U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 36: Kratochvíle vyvolených

24. září 2017 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
Před dveřmi domu Jonesových stáli skoro všichni z kapely - tedy až na Stuarta. Gwen tvrdila, že se chvíli zdržel na tréninku a že ještě musel jít něco zařizovat.
"Ale musím uznat," začal Rodney a posadil se na gauč vedle Timothyho, "že už to na něm jde vidět. Ty jeho pařátky přestávají být jak z rosolu. Ale stejně ho obdivuju, že tak najednou obrátil."
"To jo," přitakal Elroy a dal si na klín misku s brambůrky. "Hlavně za to, že začal tak pozdě. Jsem zvědavej, jestli ty přijímačky dá."

Ještě chvíli se mezi sebou bavili o tréninku, než je Amanda přerušila s lístkem místní pizzerie, ať si něco vyberou na večeři, což je na dalších pár minut zabavilo. Gwen si zatím přisednula k Timothymu a začali probírat filmy, na které v pouzdrech s cédéčky narazili. Amanda si pak sedla naproti nim do křesla a zapojila se do rozhovoru také. Chvílemi se její pohled střetl s jeho, ale nedala naprosto nic znát ačkoli se jí do tváři skoro pokaždé nahrnula horkost.
Nad jejich hlavami se po pár minutách ozvalo dupání. Netrvalo dlouho a ze schodů se jako hurikán přiřítil Ben. Všichni ho pozdravili a ačkoli Amandiny kamarády znal, stále byli přibližně o čtyři roky starší, takže celý zrudnul a vykoktal ze sebe nějaký nesrozumitelný pozdrav. Chtěl si jít sednout, ale někdo zrovna zazvonil u dveří.
"To je Stuart - otevři mu," poslala ho Amanda na chodbu. Všimnul si tam invalidního vozíku, což ho trochu zarazilo. Správně ale usoudil, že nejspíš patří klukovi, kterého dnes viděl poprvé. Sestra očividně potřebuje do své sbírky kamarádů všechny druhy lidí. Jako třeba Stuarta, kterého moc nemusí, jelikož se akorát mračí a mlčí. Jenže k jeho překvapení ho Stu s příjemným úsměvem pozdravil, a dokonce se ho zeptal, jak se má. Ben nevěřícně zamrkal a řekl, že fajn.
"Jak jinak - zase poslední," neodpustila si Amy svou tradiční poznámku.
"Tentokrát mám k tomu dobrý důvod," hájil se Stuart a zvednul svou levou ruku, na které se mu zhoupnul červený náramek s číslem. Když to Ben uviděl, otevřel doširoka pusu.
"Ty kráso," žasnul Rodney, "takže to je dědičný!"
Stuart se tomu musel jen smát a jako v záři reflektorů si přisednul k ostatním.
"Nemohl jsem v tom tátu nechat samotnýho - ten požár u nás byla stejně moje vina," přiznal a zadíval se na náramek. "Takhle to bude lepší, stejně si to všichni o mně mysleli hned od začátku."
"Poslyš," ignoroval Elroy jeho poslední větu, "jaký to vlastně je být barvoslepý?" zajímal se, ale Stuartova odpověď ho pořádně zmátla.
"Netuším - já nejsem barvoslepý."
"No počkat," zarazil se a zadíval se na Gwen, která se jen rozpačitě pousmála. "To nějak nesedí…" mumlal spíš pro sebe.
"Narodil jsem se tady," objasnil Stuart. "O schopnost vidět barvy přijdou jen ti, kteří projdou bránou jako Gwen a její rodiče."
Elroy vytřeštil oči a setkal se se stejným pohledem i u Rodneyho a Bena. Až na Timothyho, který byl až podezřele klidný.
"Já říkala, že je to test na houby," připomněla se Amy. "Zajímalo by mě, k čemu to je - akorát tím víří vody."
Několik hlav zakývalo na souhlas. Nastalo ticho plné usilovného hloubání nad tím, kam se svět asi řítí, ale Ben nad ničím takovým nepřemýšlel. Když už to nemohl déle vydržet, vyhrknul:
"Ukážete něco?"
Tiché pohledy se mezi sebou znovu vystřídaly.
"Gwen, prosím!" žadonil Ben se psíma očima.
"Když já nevím…"
"Prosím!"
Dívka si povzdechla a nervózně sevřela v dlaních svá kolena. "No dobře," povolila a zavřela oči. Chvíli se soustředila a vzápětí se od kořínků jejích vlasů až po konečky rozlila černá barva. Osazenstvo začalo vášnivě tleskat a ona si s červenými tvářemi prohrábla svůj nový havraní účes.
"Tak proto máš tak dokonalý vlasy," vyhrkla Amanda. "Ty si je nebarvíš!"
Gwen ještě víc zčervenala, a to samé udělaly i její vlasy, které se vrátily do původního stavu.
"A zvládneš i modrou nebo zelenou?" zajímal se okamžitě Ben. "To by bylo vážně hustý!"
"To už ne," přiznala, "nedokážu vytvořit ten správný pigment. Někteří to ale umí. Hodně lidí si třeba mění barvu očí."
Místnost vyplnily výdechy úžasu a některým pracovala fantazie tak pilně, jako kdyby si dala energy drink. Pozornost se po chvíli obrátila na Stuarta. Ten ale zavrtěl hlavou a řekl:
"Já toho moc neumím. Teprve se učím."
"Ale nevymlouvej se," odbyl ho Rodney. "Pro nás to bude jako kdybys měnil vodu ve víno."
Stuartovi uklouznul nervózní pohled k Timothymu. Věděl, že by neměl svou moc používat bez dozoru, ale když tu byl správce, snad to nebude vadit.
Zaměřil svůj pohled na druhý konec stolu, kde ležely sušenky. Spoutal jednu z nich a ladně ji přenesl vzduchem až do své rozevřené dlaně. Krátké představení bylo znovu oceněno hlasitým potleskem. Ben okamžitě ukázal na misku s brambůrky, kterou měl Elroy stále položenou v klíně a poprosil Stuarta, jestli by mu ji nepodal. Miska se s drobným zatřepáním zvedla a přistála v klíně svého nového majitele. Benovi se ze všech těch úžasných věcí už točila hlava kolem - připadal si, jako kdyby měl narozeniny, ale bylo to asi tak tisíckrát lepší.
"Co se ještě učíš?" zamířil Rodney na Stuarta novou otázku. Jeho pohled znovu zatěkal a tiše odpověděl:
"Snažím se ovládnout oheň."
Nastalo rozpačité ticho. Otázka 'Protože jsi podpálil vlastní dům,' teď visela ve vzduchu, ale nikdo neměl odvahu ji říct nahlas. Tedy až na Bena, který byl v euforii a závažnost dalších otázek vůbec nevnímal.
"Takže umíš vytvořit ohnivou kouli jen tak v dlani?" fantazíroval chlapec. "Ukážeš to taky?"
Gwen nasucho polkla a pokusila se něco říct, ale přerušil ji Elroy, jehož obličej byl najednou naprosto vážný:
"To už se mi zdá dost nebezpečný - to raději vidět nechci," promnul si nervózně krk. "A mimo to si myslím, že tu máme ještě jednoho účastníka, který by si zasloužil dostat se taky na řadu…"
"Jak ještě jednoho?" nechápal Rodney.
"Asi sis nevšimnul, jak se Stuart pořád díval na Timothyho - jako kdyby se ptal, jestli má ukázat další trik nebo ne. Kromě toho je Tim až moc klidný… Vždycky byl, když se řešily tyhle věci o Šedých. Promiň," konečně se podíval na toho, o kom mluvil, "ale něco mi říká, že jsi nám něco zatajil. A jestli je ten test tak k ničemu, jak ukázal Stuart, pravděpodobně jsi dostal špatný náramek."
"Elroyi!" zvýšila Amanda hlas. "Nemůžeš takhle obviňovat lidi na základě několika pohledů a domněnek."
"Tak ať mi to vyvrátí," trval na svém.
Všichni stočili zrak na Timothyho. Seděl klidně, s neutrálním výrazem v obličeji a pohledem zabořeným někam do prázdna. Vypadalo to, jako kdyby k němu všechna slova přicházela pomaleji, jelikož až po chvíli ticha si prohlédnul všechny obličeje stočené jeho směrem. Ústa se mu zkřivila do podivného úsměvu, který pravděpodobně odrážel jeho vnitřní zápolení. Nakonec ale pokrčil rameny a řekl:
"Nemám co vyvracet - dostals mě."
Amanda nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Opravdu to přiznal?
"Sice se známe přibližně měsíc," pokračoval Tim, "ale považuju vás za své přátele a doufám, že vy mě taky. Když už jsi na to přišel, Elroyi, nebudu zapírat - jsem Babyloňan. A budu vám všem velice vděčný za to, když mé tajemství neopustí zdi tohoto domu."
Elroy se začal trochu provinile škrábat ve vlasech.
"Promiň," řekl nakonec, "nechtěl jsem to takhle natvrdo z tebe vytáhnout. Jen… jsem se chtěl přesvědčit, jestli mám pravdu."
"To nevadí, chápu to."
Nadešla další dávka trapného ticha, kterou se odvážil prolomit znovu Ben. Jeho dětská zvědavost neznala zábran.
"Co umíš teda ty?"
Timothy se na něj usmál. "Všechno, co tě jen napadne. Ale myslím, že vím o něčem, co by ti naprosto vyrazilo dech."
Benovy oči se rozzářily. Co tím asi myslí? Co tak úžasného mu hodlá ukázat? Zaměřil se na každičký kousek jeho těla, ale chlapec s culíkem se ani nehnul. Naroste mu druhá hlava? Pokryje své tělo šupinami? Jenže než se dočkal jakékoli přeměny, pocítil zvláštní lehkost.
"Bene?" oslovila jej sestra, a když mu její pohled prozradil, co se děje, brada mu málem skončila v klíně. Jeho nohy se přestaly dotýkat země a společně s nimi se postupně odlepoval z křesla i jeho zadek. Černé vlasy mu začaly poletovat okolo hlavy, jako kdyby si s nimi pohrával jemný vánek a za krátkou chvíli se už celé jeho tělo vznášelo ve vzduchu.
"Já mám snad vidiny," žasnul Rodney. "Tohle není žádný levný kouzelnický trik, že ne?" otočil se na Timothyho, ale ten místo odpovědi pokynul hlavou a kytarista vzápětí ucítil, jak se zemská přitažlivost vzdala vlády i nad jeho tělem. Odstrčil se rukou od křesla a pomalounku tím poslal své tělo ke stropu, od kterého se pak odrazil nohou.
"Rodney!" okřikla ho Amanda. "Děláš šlápoty - jak to vysvětlím našim?"
Jenže taková drobnost jako obtisk jeho podrážky na stropě ho vůbec nezajímala. Začal se smát jako malý kluk a všimnul si, že se jeho směrem vydal i Elroy - stejně lehký a vysmátý, jako on. Všichni se začali odrážet od nábytku a zkoušeli různé přemety a triky. Nakonec se do vzduchu zvedla i Gwen se Stuartem, který se jí křečovitě chytnul. Nejspíš ho náhlá ztráta pevné půdy pod nohama vyděsila - byl bílý jak stěna. Jako poslední pomohl Tim do vzduchu Amandě, která trochu vyjekla, když jí pod zadkem zmizelo křeslo.
"Tohle nedám!" zaúpěla a automaticky k němu vztáhla ruku.
"Odvaž se," pobídnul ji s rošťáckým úsměvem a odrazil se od křesla tak, že udělal ve vzduchu několik přemetů. Amanda z toho měla srdce až v krku. Mezitím vystoupala až ke stopu, kde se přitiskla jak balónek napuštěný héliem. Sledovala, jak ostatní řádí, a tak se také odhodlala k odrazu, jenže zabrala příliš a vzala na své cestě dolů i lampu. Stihla ji zachytit těsně před tím, než se křehký skleněný cylindr rozbil o podlahu.
"Ukaž," vzal jí Tim lampu ze křečovitě sevřených prstů a ladně ji poslal vzduchem do rohu místnosti.
"Na tohle asi nejsem stavěná," přiznala a rychle nahmatala jeho ramena, kde se zahákla jak kočka.
"Nesmysl," zasmál se. "Už i Stuart na to přišel," pokynul hlavou na něj, jak zrovna schválně narazil do Gwen. Odrazila se jak míček a nohou zavadila o křeslo čímž se převrátila k zemi, kde málem obtiskla svůj obličej. Timothy se tomu zasmál a otočil hlavu za sebe na Amandu, která ještě stále pevně svírala jeho ramena. Strnule sledovala představení všude okolo nich, ale k žádnému z těch bláznivých kousků se nemohla přimět. Najednou ucítila na hřbetu své ruky jemný dotek.
"Chyť se," pobídnul ji Tim a rozevřel svou dlaň. S lehkou nedůvěrou povolila stisk a vložila celé své lehounké tělo do jeho moci. Stisknul její prsty a s jedním prudkým pohybem ji vymrštil před sebe. Než stačila vyjeknout, zírala už do jeho rozesmáté tváře a viděla, jak natahuje ruku po její druhé dlani. Jako při tanci si ji k sobě otočil zády a zase ji vymrštil zpět do prostoru. Udělal to tak ještě dvakrát. Myslela si, že je na takové rychlé pohyby zvyklá, jelikož dřív tancovala, ale bez pevné půdy pod nohama jí krev zběsile proudila tělem a zanechávala její hlavu jako přefouknutý balón.
Timothy stále svíral jednu z jejích dlaní a vypadalo to, že nechce pustit. Možná tím chtěl dát Amandě pocit nějakého bezpečí, ale spíše to vypadalo, že jí chce něco říct. Jeho úsměv uvadnul a na otevřených rtech se rýsovala slova, která mu nešla poskládat do smysluplné věty. Amanda hleděla do jeho bledých očí, které vypadaly, že se za chvíli celé ponoří do vody a úplně zapomněla na to, že se její vlasy i tělo nekontrolovatelně vznáší prostorem. Ať už jí před pár minutami řekl cokoli, přišlo jí, že jediné, co u něj může brát vážně, jsou právě ona slova, která nedokáže říct nahlas. Jeho tělo, každičký sval v obličeji mluvily k ní teď více než jasně. Proč si to nedokáže konečně přiznat?
"Promiň," hlesl nakonec a Amanda nepocítila tíži jen na svém těle, ale i na srdci. "Nechtěl jsem tě vystrašit. Už toho bylo dost."
I ostatní okamžitě poznali, že je gravitace znovu táhne k zemi. Timothy pustil Amandinu ruku dříve, než se všechny pohledy stočily směrem k němu. Usmál se a řekl:
"Je mi líto vážení, ale každá moc má svou cenu - potřebuju si už odpočinout."
Ben akorát zakňoural, že je to škoda, ale tak nějak chápal, že každá zábava jednou skončí. Jeho nohy se znovu dotkly koberce a postupně cítil, jak se jeho tělem rozlil známý svíravý pocit.
"Právě jsem přibrala asi sto kilo," hlesla Gwen a prohlédla si svůj zadek, jestli je pořád stejný. Timothy jako poslední doplul těsně nad zemí ke gauči a usadil se.
"Hlavně si na to nezvykejte," pousmál se a natáhnul po své sklenici s džusem, "nejsem žádný pojízdný cirkus."
Všichni se tomu zasmáli a postupně se usadili zpět. Očividně všem vyschlo v hrdle.
"V čem je vlastně ten fígl?" zeptal se Rodney, když dopil svou sklenici. "Proč máte takovou moc a my ne? A co kdybych měl s Gwen děti - budou mít stejné schopnosti?"
"No chraň bůh," otřásla se Gwen.
"Čistě teoreticky," dodal rychle. Jelikož svůj pohled obrátil na Timothyho, začal jeho teorii rozvíjet on:
"V naší dimenzi existuje silné spojení s bohy, kteří každému počatému Babyloňanovi propůjčí svou moc. Pokud je ale dítě počato za hranicemi země, narodí se bez schopností. Jen v případě, kdy jsou oba rodiče Babyloňané, dítě zdědí přibližně poloviční potencionál, ale do další generace svou moc už nepřenese. Takže i když se provdáš za Babyloňanku, tvé děti budou stejně tak obyčejné, jako ostatní."
"Takže ti fanatici, které teď ukazují v televizi, žádné schopnosti nezískají, ať už budou s Šedými dělat cokoli je jen napadne?"
"Přesně tak."
Elroy se tomu zasmál a poplácal svého kamaráda konejšivě po zádech. "Jaká škoda, Rode, chudáci tvoje děti."
"To teda," zavrtěl teatrálně hlavou. "Kdo mě bude na stará kolena pohoupávat ve vzduchu a krmit levitujícím jídlem?"
Místností se převalila další vlna smíchu. Amanda ho v sobě udusila jako první a odkašlala si:
"Raději mi podej ten jídelní lístek - už mám z toho vyvádění pořádnej hlad."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru