho nevážil s nimi.


Teď si možná myslíte, že můj příběh bude plný dobrodružství a napětí, ale zároveň podvědomě tušíte, že vám tu domněnku okamžitě vyvrátím. Tak co? Padouch nebo hrdina? Myslím, že to brzy zjistíte. Jsem totiž člověk, který by podle mého názoru neměl existovat, natož dávat někomu vědět o tom, co v životě provedl. Tohle opravdu nebude příběh o hrdinství. Tyhle řádky nebudou potěchou pro vaše srdce. Vtáhnou vás do mého světa, který je plný temnoty a zkaženosti. Je to svět, ve kterém jsem promarnil svoje dětství, svůj talent, vlastně celý život. Nikdy jsem nikomu nepomohl, jenom jsem sobecky bral a nikdy neměl dost. Nikdy jsem na sebe nebyl hrdý. Nebyl jsem u žádné významné události našich dějin. Nedokázal jsem ani jako pravý muž položit za války život. I přesto mám ale potřebu někomu sdělit můj příběh. Chci, abyste se vžili do mé kůže. Někde uvnitř ve svém srdci pocítili mou bolest. Chci od vás pochopení, opovržení, lítost, zhnusení - cokoliv! Vysmějte se mi, plakejte! Ať se můj hněv stane vaším hněvem, jelikož je to palivo, jediný pocit, který mě neustále drží na nohou. A pak je tu ještě "ona". Moje prokletí. Moje vášeň. Jedno tělo studené jako led, druhé žhavé jako slunce. Když zazpívá Chanson, z její hlavně se rozezní poslední píseň na rozloučenou. Ale když zazpívala Tonie, měl jsem vždy pocit, jakoby tím sundávala okovy mého trápení, a čistila zahnisané rány mojí duše… Přitom to byla právě ona, kdo mi nasadil pouta, a kletbou předhodila mou duši peklu…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ayumu-san Ayumu-san | Web | 20. května 2012 v 21:34 | Reagovat

Ták. Tohle vypadá neskutečně zajímavě a úžasné. Těším se, jak to bude pokračovat! :)

2 Míša Míša | Web | 20. května 2012 v 21:39 | Reagovat

Páni, úžasné, co to bude? Román? Pokud ano, ten chci číst. A nesmí chybět ilustrace, vidím to jako živé, ten vstup do mrazivého světa. Dokonalost sama. Tomuto já říkám talent a umění. Velmi dobrý začátek. Vypadá to, že to píše už zkušený pisálek. Nechceš mi zanechat na blogu nějaký komentář, ať pak snáze najdu tvůj blog? Klidně jen: "To jsem já - budoucnost české literatury" Neboť záložky nevedu a nerada bych tě ztratila. :D

3 Annieren Annieren | Web | 20. května 2012 v 22:03 | Reagovat

Vždycky říkám, že dobrým prologem navnadíš čtenáře na celý příběh :D. Dobrá práce, mě už jsi ulovila.

4 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 20. května 2012 v 22:19 | Reagovat

[1]: přídavná jména jsou k nezaplacení :-D

[2]: Děkuju :D tenhle příběh bych chtěla vydat knižně, takže se snažím snažit :-D

[3]: Člověk občas musí napsat i něco pro čtenáře a ne jenom pro sebe, že se mu to tak líbí :-D Vítej v mých sítích... :-D

5 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 21. května 2012 v 12:01 | Reagovat

Paráda, už se nemůžu dočkat pokračování. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru