U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Je anime kresba umění?

14. února 2017 v 13:12 | Haru 【春】 |  Kreslení
Tenhle blog už motivoval spoustu lidí a pravděpodobně i nadále bude. Přitahuje blogery a čtenáře se stejnými zájmy a možná i cíli, jaké mám já sama. V tomto článku bych chtěla probrat, jak moc ovlivnilo Japonsko můj život, moje umění, jak moc mi pomohlo, ale i v čem mě omezilo. Někteří z vás možná při čtení řádků níže zahlédnete sami sebe, jelikož ať se snažíme být sebevíc originální, bohužel nejsme. Podobných blogů jako je tento existuje mnoho. Tak jak tedy vypadá takový život anime umělce?


Velké oči, mrňavé nosy, špičaté brady - to je anime styl. Nebo manga styl, záleží, co se vám líbí víc. Raději bych ale zvolila variantu dvě, jelikož manga není ušitá horkou jehlou tak, jako anime.

Všechno to začalo nevině, možná to byli Pokémoni, možná Naruto, nebo Kamikaze Kaitou Jeanne (jako v mém případě), ale beznadějně jsme propadli anime. Neotřelý příběh, akce, zajímavý styl kresby... to všechno si získalo naše srdce natolik, že jsme chtěli vidět víc, přečíst víc, a dokonce i nakreslit víc. Ano, v některých z nás tohle všechno probudilo spící múzy (na moje úplné začátky se můžete podívat zde). Bylo mi krásných 14, všichni příbuzní mi obrázky chválili, i když to byl úplný shit, ale mě to bavilo a kreslila jsem dál a dál. Zde přichází mé první rady do života: pokud jste v tomto stádiu, pokračujte v tom. Založte si blog, DeviantArt, hledejte tutoriály, cvičte se. Dejte kreativitě volný průběh. Jediné, co můžu poradit, tak nedávejte své příspěvky do velkých skupin anime fanoušků. S největší pravděpodobností vás nepochválí, ani neporadí, a vy ztratíte akorát motivaci. Dokonce i když už nějakou dobu budete kreslit, a z vašeho hlediska jste udělali velký pokrok, vždy si tam něco najdou. Ale jednou to určitě zkuste. Dozvíte se, na čem ještě zapracovat. Buďte ale připravení na kritiku. Umělci musí být vždy připraveni na kritiku.

Po nějaké době jsem dostala rozum, a přestala kreslit pořád dokola hlavy, a vrhla se i na tělo. Lidský mozek si tak nějak pamatuje, že máme dvě nohy a ruce, ale nakreslit je tak, aby vypadali alespoň trochu reálně, dá chvíli zabrat. Chodila jsem na víceleté gymnázium, takže žádný umělecký základ jsem neměla. Jistou zálibu v kreslení a vymýšlení různých příběhů ano, ale technika žádná. Všechno jsem se musela postupně naučit. Zrcadlo, tutoriály, dřevěná figurína, někdy obkreslování. Ze začátku si můžete dovolit obkreslovat, stále se tím ještě učíte, ale příliš si na to nezvykejte. Spíše hledejte návody na DeviantArtu a snažte se zapamatovat, z jakých základních tvarů lze poskládat lidské tělo. Čím dříve se naučíte základy a osvojíte si je, tím lépe vaše kresby budou vypadat a bude vše snazší.

Najděte si oblíbeného mangaku (kreslíře mangy) a inspirujte se. První, kdo moji kresbu ovlivnil, byla skupina CLAMP a poté kreslíř Enami Katsumi. Vaše obrázky se vám pak budou líbit víc, když v nich uvidíte svůj vzor.
Také by nebylo na škodu naučit se pracovat s nějakým grafickým programem. Například Gimp nebo Photoshop. Bohužel jsem byla samouk, a tak jsem si s Photoshopem dlouhou dobu nerozuměla. Rozhodně si najděte nějaký návod, zbytečně se pak zdržujete a omezujete. Pokud ovládáte grafický program, je to jen krůček od kreslení s tabletem. Ten vám dá větší svobodu dělat chyby a následně je opravovat. Je ale třeba si ho koupit a naučit se s ním, a může se stát, že to nebude váš šálek čaje. Osobně jsem tomu ještě na chuť nepřišla, ale chtěla bych se to někdy naučit.

Zase uběhla nějaká doba, a vaše vášeň vás zavedla na uměleckou dráhu - je čas zvolit si nějakou školu. Jak už jsem zmiňovala, byla jsem na víceletém gymnáziu, ale maturovala jsem z výtvarné výchovy, takže v posledním ročníku jsem se šprtila dějiny umění a kreslila závěrečnou práci k maturitě. Chodila jsem kvůli ní i do ZUŠky a taky abych měla nějaké obrázky do portfolia na přijímačky. Chtěla jsem jít na animátorku a tak jsem kreslila všemožné komiksy, pohyby... můžete se přesvědčit sami: část 1, část 2, část 3, část 4. Jenže ani má snaha hnaná láskou jménem anime a manga, mě na vysokou nedostala. Dokonce jsem vytvořila animaci, ale to mi taky nepomohlo (moje ostatní videa najdete zde). A proč? Protože jsem stále neuměla kreslit. Jestli opravdu chcete mířit vysoko, potřebujete buď hromadu talentu, nebo dostatek času. Takže pokud máte možnost jít na uměleckou střední, běžte. Na animaci potřebujete mít vykreslenou ruku a umět pohyb zachytit v několika málo sekundách do skicáku. Je to jedna z částí přijímacího řízení. Pokud se s kresbami zatím jen nimráte a hledíte do tutoriálů, animátor z vás nebude.
Kresba z období maturity

Konečně se dostávám k tomu nejzásadnějšímu, co jsem tímto článkem chtěla předat. Je tedy kresba v anime stylu umění? Z jistého úhlu pohledu ano, především jestli jste mezi svými, ale pokud se hlásíte na uměleckou školu, tak rozhodně ne. Proč? Protože je to všechno jak přes kopírák, jak někteří učitelé tvrdí. Stačí se zadívat na některé anime a představit si postavy bez vlasů - ve většině případech budou naprosto totožní. Učitelé na uměleckých školách anime styl neradi vidí. A když zahlédnou ve vašem portfoliu manga postavičky, okamžitě uvidí váš největší handicap. Jsme do naší záliby natolik ponoření, že ani nevidíme, v jakém uměleckém vězení vlastně žijeme. V zajetí velkých očí, mrňavých nosů, špičatých brad a černých obrysových linek. A teď přichází největší otázka. Dokážu se osvobodit? Chci se vůbec osvobodit? Má to cenu? Možná naleznete odpověď, když budete znát konec mého příběhu.


Již na konzultacích na animaci, ještě před přijímačkami, mi bylo poprvé sděleno, že anime styl není správná cesta. Učitelé jsou sice různí, některým to vadit nemusí, ale většina to nebere. Proto jsem ještě rychle vymýšlela nějaké obrazy, abych měla do portfolia co zařadit. Jenže ať jsem se snažila sebevíc, ráz naráz nezačnete kreslit jinak. Tehdy jsem si teprve uvědomila, jak omezená jsem byla. Cokoliv jsem nakreslila, bylo hnusné, realita byla hnusná, ale kdybych změnila obličej, o malinko víc anime nádechu, vypadalo to zase krásně.


Když jsem se nedostala na animaci, byla jsem nešťastná. Byl to můj sen, myslela jsem si, že kreslit umím, že mám talent pro vyjádření nálady a pohybu, ale měla jsem před sebou ještě velký kus cesty. Nakonec jsem se ale na uměleckou školu přece jen dostala. Nebyla to vysoká, ale pouze vyšší odborná v Brně se zaměřením na textil. Stačilo umět anglicky, což s gymplem nebyl problém, také základy dějin umění, což jsem měla taky naučené, umět obstojně kreslit, což na zkoušku z figurální kresby stačilo, a umět z daných materiálů navrhnout kolekci šatů, což také nebyl problém, jelikož mě vždy bavilo oblékat postavy do fantaskních oblečků.

A tak jsem začala pořádně kreslit. Měli jsme i hodiny figury, kde jsme kreslili modelky, ale to mi osobně nic moc nepředalo. Spíš jsem se víc naučila tím, že jsem si překreslovala fotky modelek na molu, pořád ze stejného úhlu. Dostala jsem do ruky krásný švih a nebála se rozmáchnout po papíře. Obličejům jsem se snažila vyvarovat, protože jsem věděla, že anime ani manga nemá na umělecké co dělat. Měli jsme dokonce učitelku na navrhování, která to opravdu neměla ráda. Zkoušela jsem ale experimentovat, zjednodušovat, vymyslet něco nového a zajímavého, co by se na mých skicách vyjímalo, ale nepřebilo to oděv. Chtěla jsem můj handicap zamaskovat tak, aby nešel na první pohled poznat. Jak jsem s tímhle plánem uspěla? Rozhodně jsem si vytvořila vlastní styl, který mi vyhovuje, ale starých návyků se prostě zbavuje těžko... No posuďte sami.


Zopakuju to ještě jednou: anime styl na uměleckou nepatří. Mám dokonce jeden příklad. Měla jsem ve třídě spolužačky, které taky sledovaly anime. Většina z nich ale měla už svůj vlastní styl. Jedna se ale zuby nehty držela toho svého. I když se často dohadovala s učitelkou, nehodlala ustoupit. Musím se přiznat, ale její styl se mi nelíbil. Jinak uměla nádherně kreslit, ale ty obličeje jsem měla chuť jí všechny překreslit dle svého. Nicméně prošla si ty tři roky a u absolutoria si říkám, jen ať nemá ilustrace v anime stylu, snad dostala rozum. Bohužel ne. Ty ošklivé obličeje koukaly z plátna úplně na všechny a v komisi seděla její oblíbená paní učitelka. A neměla nic lepšího na práci, než aby ji pořádně potopila. Podle mě měla ta holčina rozhodně na víc.


Co říct na závěr? Zkuste si vytvořit jiný styl, který budete ve škole používat. Určitě anime styl nezahazujte, v komunitě existuje spousta lidí, kteří vaši práci ocení. Můžete se vrhnout do kreslení komiksů, kreslit si k příběhům postavy, nebo třeba začít animovat, ale mějte na paměti, že budete stále uvěznění, a za hranice otaku komunity se nedostanete. Ale pokud vám tenhle koníček činí radost, tak v něm rozhodně pokračujte. Díky němu jste přece studovali proporce lidské postavy, trénovali kreslení rukou, a poznali spoustu fajnových lidí, kteří sdílí stejné zájmy. Ale jestli cítíte, že máte navíc, jestli chcete víc, musíte ukázat, že váš handicap je jen startovní čára.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KachiriSobhiam KachiriSobhiam | E-mail | 14. února 2017 v 16:34 | Reagovat

Tento článok potrebuje zdieľať, zdieľať, zdieľať a zdieľať! Na umeleckej anime štýl potopí každého jedného študenta. Strašne ťažko sa ho zbavuje a väčšina učiteľou už keď ho raz u vás vidí, nikdy sa nezbavíte nálepky "anime študák". Týmto štýlom najlepšie ani nezačínať, zbavovanie sa ho potom je ako úplne sa učiť kresliť odznovu, s tým rozdielom že to ťahá naspäť do vašeho už zabehnutého štýlu..

Trvalo mi roky - doslova - kým som sa ho pod vedením zbavila a to ešte nie úplne. Proste som sa len preorientovala zo štylizovaných postáv na štylizované zvery a v postavách sa do dnes držím viac reality a neodvažujem sa púšťať do nejakej väčšej štylizácie.

Tento štýl prenechajme japoncom, oni v ňom vždy boli, sú a aj budú doma oveľa viac ako my. Kresliť tak, je ako napodobňovať ich osobný štýl, ako rip off a s tým prerazíte oveľa ťažšie ako so svojím vlastným neotrelým štýlom. Nová vec zaujme viac ako niečo okopírované. Tak vravel môj drahý učiteľ animácie :)

Ja k tomu pridám len citát, ktorý u mňa vedie: Kradnúť od jedného je plagiátorstvo. Ale kradnúť od viacerých, to je inšpirácia c: Kresliť štýlom Japonska je ako plagiátorstvo, nájdite v tom pár vecí, čo sa vám páči najviac a prevezmite ich, pozerajte ďalej, prehľadávajte devianart, behance, pinterest a vždy, keď nájdete niečo, čo sa vám páči, požičajte si to,m zapíšte si to a hľadajte ďalej. Keď si vytvoríte zbierku, hrajte sa s tým, upravujte a kombinujte to, tak si najlepšie nájdete cestu k svojmu štýlu.

Oh a naozaj v tomto prípade odporúčam prečítať knihu "How to steal like an artist (and 9 other things nobody told me)" od Austina Kleaoda. Ten chlap sakra dobre vie o čom hovorí :-D

2 Lost Shadow Lost Shadow | Web | 14. února 2017 v 19:27 | Reagovat

Mno, krásný článek, myslím že rovnou vím, že na uměleckou vejšku můžu zapomenout. :D Mám to tu "černé na bílém" a alespoň vím, že se budu snažit dostat jinam, protože tolik času tomu prostě věnovat nechci, tím jsem si jistá. :)

Konečně mi to někdo napsal, že je to takhle realita. Díky :)

Anime je fajn, ale u nás to prostě budoucnost nemá. Ale já si myslím, že je fajn takový koníček mít a jen tak se ho nevzdám. ^^

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 17. února 2017 v 21:30 | Reagovat

Já stejně s těmi profesory nikdy souhlasit nebudu, jelikož manga není jenom jeden jednotný styl, všechno nemusí být kýčovité a všechny postavy nemusí mít stejné rysy, špičaté brady a velké oči, ba některé styly táhnou víc k realističtější kresbě, ale pořád je znatelné, že to je manga. Nevím, proč dělají, jako by bylo nemožné si v manze vypěstovat vlastní styl. Od jednoho kluka, který studuje na vysoké animaci, jsem dokonce slyšela, že ti, kteří táhnou k manze, mají při animaci výhodu v tom, že jejich kresba je dynamičtější. Můj učitel, který animaci studoval, s tím problém taky neměl, naopak mi to schvaloval a snažil se mě motivovat k tomu, abych studovala dál (což se mu nepovedlo orz), a co vím, tak ani animátor Vladimír Mráz tenhle styl nezavrhuje, když jsem mu vyprávěla o tom, jak to vidí učitelé na uměleckých.

Možná to není ten "správně" umělecký styl podle jejich staromódních měřítek, možná to bude tím, že viděli jenom samé kýče, ale manga se hodně za ta léta změnila a jsem za to, že na uměleckou školu patří, o to víc, když se tam studuje animace, a patří i do ilustrace. Navíc, napodobování stylů jiných je u animace běžné, když se pracuje na nějakém velkém projektu, takže nechápu, v čem vidí problém, tohle by spíš pro ně mělo být jen plus.

Manga není překážka, spíš to bude její prezentací. Upřímně se mi moc nelíbí, jak ji kreslí většina bělochů, protože už od pohledu jde poznat, že je to prostě "bílá manga" a možná proto to může působit, že jen někoho napodobují, nevypadá to moc přesvědčivě (jako ten daný styl). Neznamená to, že by neuměli kreslit, ale jen, že to nemá ten manga feel.  Ale čím dál častěji začínám narážet na víc a víc talentované lidi ze západních zemí (a hlavně jsou pořád mladší a mladší :D), kteří mangu dostali do ruky, i se stylem vybarvování, který se k tomu hodí. Možná to bude tím, že se anime za ty roky stalo ve světě rozšířenější a je tu s námi déle.

Jinak, budu si stát za svým, ale já zas nikomu nedoporučuju chodit na uměleckou, jedině v případě, že se tím člověk fakt chce živit a fakt fakt chce na výšku a studovat dál, jinak bude mít problém sehnat práci, protože člověka s uměleckou střední v životopise málokdo bere na pohovorech vážně.

[1]: "Tento štýl prenechajme Japoncom" -> S prominutím si dovolím říct, že celý tenhle odstavec je bullshit. To, že není někdo Japonec, neznamená, že se v tomhle stylu nemůže cítit pohodlně. Kreslím mangu už od dětství a kdyby mi někdo řekl, že to není můj styl, poslala bych ho do háje :D

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. června 2017 v 23:09 | Reagovat

Zvláštní je, že u mě to s anime a kreslením bylo obráceně. Jakmile jsem se do anime víc potopila, přestala jsem více méně nadobro kreslit.
Už předtím jsem ale malovala tak, že to bylo hodně podobné anime stylu, přestože jsem se v té době o anime nezajímala.

Myslím, že manga může být umění. Myslím si, že například díla Džundžiho Itá jsou uměním.

S tím, že to učitelé neradi vidí (anime styl) ti budu věřit, ale mám známou, která na se přes pohovor na uměleckou SŠ dostala právě díky znalostem o manze a anime, protože tím komisi zaujala.

Tvůj blog znám už dlouho a musím se přiznat, že mi tvé kresby vždycky připomínaly animaci z anime Fullmetal alchemist :-D Ani jsem to anime pořádně neviděla, je to jen takový dojem :D

5 Haru 【春】 Haru 【春】 | 29. června 2017 v 13:29 | Reagovat

[1]: díky za doporučení, určitě se to bude hodit víc lidem než mě :D věřím že odpoutat se od anime stylu dalo pořádně zabrat. Máš můj obdiv. Osobně už kreslím jen pro zábavu, takže je asi jedno, jak to vypadá... a jinak ten citát je parádní :-D

[2]: je to vážně zvláštní pocit odrazovat lidi od něčeho a dostat za to ještě poděkování :D ale můj názor je, že když není člověk do umění zapálený na 200% tak mu vysoká k ničemu nebude. Umělcem člověk dnes může být už i bez školy :-)
přeji ti, ať si najdeš školu, která ti do života dá spousty možností ;-)

[3]: myslím že můžu jen souhlasit, staromódní měřítka převládají a nejspíš bude ještě chvíli trvat, než všechny ty předpotopní názory o anime a manze vymizí. Jsem ráda, že ses setkala i s pozitivním ohlasem, možná se už začíná blýskat na lepší časy :-D

[4]: jsem ráda, že tvoje známá narazila na tak chápavou komisi :-) manga určitě může být umění, když se to vezme za ten správný konec, když tomu věnuje člověk spoustu času a přidá do kresby něco zajímavého a originálního (i když je to velmi těžké).
No, možná se si můj mozek něco málo uložil z FMA, jelikož mám doma pár svazků mangy :D Ale mým vzorem je spíš Enami Katsumi a CLAMP :-D

6 ana ana | Web | 5. července 2017 v 22:01 | Reagovat

Já nejsem moc velká milovnice těchto kreseb :-? ale některý jsou moc hezký ;-) .

7 Haru 【春】 Haru 【春】 | 6. července 2017 v 10:22 | Reagovat

[6]: děkuju :-) chápu, že někomu nemusí tenhle styl sednout, ani mě se nelíbí každičká anime kresba, na kterou na internetu narazím :-)

8 effy ♡ effy ♡ | Web | 7. července 2017 v 23:15 | Reagovat

S anime jsem začínala - tedy, hlavně Pokémoni, no, těch mám plné album - ale teď mě to vůbec nebaví.
Skončila jsem na umělecké škole, nicméně obor je od anime vzdálený co to jen jde :D Stylizované postavičky jako takové mě pořád baví, dokonce jsem ilustrovala i knížku, každopádně je to můj osobní styl a anime už nějak přešlo, no :)
Pokud je ale dobře udělané, moc se mi líbí. :)

9 Haru 【春】 Haru 【春】 | 8. července 2017 v 9:20 | Reagovat

[8]: časem každá horečka přejde, nebo zeslábne, taky už mě spousta věcí nezajímá tak, jako dřív :-)

10 LM LM | E-mail | Web | 9. července 2017 v 21:44 | Reagovat

Anime štýl je pekný a aj ja ho preferujem, ty máš skôr komixový štýl. Pre mňa osobne je to v konečnom dôsledku takmer jedno a to isté. Nemyslím si, že anime/manga štýl je až taký obmedzujúci, ide len o to nájsť v ňom tú svoju cestu a nebyť "cez kopirák". Poznám mnoho unikátnych manga umelcov o ktorých by som si netrúfla povedať niečo také, pre mňa je manga jednoznačne umenie. Má svoje limity, čo sa týka žánru, ale to má každý jeden umelecký smer. I abstraktné umenie prestane byť abstraktným, ak dostane tvar a nenazveme ho pre to obmedzujúcim. Manga pre mňa nestráca svoje kúzlo, ale pravda, na umeleckú školu by som s ňou nešla, to je skôr o tom, presadiť sa s týmto štýlom sám, než na škole. Škoda, v japonsku sa táto možnosť určite ponúka. Prinajmenšom by si so svojimi kresbami mohla robiť rôzne ilustrácie kníh :)

11 Haru 【春】 Haru 【春】 | 6. srpna 2017 v 18:59 | Reagovat

[10]: děkuji za krásný komentář :)
V Japonsku je určitě víc monžností, ale nejspíš bych do komiksového světa nechtěla vkročit naplno, jelikož je to hrozně nevděčná práce za tolik dřiny... Úplně mi stačí jednou za čas něco nakreslit. Třeba i nějakou ilustraci, když se naskytne příležitost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru