U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Dlouhé prázdniny

13. srpna 2016 v 23:12 | Haru 【春】 |  Aktuálně
Taky máte blog pod útokem spammerů? Nabídli mi už tolik viagry, že bych tím mohla zásobovat celý město... Nechápu, to jsou muži tak zoufalí, že na tohle ještě pořád lákaj? :D


Ale budiž, spammeři jsou zablokovaní, jde se psát! Jen se mrknu, u čeho jsem skončila... aha... jak jsem chodila v rámci školy na praxi... tak to už je pár měsíců pasé. Čas letí, člověk ani nemrkne a buch, všechny starosti s intrem jsou fuč, buch, odevzdáváte závěrečnou práci do školy, buch, děláte přímačky na další skolu, buch, taháte si otázky, buch, odcházíte s diplomem, buch, zapisujete si předměty na VŠ :D

Už jsem všechno prozradila, takže dál číst nemusíte, ale já si pro svou neukojenou potřebu psát, ještě trochu užiju s klávesnicí.

O mé závěrečné práci jsem se už chtěla zmínit, ale ještě jsem se nedonutila, protože je to opravdu obsáhlá záležitost. Takže někdy jindy. Každopádně jsem šila plyšáky (foto vpravo). Na absolutoria se chodí dívat i ostatní studenti VOŠ a já měla to štěstní, že na moji práci se nahrnula snad celá jedna třída, takže jsem měla obrovské publikum. Samozřejmě tam byl sem tam nějaký zádrhel, ale nakonec jsem to zvládla odvykládat. Víc se o tom rozepíšu ale až jindy. Dostala jsem za dva, takže paráda.


Zkoušky jsme měli hned druhý den. Angličtinu, dějiny umění, textilní materiály a teorii designu. Měla jsem asi šťastnou ruku, nebo jsem se dobře naučila, nevím, ale něco v tom mozku prostě zůstalo. V angličtině jsme měli nachystanou prezentaci o naší závěrečné práci, a pak jsme vykládali o otázce, co jsme si vytáhli. Vím, že jsem měla něco o tom, jak se starat o oblečení, takže pohodka. Na dějiny jsem se moc netěšila, ale překvapila jsem sama sebe, a o architektuře 20. století taky něco předhodila na stůl. Ke všemu byly obrázky, takže paráda. V teorii designu byla taky architektura a především secese, nádhera. Materiály jsem taky nějak splácala - měla jsem otázku o nitích. Pak mi ještě párkrát pochválili boty, co jsem měla, a gratulace, děkujeme, nahlašte se na pracák, nashledanou.

Teď jsem tak trochu v rozpacích. Takže... mám ten titul jo, paráda... a mám ho teď všude jako psát? Dala jsem si ho jen do profilu na VŠ, ale víc se mi s tím chlubit nechce. Sice bych potřebovala hezčí fotku na občanku, ale abych tam měla i ten titul... přijdu si ještě mladá na tohle xD

Abych nezapomněla, při tom všem shonu jsem si ještě podala dvě přihlášky na Masaryčku. Jednu na lektorství angličtiny a jednu na japanistiku. Největší větry jsem měla ze všeobecných studijních předpokladů. Aby ne, člověk je tři roky z gymplu a místo mozku má za tu dobu dušenou kapustu. A ke všemu můj obrovský talent s matematikou a fyzikou... Byla jsem smířená s tím, že nespočítám ani jeden příklad. No, spočítala jsem jeden, dobře, byla jsem zoufalá. Vyplnila jsem, co vím, nebo co jsem předpokládala, že zvládnu vyvodit. Malinko jsem zatipovala, ale opravdu jen malinko, strhávaly se za chyby body. Ale světe div se, na to, že jsem tam šla s myšlenkou: "Buď, anebo..." jsem získala docela slušný percentil, a mohla jsem s grácií dělat test z angličtiny. Seděl na ni vedle mě nějaký dost vystresovaný kluk, a já tam jen tak posedávala, pak jsem dostala ten papír, začala vypňovat, malinko se zasekla na článku, protože tam zas byly ty divný otázky, který nejsou v textu, a člověk si je musí vycucat z prstu, a pak zdarec. 52. ze 60. přijatých - paráda. Na všechny přímačky chodím s tím, že o nic nejde, zatím jsem se všude dostala. Ehm... tedy až na tu japanistiku teď. Na ty otázky mohl být připravenej leda tak naprostej japanofil. Císaři, překladatelé, smlouvy - ani nápad :D

Každopádně, jedná se o stejnou školu - tadá, je libo přihlásit se na něco mimooborového, prosím, poslužte si. Takže mám v rozvrhu i japonské písmo a japonský jazyk. A taky školní sbor, tam se opravdu těším, snad nebudu zklamaná. Jestli tu školu dostuduju, je už věc druhá, pracovat může člověk začít kdykoliv. Každopádně si konečně zakusím ten studentský život jaksepatří. S kamarády máme už sehnaný byt, takže si s přítelem konečně zakusíme jaké to je, žít spolu. Rodiče a prarodiče pořád rýpají, že si za chvilku budeme lézt na nervy, a kdesi cosi... Jen ať si říkají co chtějí, my to nejdřív zkusíme, a pak se uvidí. Na byt se ale moc těším. Konečně si budu moct něco uvařit - to mi na intru tak strašně chybělo!

Dnes se stala i taková zvláštní věc. Dostala jsem zase chuť psát nějaký příběh. Je to zvláštní proto, že jsem už v docela dlouhé spisovatelské krizi. Jakmile jsem odešla z gymplu, kde jsem na psaní měla hromady času, postupně ten koníček vytláčely jiné věci. Školní především. Teď už i vztahové. Možná za to může fakt, že jsem začala číst Harryho Pottera. Zatím jsem viděla jen filmy, ale až teď jsem se konečně donutila i do knih. Jsem docela rychlý čtenář, ale je to na úkor toho, že často čtu, čtu, a najednou nevím, co vlastně čtu. Možná je to tím, že ten příběh už trochu znám, a taky že mě nebaví číst všechny ty detaily. Ale proč jsem vlatně začala? Jako možná budoucí spisovatelku mě zajímalo, v čem tkví úspěch tohoto fantasy. Bude to nejspíš tím, že je vše bráno s takovou lehkostí. Kniha, co vám může ukousnout ruku? A proč ne? Nechci tím říct, že se hodlám inspirovat, v hlavě mám vlastní příběh, nemám to zapotřebí. Stejně bych takovou detektivku nevymyslela - je to vážně povedená fantasy. Jen jsem potřebovala trochu oprašit zarezlá kolečka. A trochu to pomáhá. Zase mám chuť do psaní - pracuji na vyšperkované verzi Cesty Ticha. Snad mi to nějakou dobu vydrží.

V hlavě mám i jiné příběhy, ale zdá se mi, že čím jsem starší, tím horší je vymyslet nějaký uspokojivý konec. Všechno mám v hlavě jen v takových scénách, ale jak to pospojovat dohromady? Asi to bude chvíli trvat.

Bohužel jsem dvě z mých rozepsaných prací ukončila, jelikož jsem zjistila, že se příběh odebírá směrem, který se mi už nelíbí (Cesta Ticha 2 a Chanson). Moc se za to omlouvám.

Také jsem dělal na blogu pořádek, mazala staré články (trapné články), a konečně nahrála i videa k příběhům, takže to klidně běžte do rozcestníků zkontrolovat.

Už to bude i nějaký měsíc, co jsem naposledy něco kreslila. Ale jak se zdá, asi se to nezapomíná, což je dobře. S obrázkem se tedy prozatím loučím, užívejte prázdiny, a ať se vám ve všem jen daří ;)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lost Shadow Lost Shadow | Web | 4. února 2017 v 10:06 | Reagovat

ta liška je boží, takový zlatíčko :D :3

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 29. června 2017 v 13:56 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru