U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Absolutorium: Díl 7. - Hodnocení

12. února 2017 v 14:57 | Haru 【春】 |  Navrhování
Málem bych zapomněla na hodnocení komise! Absolvovala jsem minulý rok, takže si už nepamatuju všechny detaily, ale to nejzákladnější ještě vím :D

Nemám v plánu napínat, takže s projektem jsem u komise obstála. Dostala jsem za dva (známkování bylo 1, 2, 3 a N). Proč vlastně si moc jistá nejsem, ale mám pár spekulací.

Na začátek prezentace jsem chtěla pustit video, které jsem vám už ukazovala, ale jelikož neprošlo, byla jsem bez videa i bez hudby. Ale myslím, že to vůbec nevadilo. Nicméně, než jsem šla na plac, přišla se na obhajoby podívat celá jedna třída, takže z původního obecenstva asi osmi lidí, jich najednou bylo třicet. Měla jsem zvláštní pocit paniky smíchaný se vzrušením, že moji práci uvidí hodně lidí. Srdce mi bušilo, ale i přes to jsem se cítila malátná a v hlavě jsem měla prázdno. Opravdu podivný pocit.



Když skončila spolužačka přede mnou, začaly jsme s kamarádkou skládat všechny ty věci před komisi. Ve škole jsem si našla bílou IKEA skříňku a použila ji jako podstavec pro plyšáky. Snažila jsem se vyhnat z hlavy myšlenky na to, že mě všichni pozorují, a že mi vržou boty, protože jsem si do lodiček zapomněla vzít silonky. Mezitím se na plátně objevila prezentace mých fotek a já se konečně narovnala a zadívala se do toho davu. Musím podotknout, že s prezentováním se vůbec nekamarádím. Zakoktávám se, vytvářím prapodivný slovosled, prostě to není jak psaní, nad tím si můžu chvilku popřemýšlet.

Řeč jsem neměla nacvičenou, jen takové útržky, co bych asi chtěla říct. Mám zkušenost, že když se něco naučím slovo od slova, a ztratím nit, už těžko ji hledám. Tak jsem začala něco žbleptat na úvod, mozek překysličený, jak jsem se snažila pravidelně dýchat, abych se nevyvrátila, a raději jsem si chytla jednoho plyšáka do ruky na uklidnění. Mluvím, mluvím, jak jsem to všechno šila, jaká byla myšlenka, a v duchu si říkám, tak jim ukážu, jak jsou variabilní, a utrhla jsem zajíci hlavu. Ta reakce byla k nezaplacení. Někteří vyvalili oči, další se začali smát - vážně jsem nic takového nečekala.

Rozdala jsem plyšáky do davu, aby si je mohli všichni vyzkoušet a už nějak přišly otázky od komise. Nějak pořád nedokázali pochopit tu myšlenku. Samozřejmě jich bylo jen pár. Tak jsem vysvětlovala dál, o původní inspiraci z knihy, jak holčička udala svého tatínka. Ředitel se smíchem prohlásil, že to asi ani nechtěl vědět, a jedna dáma v komisi najednou úplně zbělela hrůzou, když si představila, na jakém základu ta práce stojí. Nemám jí to za zlé, nejspíš to byla máma, ale umění prostě občas šokuje, tak už to chodí.

Nicméně se strhla vášnivá diskuze. Jedné části komise se to hrozně líbilo, druhá byla zděšená či nepochopila myšlenku, a třetí se raději nevyjadřovali. Stála jsem tam, snažila se tvářit vážně, ale upřímně mě bavilo sledovat všechny ty reakce. Docela mi hladilo ego, že ředitel školy, na kterého si všichni stěžovali, jakej je to hnidopich a jak všechny shodí, tak moji práci obhajoval nejvíc.

Po odprezentování a vášnivé diskuzi mi pak vedoucí práce o přestávce řekl, že jsem to měla výborné, jen některým lidem ta myšlenka prostě nedošla, což se může stát, a že prý se hrozně dlouho dohadovali i u hodnocení, že to ještě nezažil. Pak dodal, že jsem to mohla prezentovat jako objekt, a ne jako opravdovou hračku na hraní pro děti, což mi mohl poradit dřív, jinak bych se do té svojí řeči tak nezaplantala, a mohla to lépe odprezentovat. No stalo se. Každopádně ta dvojka byla nejspíše kompromis, jelikož se prostě nemohli dohodnout, jestli je to úžasný, nebo pobuřující. Tedy to si myslím alespoň já.

Po mojí prezentaci jsem se občerstvila a vrátila se, abych mohla zkouknout práce ostatních. Vysedávala jsem tam už od začátku, takže jsem viděla všechny spolužačky. Nechápu, proč se nešly podívat taky, byla jsem tam z absolventů sama. Buď něco dodělávaly nebo nevím. Já byla na jejich práce zvědavá, tak jsem se kochala. O některých jsem ani pořádně nevěděla, co dělají, jelikož jsme měly různé zaměření. Co si tak vzpomínám, tak jsme tam měli šátky, batohy, kolekce šatů, kabátů, panenky, nějaké ty kostýmy... víc už si nevzpomenu. Každopádně i jim se zvířátka líbila, a dokonce jedna úplně cizí holčina mi plyšáky pochválila.

Spousta lidí se i ptala, jestli budou na prodej, ale pořád se nemám k tomu, abych je nacenila. Nejspíš to nebude hezká částka. Rozhodně ale přemýšlím o tom, že bych vymyslela nějakou zjednodušenou verzi a tu mohla prodávat. Dívala jsem se na podmínky Fleru, ale žere mě tam ta provize, tak se k tomu taky nějak nemůžu přemoct. A ještě ani nemám místo, kde bych šila. Jo, mohla bych na bytě, ale netušíte, co je bince a prachu z té plyšové látky - na to je potřeba nějaká speciální místnost, nechci v tom i spát.

Jinak doufám, že jste si ukázky užili, nejspíš to bude na nějakou dobu poslední článek v téhle rubrice. Umění už není moje hlavní zaměření, přesedlala jsem na angličtinu, a kreativita ke mně přichází ve velmi umírněném množství. Ale kdo ví, jak to nakonec bude a kam nám vítr zavane, že ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lost Shadow Lost Shadow | Web | 14. února 2017 v 18:45 | Reagovat

blahopřeju k obhajobě ^^ taky bych se šla podívat na práce ostatních

2 Lost Shadow Lost Shadow | Web | 28. června 2017 v 15:17 | Reagovat

Ahoj, dnes jsem byla v jednom hračkářství a moji pozornost upoutala plyšová zvířátka, která jako by z oka vypadla těm tvým ~

Určitě se na to podívej, odkaz sem dávat nebudu, postačí když do googlu zadáš "bukowski patchwork"

Ten způsob provedení je neskutečně podobný, mohla bys pro ně pracovat ^^

3 Haru 【春】 Haru 【春】 | 29. června 2017 v 13:44 | Reagovat

[1]: děkuji :-) zvědavost je prostě silnější :-D

[2]: páni, moc děkuju za tip, jsou opravdu krásné (a podobné... kruci) :D v téhle době prostě nejde vymyslet nic originálního :D no nevím jestli by chtěli přijmout někoho z ČR, určitě mají svých lidí dost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru