U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Ellin ilustrovaný svět

11. ledna 2018 v 21:31 | Haru 【春】 |  Rendlíček povídek
Moje kamarádka Eliška se naprosto pomátla. Když vám ji popíšu, jak se chovala a jak vypadala na konci osmé třídy, nebude věřit změně, která za pouhé dva měsíce nastala.

Eliška, nebo Ella, jak jí s holkama říkáme, byla vždycky trochu jednodušší, ale hrozně milá a snaživá holka. Vzaly jsme ji pod svá křídla, a tak si na ni nikdo nedovoloval a neposmíval se jí, že se pořád ještě chová jak malá holka. Nezajímala se o kluky a její pouzdro bylo pořád plné pastelek, s kterými si zkrášlovala sešity, když ji zrovna něco v hodině nebavilo. Když si ji v mysli vybavím, vidím, jak se nad něčím sklání a čmárá - tužkou po lavicích, propiskou po ruce od konečků prstů až k lokti, občas si něco nakreslila i na tabuli o přestávce. Ze začátku to nebylo nic moc, ale čím dýl to dělala, tím víc byla dobrá. A nejlíp kreslila psy.


Jenže jak už jsem zmiňovala, nastala jistá změna. Celou osmičku jsme nenápadně sledovaly, jak se jí na hrudi postupně zvedá tričko, a pak to konečně přišlo. Ella, jako poslední ze třídy, konečně dostala krámy. Byla z toho chuděrka taková zmatená. Na jednu stranu byla ráda, na druhou nechápala, jak jsme si na to všechny zvykly a do sešitů si začala kreslit strašidelné obrázky vložek, které měly ostré zuby a svými drápy napadaly ty nebohé pejsky.

Do té doby neměla Ella moc zájem o všechny ty dívčí věci, co jsme o přestávkách probíraly, ale hrozně zbožňovala Arianu Grande, takže jsme většinou řešily muziku. Často nám taky kreslila na požádání obrázky našich idolů - její Timberlake mi stále skvostně visí na nástěnce. Každopádně všechno se změnilo a Ella najednou chtěla vědět, jaký mejkap používáme a jestli by si měla pořídit pušapku, nebo ne a my jsme ji pochopitelně do všeho s chutí zasvětily, takže ke konci roku se z ošklivého káčátka vyloupla krásná tuctová holka.

Bohužel Ellina noční můra se zubatými vložkami pokračovala. Jednou po hodině matiky vstala ze svého místa a na zadku měla velký červený flek. Zuzka z naší party seděla v lavici za námi, a když to uviděla, okamžitě ji přirazila na židli zpátky. Byl to hroznej trapas.

"A vážně to máš dostat až za dva týdny?" ptala jsem se Elly a ona se slzami v očích přikývla. Udělaly jsme okolo ní ochrannou bariéru a skupinově zašly nastalý problém vyřešit na záchodky. Když pak přišla do třídy s legínami z tělocviku, třídě došlo, co se asi stalo. Ale my jsme naši Ellu bránily. Ukázalo se totiž, že má nějaké problémy s hormony a doktor jí na srovnání cyklu předepsal antikoncepci. A tak nedobrovolně obsadila první příčku budoucího žebříčku holek, které ji už užívají.

Když začaly prázdniny, zpozorovaly jsme na ní první změny. Přibrala. Prý se to stává. Ale zatímco se tuk různě po jejím těle umoudřil a přestal po nějaké době s růstem, v určité partii to tak vůbec nevypadalo. Když začala devítka, z jejích skromných béček nahnaných pušapkou byly překypující déčka pokoušející základní pudy opačného pohlaví. Vypadala tak na dvacet než na patnáct. Najednou jsme si všechny vedle ní připadaly jako děcka a ne naopak. Ellu nikdy netrápilo, že je ve všem poslední a rozhodně jí ani nedělalo problém být v něčem první.

Všechny moje spolužačky se vždycky hrozně moc chvástaly řečmi o tom, jak je škola k čemu a že je nic nebaví a já jim na to jen přikyvovala na znak toho, že mají pravdu. Ale tak úplně jsem s nimi nesouhlasila, jenže neměla jsem odvahu vybočit z řady. Zato Ella se za nic nestyděla a bez ostychu přiznala, že výtvarka a přírodopis jsou její nejoblíbenější předměty.
"Přírodopis? To může bavit jenom šprty," vysmívala se jí jedna spolužačka. A Ella na to:
"Já nemůžu za to, že jsi blbá."
Tehdy nám došlo, že dny, kdy Ella potřebovala naši ochranu, byly už nenávratně pryč.

Abych navázala na původní téma, já měla v oblibě literaturu a dějepis. Zbožňovala jsem dokumenty o historii všeho druhu, a tak se mi učivo dobře pamatovalo a měla jsem výborné známky. Jednou jsem byla do hodiny dějepisu tak zažraná, že jsem si ani nevšimla, co si Ella vedle mě čmárá do sešitu. A nevšimla jsem si toho celé dva týdny.

"Tak už je to oficiální," prohlásila Zuzka o přestávce před dějepisem. Nechápavě jsem zvedla hlavu od učebnice a polkla sousto ze svačiny.
"A co jako?" zeptala jsem se a otočila se k nim. Zuzka s Janou se na sebe podívaly a něčemu se zasmály. Pak mi řekly, že se mám podívat do Ellina sešitu. Vzala jsem ho z její nachystané hromádky a po shlédnutí poslední stránky mi to taky konečně došlo. Kytičky, srdíčka a okřídlený bígl vystřelující šípy lásky. Zabouchla se.

"Cože? Kdy? A kdo?" chrlila jsem na toho psa v rouše Amorově. Prý jsem si toho nevšimla kvůli tomu, že si před dějepisem vždycky prohlížím učebnici a nic okolo sebe nevnímám. Najednou přišlo ono uvědomění jako když si krátkozraký člověk nasadí brýle. Už jsem viděla, jak Ella před dějepisem na celou přestávku někam mizí a vrací se po zvonění. Seznámila se s jedním klukem z áčka a jak jsem postupně zjistila, byl to ten největší kretén, jakého kdy svět viděl. Sjížděl ji pohledem jako sjezdovku na lyžích, ohmatával její zadek, jako by se mu nelíbilo, že je kulatý a říkal jí "kotě" a "puso" a "prdelko" a mě z toho bylo na zvracení. Nebyl ani hezký - beďary na čele zakrýval dlouhými vlasy a zuby měl žlutý od cigaret. Jenže Ella byla jako opitá koktejlem hormonů a nic z toho neviděla. Za všechno mohly ty její meteorologický balóny! Všichni se na ně teď dívaly - holky, kluci, i učitel angličtiny, o kterém jsme si mysleli, že je gay.

Snažila jsem se Elle vysvětlit, že ji ten Kuba má rád jen proto, že tak žensky nakynula, ale ona nechtěla nic slyšet, že prý žárlím, že má kluka dřív jak já, což pochopitelně nebyla pravda, protože jsem byla spokojená a šťastně platonicky zamilovaná do Timberlaka. Oznámila mi, že jestli jí budu do jejího vztahu kecat, tak se se mnou přestane bavit. Její výhružka zabrala, a tak si dál nechala sahat na zadek a oblízávat pusu.

Jednou jsem o přestávce zamířila na záchod, ale jen co jsem zahlédla dění na chodbě, zacouvala jsem zpátky a opřela se u dveří o zeď. Se stejným záměrem mířil ven i jeden můj spolužák a když mě viděl, nechápavě se zašklebil. Ale v okamžiku, kdy konečně spatřil, jak se Ella s Kubou svíjejí ve vášnivém víru polibku, zapadnul vedle mě.
"No to je hnus," utrousil a zakryl si pusu na znamení, že je mu z toho blijno.
"Takže ani klukům se to nelíbí? Dobrý vědět," podotkla jsem a zapsala jsi poznámku do pomyslného zápisníku před sebou.
"No počkej," zasmál se David a neviditelnou gumou mi mou pomyslnou poznámku vymazal. "Takovou sexy kost by bral každej kluk," vyvedl mě z omylu, "ale dívat se na cizí pár je nechutný. Hlavně když ty lidi znáš."
"No jo, kluci," zavrtěla jsem hlavou.
"No jo, holky," napodobil mě.
"Radši se podívej, jestli jsou už pryč," dloubla jsem ho do ramene a on se vyklonil ven, aby zkontroloval situaci na chodbě.
"No konečně," rozzářil se a s tím nejsladším dětským úsměvem mi oznámil: "Už jsem myslel, že se kvůli nim poseru."
Tohle vážně potřebuje každá holka vědět.

Život ale šel dál bez ohledu na to, kolik nepěkných chvil si pro nás připravil. Například okamžik, kdy jsem zjistila, že už si s holkama nemám co říct. Jana si taky našla přítele a Zuzka na jednom usilovně pracovala. Tvrdila nám, že ji nechce, protože je už na střední a je na něj moc mladá - to zase tvrdil on - ale byla odhodlaná jít na stejnou střední a dokázat mu, že se jen tak nevzdá. Obdivuhodné. A tak se v našem kroužku řešili kluci a vztahy a já na to jen přikyvovala a snášela Kubíčka, když přišel za Ellou, aby jí zkontroloval zadek, protože pár měsíců ve šťastném vztahu se jí začalo podepisovat na váze. Pořád byla krásně ženská, ale Kubíček už začínal brblat, že je jí nějak víc, než původně. Jednou jí při svačině řekl, ať tak nežere, načež jsme na něj vyvalily oči, ale Ella se tomu zasmála a odložila svůj oblíbený chleba s taveňákem. A to byl vrchol. On bude Elišce upírat chleba s taveňákem? Tak to ne chlapečku. Takhle to nepůjde. A odpřisáhla jsem si, že se toho slizmástra zbavím.

Vychytala jsem na obědě ten správný okamžik a odchytla si Davida u pití.
"Poslyš," začala jsem nenápadně, zatímco se soustředil na nalévání citronové šťávy, "nevíš náhodou o někom, komu se Ella líbí?"
"Co?" zadíval se na mě, jako kdyby se musel přesvědčit, kdo to na něj vůbec mluví. "Proč to chceš vědět?"
"Chci, aby Jakubovi někdo přebral Ellu. Jenom ji využívá a jako její kamarádka jí chci pomoct."
"Já ti nevím," zatvářil se rozpačitě. "Můžu se zeptat, ale nic neslibuju."

Po nějaké době jsem si začala vyčítat, že jsem mu nedala ultimátum, protože mě celý měsíc odbíjel s tím, že se zapomněl zeptat. Nechápala jsem to. Očividně pro něj byly online hry důležitější. Jednou jsem to ale nevydržela a odchytla si ho u skříněk. Užuž mě chtěl odpálkovat s tou samou větou, ale jako by se na poslední chvíli nad něčím zamyslel a úplně svou taktiku přehodnotil:
"Hele, a co kdyby se Ella líbila mně?"
Takovou bombu jsem vážně nečekala.
"No nejsi ty blbej?" vyjela jsem. "Proč jsi mi to neřekl dřív, tupohlave?"
"Protože nemám vůbec tušení, jak přebrat někomu holku, ty chytrá. Ty snad víš?"
"Musíš ji okouzli svým vnitřním šarmem."
"Jo, jasně," vysmál se mi. "Nech to prostě být, nějak to s nima dopadne."

Bylo s ním vážně těžké pořízení. Prostě ještě děcko, jako všichni mí spolužáci. Kdykoli se mi pak mihnul v zorném poli, přemýšlela jsem, jak namotivovat jeho vyvíjející se mužskou stránku. Jestli se mu Ella líbí, stačí jim dát chvilku o samotě a chemie pak udělá své. Dumala jsem nad způsoby, jak ty dva dát dohromady, až jsem se dostala k úvaze, co mají ti dva vlastně společného. O Elle jsem věděla všechno, i ty nechuťárny, co s Kubíčkem začala dělat, jenže o Davidovi vůbec nic. Se svou partou se bavili jen o hrách a knížkách, které byly také o hrách. A pochybuju, že Ellu teď baví nějaká hra kromě té jedné.

Celá nešťastná jsem sledovala, jak se naše kamarádka snaží hubnout, protože najednou její postava už nebyla pro Kubíčka tak skvělá, jak si myslel. Vtloukala jsem jí do hlavy, že je její tělo perfektní a kde kdo jí závidí, ale ona se tomu jen smála a nevěřila mi. Vůbec se mi nelíbilo, kam to všechno směřuje. A David se taky k ničemu neměl. Kolikrát jsem ho přistihla, jak po Elle pokukuje, ale aby jí i něco řekl, na to byl moc velkej srab. Přitom by určitě měl šanci. Byl sice trochu jak párátko, ale v obličeji vypadal dobře. A charisma taky určitě měl, protože než jsem si toho stačila všimnout, sledovala jsem ho víc, než bylo zdrávo a pouštěla se s ním do řeči, i když to většinou skončilo popichováním a uražením.

A tak se stalo, že jsem zapomněla na chvíli na Ellu a konečně poznala, jaké to je, když se člověku někdo líbí. A bylo to mnohem lepší než idol na nástěnce, protože s Davidem jsem mohla mluvit a smát se. Ale po nějaké době jsem se zase snesla z obláčku a uvědomila si, že naše konverzace se vždy stočí k Elle a je to vlastně jediná věc, kterou máme společnou. A já kráva si už myslela, že bych s ním klidně mohla chodit.

Ale tohle není příběh o mně, ale o mojí kamarádce. Eliška nás vždy uměla překvapit, a tak jsme ji jednoho dne o přestávce přistihly s chlebem a taveňákem. Řekla nám, že už ji dietování nebaví, že prsa jí stejně nesplasknou, aby ji angličtinář už konečně přestal pořád vyvolávat a že Kubíček je hroznej debil. Pak nám prozradila plán, který se jí zrodil v hlavě. Vždy jsem si o Elle myslela, že je jednoduchá, ale právě to jsem jí asi záviděla. Přesně totiž věděla, co v životě chce. A nebyl to Kubíček, ani žádný jiný vztah, ona prostě chtěla malovat. Postup by následující: připravit se na talentové zkoušky, udělat je a na konci devítky dát Kubíčkovi sbohem, pak se odstěhovat na intr a začít na střední nový život umělkyně.

A přesně jak si vysnila, také se tak stalo. Kubíček ji pak celé prázdniny pomlouval kde jen mohl, ale Ella se už dívala na jiný svět, který na ni čekal. Zuzka s Janou šly na zdravku a já se rozhodla pro gympl. Také jsem toužila po novém začátku, vydláždit si cestu k mému snu, k mé lásce k historii, ale musela jsem si počkat na vysokou a přetrpět nespočet šlápnutí vedle jak mezi novými kamarádkami, tak ve vztazích. Záviděla jsem Elle, jak jednoduše vše získala.

A co David, má první láska? Ukázalo se, že kromě hraní her je i vášnivý fotograf. Skončil na stejné škole jako Ella a jen několik náhodných střetnutích na chodbách stačilo k tomu, aby se dali dohromady. Nevím, kde se v něm náhle objevilo tolik odvahy, možná chtěl napravit to, co na základce nedokázal, ale dal to. Já už takovou možnost nemám. Ti dva objevili, co mají společného a já jim můžu jen přát, aby to vydrželo. Protože tohle není můj příběh, je to příběh Elly. O tom, jak bez cizí pomoci poznala, co je pro ni nejlepší a jak si šla za tím, co ji bavilo. Já jsem jen kamarádka ze základní školy, která byla svědkem její krásné přeměny. Jen jsem sledovala, jak se postupně mění, stejně tak jako ilustrace v jejích sešitech. A za pár let, až bude úspěšná ilustrátorka a rozhodne se s Davidem založit rodinu, nejspíš už si ani nevzpomene, jak jsem se vlastně jmenovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru