U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 50: Plán

11. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
Byl to jen okamžik. Kate stále ještě nechápala, jak to bylo vůbec možné, ale věděla, co cítila. Stejnou energii, jakou si Timothy propůjčil, když léčil v jejich domě agenta Gamma Vision. Jenže tentokrát se na vesmírný zdroj z naprosto nepochopitelných důvodů připojil Christopher Tucker a jeho role zajatce se okamžitě obrátila. S nepopsatelnou silou přemohl vězení, ve kterém se ho Dawn snažila udržet a než stihla Kate vůbec zakročit, byli oba pryč.

"Dawn!" vykřikla do prázdna a její ruka vystřelila na pomoc. Když si konečně uvědomila, co způsobila, paže jí klesla zpět k tělu a výčitky zaplavily její mysl. Neschopnost. Tenhle pocit zažívala čím dál častěji. Timothy jí chtěl svěřit na starost ochranu zikkuratu v jeho nepřítomnosti, ale jak se zdá, není schopná ochránit ani sebe natož své nejbližší.
Když se zadívala na Amandino bezvládné tělo, které pomalu sklouzávala z jejího klína, svíralo se jí z toho hrdlo. Ať už tu holku sebevíc nenáviděla, nikdy by ji vědomě nevystavila nebezpečí. Nikdy. Snažila se všechny nenávistné myšlenky k ní nějak potlačit, jelikož podle Dawn byl jejich vztah předurčený k zániku, ale drobný zákeřný ďáblík v její hlavě si přál, aby už ten okamžik nastal. A tak jedna vzpomínka poslala Tuckera přímo za ní.
Opatrně položila Amandu na zem a přiblížila k jejím ústům tvář. Teplý vzduch ji lehce pohladil, ale raději ještě přiložila prsty na krční tepnu. Byla naživu, ale jestli na ní útok zanechal nějaké následky, to už zjistit nemohla. Opatrně se postavila a šla zkontrolovat i všechny ostatní. Mezitím se usilovně snažila vyslat k Timothymu svou myšlenku. Cítila, že zátka, kterou jí Tucker vložil do hlavy, pomalu povoluje, ale stále se jí nedařilo navázat spojení.
Když zjistila, že všichni jsou jen v bezvědomí a mimo ohrožení života, sednula do tureckého sedu a pořádně se soustředila na své myšlenky. Sama na tuhle situaci nestačila. A až se Dustin dozví, co se stalo s jeho sestrou… Bála se na to vůbec jen pomyslet.
Nevěděla, jak dlouho to trvalo, ale její snažení se nakonec vyplatilo. Když otevřela oči, zahlédla u dveří Timothyho vozík, zatímco on už stál a mlčky mířil k Amandě. Klesl do kolen a roztřesenou rukou jí pohladil po vlasech.
"Co se tady stalo?" zeptal se a obrátil svůj zamračený pohled na Kate. Chvíli na něj zoufale upínala zrak, když pak nakonec s brekem hlesla:
"Je to moje vina…"
Timothy se mírně napřímil, zatímco v slzách pokračovala:
"Zničehonic se přede mnou objevil Tucker. Snažila jsem se ho omráčit, ale byl mnohem rychlejší a silnější. Přemohl mě a hledal v mé hlavě nějaké vzpomínky, které by mohl zneužít… Bránila jsem se, ale jedna z nich ho zavedla sem, za Amandou," dořekla a skleněné oči jí sklouzly znovu jejím směrem. Timothy měl stále mlčky položenou ruku na jejích černých vlasech. Nejspíš se snažil zjistit, jestli je její mysl v pořádku. Anebo jen nechtěl, aby Kate viděla jeho třesoucí se ruce.
"Nemohla jsem tě kontaktovat," pokračovala ve vysvětlování tiše, "a tak jsem běžela domů pro pomoc. Jenže byla tam jen Dawn. Říkala jsem jí, ať se spojí s Dustinem, ale tvrdila, že to zvládne sama a obě nás přenesla sem. Vůbec jsem nevěděla, že to umí," zavrtěla zmateně hlavou. "Našly jsme Tuckera, jak se zrovna Amandě hrabe v hlavě. Dawn se ho snažila spoutat, ale on ji přemohl a unesl. Nemohla jsem nic udělat… A přitom jsem to všechno způsobila já…" zavzlykala a přehodila nohy z tureckého sedu do kleku. Sklonila se, ruce natáhla před sebe a své čelo zastavila těsně nad zemí. V Babylonu se takto modlili už jen kněží, ale byl to také symbol pokání a prosby za odpuštění.
"Nech toho," napomenul ji Timothy podrážděně. Neměl tenhle zvyk rád, ale to nemohla vědět. Vyvolávalo to v něm spousty nepříjemných vzpomínek, které rychle zahnal. Vytáhnul z kapsy od kalhot mobil a vytočil Rinkovo číslo. Když hovor zvednul, urgentně spustil:
"Sežeň mi číslo na Christophera Tuckera nebo na někoho důležitého z té jeho sekty. Hned."
Muž na druhé straně něco zaraženě zamumlal, ale okamžitě šel úkol splnit. Timothy vrátil mobil do kapsy a mlčky se porozhlédnul po místnosti. Jeho pohled se nakonec zastavil na vzlykajícím klubíčku. Přisunul se ke Kate blíž a trochu násilím zvednul její křečovité tělo. Okamžitě se zakryla svůj rudý a mokrý obličej dlaněmi.
"Myslíš si o sobě, že jsi neschopná?" zeptal se jí Timothy, zatímco ji přidržoval za rameno. "Myslíš si, že je to tvoje vina?" pokračoval s vyptáváním. "Tak to se pleteš. Moc dobře víš, že se to všechno stalo kvůli mně. Jenom proto, že odmítám dát Christopherovi to, co chce. Naivně jsem si myslel, že je to tak správné, a přitom jsem jen snažil skrýt svou hanbu. Teď když má Dawn, zjistí si už všechno, co potřebuje."
Kate jako kdyby najednou ožila a pevně chňapla po Timothyho tričku.
"Musíme ji zachránit dřív, než se jí dostane do hlavy!" vyhrkla vášnivě. "Můžeš ho vystopovat? Přece jsi ho v minulém životě znal, určitě jste se bavili spolu telepaticky, můžeš se na něj zkusit napojit!"
"Myslíš, že jsem to nezkoušel?" řekl a položil dlaně konejšivě na ty její. "Nejde to - když už si myslím, že ho mám, zase zmizí. Nejspíš se vždy teleportuje jinam, jak už nám dnes předvedl."
"Počkej," hlesla a přestala v pěstech drtit jeho triko, "to není všechno, co umí, Timothy. Cítila jsem, jak se napojil na vesmírný zdroj energie - jen díky tomu přemohl Dawn! Jak je to možné? A taky ji nazval pokladnicí poznání - co to znamená?"
Timothy na ni chvíli němě zíral. Zprávy, které právě slyšel, se mu vůbec nelíbily.
"Nejdřív klukům vymažeme vzpomínky na to, co se tady stalo," promluvil konečně a posmutněle se zadíval na Elroye a Rodneyho, které Christopherovo řádění také postihlo. "A pak potřebuju, aby si všichni Babyloňané z města přišli vyslechnout, co jim musím říct."

Dustin zuřil. Jeho sestra byla pryč a nevypadalo to, že se někdo vůbec snaží cokoli udělat, aby ji našli a zachránili. Když mu Kate sdělila tu zprávu, cítil se zmatený a bezmocný, ale jakmile Timothy dodal, že je to jeho vina a slíbil, že dá všechno do pořádku, a pak na půl dne zmizel, hromadil se v něm od té doby vztek. Musel si jít zaběhat, aby vůbec dokázal rozumně myslet.
Když se vrátil k večeru domů, v obývacím pokoji už bylo přeplněno. Abbygail se ustaraně vybavovala s rodiči Gwen, jejich dcera zase něco řešila s Kate a pan Solis naprosto bledý zíral na televizi. Chtěl se jít někam usadit, ale najednou mu někdo poklepal na rameno. Když se otočil, stal se svědkem sladkého úsměvu Amandy.
"Jonesová!" vyjekl překvapeně a chytl ji za ramena, jestli se mu to nezdá. "Ty už jsi vzhůru? Jak je ti?"
Amanda se musela jeho přehnané reakci zasmát. "Jsem v pohodě - vzbudila jsem se, když jsi odešel."
"Vážně ti nic není?" ještě jednou se chtěl ujistit a ona zavrtěla hlavou, že ne. Teprve až v té chvíli si uvědomil, že ji stále tiskne ramena a s mírným leknutím ruce oddělal.
"Takže…" začal nervózně, "už je ti asi jasný, že jsem taky Babyloňan."
"Už mi to došlo dávno," zasmála se tomu a on na ni jen nevěřícně zůstal civět. "Ale jestli se bojíš, že to někomu vyzradím, můžeš mi dát na tuhle informaci pečeť."
"Zbláznila ses?" zavrtěl hlavou. "To bych nikdy neudělal! To ta Timothyho pitomá pečeť tohle všechno způsobila!" rozkřikl se a všichni v obýváku najednou poslouchali jejich rozhovor.
"Tohle neříkej," hlesla Amanda tiše. Protáhla se kolem něj a posadila se k ostatním na pohovku. Dustinovi bylo jasné, že to s ním nehodlá dál rozebírat.

Minuty plynuly a atmosféra v místnosti se zdála být už nesnesitelná.
"Doufám, že už se to s tím chlapem nějak vyřeší," podotknul pan Fox do ticha vyplňovaným nějakým kriminálním seriálem a ostatní jen mlčky souhlasili. Najednou někdo zaťukal na práh dveří a všechny oči se stočily k černovlasému muži ve žlutočervené košili.
"Johne!" vydechla Abby překvapením a vyšli si vstříc, aby se mohli obejmout. Mezitím přišel do obýváku i bledý Lin Rinko a mumlal něco o tom, že ho to teleportování určitě pomalu zabíjí. Jako poslední se o berlích ukázal i nejočekávanější člen dnešního setkání. Jeho pohled automaticky vyhledal Amandu, která mu z pohovky jemným úsměvem dávala najevo, že jí nic není. Za to o pár centimetrů výše se krčil vzteklý a uzoufaný obličej Dustina.
Timothy se v naprostém tichu přesunul před televizi a Abby ji vzápětí vypnula. Tiše si před svým publikem povzdechnul a konečně promluvil:
"Podařilo se mi spojit s Christopherem Tuckerem. Nejspíš i víme, kde se nachází a tady John se nabídl, že půjde místo prozkoumat. Nesmíme ale dělat unáhlená rozhodnutí. Pořád má v zajetí Dawn."
Dustin se neudržel a vyhrknul na něj:
"Jak jí je? Co ti řekl?"
"Tvrdil, že mu objasnila vše, co potřeboval vědět. Víc nevím. A pokud mu slíbím, že splním jeho podmínku, nikomu se nic nestane a Dawn propustí."
Otázka byla jasná.
"Jakou podmínku?" zeptal se po dlouhé době i pan Solis. Timothy si nevědomky znovu povzdechl a zadíval se někam do stropu. To, co vypustil z pusy, se mu neříkalo snadno:
"Chce, abych od bohů zjistil, jak postavit stroj na cestování mezi dimenzemi."
Gwenin otec okamžitě vyprsknul smíchy.
"Cože?" zavrtěl pobaveně hlavou a utřel si vlhké oko. "To ten chlap nemůže myslet vážně? Místní božstvo s nikým nekomunikuje. A takový stroj potřebuje jejich požehnání. Nebo se snad mýlím, mladý správce?"
"Máte pravdu," přitakal Timothy. "Ale je tu něco, co chci, abyste všichni věděli a tím pádem i pochopili, proč žádá tak bláznivou věc."
Místnost se znovu ponořila do hrobového ticha. Timothy byl v obličeji najednou mrtvolně bledý. Když znovu otevřel pusu, znělo to, jako by ho někdo přiškrcoval:
"Christopher od minulého správce zjistil, jak se připojit na vesmírný zdroj energie. Je to schopnost, kterou umí jen bohové a správci zikkuratu. Díky tomu cítil, že jsem se dvacátého devátého března - v den zatmění slunce - spojil s Mardukem z naší dimenze, a proto také tvrdil, že znám cestu zpátky a vyžadoval, abych mu ten způsob prozradil. Jenže díky Dawn přehodnotil svůj požadavek a chce, abych si v nadcházejícím zatmění znovu promluvil s bohy."
"Počkat," zarazila ho paní Foxová. "Takže se můžeme vrátit, nebo ne? Musíte pochopit, Timothy, že my jsme sem s manželem a s Gwen nepřišli dobrovolně. Bojovali jsme proti režimu a dali nám na výběr mezi smrtí a bránou. Král je teď po smrti a jestli existuje nějaká možnost, jak se vrátit mezi své lidi, chci ji znát."
Její manžel ji podpořil tichým stisknutím ruky a toužebně upřeli své oči na Timothyho.
"Christopher má pravdu," připustil chlapec tiše, "existuje jeden způsob. Brána se otevírá při zatmění slunce, ale mohou jí projít jen nehmotné věci - tím myslím pouze duši, vaše vědomí."
"Ale co tělo?" zeptala se okamžitě paní Foxová. "Když jsme do této dimenze přišli, měli jsme i tělo."
"To bylo díky technologii, která je zabudovaná v zikkuratu. Jestli chcete zpět, všechno hmotné zde musí zůstat."
"Takže to musím nejdřív umřít?" vyjekla po něm vztekle. Všichni se začali nervózně dívat jeden na druhého. Bylo těžké tomu uvěřit, ale ještě těžší to přijmout.
"Další zatmění," pokračoval Timothy rychle, "je za necelé tři týdny - dvacátého druhého září. Ten den plánuji návrat do naší dimenze a zamezit dalším průchodům bránou. Nikdo sem už nevkročí proti své vlastní vůli, to vám slibuji."
"A jak to chcete udělat, Timothy," začal pan Fox jízlivě, "když z vás zbyde jen nehmotné vědomí?"
Kate v té chvíli zpanikařila. Opravdu se chystá všem prozradit pravdu? Je to dobrý nápad? Všichni už byli dost zaskočení z informace, že se správce zikkuratu rozhodl umřít ve prospěch ostatních.
"Má duše," pokračoval Tim, "je schopná si zapamatovat celý její předchozí život. Jakmile se mé schopnosti v novém těle znovu probudí, vzpomenu si i na slib, který jsem vám tady a teď dal. Jenže nic z toho nemůžu udělat, jelikož mě má Christopher v hrsti a chce po mně věc, kterou nemůžu splnit. Naivně doufá, že zvládnu cokoli, ale plete se. Marduk mi slíbil, že se vrátí každá duše Babyloňana, která k bráně najde v ten správný čas cestu, ale víc pro nás udělat nemůže. Střežil jsem tohle tajemství abych vás všechny ochránil. Děsím se budoucnosti, kde si lidé sahají na své životy jen proto, aby se dostali do Babylonu. Je to budoucnost, které musíme zabránit."
"To je teda dobrý vtip," vrtěl pan Fox hlavou. "Cesta zpět existuje, ale je nám to úplně k ničemu. Já se kvůli tomu tedy rozhodně zabíjet nebudu. Proč by to dělal kdokoli jiný?"
"Existuje spousta zoufalých lidí, Rahmade," odpověděl mu nečekaně pan Solis. Myslel tím také svého syna, ale pochopitelně si to nechal pro sebe.
"A pak jsou tu obyčejní lidé," podotknul Timothy, "kteří si mohou tuhle informaci vyložit po svém. Proto vás žádám - pomozte mi zabránit tomu nejhoršímu. Když zapracujeme na Tuckerovi všichni společně, přesvědčíme ho, aniž by byla prolita jediná kapka krve."
"No dobře," uznal nakonec pan Fox, "tak jaký je plán?"
Timothy se porozhlédnul po svých posluchačích. Abbygail seděla na okraji sedačky, jako kdyby se připravovala zarazit každý nápad, který v místnosti padne. To samé si nejspíš myslela i Kate s Gwen, ale neměly v přítomnosti tolika dospělých lidí odvahu říct svůj vlastní názor. Co bylo ale zajímavé, tak Dustin si také nechával svůj názor pro sebe. Možná ne na dlouho.
"V den zatmění," začal Timothy s vysvětlováním svého plánu, "přijde Christopher na pobočku Gamma Vision v Las Vegas, aby byl svědkem toho, že jeho podmínku dodržím. Pokusím se ho přesvědčit, nějak zaměstnat jeho mysl, aby si nevšiml, že se mu někdo snaží dostat do hlavy. Všichni z vás, co umí našeptávat, mu musí vysvětlit, že je zbytečné stavět ten stroj, že bez požehnání bohů nikdy nebude fungovat. Musíme ho přesvědčit, že nejlepší možnost je ta, když mě nechá jít."
"Chtěl jsi říct umřít, ne?" opravil ho vzápětí Dustin chladně. "A to je ono? To je tvůj plán?" zasmál se. "Zase chceš umřít pro druhý? Nejsi moc vynalézavý, víš to? Napadlo tě, že třeba nebudeme souhlasit? Řekl jsi o tomhle svém plánu třeba tvojí přítelkyni?" zeptal se a vášnivě švihnul paží Amandiným směrem. Čekal, že ji uvidí v slzách a bledou strachy, ale její klidná tvář ho naprosto vyvedla z téhle mylné představy.
Amanda se na něj zadívala jako ještě nikdy. Vypadala najednou mnohem starší, mnohem rozumnější a vycházela z ní obrovská vnitřní síla, když řekla:
"Já o tom všem vím. Už od začátku."
Dustin cítil, že mu tím přiznáním vzala vítr z plachet. Splašeně se podíval zpět na Timothyho, jestli je to pravda, ale měl stejný vážný výraz, který mu beze slov naznačoval, že ano. Nechápal to. Jak ji mohl vědomě postavit před tak těžkou životní zkušenost? A proč ona s tím byla smířená jako by to byl její úděl, jediná věc, kvůli které dýchala? Měl chuť na oba zakřičet, že jsou blázni, ale tím by udělal hlupáka nejspíš jen ze sebe. Když ucítil, jak mu postupně vlhnou oči, raději se dal na odchod. Pocity, které v něm teď hýřily, již vůbec nedokázal popsat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru