U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 39: Pravá tvář

27. září 2017 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
Jeden blok, druhý blok, třetí blok. Okolo parku, kina a zpátky. A ještě jednou.
Když už se stalo píchání v boku nesnesitelným, musel se Stuart zastavit. Nasucho polknul a zadíval se před sebe, kde Dustin pokračoval v běhu, aniž by se otočil. Něco ho zase štvalo, jinak by už po něm pokřikoval, že se nesmí zastavovat. Neměl ale odvahu se ho na to ptát - svých vlastních starostí měl dost. Teprve v pátek se vrátil domů a stále tam nebyl nikdo jiný než jeho otec. Moc si toho za víkend sice neřekli, ale za to byl jeho otec mnohem otevřenější než kdykoli dřív. Přiznal, že to s mámou nevypadá dobře, protože se s jejich tajemstvím, které se provalilo, nemůže stále vyrovnat.
Stuart nikdy moc nepřirostl ke své maceše, ačkoli na jejím charakteru nebylo nic špatného. Jenže si stále pamatoval svou pravou matku a s vědomím, že je Esther někdo cizí, se prostě nedokázal přimět ji mít rád. S nevlastními bratry se také věčně hádal. Zbyl mu jen táta a on věděl, že to s ním musí dát dohromady, jinak zůstane úplně sám.


Dustin si až po několika minutách všimnul, že Stuart zmizel. Došlo mu, že ho zapomněl pořádně popohnat a motivovat, ale když už ho neměl pod dohledem, nemělo smysl ho jít hledat. Určitě si to už zamířil domů. Dustin měl ale chuť se pořádně zničit, a tak ve svém tempu pokračoval dál. Potřeboval svou mysl upnout na něco jiného. Vzpomněl si na všechen ten vztek, co se v něm nahromadil a pak ho vypustil do Timothyho tváře. Jenže sestra ho vzápětí zase uzdravila, takže jako kdyby se nic nestalo. Stále to v něm vřelo a on nedokázal najít způsob, jak se zchladit. Nedokázal Timothymu jednoduše odpustit. Cítil se podvedený a ještě k tomu jako hlupák, když si myslel, že by se někdy mohli usmířit. Copak nemá Timothy vlastní hlavu? To je nějaký otrok bohů a králů, že nezakročil dřív? Nešlo mu to na rozum.

Jelikož si Dustin zapomněl hlídat čas, přišel do školy těsně před zvoněním. Ještě celý rudý a zadýchaný zasedl s rachotem do své lavice a rozvalil se na židli. Někdo mu vzápětí zaklepal na rameno a zazubily se na něj rovnátka jeho spolužáka, co seděl za ním.
"Teď v pátek pořádám narozeninový večírek, tak doufám, že přijdeš. Pozval jsem celou třídu."
Dustin se nevědomky zadíval na Amandu, která seděla vedle a jako většina sledovala jeho grandiózní příchod. Než stačil zformulovat nějaká slova, řekla:
"Jo, půjdeme všichni."
Dustin přitakal a šťouchnul spolužáka do ramene.
"Uvidíš mě tam, Jime."
"Paráda!" zaradoval se. V té chvíli přišel učitel a strhnul všechnu pozornost na sebe. Dustin shodil batoh z ramene a snažil se přepnout do školního módu, jenže náhlá interakce s Amandou mu znovu rozehnala krev po celém těle. Vypadala úžasně. Přední vlasy měla sepnuté sponkami dozadu a na sobě nějaké nové žluté šaty. Většinou nosila jen tílko a šortky, ale šaty - to byla teprve podívaná. Jenže všechno nadšení ho rázem přešlo, jelikož věděl, kvůli komu se nejspíš takhle vyparádila. Měli dnes zkoušku s kapelou a jak se dozvěděl, Timothy tam chodil taky. Byl v domě asi jediný, kdo o tom nevěděl. Hlavu měl plnou tréninku a Stuarta, že si vůbec ničeho nevšimnul. Jak ale Amandě říct, s kým má tu čest, aniž by jí prozradil, že je také Babyloňan? Anebo by jí to měl říct? Baví se s Gwen, se Stuartem a bohužel i s Timothym - třeba by ji další jméno na seznam už nemuselo zaskočit. Jak jinak by ji měl varovat, než když jí řekne pravdu o tom, jak jim Timothy lhal a donášel na ně? Když Amandě popíše, jak snadno dokáže předstírat přátelství, určitě jí dojde, že úplně stejně může předstírat i lásku.

"Solisi, ty mě chceš vážně naštvat, co?"
Stuart akorát nezaujatě namočil hranolku v tatarce a hořce litoval toho, že si sednul právě k tomuhle stolu. Gwen byla v obležení Amandy a jejích kamarádek z parlamentu, Timothy tentokrát seděl s prváky a na něj zbylo jen místo u čtvrťáků, kam se Dustin doslova vecpal a zase začal řešit karate. Zbylí dva přísedící protočili oči v sloup, jelikož doufali, že se dozví něco víc o Stuartově červeném náramku, ale zatím to vypadalo jen na otravné dohadování o zájmových kroužcích.
"Nedivím se, že máš pořád ještě žlutej pásek, když na karate vůbec nechodíš - po třech letech!" zdůraznil.
"Dej mi svátek - nestačí, že každý ráno běháme?"
"To teda nestačí, jestli chceš udělat zkoušky," rozhodil Dustin rukama do stran. "Ten kroužek je jenom jednou týdně, tak kde je problém?"
"Kapela už je taky jen jednou týdně. Prostě pondělky nemůžu," stál si na svém. "Chci mít aspoň jeden den klid od učení a od tebe."
"No fajn, pán očividně ví, co je pro něj nejlepší," vysmál se mu. "Jsem zvědavej, jestli tě s tím náramkem vůbec ke zkouškám pustí, ty tupohlave."
"A proč by jako neměli?"
"Seš dost chytrej, tak si na to přijď sám," odsekl a vstal od stolu. Za pochodu do sebe nasoukal zbytky svého oběda a odešel z jídelny. Zbytek Stuartových spolužáků po sobě hodilo tiché pohledy až jeden řekl:
"Dustin má možná pravdu. Spousta lidí nemá Šedé zrovna v oblibě."
Stuart se na něj nevědomky zamračil, takže se trochu zakoktal, když otevřel znovu pusu:
"T- to co ukazují v televizi je někdy dost zneklidňující…"
"Ty lidi se jenom brání, Denvere, nic víc," odpověděl mu na to Stuart stroze. "Kdyby po vás stříleli, tak taky uděláte cokoli, aby vás kulka nezasáhla. Média šíří jenom zbytečný strach a paniku."
"A co ten požár u vás?" odvážil se zeptat i jeho druhý spolužák.
Stuart se zamračil ještě víc. "Co tím chceš naznačit, Brandone? Máš snad strach, že tady podpálím školu?"
"A proč si myslíš, že se k tobě a k rudovlásce všichni chovají teď tak pěkně?" zvýšil hlas a několik párů očí se stáhlo k jejich stolu. Stuart zarytě mlčel a jeho přísný pohled naznačoval, že by stačila jiskřička, aby oba spolužáky před sebou spálil na uhel. To ale udělat pochopitelně nemohl. V místnosti se udělalo ještě větší ticho, což Stuarta vyprovokovalo a postavil se.
"Aby bylo konečně jasno," řekl všem okolo a pak se pohledem vpil do svých spolužáků, "Babyloňané nemohou vědomě ublížit lidem, jelikož by přišli o svou moc. To, co vidíte v televizi, je jen sebeobrana. Nikdo vás nechce v noci přepadávat. A to, co se stalo u nás doma, byla nehoda. Hádali jsme se s otcem a bouchly mi nervy - přiznávám. Ale teď jsem tady. Stojím naproti vám, a i když jsem vytočenej k nepříčetnosti z těch vašich ustrašenejch náznaků o tom, jaká jsem nebezpečná stvůra, mám všechno naprosto pod kontrolou. Kolik důkazů ještě potřebujete?"
Oba čtvrťáci si mezi sebou vyměnili pohledy a to samé udělala i celá jídelna. Učitel, který měl dozor, se po chvíli odvážil přijít k jejich stolu a zeptal se, jestli je všechno v pořádku. Denver po chvíli přitakal a zadíval se na Stuarta:
"Promiň, brácho, nechtěli jsme tě urazit."
"V pohodě," odpověděl o poznání klidněji, ale zpátky se už neposadil. Opustil jídelnu a po pár minutách odešla i Gwen.
Stuarta našla okamžitě, jelikož byl venku za jídelnou na jejich oblíbeném místě. Měl v uších sluchátka a hlavu opřenou o kmen stromu. Přisedla si k němu a jedno sluchátko mu z ucha vytáhla.
"To bylo vážně dost odvážný," usmála se na něj, ale Stuart si jenom povzdechnul.
"Cítil jsem to napětí už nějakou dobu - musel jsem to ze sebe dostat pryč. Snad jsem nám to ještě víc nepohnojil."
Gwen si položila hlavu na jeho rameno a řekla:
"Ať už se stane cokoli, budu vždycky stát na tvojí straně."

Po týdnu plném testů a zkoušení začal konečně víkend. Všichni druháci se v pátek sešli u Jima Campera na jeho oslavě sedmnáctých narozenin a pochopitelně přišlo kromě nich i několik nepozvaných hostů. Bohužel k jejich smůle byly Jimovi rodiče doma a jediný alkohol, který se zde nacházel, byl v čističi oken. Ale pokaždé, když se Jimova máma zase vydala po kontrole do pracovny, vyskočilo zpod mikin tolik lahví a plechovek, že se oslavence přece jen podařilo opít.
"Hele, jde si někdo zapálit?" zatřepal Thomas Dailydew s krabičkou cigaret, ale všichni z jeho skupinky šli před chvílí, a tak musel jít sám. Jemu to ale nevadilo, protože takhle aspoň mohl předstírat, že kouří. A cokoli bylo v tu chvíli lepší než sledovat mírně podnapilé druháky, jak hrají Twister. Ale i přesto ho tahle oslava bavila, jelikož kam oko dohlédlo, nebyla ani jedna roztleskávačka, která by mu z posledních pár týdnů školy dělala peklo. Opravdu k nezaplacení.
Když Thomas vyšel na zahradu a nadechl se čerstvého vzduchu, konečně si uvědomil, jak moc špatně mu vlastně je. Od rozchodu s Renée se moc s alkoholem nehlídal, ale zase mu to dávalo šanci odvázat se a zažít konečně nějaké to dobrodružství.
"Rozdýcháváš to?"
Otočil se za hlasem, kde ve stínu domu našel sedět Amandu Jonesovou. Zahlédl ji uvnitř, ale naposledy asi tak před půl hodinou.
"Sakra a já si myslel, jaký je to fajn, když tu není ani jedna roztleskávačka."
Amy na něj okamžitě nepříjemně zaprskala:
"Když ti tak strašně vadím, tak odprejskni - byla jsem tu první."
"Uklidni se," zasmál se, "myslel jsem to ze srandy," a strčil si do pusy cigaretu. "Můžu si přisednout?"
"Klidně, ale foukej to jinam," posunula se, čímž odhalila dvě prázdné plechovky od piva, které si donesla z domu.
"Proč nejsi uvnitř?" přisedl si a popotáhl ze zapálené cigarety.
"Dustin se mě snažil unudit historkou z karate," zamumlala otráveně. "Byl jak lepidlo."
"No já se mu nedivím," pousmál se a pohled mu sklouznul po Amandě. "Mít takovou kočku jednou v náručí, tak už ji nepustím. Nejspíš si chce zopakovat to z minula."
"To bych se asi nejdřív musela opít," odsekla.
"Stačí říct, světluško, a díky mým zásobám se ocitneš na druhém konci zeměkoule," zavtipkoval o svém nechtěném výletu do Londýna a Amy se tomu musela zasmát.
"Je paráda mít tu ty Šedý," pokračoval, "lidi si aspoň nemyslí, že jsem blázen a věří mi."
"Musel to být zážitek za všechny prachy," podotkla a Tommy přitakal. Naposledy si popotáhnul a hodil zbytek cigarety do jedné z Amandiných plechovek.
"Napadlo tě vůbec, ty idiote, že by tam mohlo ještě něco být?"
"Ježiš nevyšiluj," protočil oči v sloup. "Kámoši mají pití ještě dost. Přestaň se tady schovávat a pojď dovnitř," postavil se a vytáhnul na nohy i Amandu.
"Hej volové, koukněte, koho jsem našel!" zakřičel na skupinku svých kamarádů, která teď okupovala PlayStation 2. Bylo to všichni čtvrťáci, takže si nikdo nedovolil je vyhodit. Usadili ji mezi sebe na gauč a hned jí něco nabídli. Amanda ale odmítala se slovy, že až za chvíli. Nechápala, proč vůbec přišli na tuhle oslavu, když zítra měli mít absolventský ples. Ale nezeptala se - snažila se tuhle událost raději vystrnadit z hlavy.
Nějakou dobu sledovala, jak hrají nějakou bojovou hru, ale nebavilo ji to, a tak zase vyklouzla pryč. Na chodbě narazila na Gwen se Stuartem, kteří se před ostatními také nejspíš schovávali, jelikož všichni chtěli vidět levitující předměty.
"Přijdu si jak klaun," přiznala Gwen. "Ale co bych pro dobré vztahy neudělala, že?" zasmála se a Stuart jen otráveně zakoulel očima.
"Můžeme už jít?" zakňoural. "Jestli ještě někdo po mně bude chtít, abych mu hodil myšlenkou lentilku přímo do pusy, tak se asi zblázním."
"No dobře," svolila Gwen. "Jen najdu Jima a rozloučím se."
Když byla pryč, vzal Stuart Amandu za rameno a začal ji vést směrem do kuchyně.
"Co je?" nechápala.
"Tohle musíš vidět - snad tam ještě bude," pousmál se a když byli u dveří, nenápadně nakouknul dovnitř. Zase se stáhnul a s pobaveným úsměvem pokynul na Amy, ať se taky podívá. Pravděpodobně už taky něco pil, jinak by se tak nesmál.
Když přišla blíž, uviděla Dustina, jak se opírá o kuchyňskou linku a hypnotizuje sklenku s džusem, kterou měl položenou před sebou. S nechápavým pohledem se zase narovnala a Stuart zašeptal:
"Nechal si tam nalít vodku a teď neví, jestli do toho jít nebo ne. Nejspíš je to na žal - prý jsi mu utekla."
"Taky bys před ním utíkal být na mém místě," zkřížila ruce.
"Jen si ho taky užij. Já tu mám naštěstí Gwen a právě teď mizíme," pousmál se a vystrčil Amandu do kuchyně. Když ji Dustin uviděl, leknutím se narovnal a vzal si sklenici do ruky.
"U- už jsi zpátky?" zasmál se nervózně. "Tak jak bylo na záchodě? Fronta?"
Amanda akorát zavrtěla pobaveně hlavou. "Byla jsem na vzduchu. Co tady vyvádíš?"
"Ale nic," řekl a napil se. Vypadalo to, že si ještě trochu džusu nechá, ale v půlce se rozhodl, že dílo dokoná. Položil prázdnou sklenici k dřezu a otočil se zpátky na Amandu.
"Promiň, že jsem tě předtím nudil tou historkou - byla pitomá."
"V pohodě," pousmála se. "Půjdeme si něco zahrát?" navrhla a otočila se k odchodu, jenže Dustin se po ní natáhnul a stáhl ji za ruku zpátky.
"Chtěl bych s tebou něco probrat," začal a Amanda cítila, jak se mu potí dlaň, jelikož ji zapomněl pustit. "Poslouchej," polknul, "Timothy není dobrá partie."
"Co?" nechápala, proč najednou vytáhl tohle. Její úsměv v té chvíli zcela ztvrdnul. "To je snad na mně, abych to posoudila."
Chtěla svou ruku vymanit zpět, ale Dustin měl stále ještě něco na srdci.
"Nedělej to, Amy, on je…"
"On je co?" štěkla po něm naštvaně. Dustin se nadechl na nějaká slova, ale nic nevyšlo ven. Hleděl do jejích temných očí, které ho vtahovaly a všechny argumenty se mu vytratily z hlavy. Zbylo tam jen jediné.
"On bude vždycky na první místo stavět své povinnosti," řekl a povolil stisk, kterým ji k sobě poutal. "Já budu na první místo vždycky stavět tebe."
Amanda na něj zůstala hledět s otevřenou pusou. Netušila, kolik toho vypil, ale snad ne tolik, aby přestal vnímat, co vlastně říká. Jenže jeho výraz v tváři byl plný očekávání - určitě to myslel vážně.
"Od kdy…" hlesla.
"Od toho večírku u Mc Clainových, kdy jsi mě políbila a svěřila se mi."
"Promiň, ale-"
"Já vím, že si to nepamatuješ," skočil jí do řeči. "Ale já ano a nemůžu na to zapomenout."
Amy rozpačitě odvrátila hlavu od vší té upřímnosti, se kterou Dustin přišel. Tohle vůbec nečekala. Co mu má na tohle jen říct?
"Promiň," začala tiše, "ale já k tobě nic takového necítím…"
"Ne, ty promiň," zasmál se nervózně. "Neměl jsem to říkat. Jen jsem tě chtěl varovat, nic víc. Na to ostatní zapomeň, ano?" pokusil se ještě o širší úsměv a poplácal ji po rameni. "Už musím," rozloučil se a raději rychle zmizel. Amy se musela posadit, aby to náhlé vyznání lásky mohla vstřebat. Odmítla už hodně kluků, ale nikdy kvůli tomu, že by bylo její srdce už zabrané. Ne že by chtěla dát Dustinovi šanci - vždyť si ani nepamatovala okamžik, kdy se políbili a ani teď neměla chuť běžet zrovna za ním. Jenže ten pocit, že mu právě zlomila srdce, ji zanechával smutnou a bezradnou.
"Kde ses ztratila?" objevil se ve dveřích Tommy. "Začínáme to tam s klukama pěkně rozjíždět," mrknul na ni a podal jí sklenku, kterou držel. Amy po ní chňapla a vypila ji do poloviny.
"Stalo se něco?" zamrkal na ni překvapeně.
"To nic, nejspíš už půjdu domů," vrátila mu pití.
"Ale to ne - já ti snad nestačím?" usmál se a zatočil se před ní jak nějaká modelka. Pak se k ní naklonil a zašeptal:
"Můžeme to klidně rozjet jen ve dvou, kočičko. Na zahradě nikdo není…"
Jeho ruka lehce přejela po jejím stehně načež se Amanda odtáhla a zůstala na něj mlčky civět. Když ale viděla, jak jeho pohled znovu sklouzává po jejím těle, zamrazilo ji a vyšvihla se na nohy.
"Běž do prdele, Tommy," odstrčila ho stranou a zmizela z večírku dřív, než na ni stačil zapůsobit alkohol z jeho pití. Venku si poutírala slzy, které jí samovolně stekly na tváře a vykročila se vztyčenou hlavou směrem domů. Jenže než stačila hudba z večírku přestat doléhat k jejím uším, po tvářích se jí spustil další proud slz. Nasadila rychlejší krok, ale jako by to bylo ještě horší.
"Sakra, sakra, sakra!" rozeběhla se a plná zoufalství a znechucením sama nad sebou, běžela celou cestu bez přestávky až domů. Naprosto zničená za sebou zamkla vstupní dveře a rychle se proplížila okolo obýváku, kde ještě hrála televize. Letmo se zadívala na chůvu a na bratra, kteří spokojeně spali na pohovce, ale viděla spíše jen rozmazané šmouhy, a tak pokračovala tiše nahoru, ačkoli jen těžko zatajovala svůj splašený dech.
Jak jen mohla být tak hloupá? Timothy v ní nejspíš vidí taky jen kus masa stejně tak jako Thomas. Co taky čekala, když se takhle obléká a maluje? Že ji to automaticky udělá dospělou? Čeho tím vlastně chtěla dosáhnout? Akorát tím přitahovala pozornost ubožáků a prasáků. Ani Dustinovo vyznání nemohla brát vážně - vždyť byli oba opití.
Vyčerpaně se usadila na židli a začala si stírat svůj rozmazaný mejkap. Ze zrcadla se na ni po chvíli zadívala pravá Amanda - mladá, křehká, bledá a nedokonalá. Neměla tuhle podobu ráda, ale někde v hloubi svého srdce cítila, že musí svou masku odhodit, aby se konečně mohla posunout v životě dál. Ten aktuální způsob, který vedla, ji totiž už pěkně štval.

"Není ti horko?" zeptala se po chvíli Gwen. Seděla s Amandou na betonové zídce u školních tribun a dávaly si k obědu těstovinový salát, který Amy udělala. Tvrdila jí, že se v neděli hrozně nudila, a tak vařila celý den. Spíš se ale chtěla vyhnout celoškolní diskuzi v jídelně o absolventském plese, který byl údajně naprosto dokonalý.
"Je mi fajn," odvětila. "Proč se na to vůbec ptáš? Mám snad krátkej rukáv, ne?" a zadívala se se stejnou otázkou na Gweninu černou košili.
"Měla jsem na mysli ten rolák," pokračovala a poukázala na ni vidličkou.
"Však ještě není takový horko," zadívala se na ni nechápavě a dala si další sousto. Gwen ale nasadila ustaraný výraz.
"Stalo se snad na tom večírku něco, když jsme se Stuartem odešli? Nejsi ani namalovaná."
Amanda odvrátila hlavu jiným směrem, zatímco pomalu přežvykovala. A když konečně polkla, potichu řekla:
"Došlo mi, že se nemám kvůli komu líčit," a napíchla rajče na vidličku tak rychle, že ani nestihlo ztratit svůj kulatý tvar.
"Jestli o tom nechceš mluvit, budiž, ale jako tvoje kamarádka vidím, že tě něco trápí a chci ti pomoct," naléhala Gwen. Amy přestala jíst a zadívala se tentokrát někam do země. Možná by to mohla konečně pustit ven. Komu jinému by to měla říct než své nejlepší kamarádce? Otočila se k ní a s naprosto vážnou tváří prohlásila:
"Zamilovala jsem se do Timothyho."
"Cože?" několikrát na ni šokovaně zamrkala. Jenže Amanda jí nedala žádný prostor a pokračovala:
"Před týdnem, než jste přišli na promítací večer, jsem mu řekla, co k němu cítím a políbila ho. Ale odmítnul mě s tím, že miluje Dawn. A teď o víkendu za mnou na večírku přišel Dustin, ať kašlu na Timothyho a vyberu si jeho. No a na závěr po mně vyjel Tommy Dailydew a to už pohár přetekl. Výsledek toho všeho je, že jsem s klukama na nějakou dobu skončila. Proto vypadám jak strašidlo."
Gwen se konečně podařilo zavřít pusu, ale ještě chvíli jí trvalo, než zpracovala všechny informace.
"Ehm," odkašlala si, "doufám, že jsi Tommyho poslala do háje - je to vůl a je blbost recyklovat kluky od Renée."
"To se neboj. Ale mohla jsem mu aspoň chrstnout pití do obličeje, to mě v té rychlosti nenapadlo," založila si ruce na hrudi a snažila si představit ten pocit vítězství, kdyby to doopravdy udělala.
"To s Dustinem," pokračovala Gwen, "jsem vážně netušila. Spíš mám podezření, jestli ti to neřekl jen kvůli tomu, aby se Timovi pomstil - víš přece, jak na tom ti dva jsou. A ani nevím, jestli bych chtěla tak vznětlivýho kluka za přítele."
Amanda jí na to jen přitakala a napjatě čekala, jakou radu se dozví ohledně posledního kandidáta.
"No a Tim… Nešlo si nevšimnout, jak to mezi vámi jiskří, ale že tě po tom všem odmítne…"
"No právě," povzdechla si. "Myslela jsem, že jdu na jistotu. Ale to je jedno. Jeho mínus. Až zjistí, o co přišel, bude už pozdě. Už teď je pozdě," stála si pevně za svým. Gwen najednou něco napadlo a se smíchem prohlásila:
"Ale stejně, kdo by chtěl chodit s knězem."
Amy si už chtěla dát další sousto ze svého oběda, ale když to uslyšela, vytřeštila oči a zůstala na svou kamarádku civět s otevřenou pusou.
"Jak to myslíš?" zeptala se vzápětí.
Gwen se na chvíli zamyslela, aby mohla vše zjednodušit. "Timothy v Babyloně zastával místo správce zikkuratu. Je to důležitá funkce v duchovní komunitě, na kterou je samotnými bohy volen vždy jen jeden člověk. Stará se pak o spojení mezi lidmi a bohy, pomáhá problémovým jedincům ovládnout jejich moc a bývá často pravou rukou krále. Je to v podstatě nejsilnější Babyloňan na světě. Ale pořád je to kněz," pokrčila rameny. "Nemůže se ani oženit, kdyby našel tu pravou. Ale nejspíš nemá na hledání své životní lásky ani čas."
Amanda nad tím nevěřícně zavrtěla hlavou. "Tohle bych si nedokázala vymyslet ani v nejdivočejším snu. Vždyť se chová jak normální puberťák!"
"Asi se nechal trochu unést, když tady nemá žádné povinnosti," pousmála se, ale pak si vzpomněla na Timothyho, který tehdy přišel zachránit Stuarta. "Ale je to správce - o tom není pochyb. Je v něm něco, co lidi přitahuje."
Amanda se mlčky pustila do jídla, ale hlavou jí právě proběhla smršť myšlenek. Co když se do Tima zamilovala jen kvůli tomu, že je ten babylonský správce? Možná ji také přitáhla ta neviditelná síla, o které se Gwen zmínila. Nejspíš si jen myslela, že je to zamilovanost. V životě jí totiž ještě nikdo nepřišel tak zajímavý, jako on.

Po odpoledním vyučování se členové Just Bandu znovu sešli ve zkušebně. Amanda tentokrát přišla poslední, jelikož ještě musela odnést nějaké papíry z parlamentu řediteli, ale když konečně dorazila, tradiční rozhovor o závěru roku, testech a plese utichl a všichni se s údivem zadívali na ni.
"Co se ti stalo?" promluvil jako první Elroy. "Seš nemocná? Vypadáš hrozně."
"No dík teda," protočila oči v sloup. "Asi onemocním z toho, jestli se mě na to ještě někdo zeptá. Jenom nejsem namalovaná - to je vše."
"Sakra, Just, tohle nám nedělej," otřepal se zimou.
"Přestaň přehrávat," napomenula ho Gwen. "Zase tak hrozný to není. Je to jen o zvyku."
Amanda přitakala. "Přesně tak, takže si zvykejte," přejela po všech ostrým pohledem, ale když viděla Timothyho, jak se na ni potutelně usmívá, řekla mu, že jestli má něco na jazyku, tak ať to v sobě nedusí. Ten se rozpačitě poškrábal za krkem a prohlásil:
"Jen souhlasím s Gwen - myslím, že ti to takhle sluší víc."
"Dík," vydechla zaraženě.
"Tak to si dovolím nesouhlasit," stál si Elroy na svém načež po něm Gwen vzteky mrštila trsátko. Amanda se tomu akorát zasmála a odložila si školní tašku k ostatním.

"Timothy, můžeš na chvilku?" zavolala na něj Amy dřív, než stačil po zkoušce opustit místnost. Popojel s vozíkem stranou, aby mohli ostatní projít a rozloučili se.
"Co potřebuješ?" zeptal se, zatímco Amanda hledala něco v tašce.
"Nastav ruku," pousmála se a strčila si něco za záda.
"Další lízátko?" tipoval Tim a musel se nad tou představou pousmát. "Nic jsem snad neprovedl, ne? Nebo něco potřebuješ?"
Amanda zavrtěla hlavou. "To nejspíš neuhádneš. Leda bys byl moc nedočkavý a přečetl si to v mojí hlavě."
"To bych neudělal - jsem přece džentlmen."
"No to nevím," zasmála se. "Natáhni tu pracku a raději mlč."
Timothy se narovnal a ulíznul si rukou vlasy, jako kdyby měl dostat nějaký metál. Amanada nad tím jen zavrtěla pobaveně hlavou. Když nastavil dlaň, kývla hlavou, že chce jeho levou ruku. Timothy vyměnil ruce a ona mu znenadání vyhrnula rukáv čímž odhalila jeho soukromou sbírku náramků. V dlani se jí jako při nějakém kouzle objevil fialový korálkový řetízek, který okamžitě přivázala na Timovo zápěstí mezi ty ostatní.
"Vždyť to je přece…" hlesl a nechal pusu nepatrně otevřenou.
"Jo, je to přesně ten, co jsem ti tehdy roztrhla," dokončila jeho větu. "Chtěla jsem ti ho dát, až bys se mnou začal chodit."
"Tomu říkám sebevědomí," zasmál se a utřel si rychle vlhké oči. "Proč mi ho dáváš teda teď?" zvednul konečně svůj pohled k ní. Amanda si nevědomky olízla rty a uhnula očnímu kontaktu.
"Protože když ho mám u sebe, tak na tebe musím pořád myslet… Ale jelikož jsem se rozhodla respektovat tvé city k Dawn, musela jsem ti ho vrátit," usmála se na něj a zkřížila si ruce na hrudi. "A stejně - která holka bych chtěla chodit s klukem, co tak snadno brečí a ke všemu je to kněz? Musela bych se úplně zbláznit!"
Timothy se tomu musel taky zasmát. "Kdo ti to řekl? Gwen?"
"Jo," přitakala. "Moc jsem to nepochopila, takže mi to asi budeš muset někdy vysvětlit líp," přiznala. "Teda pokud to Dawn nebude vadit, když zůstaneme kamarádi…"
"S tím si nelam hlavu," pousmál se a dlouze se zadíval na svůj opravený náramek. Muselo dát hodně práce najít všechny ty drobné korálky. Při té představě se mu znovu nahrnuly slzy do očí. Proč je v její přítomnosti tak těžké zachovat si chladnou hlavu?
"Chceš lízátko? Na uklidněnou?" rýpnula si, čímž Timothymu pomohla přepnout jeho vnitřní spínač.
"Dej ho sem, Justgirl, nebo se mi ze samého dojetí začne roztíkat mozek."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 29. prosince 2017 v 22:19 | Reagovat

luxus

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 1. ledna 2018 v 15:56 | Reagovat

[1]: děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru