U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 37: Neshody

25. září 2017 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
Abbygail postavila doprostřed stolu talíř se sendviči, po kterých se okamžitě hladově natáhlo několik rukou. Trochu se nad tím pousmála. Říká se, že jídlo sbližuje a poslední dny probíhalo společné stolování naprosto předpisově. Jenže někdo už zbytečné tlachání o testech mezi Simonem a Dustinem nemohl vydržet.

"Tak jak bylo včera na rande, Timothy?" neudržela se Kate. Dustina tím vyvedla z míry natolik, že ani nedokončil větu.
"Byl to filmový večer," objasnil Tim, ačkoli to moc dobře věděla. Byla jen naštvaná, že u toho byla jistá osoba.
"Doufala jsem," pokračovala jízlivě, "že po tom, co zjistila, že jsi Babyloňan, se s tebou přestane vídat."
"O kom to tady mluvíte?" nechápal Dustin.
"O Amandě Jonesové," prskla pohrdavě. "Jedna z nejfalešnějších a nejprotivnějších holek na škole se nám zabouchla tady do správce. Už jsi jí řekl, že jsi kněz? To by ji mohlo dostatečně odradit."
"Nebuď směšná," zavrtěl Tim nevěřícně hlavou. "Jsme jenom přátelé. Je mi líto, že ji nemůžeš vystát, ale kvůli tomu se s ní bavit nepřestanu."
"Jak myslíš!" zvýšila hlas a naštvaně vstala od stolu. Timothy si podepřel ztěžklou hlavu a zadíval se na svou nakousnutou snídani. Úplně ho přešla chuť.
"Na to, že má skoro šestnáct," promluvil zničehonic Simon, "tak se chová pořád jako malý děcko. Nechápu, proč sis vybral jako svého zástupce právě ji - je strašně výbušná a majetnická. S takovou ženskou jsou akorát problémy."
Timothy se pousmál. "To není pravda. Akorát potřebuje víc času, aby si zvykla na nové věci. Pořád má tendenci mě před vším chránit."
"Moc nad tím přemýšlíš - akorát žárlí. Ale dělejte si, co chcete, mě je to fuk," a také se zvednul a odešel. Nastalo hrobové ticho, které přerušil až zvonek u dveří. Abbygail se odlepila od kuchyňské linky a šla návštěvě otevřít. Byla za to vyrušení ráda - neuměla moc zvládat situace, kdy se všichni mezi sebou takhle hádali. Nejspíš to zakřikla.
Abby se na chvíli zastavila na chodbě a čekala, než přes zavřené dveře projde Nest. Od incidentu se Sydneym ji hlídal jako nejvzácnější poklad. Když se objevil, pokývnul, že je vše v pořádku a Abby otevřela.
"Krásné dobré ráno," usmál se asijsky vyhlížející muž a jeho ruka vystřelila směrem k ní s vizitkou v prstech. "Nerad vás obtěžuji, ale nesu vám nějaké důležité dokumenty od Gamma Vision. Jmenuji se Lin Rinko - těší mě, krásná slečno," usmál se a vzal její ruku i s vizitkou a naznačil polibek. "Mohu dál?"
"Ah - ovšem," poodstoupila trochu zaskočeně. Když vešel, všimla si konečně, že je oblečený jako na túru. Očividně v organizaci nedodržuje dress code více lidí než jen John.
Zavedla muže do obýváku a sedli si nad papíry, které Rinko postupně vytahoval ze svého batohu.
"Jedná se o to," začal vysvětlovat, "že váš svěřenec Simon bude zanedlouho maturovat a Gamma Vision by byla velice vděčná za to, kdyby nastoupil do našich řad."
"Už zase otavujete s tímhle?" zamračila se na něj.
"Je mi to líto, slečno Cambellová, ale jsme v trýznivé situaci. Neměli jsme ze začátku ani žádné místo pro nové Babyloňany z konce března. Museli spát ve spacácích v našich kancelářích."
"To je mi líto… Budete se ale muset Simona zeptat sám, má už dvacet, takže se snažím do jeho života zasahovat co nejméně."
Rinko přikývnul a Abby ho pobídla, že mu ukáže jeho pokoj. Na chodbě se střetli s Timothym, který právě vyjížděl z kuchyně. Černovlasý muž na něj začal neslušně civět, a když už chtěl něco říct, spolknul to a raději k němu vystřelil s nataženou rukou.
"Li- Li- Lin R-Rinko," začal mu horlivě třást s rukou. "Je mi ohromnou ctí vás potkat! T- tady je má vizitka!" okamžitě mu ji vtisknul do dlaně.
"Lili… cože?" ještě nestihl ani vstřebat jeho jméno.
"Ale ne - jen Lin," opravil ho, a i když mu už netrhal ruku, stále ji svíral křečovitě ve svých dlaních. "Jsem poloviční Babyloňan a vždycky jsem toužil po tom vás poznat. Bohy vyvolený a učitel národa a také hrdina…" vydechl rozrušeně. Jeho oči tázavě sklouzly k vozíčku, ale nechal si svůj dotaz pro sebe a konečně ho i napadlo přestat drtit chlapcovu dlaň.
"Jste teď prý hodně slavný tam u vás v Babyloně," rozzářil se. Timothy se na něj nechápavě zadíval.
"Jak to myslíte?"
V chodbě teď už stál i Dustin, kterého ten rozruch přilákal.
"No přece ta rebelie na hlavu státu," pokračoval Rinko. "Všechno to svedli na vás i s vraždou Aghábela čtvrtého. Tedy to alespoň tvrdili Babyloňané z března. Jste pro všechny teď hrdina, co zachránil zemi před tyranií."
Timothy němě otevřel pusu. Pak nasucho polknul a zeptal se:
"Spíš zločinec, ne?"
"Ah, samozřejmě - oficiálně. Ale veřejnost to pochopitelně bere jinak," usmál se. "Kdybyste se náhodou rozhodnul, že chcete podpořit organizaci, naše náruč je vám stále otevřená."
"To snad stačí," zarazila ho Abbygail. "Nepřijel jste naverbovat náhodou jen Simona? A kde je vůbec John? Dokumenty vozí vždycky on."
Pan Rinko ale zavrtěl hlavou. "Je mi líto, ale má dovolenou."
Abbygail na chvíli zapřemýšlela na nesmyslem, který právě řekl. "Opravdu? Říkal mi, že nenávidí volno."
"To ano," přikývl. "Hmmm… Vám bych to snad mohl říct…" zamyslel se, přičemž poklepával lehce nohou. "Víte, on má totiž zítra pohřeb."
Abby na něj zůstala vyjeveně civět. "Čí pohřeb?"
Když si Rinko konečně uvědomil, co vypustil z pusy, začal se okamžitě omlouvat.
"Ale ne, ne, ne! Takhle jsem to nemyslel, slečno! Omlouvám se! Chtěl jsem říct, že John jde na pohřeb - umřela mu totiž matka."
"Takhle… To je mi líto…" přikývla a viditelně posmutněla. Od té události se Sydneym ho neviděla a ani mu nevolala, jelikož se cítila trapně. Ale tohle… tohle opravdu nečekala.
"Ehm… slečno?"
"A- ano?" začala zase vnímat.
"Jestli dovolíte," pousmál se. "Zkusím mu zavolat. Myslím si, že by mu prospělo, kdybyste tam s ním zítra byla."
"Zítra? Cože? Vždyť…"
Rinko se tiše zasmál. "Nejdříve ale za Simonem," a znovu potřásl Timothymu rukou na rozloučenou. Když za nimi cvakly dveře, zůstal Tim v chodbě s Dustinem o samotě. Věděl, že tam stojí, ale neměl odvahu se mu teď podívat do očí.
"Takže tys ho zabil?" prolomil Dustin ticho. "Jak?"
Timothy po krátké odmlce odvětil:
"Můj dvojník byl u něj v kanceláři jako stráž. Stihnul jsem to naštěstí udělat dřív, než mé pravé tělo postřelili."
Dustin zaťal ruce v pěst. "Proč jsi to nechal zajít tak daleko?" zeptal se a v jeho hlase šel slyšet narůstající vztek. "Byl jsi mu tak blízko. Věděl jsi, co provádí svému lidu a nezakročil jsi. Kdybys ho zabil dřív, nemuseli bychom trčet tady! Dawn by nepřišla o zrak!"
"Nemohl jsem nic udělat," přiznal a hlas se mu přitom chvěl. "Byl to Mardukův oblíbenec. To až on mi v pracovně nařídil, abych to s ním skoncoval. Nikdy předtím jsem…"
Zbytek věty už nedokázal dokončit. Při vzpomínce na onu událost se mu po tvářích začaly valit slzy.
"Mohl jsi to zastavit," pokčoval Dustin v tom svém. "Rodiče by možná i pustili z vězení, kdybys toho parchanta zabil dřív!" vykřikl. "Měl jsi někdy někoho rád? Záleží ti vůbec na ostatních? Podle mě jsou ti všichni úplně u prdele. Za celou dobu, cos byl správce, jsi ani jednou nevystoupil veřejně. K čemu seš, když nepomáháš ostatním?"
"Bylo to jen bezpečnostní opatření," hájil se a konečně se na něj otočil. "To, co se stalo mému předchůdci-"
"Na to ti kašlu!"
Vztek a zoufalství naprosto ovládly Dustinovo tělo. Vyřítil se vpřed a jako šílený vzal Timothyho za tričko a vrazil mu pěstí. A pak ještě jednou. Napřahoval se i potřetí, ale Tim ho rukou i myšlenkou odstrčil tak silně, že vyletěl až ke stropu. Bohužel se držel trička natolik pevně, že Timothyho vytáhnul z křesla a proletěl se kousek s ním. Oba dva dopadli na zem a všechen ten povyk konečně přilákal obyvatele domu. Když Kate otevřela dveře od svého pokoje, Dustin proletěl kolem ní a skončil až v obýváku, kde svou vlastní vahou převrátil křeslo. Když to samé uviděla i Abbygail, okamžitě se postavila mezi ně.
"Přestaňte!" okřikla je a střídavě sledovala, jak se oba chlapci zvedají ze země. Když ale viděla Timothyho mokrý a napuchlý obličej, obrátila svůj hněv na Dustina.
"Co jsi mu to udělal?"
"Jenom to, co si ten parchant zaslouží!" odsekl vztekle. "Všechno je to jeho vina, jeho zbabělost, která nás sem dostala!"
Timothy odvrátil hlavu na stranu, aby se nemusel setkat s jeho rozzuřeným pohledem. Kate k němu okamžitě přiběhla a pomohla mu zpět do křesla. Její předešlé rozhořčení bylo najednou zcela zanedbatelné.
"Tak co bude," křikl po něm znovu Dustin, "prozraď jim, jak jsi mohl vše vyřešit, ale místo toho jsi všechno zpackal!"
Timothy lehce položil prsty na svou opuchající tvář. Jeho pohled se střetl s Dustinovým a chladně spustil:
"Nežádám po smrtelnících, aby chápali rozhodnutí bohů. Marduk mi nařídil, abych krále nechal žít tak dlouho, jak uzná za vhodné. Nic víc na tom není. Jestli to nedokážeš překousnout, Simon asi nebude jediný, kdo brzy opustí tenhle dům."
Mlčky pak pokynul na Kate, která jeho vozík okamžitě otočila a otevřela mu dveře ven. Když se za nimi zavřely, začal se pan Rinko všem omlouvat. Kdo mohl tušit, že jedna drobná informace dokáže všechny proti sobě takhle poštvat?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru