U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Čaroděj z Agarty - Kapitola 3

27. března 2018 v 9:58 | Haru 【春】 |  Čaroděj z Agarty - Kapitoly

Kapitola 3: Chlapec, který se vrátil domů


Michal
Michal

Šlo úplně krásně vidět, jak se jí v hlavě vše postupně skládá na správné místo. Nedokázal jsem se přestat usmívat, jelikož jsem neměl v jejím světě možnost někomu předvést své schopnosti a teď se mi ta šance konečně naskytla. Byla jako dítě. Začala si pohrávat s myšlenkou, že magie doopravdy existuje a její lačný pohled říkal, že chce vědět víc. Popravdě jsem netušil, že to půjde takhle snadno, ale nejspíš někde uvnitř sebe cítila, že je to možné. Přece jen z ní vyzařuje ta podivná síla, kterou stále nedokážu rozpoznat.

"Takže," začala opatrně a našpulila u toho rty, aby zamaskovala fakt, že měla celou dobu otevřenou pusu, "když jsi ten čaroděj, umíš míchat lektvary, lítat na koštěti, a tak? Co dokážeš ještě vykouzlit kromě sedmikrásky?" chrlila ze sebe a držela svou květinu na dlani jako něco posvátného.
Trochu nervózně jsem se poškrábal na bradě. "Tak třeba… tulipán?" Hodila po mně naprosto nechápavý pohled, což bylo jasné znamení, že je čas na malou lekci magie. "Než dorazíme do stanice, měl bych ti asi vysvětlit pár věcí," začal jsem a Fany si sedla ještě blíž k okraji sedačky. Stačilo by malé šťouchnutí a spadla by stejně tak, jak jsem ji popostrčil do teleportačního víru. "Právě teď se nacházíme v jiném světě, který je s tím tvým velmi pevně propojený, ale jinak je zcela odlišný." Vzápětí z ní vypadlo, jestli jsme na jiné planetě, ale musel jsem jí to bohužel vyvrátit. Byla s tou svojí naivitou vážně zábavná. "Ne, pořád jsme na planetě Zemi - respektive v ní." Její mozek začínal mírně pokulhávat za tím, co jsem právě řekl, ale nedivím se. "Lidé z povrchu říkají našemu světu Agarta a vaše zemské jádro je ve skutečnosti naše umělé slunce. Můžeš se k nám dostat, pokud najdeš tajný průchod, ale jinak existuje teleportační magie jako v tom půlnočním vlaku, která je mnohem bezpečnější a rychlejší. Občas k nám nějaký zapálený člověk z povrchu zabloudí, ale nestává se to moc často. A většinou to ani nepřežije, jelikož jsou průchody často v teritoriích démonů." V mém příběhu se pomalu začaly objevovat postavy a Fany se to moc nelíbilo. Vysvětlil jsem jí, že všechny bájné bytosti, které dříve žily na povrchu, se přesunuli do nitra země, jelikož je lidé vyhnali. Veškerá magie, která na povrchu zanikla, žije uvnitř planety dál. Čarodějové, démoni, víly, různá jiná stvoření a nehmotné bytosti - ti všichni našli útočiště zde v Agartě.
Vyprávěl jsem jí o tom, že čarodějové umí ovládat vždy jen jeden přírodní element - v mém případě živel země - který nás poslouchá na slovo. Také jsem se pustil do vysvětlování toho, jak chráníme obyčejné lidi před démony ať už v lidské, zvířecí nebo nehmotné podobě a udržujeme naši planetu v rovnováze a zdraví tím, že se vydáváme na povrch a čistíme vzduch, řeky a půdu pomocí magických rituálů a občasné manuální činnosti.
"Byl jsem nějaký čas ve vašich lesích," začal jsem popisovat své zážitky, "a všude samý plast, nedopalky od cigaret a plechovky od piva. Češi sice mají rádi přírodu, ale zapomínají po sobě uklízet." Fany na mou stížnost jen pokrčila rameny a řekla, že od ní ten binec rozhodně nebyl, ale měl jsem na pozemšťany už trochu zaujatý názor, a tak jsem jí to moc nevěřil.
"Takže ty si myslíš," začala zvídavě, "že tady, v Agartě, najdu odpověď na to, kdo jsem?"
"Nejspíš ano," přikývl jsem sebevědomě. Na jejím obličeji se konečně objevil úsměv; skoro jako kdyby zapomněla, co za neuvěřitelné věci jsem před chvílí ještě říkal. Bylo mi ale jasné, že aby mou zemi pochopila, nebude stačit jen stručné shrnutí základních faktů. Nemohl jsem ji ale takhle najednou zahltit informacemi. Vypadá jako jednoduchá holka - určitě by to všechno nezpracovala. Dost o její povaze vypovídalo už jen to, že se při zmínce o démonech na ně dál nevyptávala. Ale možná je to takhle lepší.
"Kdy už tam budeme?" vyhrkla najednou. "Nemůžu se dočkat, až tvůj svět uvidím!" S těmi slovy se nalepila se na okno a plna očekávání hltala každičký vjem. Nechtěl jsem jí kazit radost, a tak jsem pomlčel o tom, že je Agarta v mnohém podobná povrchu, a že se na ni už vlastně dívá. Lidé zde žili, vzdělávali se, pracovali a umírali úplně stejně. Pouze s tím rozdílem, že jsme vždy měli mnohem větší cítění k přírodě a svému okolí. Jinak to vlastně ani nešlo, když člověk od narození žil v tak těsné blízkosti s nadpřirozenými bytostmi.
"Za chvilku budeme zastavovat," uklidnil jsem ji a také se zadíval z okna našeho kupé. Někdy si říkám, jestli není život na povrchu snazší. Narodíte se do světa bez magie, kde není třeba učit se o tom, jak uniknout ze smrtelného tance rusalek, nebo třeba jak zabezpečit dům před šotky. Když se ve vaší blízkosti ocitne upír, ani o tom nevíte, jelikož ho bez magie kolující ve vašich žilách nedokážete poznat.
Vždy, když se vracím z povrchu, zaplavují mě tyhle myšlenky. Nemůžu si pomoct. Magie, tohle Světlo zítřka, mi není dostatečným odškodněním za to, čím si musím procházet.
S lehkým povzdechem jsem se zadíval na zlatavé pole, které se líně táhlo, kam až oko dohlédlo. Můj pohled se pak obrátil vzhůru mezi načechrané mraky, kde vždy na krátký okamžik zasvítilo naše drobné vnitrozemské slunce. Tak jsem zase doma Agarto - má překrásná věznitelko.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 alpos alpos | Web | 27. března 2018 v 21:55 | Reagovat

Ty ilustrace jsou vlastní? Pěkné, máš talent, nebo už nějaké knížky ilustruješ?

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 28. března 2018 v 8:26 | Reagovat

[1]: Kreslím si jenom sama pro sebe, k příběhům, co píšu. A jestli někdy budu ilustrovat nějaké knihy, tak jedině vlastní, protože nevím, jestli by měl někdo jiný zájem o tenhle styl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru