U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 49: Zoufalý čin

10. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
"Farhill je prý příšernej," stěžovala si Loren hned, jakmile vyšly s Kate ze třídy. První den školy měly konečně za sebou a zakončily jej hodinou matematiky. "Teď se ještě tváří jako hodnej dědeček," pokračovala Loren, "ale pak na konci pololetí se mění v zákeřnýho dědka a libuje si v tom, když do testů napaří ty nejtěžší příklady. Už teď se mi z toho dělá nevolno."

"Klídek," ujišťovala ji Kate, "máš mě, nějakej matikář si na nás nepřijde."
Loren se jí okamžitě obmotala kolem paže a začala se k ní lísat jako kočka. Kate ji z legrace pohladila po hlavě a prohodila:
"Lísáš se jenom, když něco potřebuješ, co?"
"Už to tak bude," zasmála se a konečně se jí pustila. Vzaly si věci ze skříněk a vydaly se domů. Loren šla ještě nakoupit, a tak se spolu rozloučily hned u školy. Kate zamířila domů a přemýšlela, čím se na zbytek odpoledne zabaví. Přes léto dělaly s Loren plavčíky na místním bazénu, takže měla o zábavu postaráno, a ještě k tomu měla opálení, jako nikdy. Jenže se začátkem školy přicházela i nuda. Učivo pro ni bylo příliš jednoduché a pro žádný kroužek se ještě nerozhodla. Chtěla jít původně na karate, ale Dustin ji předběhl. Ještě ji napadly roztleskávačky, ale usoudila, že nechce být středem pozornosti, a tak se nepřidala ani tam. Měla ale v záloze ještě jednu volbu, která by možná ukojila její touhu po pohybu. Na škole byl dívčí softbalový tým, který měl poměrně dobrou reputaci. Nezávazně si hrála s myšlenkou, že za nimi zítra zajde pro přihlášku. Mohla by to být zábava. Koutky úst se jí přitom pomyšlení rozjely do stran, uchopila do rukou pomyslnou pálku a odpálila neviditelný míček někam do dálky. Najednou ale zůstala stát jako opařená. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že sešla z chodníku a stála teď za nějakým domem, který byl obklopený ploty ostatních pozemků. Nechápala, jak se jí mohl takový výpadek stát a rychle zamířila pryč. Jenže v té chvíli jí někdo stoupnul do cesty a ona hned poznala, proč skončila právě tam a s kým má tu čest. Přerostlé vlasy v barvě slámy mu padaly do očí a přes všudypřítomné horko se pařil ve svetru s dlouhým rukávem. Když ho viděla naposledy, bylo to přesně na tomhle místě. Musel se jí dostat do hlavy a nenápadně ji svést lidem z očí.
Chvíli na Tuckera zírala a čekala, jestli něco řekne, ale nepromluvil ani slovo a probodával ji svým pohledem. Kate z toho přejel mráz po zádech. Vzpomněla si, že má v batohu svou speciální fialovou stužku, kterou se nechala zhotovit ještě v Babylonu, a tak zaměřila svou mysl na ni. Jako had se stuha probojovala nedovřeným zipem a poslušně se začala stáčet v její dlani. Kate si vzápětí všimla, jak jeho oči sklouzly k její ruce a zpátky. Bylo mu hned jasné, že se chystá klást odpor. Rozeběhl se okamžitě jejím směrem a Kate pohotově vystřelila svou pravou paži i se stuhou. Látka se naježila jako kočka a elektrický výboj muže těsně minul. Uskočil ke zdi a telekinezí urval ze starého okna dřevěnou okenici, kterou odrazil další dívčin útok. Kate se ho pokusila zasáhnout ještě jednou do nohou, které si nechránil a pravděpodobně na ně přes svůj nový štít ani neviděl, jenže když stuha vystřelila k jeho lýtku, Christopher vyskočil a přirazil látku okenicí k zemi. Jako kdyby předvídal každý její krok, ačkoli si své myšlenky chránila, jak nejlépe uměla. Rychle udělala několik kroků vpřed, aby na něj stuha znovu dosáhla, ale když zahlédl, jak se nebezpečný výboj chystá zasáhnout jeho koleno, odhodil okenici na Kate a v okamžiku, kdy nemohla nic vidět, se ke stuze sehnul a poslal výboj opačným směrem.
Kus dřeva s dutým zvukem dopadl do suché trávy a všechno v té chvíli utichlo. Christopher se narovnal a klidným krokem došel až k dívce ležící na zemi. Odmotal jí stuhu z popálené ruky a zahodil ji pryč. Byl to zajímavý nápad, to musel uznat, elektřina byla jinak naprosto nekontrolovatelná. Jenže očividně měla ta hračka ještě své mouchy.
Kate mezitím konečně přišla k sobě. V pravé ruce okamžitě ucítila štiplavou bolest, ale nedokázala otočit ani hlavou, aby se na své zranění podívala. Místo toho musela nedobrovolně zírat do ledových očí muže, který ji držel svázanou pouhou myšlenkou.
"Skvělé výsledky, Kate, opravdu skvělé," promluvil konečně, ale nemyslel její předešlý výkon. "Jenom kvůli nim si tě Jack vybral. Nejlepší ze třídy. Nikdo nedokázal tvou mysl zlomit. Jenže tehdy jsi seděla v pohodlné židli, rukou ti nepulzovala bolest a tvůj zkoušející jsem nebyl já. Kolik bodů asi získáš teď?"
"Zkus si to!" vykřikla ale vzápětí toho zalitovala. Ucítila v hlavě obrovský tlak, jako kdyby jí někdo v dlaních mačkal mozek a čekal, až odněkud něco vyleze. Tucker hledal v jejích vzpomínkách něco, co by mohl využít ve svůj prospěch a ona ještě nikdy necítila nic tak nechutného. Byl silný, příliš silný na holku, která již několik měsíců netrénovala své schopnosti.
"No tak, Kate, jsi přece jeho pravá ruka, musíš znát Jackovo největší tajemství," naváděl její myšlenky směrem, kterým potřeboval. "Strávíte společně přece spoustu času, povídáte si a svěřujete se… Nebo snad ne? Udělala bys pro něj první poslední a on tě takhle odsouvá?"
"Nevíš, co mluvíš!" prskla po něm vztekle a pokusila se pohnout. Její paže se zatřásly, ale nepopsatelná síla je stále tlačila k zemi.
"Ale vím, co vidím, Kate," pokračoval klidně. "Kdo jsou ti lidé, se kterými odchází? Komu věnuje svou pozornost místo tobě? Na koho tak žárlíš?"
Kate se toho muže snažila neposlouchat, ale pokaždé, když vyslovil další slova, uniklo jí několik obrazů. Například ten, jak Timothy po škole odchází do knihovny, nebo jak se směje v kroužku svých nových kamarádů…
"Moje milá," promluvil Tucker po nějaké chvíli znovu, "byla radost s tebou spolupracovat."
Ve chvíli, kdy to dořekl, celé jeho tělo se zavlnilo a zmizelo stejně tak, jako tíha, která ji špendlila k zemi.
"Co jsem to udělala?" zašeptala a po tvářích se jí skutálely okamžitě slzy. Převalila se na bok a pokusila se telepaticky spojit s Timothym, jenže se jí to vůbec nedařilo. Jako kdyby ji Christopher nějak zablokoval. Její mysl byla v té chvíli v naprostém chaosu, ale nebylo času nazbyt. Musela někoho varovat a dovést pomoc.
Trochu malátně se postavila a natáhla ruku ke stuze, kterou zahlédla na zemi. Mírně sebou zavrtěla, ale zůstala ležet dál.
"Pitomá věc!" rozčílila se a šla se pro ni sehnout. Udělala ještě několik málo nejistých kroků a pak se rozeběhla ulicemi, jak nejrychleji dovedla.

"Hodně bych se divil, kdyby vážně přišel do školy," přerušil Rodney ticho, které ve zkušebně nastalo poté, co jim Amanda řekla o Timothym. "Je teď důležitej, nemá na nějaký učení nebo hraní na kytaru čas," pokračoval. "Ale duchovní vůdce? Tomu se mi ještě teď nechce věřit. Není na to moc mladej? Nepotřebuje nejdřív nějaký zkušenosti z cesty za osvícením?"
"Tak už to prostě je," pokrčila Gwen rameny. "Měl by mít přístup k veškerému vědění světa, takže to asi nepotřebuje."
"Takže," napadlo okamžitě Elroye, "ví třeba, co je smyslem bytí?"
"Fajn, to stačí," zarazila Amanda jeho fantazírování. "Jsme tady, abychom vyřešili, jak budeme naši skupinu propagovat. Potřebujeme nové členy. Nějaké nápady?"
Všichni okamžitě obrátili oči od Amandy, kdyby náhodou měla v úmyslu se někoho zeptat jmenovitě. Chvíli bylo v místnosti hrobové ticho, když nakonec pustil Elroy svou myšlenku ven:
"A potřebujeme vůbec někoho? Mně to takhle vyhovuje."
Amanada na něj nevěřícně zamrkala. "Vy jste se na mě snad domluvili, nebo co. Ty máš stejný názor, Rodney?" otočila se s dotazem na něj.
"Mě spíš napadlo, že bychom si měli domluvit s mojí třídou, že zahrajeme pár písniček na plese. Ať to nedopadne jak naposled. A jinak jo, celkem mi to ve čtyřech vyhovuje."
Amanda si rezignovaně povzdechla. Moc dobře věděla, že měli všichni pravdu, jenže myšlenka, že by tahle těžce vydřená skupina zanikla, ji děsila. Věnovala tomu hodně času na to, aby se bez snažení rozpadli.
"Můžeme se zeptat ve školním orchestru," navrhla Gwen. Amanda ale zavrtěla hlavou s tím, že už se všech ptala, když kapelu zakládala. "To nevadí," pokračovala její kamarádka. "Tehdy jsi ještě nebyla tak slavná - třeba se teď nechají přemluvit," pousmála se.
"Jak slavná?" nechápala a porozhlédla se po místnosti na zbývající členy, kteří měli stejný úsměv. "Jak slavná?" zopakovala ještě jednou nedočkavě.
"Dvě holky se mě dneska na záchodcích ptaly, jestli vážně chodíš s Timothym," začala Gwen její popularitu vysvětlovat. "Asi vás před prázdinama někdo viděl, jinak si to-" zarazila se a jako kdyby do ní najednou udeřil blesk, se jí zničehonic podlomila kolena. Opřela se o zeď a nechápala, kde se ta náhlá malátnost vzala, jenže než nad tím stihla víc popřemýšlet, ozvalo se několik tlumených nárazů doprovázených ostrými zvuky bortících se činelů. Okamžitě se podívala směrem k bubnům, ale Elroy u nich neseděl. Spadnul ze stoličky a ležel u nich v bezvědomí stejně tak, jako Rodney vedle své kytary.
"Kluci!" vykřikla Amanda a okamžitě si přiklekla k Rodneymu. Gwen se s bušícím srdcem odlepila od zdi, ale než stihla udělat byť jen jediný krok, uviděla někoho u dveří. Sebrala všechny své síly a pokusila se muže odstrčit od jejich jediného východu, ale kromě jejích paží a cizincova svetru se nepohnulo nic.
"Co chcete?!" vykřikla po něm zoufale a konečně si i Amanda všimla, že mají společnost.
"Tak to jste vy ta Gwen," promluvil konečně Tucker, "která neustále ruší mého studenta ze soustředění? Nechápete, že má důležitější věci na práci?"
"Cože?" hlesla a v jejích očích jako by najednou zažehnul plamen. "To vy jste unesl Stuarta?!"
"Šel dobrovolně a už mě nebaví to pořád opakovat," odpověděl podrážděně a jedním nepatrným pohybem prstu si dívku přitáhnul blíž jako rybu na vlasci. Její tělo se celé třáslo, jak se vztekle snažila vymanit z jeho sevření, ale nebylo to nic platné.
"Vzal bych tě s sebou Gwen," promluvil k ní znovu, tentokrát zblízka, "jenže bys mu plnila hlavu hloupostmi, takže buď hodná a počkej si, až se ti vrátí. A teď mě konečně poslechni a prospi se, jako tví kamarádi," poručil klidným hlasem a dotknul se jejího čela. Její tělo se okamžitě sesunulo k zemi, jako kdyby jí právě zmizela páteř. Christopher ji překročil a upřeně se zadíval na Amandu, která klečela stále ještě na zemi.
"Uvolni se a budeme to mít hned za sebou," poradil jí a zaměřil na ni své myšlenky. Dívka leknutím vykřikla a zakryla si hlavu pažemi v domnění, že ji to ochrání.
"Nechci ti ublížit, Amando," řekl konejšivě. "Jen chci vědět, jestli ti Timothy řekl své tajemství. Máte se přece rádi, ne? Musel ti to říct. Nebo to před tebou taky tají?"
Amanda se začala nohami odkopávat od něj dál, ale nebylo to nic platné - moc dobře věděla, že se právě dívá na vše, k čemu mu dá přístup. Ale nehodlala se jen tak lehce vzdát.
"Já nic nevím!" zaúpěla, ale Christopher udělal pár kroků vpřed a stál teď přesně nad ní.
"Co to tam máš, co je to? Co nemůžeš nikomu říct?"
"Nech mě na pokoji, ty úchyle!" zaječela na něj a Tucker si ji vzápětí vytáhnul na nohy jako nějakou loutku. Zírali si teď navzájem nenávistně do očí.
"Tomu říkám silná pečeť," prohodil Chris pobaveně, ale v jeho hlase šlo slyšet, že mu už dochází trpělivost. "To tě naučil on, že ano? Takhle se bránit. Jsi velmi talentovaná na to, že nejsi Babyloňan. Ale každá pečeť se dá zlomit, když se k ní přidá trochu bolesti," dořekl a začal k její hlavě pomalu zvedat ruku. Amanda se přerývaně nadechla a zavřela oči. Věděla, co přijde. Timothy za ní nechodil je proto, že mu chyběla. Znala jeho tajemství, a tak se snažili vytrénovat její mysl tak, aby byla alespoň trochu schopná odolávat podobnému nátlaku. Nikdy ale nezašel moc daleko. Nebyl schopný jí ublížit. Jenže tenhle muž ano, ačkoli ještě před chvílí tvrdil opak.
Její tělo náhle povadlo a ona upadla zpátky na zem. Náhle ucítila, jak ji něco táhne po zemi a okolo jejích paží se náhle obmotaly nějaké drobné ruce. Vyčerpaně pootevřela oči a zahlédla, jak před ní stojí Tucker s napřaženou rukou ve vzduchu. Vůbec se nehýbal.
"Máš ho pod kontrolou?!" zakřičel dívčí hlas nad její hlavou. Neviděla jí do tváře, ale poznala, že je to Kate. Když se podívala lépe, všimnula si, že za zmrazeným mužem někdo stojí s napřaženým rukama.
"No tak, Dawn!" naléhala Kate, čímž odhalila jejich zachránce, jenže dívka nic neříkala. Najednou se Christopherova ruka zatřásla stejně tak, jako jeho rty. S veškerým vypětím sil vzápětí promluvil:
"Co jsi… zač?"
"Jsem někdo," začala tiše Dawn, "kdo ti zarazí tohle tvé šílené pátrání. Brzy zapomeneš, po čem jsi vlastně toužil."
"Tak takhle…" mírně se tomu pousmál a zavřel oči. "Asi máš pravdu. Díky tvému příchodu, mé pátrání opravdu končí… Moje krásná truhlice poznání…"
Místnost se najednou ponořila do vlny obrovské energie. Amanda odvrátila hlavu, jako kdyby je ozářilo nějaké oslepující světlo a cítila, jak paže Kate vystřelila vzhůru. Poslední, co si z toho okamžiku pamatovala, bylo, jak hlas nad ní zakřičel Dawnino jméno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru