U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Děti Věže - Část 1.

26. prosince 2013 v 22:40 | Haru 【春】 |  Kotlíček povídek
Do chatrných dřevěných dveří strčila obrovská silná paže, a ty se s prásknutím otevřely dokořán. Bez varování nebo uvítaní vešli do domu dva muži. Oba ve vojenském rouchu s přilbicemi na hlavě a ostrým kopím v ruce. V koutu místnosti se vystrašeně krčili obyvatelé tohoto skromného domu.
"Slyšeli jsme, že muž nazývající se jménem Frigie, žije v tomto domě," promluvil jeden z vojáků, ale trochu si přitom šlapal na jazyk. Zadíval se na postaršího muže v oranžovém oděvu, který kryl na své hrudi hlavu své ženy.
"Odpovězte!" zaburácel znovu jeho hlas. "Jmenujete se Frigie?"
"Ah… ne, to ne," polknul nasucho. "To je můj synovec, prosím. Mé jméno je Aprišpe, syn Dokkův." odpověděl roztřeseným hlasem. "U-udělal snad něco?"
"Je předvolán před krále," nakrčil horní ret. "Jestli je ti život tvé rodiny milý, řekni, kde se teď nachází!"
Aprišpe zbledl. Hlavu otočil křečovitě k hliněným schodům na druhém konci místnosti a zvolal:
"Fri- Frigie! Pojď dolů!"
Muži se zadívali stejným směrem a za chvíli už před nimi stál ten, koho hledali. Obyčejný mladý muž, jakých jsou v Babylonu stovky - mírně zvlněné tmavě hnědé vlasy, prostý šat, ošoupané sandály - nic na něm nebylo zvláštního.
"Co vlastně provedl?" odvážil se strýc znovu zeptat. "Je to dobrý a pracovitý člověk. Kdekoliv může, pomáhá lidem stavět a opravovat jejich domy. Ne-nemohl provést nic zlého!"
"Mlč, když o ničem nevíš!" okřikl ho voják, co doposud mluvil. To samé, co před chvílí řekl Aprišpemu, oznámil i Frigiemu, a vzápětí už ho vedli ulicemi za králem. Proč vlastně? Co by tak chtěl mocný a Bohy obdařený Chammurappi právě od něj? Od obyčejného člověka?


"Slyšel jsem, že nejsi zase tak obyčejný, jak se zdáš," promluvil neznámý hlas někde nad Frigieho hlavou. Tomu člověku do obličeje neviděl. A také ani nemohl, jelikož s ním stráže hodili jako s pytlem, a tak zůstal křečovitě klečet před těmi zlatými sandály se zářivými kameny. Shrbený na žhavém kameni svaté Věže, kam žádný ubohý smrtelník nemůže vstoupit.
"Položil jsem si otázku," pokračoval ten hlas, který se ničím nelišil od hlasů ostatních lidí. Jen tělo, které jemu vládlo, bylo něčím výjimečným.
"Proč jen se až k mému uchu," zdůraznil poslední slova, "dostala zpráva právě o tobě. O muži, který toho moc nenapovídá, ale i přes to koná zázraky. Ale jaké zázraky? Nedokázal jsem si na tuto otázku odpovědět. 'Uzvedne tolik, co by zvládlo jen tucet mužů,' slyšel jsem z jedné strany. 'Dělá svou práci tak rychle, že je jako vítr za bouře,' říkali zase jiní. Jenže nejzajímavější bylo toto tvrzení: 'Je to dítě Babylonské věže. Darovala mu život. On sám je zázrak,' říkali nadšeně," pak se odmlčel a pouze jemný písek skřípal pod jeho obuví, jak chodil okolo. Najednou se zastavil.
"Chci slyšet, jestli ty pomluvy jsou založeny na pravdě. Mluv."
"Výsosti, můj pane, já…" otevřel Frigie konečně pusu ale jeho hlas zněl opravdu slabě, jakoby jej používal jen zřídka. Tentokrát se ale neodvažoval mlčet.
"Já netuším, odkud ty řeči přišly. Přísahám na Utuovo jméno, že jsem neprovedl nic, co by bylo v rozporu s Bohy nebo se zákoníkem… Snažím se jen splatit strýci jeho šlechetnost, nic víc!"
"Takže mi chceš říct, že nemáš s Babylonskou věží nic společného? Proč tě tedy lidé spojují právě s ní? Na každé klevetě je i střípek pravdy."
Frigie zůstal chvíli zticha. Když se král pohnul, jakoby se jeho jazyk strachy sám rozmotal:
"Když jsem byl chlapec, pracoval jsem na dokončujících stavbách. Byl jsem opravdu mladý, nepamatuju si to přesně."
"Ale proč se o tobě mluví ještě dnes? Co tajíš?"
"Můj pane, jsem jen obyčejný člověk. Pouze shodou náhod o mě vznikají prapodivné historky. Nemohu to nijak ovlivnit…"
Královy sandály se znovu daly do pohybu. Chodil z místa na místo a jeho vznešené myšlenky postupně dospěly k řešení jeho problému.
"Bohužel pro tebe, ale nevěřím tomu, co vypouštíš z úst," vzal si od jednoho z vojáků kopí. "Řekni konečně to, co chci slyšet," protočil zbraň v ruce a jeho ostrou špičku nemilosrdně zabodl do Frigieho dlaně. Ten ze svého potupného místa viděl jen záblesk, ale vzápětí ucítil bolest. Vydal ze sebe prapodivný tlumený výkřik, ale nepohnul se ani o píď.
"Takže?"
"Snad… nebude Vaše výsost věřit povídačkám," zachraptěl. "Ani já sám si už nejsem jistý, co je vlastně pravda…" přejel si jazykem po vyschlých rtech, ale narazil jen na slanou příchuť potu. Bolest v jeho ruce byla strašná. Nedokázal od rány odtrhnout oči. Malý potůček krve se pomalu spustil mezi jeho prsty až k zemi.
"Jsi jen člověk," poznamenal král s náznakem zklamání, ale s prazvláštní touhou sledoval tu kapku krve. Jakoby byla stejně důležitá, jako její majitel. A jeho tušení bývala většinou správná. Když dopadla kapička na kámen, proměnila se v popel. Jakoby byla zem posetá žhavými uhlíky a ona se spálila již v jejich nesmírném žáru. Frigie v té chvíli úplně přestal dýchat.
"U všemocného Marduka," vydechl omráčeně král. Surově vytáhl kopí z rány a lehce přejel po jeho ostří. Mezi prsty rozetřel čerstvou krev. Byla skutečná a obyčejná jako každá jiná. Šálil jej snad zrak?
Nakonec si samotný Chammurappi dřepnul a přímo před Frigieho zrak obtisknul své zakrvácené prsty. Kámen nebyl tak horký, jak si původně myslel, ale když chtěl ruku oddělat a podívat se na otisk, měl na kůži pouze jemný prach. Černý jako uhel.
"Zázrak," otevřel znovu nevěřícně pusu. Natáhnul svou paži ověšenou zlatem a zvedl muži hlavu tak, aby mu viděl do očí. Jen na vteřinku si vyměnily pohledy, jelikož Frigie jako poslušný poddaný nemohl pohlédnout na králův obličej z takové blízkosti.
"Je naprosto zřejmé, že něco tajíš. Určitě víš, proč o tobě vznikají všechny ty pomluvy. Já poslouchám. Tak mluv," stále držel jeho hlavu zvednutou, jakoby se snažil v jeho vlhkých očích zachytit nějaký skrytý obraz. Jakoby se jeho zvědavost spokojila i se lží. Ale strach Frigieho byl tentokrát silnější, nedokázal lhát.
"Já… jen občas, když… když to nejméně čekám," promluvil konečně, "slyšívám hlasy uvnitř mé hlavy,"
"Hlasy? Co ti říkají?" zajímal se král dál.
"Obyčejné věci. Nic co by stálo za řeč, ale…"
"Ale?"
Frigie nasucho polknul. "Když jejich rady vyslyším, daří se mi - mám jednoduše štěstí…"
Chammurappi konečně pustil jeho hlavu, načež ji ubohý muž znovu sklopil k zemi.
"Co když jsou to Bohové?" zauvažoval král. "Proč by ale promlouvali k někomu, jako jsi ty? Proč já neslyším jejich vzácné rady?"
"Netuším, můj pane. Ale kdyby existoval způsob, jak tento dar přenést na vás, udělal bych to."
"O tom nepochybuji," přikývnul a odmlčel se. Když znovu promluvil, zněl pobaveně:
"Nemohu uvěřit sám sobě. Věřím ti jako malé dítě, Frigie. Jsem ale král a potřebuji důkaz o tom, že mluvíš pravdu. Právě jsem si na něco vzpomněl. Podle řečí, co jsem slyšel, byly děti Věže dvě. Najdi to druhé a odměním tě. Ověřím si, jestli říkáš pravdu."
"Můj krále, ale…"
"Co je?"
"Co se stane… když neuspěji? Nemám tušení, zda je ještě vůbec mezi živými. Nemám ponětí, kde teď může být,"
"Proč se tedy nezeptáš hlasů, které slýcháš? Vyřiď jim, že tě nečeká zrovna pěkný život v žaláři za to, že jsi pohlédl králi přímo do očí. Tvou rodinu bude čekat to samé. Dávám ti na tvůj úkol měsíc. Pokud svého druha najdeš, přijdi znovu sem, k Boží věži, a řekni strážím své jméno - budou už vědět, co dělat. Pokud neuspěješ, přijdeš dobrovolně, jinak vás bude čekat ještě něco mnohem horšího. Rozumíš mým požadavkům?"
Frigie se zhluboka nadechl a ačkoliv měl plíce naplněné vzduchem, jeho "Ano," zaznělo jako s vypětím posledních sil.



Část 1. | Část 2. ►
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katuš Katuš | Web | 27. prosince 2013 v 0:04 | Reagovat

Opravdu..opravdu jsi to ty?! Haru! Jo ! Tak lepší dárek k Vánocům jsem fakt dostat nemohla :) Už se těším na další díl ;)

P.S.: Máš mou plnou podporu, co se školy týče :D

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 30. prosince 2013 v 16:37 | Reagovat

[1]: ráda jsem tě potěšila a děkuju za podporu ;-)

3 Zea Zea | 3. ledna 2014 v 18:39 | Reagovat

úžasné :3 nevím, jestli to není tím co při  čtení poslouchám (spíš ne), ale strašně mi buší srdce a to se děje, jen když mě kniha baví... Držím palce, aby se sen splnil ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru