U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Kapitola 54: Trest bohů

28. února 2018 v 7:00 | Haru 【春】 |  Šeď - Kapitoly
"Děje se tam něco?" zeptal se otráveně muž, který už nějakou dobu převaloval na jazyku mentolové bonbony. Jmenoval se Sean Dobbers a kromě toho, že se svým parťákem hlídali ze nedaleké střechy pobočku Šedých, byl to i muž, který postřelil Lucase a Timothyho. On sám ale nevěděl, do kterého z nich to bylo. Podle krve na zemi se strefil a informace jako taková mu stačila.

Společník, který vedle něj sledoval okolí dalekohledem, ho ujistil, že je vše v pořádku.
"Ti úlisní Šedí," protřel si Dobbers unaveně oči, "co sakra plánují?" a nechtěně u toho mumlání rozkousl mentolku. Vůně máty došla až k muži s dalekohledem, ale byl na to už zvyklý, ačkoli mu tahle jeho závislost přišla ze začátku trochu dětinská. Šlehl po něm nechápavý pohled, ale když se zadíval zpět, na střeše už někdo byl.
"Podej mi to," vyžádal si Dobbers urgentně jeho dalekohled a podíval se sám. Obraz byl zrnitý, ale i přes tu záplavu zeleného šumu rozeznal známý obličej. Se zatajeným dechem sledoval, jak se Timothy pomalu zvednul ze svého invalidního vozíku a poslal jej pomocí myšlenky stranou k zábradlí. Naproti němu stál Christopher Tucker a nevypadalo to jako přátelské setkání. Nevěděl, o čem se bavili, ale netrvalo to dlouho. Mohutný elektrický výboj, který se zničehonic objevil, ho donutil odvrátit hlavu.

Vzduch byl nabitý k prasknutí. Každá částice okolo těch dvou se chvěla k zbláznění. Boj o kontrolu nad čímkoli hmotným začal. Železné zábradlí, které ohraničovalo střechu, se s příšerným skřekem kroutilo a vzduch byl skoro nedýchatelný, jak se jej oba snažili dostat pod kontrolu. Jiskry šlehaly náhodně ve vzduchu a betonová podlaha jim pod podrážkami praskala, jelikož nedokázala vydržet ten obrovský tlak - každého normálního člověka by to semlelo na mastný flek. Kdyby bylo možné vidět proudy myšlenek, vypadalo by to jako bouře. Dvě námořní flotily bojující proti sobě, zatímco taktak odolávají rozzuřené přírodě. A přitom tam stáli jen dva muži. Dva velmi nadaní Babyloňané, dva slepci ke všemu ostatnímu, dvě lidské duše, jejichž osudy se znovu střetly a nemohly se na ten vratký most, který je zavede v životě dál, vejít zároveň.
"Rozlousknu tu tvou zabedněnou hlavu jako ořech!" smál se Chris a hned vedle něj se vytvořil vzduchový vír. Lusknutím prstů jej svižně poslal kupředu a Timothy na jeho útok zareagoval vzduchovou clonou. Vypadalo to, jako kdyby stál uprostřed bubliny.
"Proč mě nutíš tě zabít, Christophere?" zvýšil hlas, aby překřičel hvízdání větru všude okolo. "Kdybys Dawn požádal o pomoc, jistě by neváhala! I když si na nic nevzpomíná, s bohy stále mluvit může! Nech minulost minulostí a nech mě jít!"
Zuřivý vzduchový sloupec se najednou začal uklidňovat, jelikož stejně neměl žádný efekt. Chris se jen upřeně zadíval na Timothyho a kromě toho, že si chránil své myšlenky, vypadalo to, že má chuť na chvilku rozumné konverzace.
"Byl jsi můj přítel, Timothy," hlesl mírně roztřeseným hlasem a asi poprvé za tu dobu použil jeho současné jméno. "Chtěl jsem tě ochránit před Šedými, před mým otcem, a i když to nechápeš a ani nechceš, ochráním tě i před tebou samým - i před samotnými bohy. A tahle touha zemře jedině se mnou, takže jestli s mým názorem nesouhlasíš, máš jen jedinou možnost."
Timothy zavrtěl hlavou. Chtěl mu říct, že nepotřebuje chránit, že už toho udělal dost, ale do jejich rozhovoru se najednou vměstnal kovový náraz. Dveře, které vedly na střechu, se zběsile rozletěly a na světlo od okolních billboardů vyšel Stuart. Jeho nenávistný pohled byl přišpendlený na Christopherovi a bez jediného zaváhání se mezi jeho dlaněmi zamodral plamen bohů. Jako když škrtnete křesadlem, se z něj vmžiku stala destruktivní oranžová energie a zamířila si to přímo k jeho cíli. Christopher ale bez sebemenších problémů uhnul, načež se ohnivá koule rozdělila na několik menších, které začaly útočit mnohem zuřivěji. Vypadalo to jako ohnivá šou. Chris nakonec s naprostou lehkostí pochytal všechny plamínky do vzduchových kapslí a udusil je. "Co to vyvádíš?" okřiknul Stuarta vztekle, jelikož jeho útok vůbec nechápal. Mezitím doběhnul i Simon a dveře na střechu okamžitě svařil pomocí myšlenky k rámu, jelikož se za ním hrnul další zástup problémů. Nejspíš je to nezdrží na dlouho, ale v tom spěchu ho nic lepšího nenapadlo. Ve stresu se velmi těžko vymýšlel plán.
"Stuarte, uklidni se!" dal mu Simon okamžitě ruku na rameno, ale on se vysmekl.
"Celou dobu mě učil člověk," zasyčel na něj podrážděně, "který způsobil všechnu mou bolest. Chci teď udělat jen jedno," obrátil svůj vzteklý pohled zpět k Tuckerovi. "Chci rozdupat jeho popel." A jen co to dořekl, rozpoutalo se ohnivé peklo.

Jako kdyby samotný ďábel povolal armádu Babyloňanů, celá střecha se potopila do spalujícího ohně. Simon stihnul taktak vyletět několik metrů do vzduchu, ale i tak cítil, jak mu plameny ožehly nohavice. Vzduch se zběsile vlnil a jediné tři ostrůvky uprostřed toho moře ohně se zdály být nedotčené.
"Stuarte! Přestaň!" zakřičel na něj Timothy, ale pouhá slova byla příliš slabá na to, aby zastavila jeho běsnění. Pokusil se nějak spoutat jeho mysl, ale byla tak rozrušená, že ji nedokázal uchopit a neustále mu vyklouzával. Začal se pomalu přibližovat jeho směrem, aby alespoň mohl navázat oční kontakt. Plameny šlehaly ze všech stran a bylo nesmírně těžké si je udržet od těla. Když konečně zahlédl zdroj toho vzteku, zoufale po něm vykřiknul:
"Není to jeho vina! Přestaň! Jenom Jacka chránil! To on je oběť mojí neschopnosti!" přiznal konečně nahlas to, co někde v hloubi své duše cítil. "Kdybych byl tehdy silnější, ochránil bych ho a nic z toho, co nám všem tak ublížilo, by se nestalo! Nedokážeš si ani představit, jak moc kvůli mé záchraně Chris trpěl! Netrestej ho za něco, co už poznamenalo celý jeho život!"
Stuart koutkem oka konečně zahlédl správce, jak se k němu pomalu přibližuje. To, co říkal, k němu dolehlo pomaleji jako ozvěna. Jenže neměl v úmyslu přestat. Chtěl dokonat, co začal - konečně všem ukázat, že je také Babyloňan. Že je mocný a všichni udělali chybu, když ho podceňovali a odpírali mu vše po čem toužil. Vyzkouší na Christopherovi přesně to, co jej naučil. A pak vyřídí i správce. To kvůli němu se tohle všechno děje. To kvůli němu je tolik lidí nešťastných. Všechno je to Jackova vina a musí za své chyby zaplatit.
Timothy už byl velmi blízko. Stačilo ještě pár kroků, pár dobře mířených slov a mohl převzít kontrolu nad chlapcovou myslí. Jenže než se jeho jazyk stihnul pohnout, rozpálené plameny zbledly a stejně jak i jeho obličej. Veškerý žár se proměnil v namodralou mlhu a svítil už jen místy roztavený beton. V jednom zářivém kroužku stál Stuart a s pohledem upřeným do prázdna před sebou najednou klesl do kolen. A celé jeho tělo vzplanulo v nelítostném modrém ohni.
Když to Simon spatřil, okamžitě se snesl k zemi a silným závanem větru uhasil rozžhavený beton. Timothy už byl u Stuarta a pokládal si jeho třesoucí se tělo do klína. Svíjel se v bolestech a sténal, jako kdyby mu někdo odřezával kousky masa přímo z těla.
"Stuarte, nepoddávej se strachu!" křičel na něj Timothy a snažil se jeho mysl uklidnit vyhledáváním příjemných vzpomínek. Jenže on na žádný z těch obrazů nereagoval. Všechny svaly se mu stáhly v nepřirozené křeči stejně tak, jako jeho vědomí. A modrý plamen se zatím dál nelítostně krmil na jeho těle.
Skupinka, která byla uvězněná za rozžhavenými dveřmi se konečně probila skrz. Když Jon Solis spatřil, jak jeho syn křičí bolestí na zemi, okamžitě byl u něj. "Stuarte! Už jsem u tebe - táta je tady! Vnímej mě!"
Dustin bleskově zhodnotil situaci a když zahlédl, jak se Tucker pomalu přibližuje ke klečící skupince, zařval: "Kluziště!"
Než si Simon vůbec stačil uvědomit, co jeho tělo dělá, ruka mu vklouzla do kapsy, kde zmáčknul jakési tlačítko. A než všichni přítomní stihli pochopit, proč vůbec Dustin vykřikl takové slovo, ozval se odněkud výstřel a Christopher Tucker klesl z chůze okamžitě na koleno. Všem v té chvíli leknutím vynechalo srdce rytmus. Sledovali, jak se rudá skvrna pomalu rozprostírá po jeho svetru, ale jako kdyby do něj jen někdo strčil, začal se znovu stavěl na nohy a hrdinsky si otřel potůček krve u úst do rukávu. Pak přišel druhý výstřel, který ho znovu jasně zasáhl do hrudníku, ale on jen mírně zavrávoral a dál směřoval ke skupince. Následoval třetí zásah a vzápětí i čtvrtý. V té chvíli se něco v Dustinově hrudi nepříjemně sevřelo a on už déle nedokázal jen nečinně přihlížet.
"Dost! Simone, zastav to!" zoufale vyhledal pohled svého přítele, který se na něj ale zadíval úplně stejně. Oba totiž cítili to samé. Právě vědomě ublížili člověku a jejich plamen citelně oslábl. Než ale stihli jakkoli zasáhnout do té nemilosrdné popravy, kterou rozpoutali, proběhla kolem nich Kate jako nějaká kočkovitá šelma a s několika kroky přeskočila zábradlí. Ozval se další výstřel, který proletěl těsně kolem jejího těla, ale byla na střelce příliš rychlá. S dalšími nelidsky dlouhými skoky se dostala až ke dvěma útočníkům, kteří je z dálky sledovali. Po jednom z nich švihla svojí stužkou a elektrický výboj jej okamžitě omráčil. Druhý ani nestihl vytáhnout svou příruční zbraň, když se mu stuha obmotala kolem nohy a poslala jej do světa snů, jako jeho společníka před pár sekundami. Když se Kate vrátila, ležel Tucker na zemi spoutaný silou manželů Foxových a v kaluži krve. Jon Solis šeptal svému synovi neustále dokolečka konejšivá slova a vypadala to, že modré plameny ustupují. Dustin se Simonem stáli nad nimi jako sudičky a ani se nehnuli.
"Tak tohle byl ten tvůj úžasnej plán, Simone," začala Kate okamžitě, když se její nohy znovu dotkly země. "Odstřelovač? Mohl nás dostat všechny!" zuřila.
"Střílel jen po Christopherovi," připomněl jí. "Jak jinak jsi ho chtěla zastavit, hm? Proti všemu je imunní. Měli bychom ho dodělat, než se zregeneruje a probudí," šlehl po něm nenávistný pohled, ale vzápětí se chytil na hrudi a zasyčel bolestí. Jeho plamen doslova vřeštěl při pomyšlení, že by měl někoho zabít. Proto také zmanipuloval agenty FBI, kteří sledovali pobočku, aby oslabili Tuckerovu pozornost. Jenže i tak dostala jeho síla obrovskou ránu. Cítil se, jako kdyby mu někdo vypumpoval z paží veškerou krev.
"Nikdo se už ani nehne," protnul Timothyho autoritativní hlas napjatou situaci. Stále ještě držel Stuartovu hlavu ve svých dlaních a klidnil jeho myšlenky. Modrý plamen se už jen slabě vlnil na několika místech, když nakonec úplně uhasl a chlapec upadl do bezvědomí. "Kate," oslovil ji vlídně, "zkontroluj Stuartovy nohy."
Dívka přiběhla, ale když chtěla odhrnout nohavici, chlapcovo lýtko se s prasknutím přelomilo. Leknutím uskočila a naprosto ztratila řeč. Všichni na odlomený kousek nohy zírali a nedokázali od něj odtrhnout oči. Přes černé rifle se okamžitě začala prodírat jakási tekutina a za chvíli už rudě zbarvovala zemi pod sebou. Timothy se kousek posunul a začal rychle s léčením. Nikdo ani nedutal. Každý se v tichosti modlil, aby to nebylo to, co si mysleli.
"Najděte někdo obrázek místní nemocnice," požádal Timothy s naprostým klidem, který v té chvíli nikdo z přítomných nedokázal v sobě najít. Simon okamžitě vytáhnul mobil a začal něco hledat. Ruce se mu třásly, ale nějakou fotku našel.
"Jone," oslovil ho Tim znovu co nejvlídněji, aby nevyvolal ještě větší paniku, "přenesu tě se Stuartem do nemocnice. Bude tě teď potřebovat jako ještě nikdy."
Pan Solis se rozklepaným hlasem zeptal, jestli to jeho syn přežije.
"Bude žít, ale…" hlesl a jeho obličej smutně povadl. "Lýtka má na prach - je mi to moc líto…" skoro zašeptal, když všem potvrdil jejich nejhorší představy. 'Takže takhle to vypadá,' pomysleli si někteří. Takhle moc bohů trestá Babyloňany, kteří si ji nezaslouží.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru