U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Světlo zítřka: Kapitola 4.

10. června 2017 v 8:52 | Haru 【春】 |  Nedokončené příběhy

Kapitola 4. - Naďa

Dámská jízda u Heleny je něco, co jsem si vždycky přála zažít. Třpytivý sen, který je nyní sladkou skutečností. Možná přeháním, ale když jím tenhle úžasný broskvový dezert, který její máma připravila speciálně pro tento den, mám nasazené růžové brýle.


Ani by mě nepřekvapovalo, kdybych se dozvěděla, že tohle je ráj. Kolik úžasných věcí tyhle holky dokážou vymyslet, tu tunu informací, kterou vychrlí jen při zmínce nějaké módní značky, to je úplně něco jiného, co jsem doposud okusila. Chtěla bych si na tenhle způsob života zvyknout rychle, abych lépe porozuměla tomu jejich lidskému přátelství. Démoni totiž nemají přátele. Pouze nepřátele. Nikdo se k vám nechová férově ani s úctou, a pokud ano, má nějaké vedlejší úmysly. Takoví jsme ale všichni - my démoni.
"Hele Naďo, nebylo ti smutno, když jsi musela opustit svoje kamarády a přestěhovat se?" zeptala se Dominika, zatímco si prohlížela nějaká cédéčka. Ona jediná nejedla zákusek, ale místo toho popíjela obyčejnou vodu.
"Popravdě jsem moc přátel neměla. Je těžké zapadnout na základce, kde jsou stanovená pravidla popularity. A na střední jsem taky byla jen chvíli, potom jsem přešla sem."
"No jo…" řekla zamyšleně a dala hlavu na stranu, aby si přečetla název, který byl vzhůru nohama. "My jsme chodili na gympl hned od šestky, takže si moc nedokážeme představit, jak to chodí jinde," usmála se.
"Jinde to chodí prostě jinak," usmála jsem se taky. Rozhodně nemám v úmyslu pokračovat v prozrazování dalších detailů z mého života. Naďa byla slabá. A slabím lidem se dějí ošklivé věci - třeba může jejich tělo obsadit někdo jiný. Ale teď jsem silná a mám příležitost začít znovu; jen hlupák by toho nevyužil.
Když jsem pokládala lžičku na prázdný talířek, stejné cinknutí se ozvalo i kousek ode mě. Byla to Radka a okamžitě se začala smát. Mě takováhle hloupá náhoda nepřišla směšná ani náhodou, ale přidala jsem se.
"Radko, nechceš pomoct s tou matikou?"
"He? Ty mi pomůžeš?" rozzářila se.
"Myslím, že ti můžeme pomoct všechny, když tě ta tvoje kamarádka nechala na holičkách." Chvíli jsem vyčkala, jak se zatváří. Neřekla jsem to nijak urážlivě, pouze jsem zopakovala pravdu. Když ale nepřišlo nic jiného než její přihlouplý úsměv, zeptala jsem se: "Jaká vlastně je? Bára."
"Proč tě to zajímá?"
"Protože sedím kousek od ní a připadá mi, že se chová nepřátelsky."
"Včera byla nepřátelská, ale jinak se fajn. Musíš ji jen líp poznat." usmála se.
"Měla bych?"
Radka se zatvářila rozpačitě. Ačkoliv se na nás nikdo nedíval, všechny dívky i přes hrající hudbu bedlivě poslouchaly.
"Podle mě je to dobrý nápad," prolomila Helena ticho. "Osobně Báru moc nemusím, ale znám ji jenom ze školy - určitě se jinak v soukromí chová."
"To je pravda!" zareagovala Radka bleskově. "Je s ní legrace. Má osobitý smysl pro humor." znovu zářila štěstím. Zajímalo by mě, co tím osobitým humorem myslela. Stále vidím jen holku jako párátko, která by měla být mrtvá.
"Prohodím s ní pár slov a uvidím," řekla jsem, co nejsladčeji to šlo. "Zkusíme se teď podívat na tu matematiku?"
"Ano, ano!" vyskočila Radka ze země a posbírala prázdné talířky.
Myslím, že bych z té holky toho mohla dostat víc. Nejenom pár tipů o životě, ale i důležité informace o Báře. Jsou kamarádky, takže bych to mohla využít pro svůj pospěch.

Dnes večer je úplněk. Můj první úplněk v tomto těle, které mám nyní plně pod kontrolou. Když zavzpomínám na dny, kdy jsem se snažila Naďu posednout, připadá mi to jako včera. Možná to bude tím, že byla opravdu hračka. A měla jsem už dost schránek na to, abych tohle mohla tvrdit. Stačilo jen trpělivě našeptávat a byla moje. Byly už horší případy. Například učitelka jménem Dostiria ze sousedního města, kde jsem dlouho žila. Měla vůli pevnou jako kámen, ale když jsem se konečně prokousala až ke sladkému středu, zavolali na mě exorcistu. Byly to hodiny muk, ale vydržela jsem a vydržela v té ženě ještě další rok. Její duše nikdy neztichla tak, jako ta Nadina, ale stihla jsem jí udělat ze života peklo a potom ji nechala, ať si to do poslední kapky užije. Opustila jsem její tělo, a když jsem se na ni přišla po nějakém čase podívat, byla úplně šílená. Bohužel - silné osobnosti moc dobře nesnáší mocné démony, jako jsem já. Ale už se s takovými kousky mírním. Byla jsem z té učitelky tak vyčerpaná, že jsem musela dlouho zůstat ve svém originálním těle, abych nabyla sil. A dnešek je také vhodný pro načerpání nové energie.
Šla jsem spát v deset večer, ale pouze naoko před rodiči, abych mohla později nepozorovaně vyklouznout ven. Chvíli jsem seděla na parapetu, ale poté jsem seskočila dolů, a jelikož jsou démoni jako kočky, skončila jsem ladně na všech čtyřech. Oprášila jsem si kolena a vyšla vstříc temné noci - noci démonů.
Při úplňku je vzduch vždy plný takových příjemných vibrací, na kterých byste dokázali vydržet celou noc. Je to jako koupel po parném dnu, vyčistí tělo i mysl. Je to také čas plný svárů, jelikož na dobré vibraci můžete najít hned několik démonů a ne se všemi si můžete rozumět. Někteří jsou nepřátelští hned od pohledů a hned by vás vyzvali na souboj, někteří si zase naopak rádi povídají, ačkoli kdyby vás potkali jindy, ignorovali by vás. Existují ale i démoni, kterým je dobře se vyhýbat za každých okolností, ale v tomhle městě jsem jejich stupu ještě nezachytila, takže tady asi ani nejsou. Pár démonů tu ale je, to určitě. Jejich pach se při úplňku šíří velmi rychle."

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru