U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 45: Šedý

6. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
U každého člověka narozeném v Babylonu se dříve či později projeví jeho schopnosti. V období mezi dvanáctým a patnáctým rokem života se poprvé objeví a mezi dvacátým a třicátým rokem dokončují svůj vývin a ustalují se. Než se ale tak stane, je nutné tento dar trénovat a pečovat o něj, aby v dospělosti spolehlivě sloužil.

Timothy své schopnosti obdržel velmi brzo, nezdravě brzo. Ale bohové to tak chtěli a on nemohl proti tomu nic udělat. Jeho země se po smrti Jacka zmítala v chaosu a bylo třeba konečně zakročit. Celý svůj dosavadní život se snažil tuto předčasně probuzenou moc ovládnout, ale přirozený vývin nešlo uspíšit, i když byl správce a na vlastní kůži zažil tento proces již mnohokrát. Nejednou ho schopnosti zradily. Například na vrcholku zikkuratu, kdy ho v nestřeženém okamžiku postřelili. Být tak o deset let starší, podobnou situaci by zvládnul bez jediného klopýtnutí. Jenže jeho tělo i mysl stále probíhaly přirozeným vývojem a Tucker to moc dobře věděl. Timothy nemohl na setkání s ním nechat nic náhodě. Nezbývalo nic jiného než začít znovu usilovně trénovat. Jenže bylo těžké soustředit se na meditaci, když se mu do podvědomí neustále drala Amanda a jeho soustředění ztroskotalo tím, že se vydal k telefonní budce a zavolal jí, jestli se nechce sejít. Vždycky nadšeně souhlasila a její úsměv mu pomáhal vyhánět všechny tíživé myšlenky z hlavy. O tom, co se stalo se Stuartem, neměla ani ponětí, jelikož pan Solis požádal Gwen, aby o tom s nikým nemluvila. A tak ani její nejlepší kamarádka nevěděla, že Stuart není na letním sportovním kurzu, ale že bez rozloučení zmizel kdovíkam.
Amandina přítomnost byla jako ukolébavka všech smyslů, které se nešlo nabažit, ale Stuart v Timothyho podvědomí strašil jako duch, a tak se po týdnu skoro bezvýsledného tréninku rozhodl, že tentokrát z budky nezavolá svou dívku, ale vytočí číslo na vizitce, kterou kdysi obdržel.
"Lin Rinko u telefonu," ozvalo se ze sluchátka.
"Tady Timothy Chase, pamatujete si mě?"
"N- no ovšem že ano!" zajásal muž na druhém konci. "Čemu vděčím za vaše zavolání?"
"Pane Rinko, potřeboval bych nějaké informace o Christopheru Tuckerovi a organizaci jménem Trippleteas. Bylo by to možné?"
"Mmmm… Popravdě znám jednoho člověka, který pro tu organizaci pracuje… Ale nemůžeme to takhle řešit po telefonu, vyzvednu si vás v Yeringtonu a zaletíme k němu osobně - šlo by to?"
"Dobře. Každá informace mi pomůže. Děkuju."
"Ne to, já děkuju, že jste se na mě obrátil."
Timothy se zasmál. "Mám číslo jedině na vás, takže jsem neměl moc na výběr."

Když za dva dny Lin Rinko konečně dorazil, ještě netušil, co ho čeká.
"Teleportace?" zopakoval hned, jakmile to slovo zaznělo z Timothyho úst. Nervózně se zavrtěl v křesle a začal nevědomky klepat ukazováčkem na svém stehně.
"Stačí mi fotka a přenesu nás přesně na to místo, které na ní bude," ujišťoval ho. Rinko vytáhnul mobil a do vyhledávače zadal název města.
"Trochu jste mě zaskočil," přiznal, zatímco ve výsledcích hledal vhodný obrázek. Nakonec podal Timothymu mobil, kde měl pláž s pohledem na záliv a mrakodrapy.
"Je to v Austrálii - město Brisbane. Už jste někdy byl v Austrálii, Timothy?"
"Blázníte?" začal se smát, zatímco byl Rinko stále více nervózní. "Ale nemusíte se bát - přenesu nás tam naprosto bezpečně. Poslední dobou hodně trénuju, nic se nemůže pokazit."
"Dobře," přitakal a nasucho polknul. Timothy mu doporučil, aby se postavil a když to udělal, za krátkou chvíli ucítil, jak ho někdo chňapnul za kůži a pohodil až někde v Austrálii. Za několik málo milisekund se z parného odpoledne stalo chladné ráno na břehu u přístavu. Trochu se mu z toho zatočila hlava, a tak se doklopýtal k Timothyho vozíku, aby se měl čeho chytit. Když konečně zaostřil, spatřil před sebou přesně ten samý pohled, jaký byl zachycený na fotografii.
"Páni," vydechl úžasem. "To bude Roland koukat, že už jsme tady," zasmál se a vydali se ze břehu na nedaleký chodník. Občas kolo vozíku zapadlo do písku, ale nakonec se jim podařilo překonat všechny terénní překážky. Rinko vedl Timův vozík městem, zatímco mu líčil svou zálibu v lezení po skalách.
"Odkud vlastně jste?" zajímalo po chvíli Tima.
"Zkuste hádat - třeba se trefíte," odvětil vesele a trochu přidal do kroku, aby stihli zelenou na přechodu a připojil se ke skupince lidí, která právě přecházela silnici.
"Nevím, máte dobrý přízvuk - podle mě jste se narodil ve Státech."
"Kdeže," zasmál se. "Nejsem Američan, jenom jsem měl ve škole rád angličtinu."
"Tak mě napadá Čína," tipnul si, protože byla velká pravděpodobnost, že pocházel - na zdejší poměry - právě z téhle gigantické země.
"Ne, ne - to písmo bych v hlavě v životě neudržel. Je to Korea. Jestli tam někdy pojedeme na misi, ukážu vám v Soulu jeden úžasný podnik s tradiční kuchyní. Ach… jak úžasně tam vaří… Skoro jako babička," mluvil, jako by mu měla každou chvílí ukápnout slina. "No nic, jsme na místě," zahlaholil a zastavil před jedním z činžovních domů, které byly i všude okolo. Zmáčknul tlačítko, které mělo vedle sebe nápis 'Roland' načež se z reproduktoru ozval ženský hlas:
"Prosím?"
"Dobrý den, přišel jsem navštívit Adisse, jsem jeho přítel - Lin Rinko."
Po chvíli se ozvalo "Pojďte dál," a vstupní dveře se se zabzučením odemknuly. Výtahem vyjeli do třetího patra, kde se zrovna nějaká žena loučila se starcem, který stál na chodbě o holi. Dáma s brýlemi se pousmála na pozdrav a dala se na odchod. Stařec ve stejné chvíli na oba pokynul, což Timothymu prozradilo, že se právě dívá na muže jménem Roland. Vešli dovnitř a zamířil za ním do kuchyně, kde mlčky sledovali, jak pomalými pohyby chystá vodu do konvice.
"Popravdě jsem tě nečekal tak brzo, Rinko," promluvil konečně a škrtnul zápalkou, aby zapálil hořák. "Kávu, čaj?
"Poslyš, co to bylo za kočku?" ignoroval Rinko jeho dotaz.
"Ta kočka, jak říkáš," otočil se Roland k nim, "je Sally a je to moje editorka z nakladatelství. Běžte se posadit vedle. Teda…" zadíval se na Timothyho kolečkové křeslo, "no však víte," mávnul nad tím rukou. Rinko pokynul na Tima, ať jde za ním. Zavedl ho do malého obývacího pokoje, kde se posadili. Když muž konečně přinesl kouřící konvici, vznášely se za ním i tři hrnky s cukřenkou a krabičkou čaje. Očividně rozhodl, co si všichni dají.
"Mimochodem, zase sedíš v mém křesle, Rinko," zabrumlal a přejel ho zlým pohledem. Nakonec se ale stejně posadil na gauč a pomocí kineze všem připravil nápoj. Mezi naléváním vody stihnul pozorně prostudovat i druhou půlku jeho návštěvy. Timothy se po chvíli nepříjemné studie rozhodnul, že konečně prolomí ticho:
"Jmenuju se Timothy Chase - rád vás poznávám."
"Já taky," přikývl. "Jsem Adisson Roland a moje jméno se píše se dvěma 'es' a také se čte s 'es' - aby bylo hned od začátku jasno. Na zkráceninu raději ihned zapomeňte - jsem na to háklivý."
Rinko se začal smát. "Já myslel, že ti Adiss nevadí."
V tom okamžiku se na něj málem převrhl hrnek s čajem, ale nakonec se zase mírumilovně vrátil do původní pozice.
"Jsem mrzutý starý člověk, Rinko - příště se už neovládnu," varoval ho.
"Omlouvám se," pousmál se provinile. "Popravdě jsem netušil, že ještě pracuješ. Myslel jsem, že už tě přesunuli do domová důchodců. To ti ještě kšefty tak jdou?"
"Jdou, nejdou - pořád je zájem, tak dělám to, co umím."
"Promiňte," ozval se znovu Timothy, protože usoudil, že by bylo dobré se zapojit do rozhovoru. "Vy jste spisovatel?"
"Tak nějak," zadíval se na něj. "Jsem básník. Vím, že na to nevypadám, ale zevnějšek někdy klame, nemám pravdu? U vás to myslím platí rovněž," udělal pauzu, aby si znovu prohlédl Timothyho mladou tvář a vozík. "Nechce se mi věřit, že jste ten, kdo pravděpodobně jste - tedy pokud si nechcete ze starého hlupáka pouze vystřelit."
"To opravdu ne," ujistil ho.
Muž se pousmál. "V tom případě je mi opravdu ctí, že vás poznávám, pane správce, ale musím se přiznat, že má představa byla poněkud jiná."
"To říká hodně lidí," odpověděl klidně ale pohotově. Něco mu na tom muži nesedělo, jenže zatím nedokázal s přesností říct, co.
"Zajímalo by mě, co děláte v téhle dimenzi," pokračoval Roland. "Podle mě ani ten nejvyšší pozemský mrakodrap nezastane funkci vaší drahocenné Etemenanki, ke které tak lpíte. Vypadáte jako obyčejný bezmocný člověk," prohlásil se jízlivě.
"Byla to nehoda," odvětil, ale neměl v úmyslu to dále rozvíjet. "Na tom ale nezáleží, přišel jsem za vámi kvůli tomu, abych se dozvěděl něco víc o Trippleteas a Christopheru Tuckerovi."
"Ovšem, neztrácejme čas zbytečným tlacháním," usmál se a vytáhnul si z hrnku pytlík s čajem. "Tu organizaci Chris založil, jelikož se domnívá, že Gamma Vision dělá chybu, když se snaží Babyloňany integrovat do této zaostalé civilizace. Chce, abychom nemuseli skrývat své schopnosti a mohli je veřejně používat. Byl to on a jeho lidé, kdo podstrčili vládě toho obětního beránka na zkoumání. A také díky jeho manipulaci se všechno dostalo do médií."
"Proč tomu Gamma Vision nezabránila?" nechápal Timothy a zadíval se na Rinka. Ten se rozpačitě promnul paži a řekl:
"Je moc silný. Všichni naši agenti, kteří byli Babyloňany, přešli k němu. V našich řadách jsou nanejvýš poloviční Babyloňané jako John, ale jejich schopnosti jsou velmi omezené. Nemůžeme s tím nic dělat."
"Zatímco Gamma Vision se krčí strachy v koutě," pokračoval Roland, "Chris chce s Trippleteas prorazit na veřejnost a bojovat za práva svých lidí. Většinu protestů organizují oni. Také se mezi sebou učí, jak se bránit, kdyby přišlo na nejhorší."
"Ale to nejde," zavtěl Tim hlavou. "Nemůžou ubližovat lidem."
"Asi můžou," pokrčil Roland rameny. "Chris se chvástá tím, že dokáže tuhle nemilou vlastnost v našich mozcích obejít. Ale nevím, jestli je to pravda. Jsem moc starý na to, abych s nimi trénoval."
"Na čí jste vlastně straně, pane Rolande?" neodpustil si Tim otázku, jelikož byl z jeho slov celkem zmatený.
"To je mi úplně jedno, chlapče," zasmál se. "Ale jelikož se Chris snaží aktivně hledat způsob, jak náš život zkvalitnit, vyhrává on. A také jsme ze stejného těsta."
"V jakém smyslu?" zajímal se Timothy a Roland se tajemně pousmál. Vzal si znovu čaj a schoval svůj úšklebek za hrníčkem.
"Jsem sice Babyloňan, mladý pane Chasi, ale jsem také Šedý."
Tim chvíli zaváhal, než vyslovil další větu:
"Mezi těmi slovy nevidím moc rozdíl."
"Ale to byste měl," řekl pobaveně. "Vaši Babylonští bohové vám zakázali prozkoumávat vesmír, abyste jim nelezli do teritoria, ale nikdo nezakázal nám ostatním, abychom váš svět navštěvovali."
Timothy zůstal chvíli zticha. Letmo se zadíval na Rinka, ale ten nevydával žádné signály. Jelikož Roland viděl jeho zmatení, s chutí pokračoval dál:
"Svět je větší než Babylonie. Předpokládám, že jste ani neslyšel o Šedých před tím, než jste se dostal sem. Jak bych vám to jednoduše vysvětlil…" řekl zamyšleně a chvíli skládal vhodnou větu. "Babyloňané opravdu nejsou mimozemšťané. Ne, ne. To my, Šedí, jsme pravými mimozemskými návštěvníky - nebo spíše dobyvateli."
Stařec se najednou sehnul a zvednul svou pravou nohavici. K údivu všech byla kůže na jeho lýtku úplné holá a zbarvená do šeda jako od popela. Vypadalo to jako popálenina, která neměla žádnou barvu.
"Má rasa pomaličku infiltruje Babylonii, pane správce," pousmál se Roland. "Teď byste měl být ve svém chrámu více než kdy dříve. Zkuste si představit, co se tam teď asi děje? Nebo jste tak naivní a stále doufáte, že vaši bohové nějak zakročí? Na to jsou už příliš zhýčkaní, to mi věřte. Možná vás tahle informace přesvědčí, že spolupráce s Christopherem není až tak zbytečná. Jedině společně můžete přijít na způsob, jak se vrátit zpět domů a zachránit svou civilizaci před cizinci z vesmíru. Christopher je na straně Babyloňanů, i když v něm koluje půlka naší krve."
Roland bez sebemenšího ostychu vychutnával Timothyho zděšený výraz. Jako kdyby mohl vidět tu řetězovou reakci uvědomění, kterou v chlapci vyvolal.
"Předpokládám," začal stařec po chvíli, "že si teď s Chrisem budete chtít opravdu promluvit. Máte štěstí, protože už zítra se chystá veřejně vystoupit s Trippleteas v New Yorku. Je to nahlášený protest, ale kdo ví, co se všechno může stát. Stačí trochu popostrčit a oběti boje za práva Babyloňanů jsou na světě. Nemají v plánu používat kineze, tudíž se z nich snadno stane menšina, která je utiskována většinou. Bude tam spousta novinářů, takže díky televizi si získá sympatie i obyčejných lidí. Tohle je jeho plán. Naložte s touto informací, jak uznáte za vhodné, ale doufám, že zítra se budu u televize dobře bavit," neodpustil si k tomu zlý úšklebek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru