U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Čaroděj z Agarty - Kapitola 5

5. dubna 2018 v 10:28 | Haru 【春】 |  Čaroděj z Agarty - Kapitoly

Kapitola 5: Dívka, na kterou se doslova lepily trable


Františka

"Jen pojď dál," pobídla mě dívka s dlouhými vlasy v culíku. "Mimochodem jmenuju se Kaira a tamhle je Elena," ukázala na svou kamarádku, která na mě jen mlčky kývla a dál se věnovala Michalovi. Než jsem si stihla nazout přezůvky, oba někam zmizeli, a tak mě zatím Kaira zavedla do kuchyně a nabídla mi čaj. Vypadalo to tam jako v domečku pro panenky. Na všem se daly najít nějaké drobné roztomilé detaily, jako třeba vyrytí broučci na dvířkách kuchyňské linky nebo mašličky na tapetových proužcích. S tímhle si někdo opravdu vyhrál.

"Ehm..." pokusila jsem se prolomit trapné ticho a odtrhnout oči vyšívaných mravenečků na ubruse, "zadělal si Michal na průšvih, když mě sem přivedl?"
"Jestli pro to měl dost vážný důvod, tak mu to projde," prohlásila, jako by to nebylo vůbec vážné téma a posadila se ke mně ke stolu. Její jantarově zbarvený pohled mě se zájmem oskenoval. "Zvláštní…" uklouzlo jí a přimhouřila oči, jako kdyby nad něčím přemýšlela. Zvláštní byly spíš ty její panenky. To tady mají všichni tak výrazné barvy očí?
"Takže… ty jsi také čarodějka?" pokusila jsem se stáhnout konverzaci směrem, který mě zajímal. Kaira se znovu široce usmála a přikývla.
"Mým patronem je salamandr," pronesla vášnivě, luskla prsty a jako když se vám nepodaří zapálit zápalku, vyletělo od jejích dlaní několik jisker. Leknutím jsem ucukla, ale její úsměv byl nakažlivý, takže jsem jej na tváři vzápětí měla taky.
"Jak se vlastně člověk může stát čarodějem?" zajímalo mě. Hlavou mi totiž probleskla bláznivá myšlenka, jestli bych se něco takového taky nemohla naučit.
"Ty vlastně vůbec nevíš, jak to tady chodí co?" došlo jí, ale než stihla pokračovat, přerušilo nás zapískání konvice na plotně. Ladně vyskočila na nohy a nalila vroucí vodu do žluté porcelánové konvičky, kde už měla nasypanou majoránku. Postavila ji pak doprostřed stolu a přinesla čtyři prázdné hrníčky a cukřenku. Všude byly květinové motivy a včelky.
"Čarodějem se už musíš narodit," pokračovala a usadila se zpět. "Existují bytosti, které žijí ve vyšší sféře vnímání v souladu s určitým elementem - říkáme jim souhrnně elementálové. Když si tahle bytost oblíbí nějakého člověka a dá mu své požehnání, dítě, které se mu pak narodí, bude mít dar ovládat živel svého patrona. Tím mým je salamandr. Elena má jako patronku rusalku. No a Michal a jeho sestra mají horskou vílu."
Přikývla jsem, jako kdyby to bylo vše úplně samozřejmé a normální. Přece z pohádek vím, jak vypadá rusalka! A víla nejspíš bude to samé. A salamandr… eee… že by nějaký plaz? Každopádně by mě zajímalo, jak asi vypadá ta Michalova sestra.
"Ještě tu s námi bydlí Mao, jako zástupce vzdušného elementu, a jeho patronem je vzdušná víla. Elementálů je ale mnohem víc než jen víly. Třeba zemští gnómové, ohnivý plivník, vodníci, hejkalové a meluzíny."
"Zní to, jako kdyby se veškeré pohádkové bytosti z televize přestěhovaly sem," prohodila jsem a Kaira se tomu zvonivě zasmála. Pak nakoukla pod pokličku konvice a rozlila zlatavou tekutinu do hrníčků.
"Ale máš pravdu - přestěhovali se," řekla nakonec. "Na povrchu už pro ně nebylo místo. Lidé přestali věřit, odřízli se od přírody a postupně zapomněli. My v Agartě se snažíme neudělat stejnou chybu. Když elementálové vymřou, zemře s nimi i celá planeta," řekla už o něco vážněji. "Cukr?" Přikývla jsem. Všechno to vstřebávání nových informací mě poměrně vyčerpalo - nová energie by se hodila.
Někde z chodby k nám dolehl Michalův hlas a za pár vteřin už byl v kuchyni a usedal ke stolu. Elena mu byla v patách a starostlivě naslouchala, jak si stěžuje.
"Naprostá katastrofa," povzdechnul si a přisunul hrníček s čajem k sobě. "Uklidil jsem v tom lese snad každičký drobek smetí a elfové se objevili až za dva dny. Dva dny! To znečištění je do nebe volající. Měli bychom na povrch jezdit častěji."
"Veď vieš, že to teraz nejde," chlácholila ho Elena a chytila se opěradla židle. Očividně si ode mě udržovala odstup. "Démoni sú ako odtrhnutí z reťaze, keď tu nie je Sankrea Iren. Elfovia sa bojí zvoliť aj nových kráľov elementov."
Všichni najednou vypadali strašně utrápeně. Vůbec jsem nevěděla, o čem to mluví a nejspíš jsem to ani nechtěla vědět. Zadívala jsem se na včelku, která zrovna opylovala mou konvalinku na hrníčku a doufala jsem, že jejich problémy se nestanou mými.


Michal

Nechal jsem se unést. Moc dobře jsem věděl, jaká je v Agartě situace, ale výlet na povrch mi pomohl na všechny místní problémy alespoň na chvíli zapomenout. Zadíval jsem se na protáhlé obličeje děvčat a pak na Fany, která mlčky usrkávala čaj. No jasně - Fany!
"Kairo, Eleno, potřeboval bych vaši pomoc," proťal jsem rychle to nepříjemné ticho. "Asi jste si už všimly, ale tady Fany má v sobě zvláštní energii, o které nemá vůbec tušení, jak ji získala."
"Máš pravdu," přitakala Kaira a nepatrně nasála vzduch do plic. "Taky vám voní jak štrúdl?" zeptala se vzápětí a tázavým pohledem vyzvala osazenstvo k přičuchnutí. Fany na ni několikrát zamrkala, jestli to myslí vážně, ale zůstala zticha.
"Ja skôr cítim borovice," přihodila Elena svůj tip. Když jsem se trochu víc soustředil, také jsem vnímal ve vzduchu známou vůni. Vždycky jsem měl rád, jak voněla půda v okamžiku, kdy na ni dopadly první kapky deště. Vypadalo to, že v každém z nás ta dívka vyvolávala iluzi nejoblíbenější vůně, protože Kaira zbožňovala skořici a jablka.
"Ako sa tá tvoja podivná schopnosť vlastne prejavuje?" zeptala se Elena na otázku, kterou jsem měl položit nejspíš hned na začátku, co jsme se potkali. Zřejmé věci mi prostě nějak unikají.
Františka si odkašlala. "Nelekněte se, ano?" Odložila svůj čaj a položila obě dlaně na stůj. Zavřela oči a soustředila se. Všichni jsme se naklonili blíž a čekali, co se stane. Jenže vypadalo to, že dřív snad začne za oknem sněžit, než aby začala její tajemná moc fungovat.
Kaira už to po chvíli nevydržela. "Umíš přeměňovat věci?"
"Alebo sa snažíš premeniť seba?" tipla si Elena.
Františčino obočí se ale zoufale pokřivilo a od tváří se jí rozlila rumělková barva po celém obličeji. Pootevřela oči a začala hypnotizovat svou pravou ruku. Napjatě jsme dělali to samé. Vypadalo to, že se s ní snaží pohnou. Její ukazováček znenadání vyletěl do vzduchu, jako kdyby jej doteď měla přilepený ve žvýkačce. Postupně udělala to samé i s ostatními prsty a volnou rukou oddělala svou druhou dlaň. Kaira se očarovaně natáhla přes stůl a zkontrolovala její kůži.
"Takže ty se lepíš k různým předmětům?" zeptala se a čistě vědecky jí opatrně poplácávala po dlani, jestli se taky přilepí, ale nic se nedělo. "Jsi jako velká mucholapka," zasmála se, ale Fany to moc směšné nepřišlo. "Promiň, nemyslela jsem to zle. Ale je to vážně zvláštní…" Znovu se slušně posadila a palcem si zadumaně začala poklepávat po rtech. "Buď to je nějaká kletba, parazitní démon, nebo má na sobě Znak."
"Kletba? Démon?" vyhrkla Fany vyděšeně. "Ta poslední varianta zní nejlíp, i když vůbec nevím, co to je."
Pokusil jsem se jí vysvětlit, že Znaky používáme pro zkrocení magie. Je to něco jako návod, podle kterého se pak chová. Jenže problém byl, že z ní magická aura vyzařovala pořád, ale Znaky byly typické tím, že šly vycítit jen když se aktivovaly a pak už ne.
"Takže to musí byť kliatba alebo nejaký veľa silný parazit," pronesla Elena chladně. "Môžeme vyskúšať zariekavania a lektvary. Dúfam, že sa nikam neponáhľaš, Františka." Zavrtěla na dotaz hlavou. Byla úplně bledá.
"Jestli mi pomůžete, zůstanu, jak dlouho bude jen třeba."
"Domluveno," přikývla Kaira. "Nejdřív tedy uděláme něco s tou tvojí vůní. Michale?" otočila se na mě. "Uděláš pro ni amulet?"
"Klidně," souhlasil jsem a Elena vstala, aby přinesla z poličky na chodbě skříňku se šperky. Když jsem ji otevřel, obsah byl pořád stejný. Hladké oblázky všech barev s kovovými očky zářily jako duha a nejvíc se na mě z té hromady zelenaly smaragdy. Sestra je měla v oblibě, a tak si jich vytvořila do zásoby. Vzal jsem jeden z nich a položil kamínek na stůl. Soustředil jsem se a přivolal všudypřítomnou magii k sobě.
"Světlo zítřka, vyslyš moje přání. Tento amulet bude sloužit své paní. Na jejím krku skryje onu vůni, kterou všechny vábí proti své vůli."
Na kamínku se jako by zlatavým inkoustem začaly objevovat čáry, které zářily jasným světlem. Magie se poslušně zabydlela ve smaragdu, kde mé zaříkávadlo vytvořilo zlatý ornament; ten měl zařídit přesně to, co jsem po amuletu chtěl. Ve šperkovnici bylo i menší klubíčko koženého provázku, a tak jsem kamínek navlékl a šel ho vyzkoušet. Fany se na mě nedůvěřivě zadívala, ale nakonec zvedla vlasy a nechala si ho uvázat kolem krku. Poodstoupil jsem a znovu jsme ji začali hypnotizovat, jestli se kouzlo povedlo.
"Tak co?" zajímala se. "Cítíte něco?"
Kaira se zatvářila trochu rozmrzele. "Myslím, že necítím nic. Ale jako že vůbec nic - přišla jsem o čich."
"Cože?" vytřeštila Fany oči.
Rychle jsem jí položil ruku na rameno, aby se uklidnila. "To nic. Nejspíš to chce ještě nějaký verš navíc. Magie je občas nevyzpytatelná - neboj, zpravím to."
Trochu se uklidnila a vzala svůj nový šperk mezi prsty. Mlčky si jej prohlížela, zatímco jsem dumal nad tím, proč je kouzlo tak silné. Zase tak moc jsem se nesnažil.
"No nic," postavila se Kaira s těmi slovy. "Sezením nic nevykoumáme. Ubytujeme Františku a vrhneme se do knih. Pojď za mnou," pobídla ji a obě se vydaly po schodech nahoru. Najednou se k mým smyslům zase prodrala lahodná vůně čaje a s lehkým povzdechem jsem se vrátil na své místo k hrníčku. Doufal jsem, že je Františčina záhadná moc způsobena nějakou kletbou. Všechno bylo tisíckrát lepší než padnout za oběť parazitním démonům.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 [LittleBlueRobot] [LittleBlueRobot] | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 15:00 | Reagovat

Ve tvém světě se tak krásně zabydluje! Opravdu nádhera! Je mi jedno, kolika démony se budu muset probít nebo kolikrát se nechám na náhraží skoro-přejet, jdu tam a hotovo! :D

2 Haru 【春】 Haru 【春】 | 7. dubna 2018 v 19:32 | Reagovat

[1]: Děkuju :-D je dobré vědět, že to není úplná hrůza, co tady všechno vymýšlím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru