U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Já a jídlo

7. července 2017 v 14:41 | Haru 【春】 |  Jak jíst zdravě
Většinou, když se blogger začne zajímat o něco jiného, než o čem je jeho současný blog, založí si nový. Nebo tak to alespoň dělám já. Ale jelikož se nejspíš bude jednat jen o pár článků, přihodím to do kotlíku sem na Magic Web. Stejně už se tu válí hromada věcí, co se psaním příběhů nesouvisí, takže občasný článek o zdravé výživě neuškodí.

Ano, budu psát o jídle. Ať už jste se zděsili či zaradovali, že tady z toho chci udělat food blog, vyvedu vás z omylu, v plánu to opravdu nemám. Leda že by mě to bavilo, to si pak založím nový blog. Chci si v těch článcích trochu vylít srdíčko, protože o tom s nikým nemluvím, jelikož nejsem typ, co umí chrlit argument za argumentem, když přijde řeč na to, co by měl člověk vlastně jíst.

Možná čekáte až se tady přiznám ke svému veganství a budu hořekovat nad utrpením zvířat, ale to už dělá spousta jiných lidí, já jsem toho názoru, že si k tomu musí člověk dojít sám. Alespoň my, tvrdohlavci, co si nenecháme nakecat kdeco.


Aby tedy bylo hned od začátku jasno, nejsem vegan, nehlásím se k žádné komunitě, kde vás za každičkou odchylku od jejich víry kamenují a kde se jen snaží prosadit to svoje, zapůsobit na vaše city, a v podstatě vás vidí jako méněcennou bytost, jelikož jste stále hříšník. Všechny ty pochody a happeningy a ničení veřejného majetku nálepkami mi přijdou zbytečné. Ale třeba to na někoho zabralo, opravdu nevím, já vše začala vidět v pravém světle až tehdy, kdy jsem se rozhodla zlepšit svůj zdravotní stav. Ke změně stravovacích návyků si totiž každý musí přijít sám.

I masožrout se pochopitelně zajímá o to, co vlastně vegani jí, jelikož v jeho omezeném jídelníčku je všechno s masem a při představě, že jej vyloučí, se najednou cítí být nějak ochuzen a už kroutí hlavou nad tím, že by bez masa nemohl být. Ale pokud potká vegana, který mu logicky vysvětlí, co že vlastně každý den baští a přidá k tomu, že zhubnul a že se celkově cítí vitálnější, našeho masožrouta to může inspirovat a nakopnout jeho touhu po zvědavosti ještě víc. Lidi prostě nemůžete nutit. Postaví si hlavu a nic s nimi nehne. Ale když vás po nějaké době potkají a zjistí, že ještě žijete, pochopitelně uznají, že to vážně nějak funguje. I když je maso nepostradatelným zdrojem bílkovin a… různých jiných dobrých věcí, že ano.

Odmalička do nás hustili, že když budeme jíst maso, narostou nám svaly. Když budeme pít mléko, budeme mít silné kosti. Jaké dítě nechce být velké a silné jako jeho rodič, jeho vzor? Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. A proč se učit něčemu novému, když ten správný návod už dávno znám? To je dle mého názoru největší problém všech odpůrců alternativního stravování. Myslí si, že už všechno ví, jelikož tak to vždycky bylo a všichni to tak dělají.

Někteří lidé zůstanou až do konce života slepí. Tělo musí jít do hrobu přece zhuntované, no ne? To alespoň říkají mí rodiče a prarodiče. Jenže spousta z nás už patří do jiné generace. Máme po ruce informace celého světa a víme, jak je najít a využít. Stále častěji se setkávám s tím, že se mí vrstevníci snaží žít zdravěji. Každé takové rozhodnutí je malý krůček ke zdraví a k lepšímu světu.

Proč jsem se tedy rozhodla změnit svůj jídelníček? Už odmalička jsem měla poměrně nakročeno, protože jsem milovala čerstvou zeleninu a ovoce a neměla jsem moc v lásce maso. Bylo v něm moc šlach, moc tuku, někdy to připomínalo podrážku a chutnalo přesně tak. Možná za to může moje maminka, jelikož nikdy moc neuměla vařit maso. Jedli jsme tedy jen kuřecí, králíka a sekanou. Víc do mě nedostala. Ve školní jídelně to bylo podobné. Vždycky jsem se snažila do sebe něco dostat, ale bylo to tak hnusné, že jsem to vracela a pak začala říkat u okýnka: "Bez masa prosím." Věřím, že s divnými pohledy kuchařek má spousta z nás zkušenost. "Jenom špenát s knedlíkem? Vždyť to není jídlo, budeš mít hlad!" Drahé dámy, neměla jsem. Teď už je ale doba jiná, v jídelnách vaří i všelijaké diety, ale za mých mladých školních let jste akorát mohli maso odmítnout nebo ho netknuté zase odnést.

Jenže opravdové problémy začaly narůstat postupně s věkem. Po většině jídel, co jsem snědla, mi totiž bývalo těžko. Nepočítám situace, kdy mi něco vážně chutnalo a přejedla jsem se - po tom je špatně skoro všem - ale jednalo se o normální jídlo. Nejprve to začalo s párky. Bylo u nás zvykem dát si jednou za čas k večeři párek, když nic jiného doma nebylo. Jenže když jsem si šla večer lehnout, udělalo se mi špatně od žaludku, a když jsem si brkla, cítila jsem párek. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si konečně uvědomila, že bych ho nejspíš neměla jíst vůbec. Taťka mi totiž nabídnul řešení - zapij to slivovicou. A ono to vážně pomáhalo. Mohla jsem jíst všechny ty dobrůtky dál a pak si jen dát panáka na zpravení, když se mi večer udělalo zle. Jenže se k tomu začaly přidávat další věci. Třeba moje oblíbená míchaná vajíčka. Zamilovala jsem si je u babičky a naučila se je dělat přesně tak, jak ona. Jenže večer nastala vždy stejná situace. Nestalo se mi sice, že bych se někdy pozvracela, ale usnout se s tím prostě nedá. Pak se na můj seznam přidala ještě příliš tučná jídla a konečně mi došlo, že bych neměla jíst nic, co mi dělá od žaludku zle, ať už je to sebevíc dobrý.

A tak začal hon po informacích. Přečetla jsem si, jak škodlivá jsou umělá sladila a přestala jsem žvýkat žvýkačky a pít limonády. Pak jsem narazila na články o zvýrazňovačích chuti, které obalamutí mozek tak, že nejen všechno chutná lépe, ale dokonce toho sníme více než je zdravé. Zjistila jsem, že všechny tyhle špatné věci jsou ve vegetě i masoxu, které mamka ve své kuchyni používala jako sůl, a tak jsem se dostala k vaření já, vyhodila jí ty jedové univerzální směsi a nahradila je těmi bez glutamanu. Ponořila jsem se do vaření jako nikdy. Dostala jsem chuť experimentovat. Chtěla jsem konečně zjistit, co vlastně můžu jíst.

Úplnou svobodu jsem až dostala v okamžik, kdy jsem začala studovat v Brně. Mohla jsem jíst cokoli jsem jen chtěla. Kupovala jsem si svou oblíbenou zeleninu a chroustala ji místo svačinky. Byl to ráj. Jenže i ten měl své mouchy. Bydlela jsem na intru a jediné, co jsem si mohla uvařit, byla dušená zelenina v mikrovlnce. Díky bohu za kuskus. Na večeři jsme museli chodit do introvské jídelny a přesně tam se má tolerance k masu zlomila. Skoro každý den mi bývalo zle a spolubydlící si myslely, že mám problémy s alkoholem, jelikož jsem to pořád řešila slivovicí. Jednu dobu mi dělo dobře i mléko, a tak jsem postupně přešla na něj, protože doby, kdy jsem bez zvracení zvládala míchat piva a tvrdej dohromady, byly už pasé. Bylo mi asi dvacet, a můj mozek si uvědomil, že ani alkohol není zrovna dobrá věc. Nic, z čeho je vám zle, není dobrá věc.

Můj problém s jídlem jsem musela řešit tak, že jsem nechodila na večeře, ale dělala si je sama. Většinou nějaký chleba se zeleninou nebo kuskus. Objevila jsem Lidl a odhodlala se vyzkoušet něco nového, jelikož měli na těch podivných, zdravě vypadajících věcech nízkou cenu.

Od té doby, kdykoli jsem dala masu znovu šanci, nechutnalo mi. Jako by bylo zkažené. Dokonce mi smrdělo, i když ostatním přišlo v pořádku. Také jsem si uvědomila, a nejspíš i někde přečetla, že to, co nám na mase ve skutečnosti chutná, je jen koření. Je pravda, že spousta lidí zbožňuje steak se solí a pepřem, že je to to nejlepší, co může být. Ale jak by jim chutnal bez toho? A co třeba syrový? Snědl by někdo tatarák bez koření? Jako výzvu ano, ale aby si pochutnal, tak ne. Maso je takový zvýrazňovač chuti, který sám o sobě nesvede nic. Teprve až se nějak upraví, je z něj pochoutka. Ale zkuste udělat doma sekanou - jednu z masa a druhou ze sóji. Do obou dejte stejné ingredience. Jak budou chutnat? Obě budou dobré. A kdybyste dali masožroutovi tu sójovou bez jeho vědomí, nepozná rozdíl, věřte mi. Je to takový malý důkaz toho, že bez masa se opravdu dá žít, a dokonce ani nepřijdete o své milované věci.

Dříve lidé jedli málo masa, jelikož bylo drahé, nebo si museli počkat, až vykrmí svého čuníka. Ještě mnohem dříve jedli lidé maso jen přes zimu, jelikož nic jiného k dispozici prostě nebylo. A moderní člověk, jelikož má všeho dostatek, konzumuje především maso. A teď se zkuste zamyslet nad tím, proč vznikají civilizační choroby - co se oproti dřívějším dobám změnilo? Zvýšila se konzumace masa a výrobků z mléka. Jsme všežravci, tak proč tedy nejíme všechno? Proč se zaměřujeme jen na maso? Myslím, že odpověď je tak jednoduchá, jako je jednoduché připravit maso k jídlu. Ale kdybychom si před jídlem museli zvíře zabít, možná by se víc lidí uchýlilo k něčemu humánnějšímu. Jenže žijeme v pohodlné době. Všechno, co se v mlékárenském a masném průmyslu děje, je nám skryto. Hodně málo lidí si doopravdy uvědomuje, kolik krutosti je s naší pohodlností spojeno. Když můj přítel zjistil, v jakých podmínkách žijí krávy dojnice, které jsou uměle oplodňovány, aby měly telata, a tím pádem i mateřské mléko, a takhle pořád dokola, dokud vyčerpáním neumřou, přestal mléko pít. Ne úplně, ale už si ho nedává každý den na snídani. Nijak jsem ho k tomu nenutila, prostě si to zjistil sám. Člověk si pak uvědomí, jak máme vymyté mozky, když při představě pití lidského mléka se nám zvedá žaludek, ale když jde o kravské, tak se nám sbíhají sliny. Přitom je to to samé. Nehledě na to, že mateřské mléko je určené mláďatům, a ne dospělým jedincům.

Nebudu vám zde servírovat žádné články, videa nebo obrázky, protože jestli vás něco zaujalo nebo naštvalo, určitě si zvládnete najít zdroje pro své argumenty bez ohledu na to, jaké argumenty přinesu já. Psala jsem o věcech, které jsem si za posledních pár let nastudovala z různých zdrojů a snažím se svůj život posunout k tomuto ideálu. Nemůžu o sobě říct, že jsem vegan, protože můj jídelníček není striktně veganský a mé soucítění se zvířaty také není natolik ušlechtilé. Občas si dám nějaké maso, kupuji si výrobky s mlékem a používám vajíčka. Ale myslím si, že každá snaha se cení, i když není dokonalá. Hlavní totiž je, abyste se cítili dobře. Jestli se vám zvedá žaludek z masa nebo ze sóji, prostě to přestaňte jíst a najděte si jinou alternativu. Na světě je tolik věcí a tolik způsobů, jak je upravit. Možná vám některý z mých budoucích článků pomůže v začátcích, jelikož mohou být opravdu těžké. Hlavní je ale mít na paměti, že zdraví máme jen jedno. A i když to bude znít divně, zdraví si můžete koupit. Právě tím, že nebudete kupovat a vařit z levných blafů. Tahle česká zvyklost je opravdu hrozná. Utrácet za oblečení a elektroniku to jo, ale jídlo nakupovat jenom ve slevě, protože je příšerně drahý. A přitom na jídle by se šetřit vůbec nemělo. A když nebudete vařit tak často z mrtvol, bude nákup i o něco levnější.

Nejspíš je tenhle článek dost zmatený. Při psaní se mi hlavou honilo nespočet myšlenek a vše jsem napsala v emočním záchvatu, který se mě vždy zmocní, když začnu o těchto věcech přemýšlet. Na příště si už pro vás připravím i nějaké zajímavé odkazy, které vám pomůžou pochopit a upravit stravovací zvyky. Do té doby jezte, co vám chutná
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 effy ♡ effy ♡ | Web | 8. července 2017 v 10:13 | Reagovat

Veganství je za mě určitě nejlepší způsob života! :) Ve 13 jsem se tak sama rozhodla po tom, co jsem viděla dokument "Earthlings", kde se ukazuje, jak to vypadá na jatkách, chovných farmách a podobně. Děs. Navíc odmalička naprosto miluju zvířata a zajímám se o ekologii, takže tohle pro mě bylo jako stvořené - bez krutosti, úsporné, udržitelné..
Jak už jsem psala na svůj blog v reakci na tvůj komentář, jaksi mě to přivedlo k silné ortorexii, ale za to neviním ani tolik veganství, jako spíš sebe.

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 8. července 2017 v 12:10 | Reagovat

[1]: veganství je opravdu dobrá věc, zachraňuje postupně celou planetu :-)
Věřím, že když kousek z tvé obrovské lásky ke zvířadům dáš i sobě, podaří se ti nad nemocí zvítězit. Nejsi na vině jen ty sama, ale podle mě nás do těchto extrémů tlačí všechny ty informace a strašáci, co číhají v médiích. Když to člověk vypustí z hlavy, je mu pak hned o něco líp :-)

3 Kumi Kumi | 13. července 2017 v 12:59 | Reagovat

Vegan ne vegan, je to jedno, ani se nemusíš škatulkovat, abys nejedla ty živočišný výrobky. :D
Já to jím, protože jsem vyrostla v super přepychu, kdy mě mamka nenutila jíst zeleninu a takové zdravé věci, asi. U nás se to nevedlo a já k tomu teď nemůžu najít cestu. Jako nějako zeleninu jím, ale ráda bych jedla třeba rajčata, protože se pořád v něčem používají, ale nedokážu je sníst.

S přítelem se snažíme "hubnout". Stále je to jen věta, protože ačkoli já před ním nebyla zvyklá jíst tolik sladkého, s ním se to změnilo. A on asi nemá takovou vůli, protože pořád něco žere. Brambůrky hlavně... a to se chce dostat do armády. Už přes rok, všichni už to bereme s humorem, protože vidíme, že za ten rok nedokázal nic udělat. On vůbec moc mluví a nic nedělá... :/ A já se cítím vždycky hrozně špatně, když na mě potom má kecy, že musím zhubnout - oba musíme. Děsně mi to vadí... Skoro hlavně kvůli němu jsem nabrala ke svém normální váze deset kilo... Je to děs.

Těším se na tvé články o jídle, snad se mi tam něco zalíbí a udělám podle sebe :3 ZA chvíli se osamostatním, uteču od maminky (o dvě patra níž v paneláku :-D  :-D ). Jako ráda bych začala se zdravou stravou, ale mně ta jídla tak strašně nechutnají, až mi to vadí :-|

Jo a, Haru, chodíš na Anglickou filologii? Nebo to tlumočení, překlad? (ten druhej obor neznám, mám spolužačku na filologii...) Ptala jsem se už, jestli tam nechodí nějaká S. a prej jo, tak kdo ví, třeba jsi to ty... :D)

4 Haru 【春】 Haru 【春】 | 6. srpna 2017 v 20:05 | Reagovat

Hlavní je jíst, co ti chutná, když to budeš do sebe cpát jen proto, že je to zdravý, tak tě to těšit nebude. Chce to trochu experimentovat a najít, co ti bude vyhovovat (a také tvému příteli).
Někde jsem četla, že stačí přibližně měsíc na to, aby si člověk odvykl na jakékoliv jídlo/prohřešek. Co třeba měsíční brambůrkový půst? Třeba to bude fungovat :-D
Pokusím se konečně napsat nějaký článek - mám toho v plánu strašně moc, potřebovala bych aspoň rozpůlit :D

Jinak chodím na MUNI na lektorství angličtiny. Teď budu v druháku :)

5 Já | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 12:24 | Reagovat

Já maso nejím asi od třinácti let. :)) Rodičům to nevadí, mají za to, že je to moje věc, co budu jíst a co ne. Jsem jim za to vděčná, protože mám k němu zkrátka odpor a patrně bych maso nejedla ani tehdy, pokud by rostlo na stromě (resp. nebylo z živočichů).

6 Haru 【春】 Haru 【春】 | 10. srpna 2017 v 17:31 | Reagovat

[5]: Co by spousta lidí dala za tvé rodiče :D ti mí jsou stále zastánci toho, že maso potřebujeme a přes to nejede vlak. Ne že by to do mě cpali násilím, ale "sněz aspoň kousek" jsem slýchával snad denně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru