U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 46: Síla lásky

7. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
"Jsme bezdůvodně utlačováni! Chovají se k nám jako ke zrůdám a nechtějí, aby naše děti chodily do stejných škol, jako ty jejich! Co jim na tohle řekneme?"

Dav mohutně zaburácel, až měl policejní dozor chuť poodstoupit o několik kroků vzad. Tiše sledovali toho podivného muže, co stál na bedně od banánů, aby šel vidět a každičké jeho slovo obecenstvo vášnivě hltalo. Kousek opodál troubila auta, jelikož před newyorskou městskou halou nebylo na protesty příliš mnoho místa a dav se nemínil pohnout ani o píď. Naštvaní řidiči zase vycouvali z ucpaných ulic a zůstávaly pouze televizní dodávky, u kterých reportéři chystali vysílání, nebo už živý přenos probíhal.
Zatímco Tucker mluvil do megafonu a dav s ním souhlasně křičel, prodral se k jeho řečnickému stupínku pár policistů.
"Žádáme vás, pane, abyste veškeré vaše aktivity zde rozpustil nebo přemístil na vhodnější místo - dostavilo se vás mnohem víc, než bylo nahlášeno," varoval jej jeden z nich.
"Páni strážníci," oddělal Tucker megafon od úst, "nemůžu za to, že tolik lidí s námi soucítí. Ne, neodejdeme, dokud nás neuslyší celý svět!" odpověděl mu ze svých výšin a doširoka rozevřel své paže. Policisté se s nepořízenou dobrovolně stáhli do té doby, než přijede posila.
"Chceme zde konečně najít zázemí, ve které jsme vždy doufali!" pokračoval ke svému obecenstvu. "Náš sen, který se měl nacházet na druhé straně slunce! Stačí, že nás ta záře připravila o radost z barev - nechceme kvůli tomu žít ještě i ve stínech, jak se o to Gamma Vision neustále snaží! Chceme přijetí, které si za své oběti zasloužíme!" zabušil si na hruď. "Odmítáme tady živořit! Nechceme být označkováni jako psi! Jsme lidské bytosti - kam se tedy poděla naše lidská práva? Kam?"
Když souhlasný řev mírně utichl, nějaký muž v pomyslné druhé řadě se začal prodírat dopředu a zeptal se:
"Můžu také něco říct?"
"Ovšem - každý má možnost sdělit svůj názor," souhlasil Tucker a seskočil z bedny, aby předal muži megafon. Když si vyměnili místa, nový řečník se rozhlédl okolo a trochu si odkašlal.
"Nejprve bych chtěl říct, že se vším souhlasím. Babyloňané by měli mít práva a tyhle náramky jsou jen hloupý a ponižující nápad. Pryč s nimi! Nemusím být Babyloňan, abych tohle poznal!"
Dav vzápětí zaburácel. Obdivovali každého člověka, který stál na jejich straně.
"Jenže," snažil se je přehlučet, "jenže Gamma Vision Company se snaží přesně o to samé, kvůli čemu tu teď stojíte. Někteří z vás víte, o čem mluvím. Jsou to lidé, kteří Babyloňany v tomto světě přijali, dali jim domov a identitu… To, že naše práce nejde vidět, ještě neznamená, že nic neděláme!" řekl tak vášnivě, až se s ním provizorní pódium zatřáslo. Prohrábl si své černé vlasy, aby se trochu uklidnil, ale nešlo přehlédnout, že lidé byli z jeho řeči poněkud zmatení. Vypadalo to, že ho za chvíli vypískají.
"Po- pokud to nevadí, rád bych slovo předal našemu novému mluvčímu za Gamma Vision," řekl s mnohem menším sebevědomím a znovu si odkašlal. "Vím, že tady všichni podporujete Trippleteas, nemáme vám to za zlé, ale prosím, vyslechněte si tohoto chlapce," utřel si čerstvý pot z čela a zadíval se do davu. Když si lidé všimnuli, na koho se dívá, se zatajeným dechem pro něj vytvořili automaticky cestičku. Christopher sklouznul pohledem z Asiata s megafonem do davu před nimi. Když uviděl známou tvář na konci vytvořené uličky, zůstal ohromeně stát. Jeho tvář byla najednou šedivě bledá. Timothy Chase - člověk, kterého by dnes čekal nejméně. Kdykoliv jindy by ho viděl radši - ne právě teď.
Když se jejich pohledy na okamžik střetly, proběhl mezi nimi takový chlad, který jde najít možná tak jen na samotné špičce ledovce.
Lin Rinko seskočil z pódia a počkal, až Timothy o berlích dojde k nim.
"Tady máte," předal mu megafon. On ale s úsměvem odmítl a opatrně se postavil na bednu. Porozhlédl se po svém obecenstvu a rozpoznal v jejich očích staré známé pocity. Úžas, nedůvěra, zmatení - tohle všechno vždy sršelo z jejich pohledů, když před nimi poprvé stanul. Znal tuhle scénu až příliš dobře.
"Nemusím číst vaše myšlenky, abych poznal, že vůbec nechápete, proč zde stojí někdo, jako já," promluvil klidně a lidé se začali zmateně dívat okolo sebe - slyšeli totiž jeho hlas, jako kdyby stál přímo vedle nich. "Ale když mi dáte šanci, myslím, že brzy pochopíte. Chci, abyste si teď vyslechli, co se všichni Babyloňané učí už jako malé děti. Ze všech stran jim vždy vtloukali do hlav, že láska a pochopení nejsou jen klíčem k jejich schopnostem, ale také k fungující lidské společnosti. Ale tohle neplatilo jen v Babylonu - platí to úplně všude. Je to základní pilíř utopistické společnosti, kterou někteří z vás zažili. Je mi líto, že to musím říct, ale tímhle, či jiným protestem, nic nezměníte - pouze upoutáte pozornost na problém a tím to skončí. Nikdo vám nepomůže kromě vás samotných. Musíte začít u sebe - ukažte vašemu okolí, přátelům, sousedům, a i cizím lidem, které potkáváte, že neexistuje vstřícnějších a milujících lidí, než jsou Babyloňané. Je to pomalá cesta, ale na jejím konci se nachází cíl, po kterém toužíte. A přesně tímhle se řídí i Gamma Vision. Zatímco tu údajně bojujete za vaše práva a práva vašich blízkých, všichni ti lidé, kteří vám našli domov, se teď snaží vytvořit pro vás nové domovy. Obchází s dotazníky celé bloky, aby zjistili, jestli by lidem vadilo mít za sousedy Babyloňany. Scházejí se s politiky, plánují s nimi další volební kampaně a sestavují pro všechny občany brožurky, aby pochopili, kdo jste. Dělají pro vás spoustu dalších dobrých věcí, zatímco tady stojíte a pokřikujete. Nedočkaví, jako malé děti, které potřebují vidět výsledky hned místo toho, aby podali pomocnou ruku a vnesli pochopení mezi dvě odlišné kultury," řekl a otočil se na chvíli za sebe. Christopher vypadal, že by ho s největší chutí shodil z jeho stupínku, aby už konečně přestal mluvit. Timothy ale znovu upřel pohled mezi dav a stejně klidně pokračoval:
"Christopher vám nabízí rychlé vyřešení všech problémů, ale takhle to nefunguje a nikdy fungovat nebude. Rychlé změny nejsou přirozené a páchají více škod než užitku. Lidé v Babylonii žijí již osm set let bez válek. Jak je to vůbec možné? Protože všechny problémy vyřešili tím, že si o nich promluvili a postupně pracovali na jejich vyřešení. Jedno zbrklé rozhodnutí hrstky lidí vás označkovalo náramky. A proč? Protože se s vámi ti lidé nesetkali a nevědí, kdo vlastně jste a že se vás nemusí bát. Šiřte ve vašem okolí pravdu, protože jedině tak se z těch plastových cejchů stane naprosto zbytečná věc. Řekněte svým přátelům, ať nevěří televizi, ale ať věří vám. Každý další člověk, který pochopí, že se v ničem nelišíte, je další krok k tomu, abyste již nikdy nemuseli žadonit o svém místo ve společnosti. Šiřte své zkušenosti a vědění dál a uvidíte, že se i nepřátelský postoj ke všemu cizímu může změnit v pevné přátelství. Není třeba hned myslet globálně - když začnete u vašich nejbližších, za malou chvíli se to dozví celý svět. Buďme trpěliví, šiřme lásku a pochopení, protože jedině tak vytvoříme společnost, která se podobá ráji, ve který jste kdysi doufali."

"Bene, kde je ten borůvkovej jogurt?" zvýšila Amanda hlas, ale bratr ji úspěšně ignoroval. Byla napůl zabořená v ledničce, kde bohužel našla jen jeden jahodový, ale protože Ben neodpovídal a právem ho podezřívala z konzumace toho jejího, rozdělala si bez dalšího vyptávání ten jeho. Provokativně za ním přišla do obýváku a posadila se k němu na gauč. Vůbec si jí nevšimnul a dál hypnotizoval televizi.
"Odkdy sleduješ zprávy? Nejsi na to ještě moc malej?" ušklíbla se. "Začaly ti prázdniny, jestli o tom ještě nevíš."
"Neotravuj. Žiješ v úplně jiným světě, jako já," odpálkoval ji a Amandě v té chvíli málem zaskočilo. Vypadalo to, že její roztomilý bráška pomalu kráčel k období vzdoru a beďarů na čele.
"Už chápu, proč není televize vhodná pro děti," zamumlala tišeji. "Co chytrýho se od tebe ještě dozvím, hm?"
"Můžeš zmlknout?" otočil se na ni naštvaně, jenže když si všimnul, co právě drží v ruce, skočil po ní nečekaně jako šelma. Amy jen elegantně uhnula a vítězně se usmála. Ben jí vzápětí zarazil loket pod klíční kost načež Amanda vyjekla a začala ho odstrkovat. Najednou ale zazněl z televize nějaký známý hlas. Sourozenci se okamžitě přestali požďuchovat a upnuli své pohledy k obrazovce.
"Buďme trpěliví, šiřme lásku a pochopení, protože jedině tak vytvoříme společnost, která se podobá ráji, ve který jste kdysi doufali."
"Vždyť to je tvůj kámoš!" zaječel okamžitě Ben. Amandino hrdlo se při tom pohledu nepříjemně sevřelo a v nestřeženém okamžiku se lžička v jejím jogurtu převážila a s dutým nárazem dopadla na gauč.
Zatímco kamery zabíraly nesmělý potlesk, v titulcích si spěšně přečetla prohlášení, že mluvčí tajné organizace, která chrání Šedé, konečně vystoupil na veřejnost. Poté byl záznam z demonstrace přerušen a televizní hlasatel prohlásil, že dav se v klidu rozešel.
Ačkoli Amanda vnímala každičký detail zprávy, víc informací o Timovi se už nedozvěděla. Vzápětí položila nedojedený jogurt na stolek a vyběhla nahoru do svého pokoje. Slyšela bratra, jak na ni křičí něco o tom, že si to má uklidit, ale nedokázala v té chvíli nic dalšího vnímat. Vzala si do ruky mobil, ale když jej chtěla hbitým gestem odemknout, došlo jí, že neexistuje způsob, jak by se s Timothym mohla spojit.
S bušícím srdcem sevřela přístroj v ruce, ale než s ním stačila vzteky mrštit o postel, zahlédla na přikrývce kousek nějakého papíru. Opatrně ho vzala do roztřesených prstů a rozevřela. Stálo na něm pouze pár slov: "Počkej na mě. Miluju tě. Timothy."
Tak tohle je ono? Před tímhle ji všichni varovali? Vybrala si kluka, kterého nikdy nemůže mít jen pro sebe, protože mu víc záleží na cizích lidech, než na ní? Anebo ji Timothy jednoduše nemiluje tak, jako ona jeho? Jak se má spokojit s takhle krátkým vzkazem bez jediného vysvětlení?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru