U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Bez šaliny ani krok!

14. září 2013 v 13:48 | Haru 【春】 |  Aktuálně
Nevím čím mám začít, jestli to budou omluvy, že jsem dlouho nic nepsala a především nepřidala, anebo že jsem už druhým týdnem v Brně, a mám z toho rozporuplné pocity. Pravděpodobně budu psát o obojím...


Mám pocit, že poslední dobou nemám nic jinačího než psací krize. Když už se mi povede začít nebo navázat, stejně to nedokončím. Měla bych se víc snažit, zapojit pořádně mozek, a vymyslet konečně nějakou tu závěrečnou pointu, ale ty nápady... myslím že nějak zůstaly v mém rodném městě. Což mi připomíná, že si do Brna přibalím svůj lapač snů, třeba mi to pomůže. Zatím to fungovalo dobře... hehe...

Chybí mi prázdniny, chybí mi moji rodiče, kamarádi, chybí mi polévky a měkká postýlka, chybí mi rychlé připojení na net a vaření nových jídel... Chybí mi spousta věcí a snažím se na to zvyknout. Brouzdím Brnem v šalině, snažím se zapamatovat všechna ta náměstí "bůhvíčeho", a pomalu ale jistě mě začíná trápit stav mojí peněženky. Musím se trochu posnažit a najít si nějakou brigádu, abych si občas mohla vyhodit z kopýtka nebo si koupit něco hezkého... a že je tam spousta hezkých věcí...

Pomalu začínám být přejezená z těch kvant pečiva, co dostáváme na ubytovně na snídani a svačinu (protože ta svačina mi stačí i na oběd). Nejvíc mě ale štve, že dávají ty pidi krabičky s máslem, který taktak stačí na jeden rohlíček, ale na chlebíček už zbývá jenom margarín. Fuj, fuj, ze zoufalství jsem si ho dala už dvakrát. Nejvíc mi vadí, že pojem "zdravá výživa" znají jen tak z rychlíku. Ale kdybych nebyla tak rejpavá, tak si neztěžuju a spokojeně papám. Jenže modifikovaný škrob v jogurtu mi prostě umí zkazit náladu. Jinak je jídlo průměrné, ale v bývalé školní jídelně mi asi chutnalo víc... jedla jsem to osm let, tak na to si člověk už tak nějak zvykne.

Ačkoli bych mohla o jídle básnit hodiny, zkusím trochu popsat školu, kam teď chodím. Odmaturovala jsem na všeobecném gymnáziu a moje další kroky zamířily na VOŠku. Byla jsem přijatá i na výšku, obor japanologie, ale nakonec jsem ráda, že jsem tam nešla, stejně by mě po pár týdnech vyrazili, je to tam docela krutý, co jsem slyšela...
Takže teď jsem na textilce, a učím se navrhovat a šít oblečení. Čekám, jak mi to půjde, zatím jsou výsledky bídné, ale hodlám na sobě zapracovat, protože chuť si něco ušít je silnější a silnější...

Mám docela štěstí. Ve třídě máme asi jednu čtvrtinu lidí, co už dělali textilku předtím, zbytek jsou úplní začátečníci (do téhle skupiny patřím taky). Spolubydlící na pokoji jsou moc fajn a jako bonus k tomu jsou obě z textilek, což pro mě znamená kvalitní přísun rad, informací a sešitů k opsání :P

Někdy mě trochu zamrzí, že jsem nešla na vysokou, jako většina mých vrstevníků, a že v podstatě dělám další střední, ale na druhou stranu si tak trochu říkám, že na tom vlastně nezáleží, že každý by se měl zařídit podle sebe a ne podle ostatních. Uvidíme co přinese další rok, jestli mě chytne šití, nebo zkusím znovu přímačky na animaci a půjdu tam (pokud se dostanu). Ale ve Zlíně nejsou šaliny, a přitom se na ně tak dobře zvyká...

Až něco vytvořím pod svýma rukama, dám určitě vědět (až budu mít o víkendu přístupný skener a kvalitní připojení)
Zatím se mějte ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 14. září 2013 v 23:56 | Reagovat

Umět si šít je fajn, taky by se mi to hodilo a nemusela bych utrácet stovky za nové hadry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru