U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 41: Podruhé už ne

2. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
Luke poslal přes chat odkaz na článek, o kterém si do teď s Johnem psali a nasadil si sluchátka. Zahájil video hovor, ale ještě před tím rychle dojedl burrito, které si před chvíli koupil.
"Takže, kde to je?" ozval se Johnův hlas dřív, než se stačil obraz úplně načíst.

"Najdi si na tom videu čtvrtou minutu a pusť to. Jinak rád zase slyším tvůj hlas, Johne. Všechno v pohodě?"
"Ale jde to… Díky Abby a práci to zvládám," obeznámil ho se svou situací, zatímco se v pozadí rozezněl šum z videa, které právě pustil. Luke si otevřel stejnou stránku a znovu se zamyšleně zadíval na pozastavený obraz.
"Je to sestřih ze včerejšího newyorského protestu," vysvětlil mu. "Máme tam přes dva tisíce evidovaných Šedých a jejich potomků. Plus k tomu připočítej lidi, co stojí na jejich straně a je z toho dvacet tisíc hlav v pochodu."
"To už je pořádný číslo," musel uznat.
"Až budeš na pěti minutách a padesáti dvou sekundách, pozastav si to."
"No… a co tam mám vidět? Dav lidí?"
"Před chvilkou jsem ti posílal profil George Vealthyho. Otevři si to a najdi ho na videu."
Po chvíli se John ozval, že ho opravdu našel.
"Má zelený pruhovaný tričko - vidím ho. A co je s ním? Je to obyčejný Babyloňan, ne? Ve spisech nevidím nic, co by stálo za pozornost."
"Ano, jenže něco přece - jinak bych ti to neukazoval. Video už má přes tři sta tisíc zhlédnutí a přesně tohohle chlápka někdo z diváků poznal. Byla to známá jednoho z našich pracovníků, takže se to ještě nedostalo ven. Jmenuje se Judy Shallow a tvrdí, že přesně tenhle muž vypadá jako její mrtvý manžel - Eathan Shallow. Dala nám jeho fotku s popisem znaků, podle kterých jej můžeme zaručeně poznat a překvapivě vše sedí. Oba dva - George i Eathan - mají na levé tváři dvě velmi výrazná znaménka. Bohužel Eathan zemřel asi před sedmi lety na stavbě, kde nešikovně spadl z lešení a umřel na vnitřní krvácení. Jenže ve stejné době přišel červí dírou roku devadesát devět i George Vealthy. Chápeš, kam tím směřuju?"
"Počkej… opravdu si nejsou jen příliš podobní?" snažil se John vysvětlit tu náhodu jinak. "Takové případy existují. Stačí, když se podíváš na náhradníky herců."
"Proto potřebuju, abys mě spojil se správcem. Máme teorii, že naše dimenze nesdílí jen začátky naší historie, ale i stejné duše a těla. Co když v obou světech existuje ten samý člověk, ale v případě, že se oba ocitnou ve stejné dimenzi, jeho dvojče zahyne?"
John se na chvíli odmlčel. Znovu si pustil video a tiše sledoval, jak dav lidí protestuje proti náramkům, které musí Šedí nosit.
"Fajn - zkusím zavolat Simonovi, jestli je spávce někde poblíž," přitakal do kamery a odsunul se na židli někam mimo obraz. Za pár minut už v Lukově seznamu kontaktů svítila nová žádost o přátelství. Potvrdil ji a vytočil nové číslo. Mezitím se k obrazovce znovu přisunul i John.
"Je to Simonův účet - jako jediný tam má notebook. Trochu brblal, ale Timothyho sehnal - zrovna přišel ze školy," oznámil mu. V druhém okně se mezitím načetl obraz, který se díky mizernému připojení trhal a pixeloval na kousíčky.
"No fuj, to je ale hnusná kvalita," zadíval se na Lucase nějaký mladý kluk. Věděl, že bylo správci teprve sedmnáct, ale vzhledově působil ještě mladší.
"Timothy, jmenuj se Lucas - rád tě poznávám."
"Těší mě," jeho hlas znovu zazněl dřív, než se rty vůbec stihnuly pohnout.
"Velmi si vážíme toho, že nám s tímhle případem pomůžeš."
"Rady mě nic nestojí," pousmál se.
"Chtěl bych se zeptat, jestli jsi včera v neděli sledoval zprávy."
"Myslíte ty nafouknuté žvásty? Bohužel ano. Měl jsem asi nějakou slabou chvíli - normálně něco takového nesleduju."
"Opravdu?" podivil se. Myslel si totiž, že někdo, jako on, sleduje zprávy už ze zvyku.
"Nevím, jak působí zpravodajství na vás, ale mě osobně všechny ty katastrofy nudí. To samé platí i o tom včerejším pochodu. Nezajímá mě, proti čemu ti lidé protestují - stejně tím nic nezmění."
Luke si povzdechnul. "Tvůj názor ti samozřejmě neberu. Jen bych potřeboval něco ověřit. V tom pochodu," jenže než stihl větu doříct, ve vedlejší místnosti se ozvala obrovská rána. Sundal si sluchátka, ale to už do místnosti vběhli čtyři černě odění muži a okamžitě na Luka zamířili zbraněmi. Jeden z nich zaklapl notebook, odpojil ho od sítě i od zdroje a položil jej do kufru, který si přinesl.
"FBI! Vstaňte a dejte ruce za hlavu!" vykřikl jeden ze tří mužů, kteří drželi pistoli. Lucas udělal, jak mu poručil, načež ho ten další začal prohledávat. Našel u něj akorát mobil, který předal muži s kufříkem. Ten mezitím vyvěsil jeho pevnou linku a začal prohledávat šuplíky a skříně.
"Můžu vědět, co má tohle znamenat?" odvážil se Luke zeptat.
"Vy, pane, původním jménem Lucas Owen, a váš společník Paul Wilson, původním jménem Nikolaj Žukovskij," promluvil muž s krátce střiženými hnědými vlasy, "jste podezřelí z osvobození a ukrývání muže jménem Arthur Maine. Dále jste podezřelí z mnoha nezákonných aktivit, jako je falšování dokladů a také zastrašování svědků. Nyní půjdete s námi," přistoupil k němu blíž, ale než dostal vůbec šanci schovat zbraň, aby mu nasadil pouta, přímo vedle Lucase se zničehonic objevil nějaký cizí člověk. Tři páry natažených paží se ještě více napnuly a jejich překvapené výrazy ulpěly na mladém klukovi, který se opíral o jednu berli. Timothy se chtěl Lucase zeptat, co se tady děje, ale jen co pootevřel pusu, jeden z agentů na něj zařval:
"Ani hnout!" a jednou rukou vytáhl z pod saka želízka. "Pomalu od sebe poodstupte!"
Lucas udělal mírný krok stranou, ale jelikož si všimnul, že Timothy se ani nehnul, zastavil se taky.
"Od sebe!" zařval znovu ten hnědovlasý muž, ale jako na povel vystřelila Timova ruka směrem k Lukovi. Pevně stisknul jeho zápěstí, ale než je stihl přenést jinam, oba zaslechli výstřely.

Kate za sebou opatrně zavřela dveře od svého pokoje a položila hrnky na pracovní stůl.
"Nechápu, jak ti může chutnat kafe, Loren," utrousila, když posunovala spolužačce její nápoj.
"A mně by zase nepřelezl přes krk zelený čaj bez cukru," napodobila její zašklíbený výraz. "Radši mi vysvětli, jak mám vyřešit tuhle rovnici," poklepala na sešit. "Jestli tu matiku zítra nenapíšu, tak mě máma zabije. A bráchu taky, protože mě to měl doučovat on."
Kate se opřela o stůl a okamžitě věděla.
"To je jednoduchý, musíš to umocnit."
"A to se dělá jak?"
"Dívej," vzala si pero, "musíš to vynásobit - takhle. Tohle se ti zkrátí a je to," švihla několikrát propiskou po papíře a Loren se na ni vyděšeně zadívala.
"To mi chceš říct, že jsem celou dobu nechápala takhle jednoduchou věc?"
"Měla jsi jít hned za mnou, a ne čekat na Tommyho."
Loren zamručela na souhlas a pokusila se vyřešit další příklad stejným způsobem. Když jí vyšel, hlasitě si povzdechla. Kate se tomu akorát zasmála a přisunula si k ní židli. Z počítání je ale vyrušil nějaký rámus na chodbě.
"To bude Timothy," vystřelila Kate ke dveřím. "Vydržíš minutku? Jen zjistím, co se Simonem zařizoval."
Loren přikývla, ale když sklonila hlavu znovu k příkladům, někdo najednou vší silou udeřil do dveří. Dívky leknutím uskočily a třebaže bylo světlo, dostaly v té chvíli strach. Zpoza dveří se ozvalo nějaké mumlání. Kata sebrala všechnu svou odvahu a otočila koulí. Dveře se s cvaknutím otevřely a přímo k jejím nohám se po nich svezl Timothy. Byl celý od krve, doškrábaný a dotrhaný.
Kate hrůzou vykřikla a klesla před něj.
"Co se ti stalo?!"
"Nic… nic mi není…" zasýpal. "Rychle… Lucas potřebuje… Kde je Dawn?" snažil se mluvit rychle, ale vypadal dezorientovaně a moc mu to nešlo.
"Je s Dustinem na zahradě!" vykřikla a vyběhla okamžitě z pokoje. Na zemi opravdu zahlédla nějakého muže, který vypadal stejně potrhaně jako Tim. Nemarnila ale čas a spěchala pro Dawn. Loren vše sledovala ze židle a nevydala ani hlásku. Kdyby se pokusila vstát, nejspíš by ji nohy okamžitě zradily. Zaslechla, jak někdo přibíhá a obraz, který jí otevřené dveře poskytovaly, odhalil nějakou dívku, která si přiklekla ke zraněnému muži. Kate si klekla před Timothyho a začala prohlížet jeho zranění.
Dustin přispěchal také a po prvotním šoku okamžitě přiložil ruku k dílu a ovázal Lucasovu krvácející nohu svou košilí. Jeho nohavice vypadala jako rozcupovaná zuřivou šelmou.
"Co se stalo?" zadíval se se svou otázkou na Tima.
"Byla to kulka. Možná dvě," odpověděl mu svým šustivým hlasem a rozkašlal se. Kate mu zatím vysvlekla roztrhané tričko a odhalila další škrábance a rozervanou kůži.
"Přenášel jsem nás pryč," pokračoval ve vysvětlování, "ale byli moc rychlí a oba výstřely jsem vzal s sebou. Podařilo se mi je vyhodit pryč, ale mezitím nás takhle zřídily…"
"Přestaň mluvit," napomenula ho Kate, jelikož se nažila soustředit na jeho uzdravování. Bohužel nebyla tak dobrá, jako Dawn, která dokázala uzdravit i hluboké a vnitřní rány, ale alespoň mohla regeneraci urychlit.
"Nevdechl jsi něco?" zeptala se, jelikož ji Timothyho kašel neustále vyváděl ze soustředění. Zavrtěl hlavou a zasýpal:
"Ne, je to jen krev."
Kate na něj vytřeštila oči, ale on se pousmál a vyděsil ji svým rudým úsměvem ještě víc.
"Dawn!" zakřičel okamžitě Dustin, když to uviděl. "Timothy krvácí!"
"A co já s tím?!" zvýšila hlas zase ona. "Tenhle muž se sám nevyléčí. Timothy už ví, jak zacelit vnitřní zranění, tak ho prostě udržte při vědomí!"
Dustin se přesunul vedle Kate a bezradně se zadíval do jeho kalných očí. Neuměl léčit, ačkoli byl, co se týče kinezí, velmi nadaný. Ale tuhle delikátní techniku si nikdy nepodmanil. Zadíval se bezradně na Kate, ale ani ta nemohla udělat nic víc, než právě dělala. Možná by raději asistoval sestře a klečel v té kaluži krve, než aby se musel dívat, jak Timothy pomalu umírá před jeho očima, jak kašle krev a dusí se.
"Já myslel, že se taky dokážeš léčit, ty idiote!" zakřičel na něj zoufale. Timothy se pokusil zasmát, ale vydal ze sebe jen mrazivé zachroptění. Natáhl k Dustinovi ruku a lehce stisknul jeho rameno.
"Jste všichni tak krásní - nezasloužím si být ve vaší přítomnosti."
"Přestaň žvanit!" okřikl ho skoro hystericky. Timothy mu chtěl ale ještě něco říct, jenže když se nadechl, zachroptěl a při dalším zakašlání mu z pusy vystříkla krev.
Znal tenhle tlak na prsou, znal ten pocit, ten okamžik, kdy už se nelze nadechnout. Oba dva od sebe odstrčil a překulil se na bok. V záchvatu kašle se pokusil dostat ze svých plic všechnu krev, která ho dusila. Jeho tělo se třáslo. Měl strach, že jeho noční můra se bude opakovat. Cítil, jak v něm zuřivě plápolá modrý oheň, který je připravený sežehnout svého věznitele na popel za to, že se poddává strachu. Jenže Timothy už nebyl malý kluk, který se bojí smrti. Jeho smysly neotupoval žádný jed jako tehdy. Právě naopak. Jeho odhodlání bojovat snad ještě nikdy nebylo silnější. Chtěl toho přece ještě tolik stihnout. Musí napsat všechny ty testy a naučit se nové skladby. Musí se usmířit s Dustinem a dohlédnout na Stuarta. Ale především musí znovu vidět Amandu. Zvládla přijmout všechno, co jí ukázal, i ty nepěkné věci. Musí ještě risknout i ten zbytek.
S touhle poslední myšlenkou se vzduch konečně prodral do jeho plic. Jeho křečovitě sevřené svaly povolily a několik paží mu znovu pomohlo si sednout. Vyčerpaně zabrouzdal pohledem na Dustinův bledý obličej a neubránil se úsměvu.
"Neměj strach - mě se jen tak nezbavíš."
Dustin nechápal, jak v téhle situaci může vtipkovat, ale to už ho Timothy odstrkoval stranou a po čtyřech se přesunul za Dawn. Jednu ze svých dlaní položil na tu její a soustředil se. Obrovská masa energie najednou začala proudit skrz jejich těla. Nebyla vidět, ale Dustinovi z toho vstávaly chlupy do pozoru. Netušil, jak dlouho jejich léčení trvalo, ale muž, který byl na pokraji smrti náhle otevřel oči. Naprosto bez problému se posadil a svým vyděšeným pohledem sledoval skvrny od krve všude okolo.
"Myslel jsem, že je po nás…" hlesl a jeho tázavý pohled spočinul na Timovi. Ten se znovu neubránil smíchu a řekl:
"To byla ale jízda, že?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru