U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Aktuálně

Blog slaví 10 let!

9. května 2018 v 5:50 | Haru 【春】
Deset let. Deset let od úplně prvního článku uplynulo jako voda a ač je to k nevíře, pořád se věnuju tomu samému - a tím je psaní příběhů. Od naivní puberťačky, která žila ve svých vlastních světech, k méně naivní holce, která stále uniká realitě do říše plné fantazie. Za tu dlouhou cestu jsem napsala tuny slov. Ne všechno sice dávalo smysl, občas se z textu zaškaredila nějaká chyba, ale někde člověk začít musí a tohle všechno k začátkům patří. Celý gymlp jsem vlastně nedělala nic jiného, než psala - tak moc mě to všechno bavilo. Jenže pak přišla VOŠ, VŠ a v mém životě se objevila i má spřízněná duše, a tak ťukání klávesnice na velmi dlouhou dobu utichlo.

Jak mi vesmír řekl: Drž hubu a krok!

17. března 2018 v 9:19 | Haru 【春】
Rozhodla jsem se, že konečně napíšu detailní článek o tom, co se teď v mém životě děje. Minule jsem už něco nakousla o tom, že mě škola nebaví, stresuje mě a že stejně nechci být učitel… Začala jsem si tedy hledat práci. Přihlásila jsem se na jeden z těch webů, kde nabízí různá zaměstnání a odeslala první životopis na pozici grafika. Řekla jsem si, že s Photoshopem relativně umím, tak by to snad nemusel být problém. Pak mi ale došlo, že neovládám spoustu těch blbostí jako je typografie a vektory, takže jsem se rozhodla, že se to doučím. O pár dní později jsem poslala ještě další dva životopisy, taky na grafika, a čekala jsem. Mezitím jsem podpisovala Šeď, kreslila, prostě si užívala bohémský život bez starostí a povinností - nádhera. Připomíná mi to letní prázdniny, kdy se většina lidí už po prvním týdnu nudí; já se začnu nudit až tak po prvním měsíci. Mám prostě spoustu koníčků, které mě baví. Každopádně jsem se takhle čtrnáct dní flákala a nikdo mi neodpovídal, což mi trochu ubíralo na elánu a jednoho večera, když jsem si čistila zuby, jsem celá zdeptaná naštvaně usedla k tomu webu s džoby. Prošla jsem nové nabídky, odeslala životopis na jeden, který mi přišel oukej, a šla jsem si spokojeně lehnout. Za dva dny už mi volali.

Nová etapa

23. ledna 2018 v 11:05 | Soňa
Jestli sledujete můj Facebook, nemohli jste přehlédnout, že jsem ve psaní a kreslení mnohem aktivnější než doposud. Pochopitelně je konec semestru a já už se zase můžu věnovat tomu, co mě baví. Ačkoli ještě čekám na poslední dva kredity, abych se dostala do dalšího semestru, mám už celkem jasno, jak to se mnou bude dál. Chystám se vstoupit do nové životní etapy - do zaměstnání.

Škola a doučování

28. listopadu 2017 v 16:57 | Haru 【春】
Konečně jsem se dostala k nějakému článku. Odpadlo mi dnes doučování, takže mám čas na nějaké to datlování do klávesnice a relax. Snad nebude článek působit moc zmateně - stalo se docela dost věcí.

Příběhy ke stažení v PDF

10. července 2017 v 9:31 | Haru 【春】
Krátké info o novém odkaze v menu. Jak už jsem zmiňovala na FB, padla žádost o PDF verze příběhů. Kdysi jsem už něco podobného vydala, ale nakonec jsem odkazy smazala ze strachu z odcizení. To riziko tu samozřejmě pořád je, ale to bych nesměla nic publikovat ani na blogu, takže je to asi jedno.

Nicméně, pro všechny, co mají čtečky, je to určitě dobrá zpráva, protože si nemusí unavovat oči čtením z obrazovky. Bohužel já si takový luxus dovolit nemůžu, protože jsem puntičkář a musím všechno hezky pročíst na PC a opravit, než to vyexportuju jako PDF. U některých příběhů to bude nářez. Třeba takové Keep On, co jsem psala ve 14. Hotové interpunkční peklo a to nemluvím o smysluplnosti vět. Ale co, chci aby si lidi četli moje díla, chci, tak nebudu brblat.

Kromě starých kousků budu dělat i PDF kapitoly příběhu Děti Věže, takže žádný výmluvy a běžte si to přečíst :D

Počešťujeme a uklízíme

24. června 2017 v 14:20 | Haru 【春】
Myslím, že je načase napsat nějaký shrnující článek - docela dost se toho událo, tak jdu na to!

Začnu od toho, co jde vidět nejvíc, a tím je vzhled a název blogu. Z "Haru no Monogatari" - japonsky "Příběhy Haru" - je teď "U Kouzelné pavučiny". Ačkoli mám Japonsko a jejich jazyk pořád ráda, rozhodla jsem se pro český název, jelikož píšu česky a nechci zbytečně děsit nové návštěvníky podivnými slovy.

Neštovice, krize, druhý dech

12. února 2017 v 15:51 | Haru 【春】
Zdravím všechny zbloudilé duše, znovu ohlašuji, že pořád dýchám!

První semestr za mnou, poslední týden volna přede mnou. Řekla jsem si, že se toho pokusím stihnout co nejvíc, když už nemám co na práci. Jak začne zase škola, moje kreativita půjde do háje. Přijde mi to jako nemoc. Když chodím do školy a připravuju se do ní, jsem nemocná. Když jsou prázdniny, snažím se z ní vyléčit, a teď, když už jsem s ní v dostatečně vzdáleném kontaktu, se cítím konečně zdravá a připravená zase kreativně tvořit.

Neodolatelná touha

24. října 2016 v 12:30 | Haru 【春】
Přepadla mě neodolatelná touha tvořit! Psát, kreslit, prostě něco vymýšlet! Jenže zároveň bojuju s mým mozkem, jelikož mám strach, že když začnu, nebudu vědět jak přestat...

V září jsem začala chodit na vysokou. Dostala jsem se na lektorství angličtiny, tak zkouším, jak mi to půjde. Je tam pár předmětů, které vážně nemusím, ale většinou se to dá přežít. Bohužel (či bohudík) jsem měla málo kreditů, tak jsem si přibrala pár mimooborových předmětů: školní sbor a japonskou gramatiku s písmem. Docela záběr, ale co mě na VŠ baví nejvíc jsou právě tyhle tři předměty. Každopádně kvůli mému rozházenému rozvrhu mám celkem málo času. Pořád něco odevzdávám v e-learningu, vypisuju si učivo, uklízím na bytě a vařím. Kdybych nebydlela s přítelem, tak na něj vůbec nemám čas. Jenže teď k tomu přibylo to moje nutkání začít zase psát. Jenže jak se mám soustředit na něco kreativního, když mě ubíjí škola a představa, že se zase blíží nějaký deadline? Někdy si říkám, že bych s tím nejradši sekla, ale pak zas přemýšlím, že angličtina zase není tak marná...

Nakonec jsem se neudržela a něco málo nakreslila.


Jedná se o postavy z příběhu, který mám už delší dobu v hlavě, bohužel jsou to zatím jen takové útržky. Fantasy inspirované čínskou kulturou, něco jako Avatar (s Aangem). Víc prozrazovat nebudu, stejně ještě není moc co. Potřebovala jsem jen zachytit myšlenku na papír. Chtěla jsem vytvořit nějaké typické znaky v oblékání a myslím, že jsem se základním nápadem spokojená. Taky se mi ulevilo - ještě pořád umím kreslit :D

Hlava stačí, ne?

25. srpna 2016 v 9:29 | Haru 【春】
Mám pocit, že se ke mě vrací dlouho ztracená múza. Asi to bude tím, že mám extrémně dlouhé prazdniny a kolem hlavy mi už nelítají srdička tak, jako poslední rok. Vrátila jsem se k nové verzi Cesty Ticha, kterou jsem měla už nějakou tu dobu načatou - vlastně všechny příběhy mám takhle rozdělané, ale tenhle jeden mi přijde, že by si zasloužil větší pozornost.


Vzala jsem líně do ruky i tužku, takže se pokochojte nejžhavějším materiálem z mého stolu... Jinak upravila jsem jednu blogovou galerii. Složku čmáranice jsem přejmenovala na Skicák, aby byla atraktivnější, ale pořád v ní budou přesně tyhlety čmáranice :D

Každopádně jak už to bývá, narazila jsem při psaní na problém, který jsem tehdá jaksi neřešila, a tím je, že ve světě Cesty Ticha mají ženy zakázáno kouzlit. Rozhodla jsem se přijmout výzvu, a pracuju tedy na vysvětlení, proč tomu tak je :D
Jestli tenhle oříšek rozlousknu, mělo by jít psaní už snáz :D


Rozhodně ale plánuju všechno víc rozvést. Chtěla bych, aby měl Oskar delší dětství... A taky Magdu chci malinko upgradovat. Byla samé tajemství, a všechno se prozradilo až v druhé sérii - tentokrát bych to chtěla odhalit všechno postupně. Prostě mám chuť se v tom ponimrat.

Prozatím je to vše, užívejte závěr prázdnin, a někdy zase tady :D

Dlouhé prázdniny

13. srpna 2016 v 23:12 | Haru 【春】
Taky máte blog pod útokem spammerů? Nabídli mi už tolik viagry, že bych tím mohla zásobovat celý město... Nechápu, to jsou muži tak zoufalí, že na tohle ještě pořád lákaj? :D

Plyšový koníček?

2. dubna 2016 v 12:02 | Haru 【春】
No to je zase doba... Měla bych si dát přecevzetí, a psát aspoň jeden článek za měsíc. Mám totiž o čem, projekty do školy byly pořád... Sednu si k tomu až nebudu mít takový frmol. Stojím před dalším životním rozcestníkem, tak jsem zvědavá, kam mě nakonec vítr popostrčí.

Odbočka

20. září 2015 v 16:24 | Haru 【春】
Ne, ne, ne. Nebudu se dívat, kdy jsem naposledy přidala článek. Jenom bych se na sebe naštvala...

Konečně jsem se zase přihlásila na blog. Zkoušela jsem to asi před měsícem z čisté nostalgie (nebo spíš k úctě k mému dlouholetému koníčku), ale z neznámého důvodu jsem nemohla vychytat heslo. Dneska to z hecu zkusím znovu a hned jsem tam. Záhada. Každopádně pro promazání spamu, a přečtení jednoho dlouhatánského komentáře, který mě zahřál u srdce, jsem se rozhodla pro článek. Doufám, že najdu ve složce nějaký hezký obrázek, ať to není jen kecání o tom, co se mnou je a není.

Pololetní prázdniny

29. ledna 2015 v 15:50 | Haru 【春】
Nemůžu uvěřit tomu, že už to mám za sebou. Měsíc dřiny, bolavých očí a zad, ale zápočty už hezky vysedávají v mém studijním průkaze.

Výhodou umělecké školy je ten, že i když pořád makáte do hodin, jen co z té budovy vylezete, stále zůstáváte aktivní ve své tvorbě. Paradoxně se mi s odstupem času zdá gympl jako jedna velká fraška oproti tomu, co dělám teď. Dřív jsem měla hromady času, věnovala jsem se koníčkům, občas se našrotila na nějakou tu písemku, po odevzdání papíru to hned zapomněla, ale umělecká VOŠ je jako koníček sám o sobě.

Puntičkářská mánie

7. července 2014 v 14:05 | Haru 【春】
A zase je to tady. Přijde pár depek, odejde chuť cokoliv nového vymýšlet, a hned propadnu nemoci všech puntičkářů, a začnu vše přepisovat, mazat a opravovat.

Na blogu jsem si udělala nové přehlednější menu, vytvořila nové rubriky, některé zase smazala, přepsala jsem pár starších článků, a některé naházela do jiných rubrik. Taky jsem na začátku prázdnin vytvořila nový vzhled pro vocaloidí stránky (pro moji osobní a pro oficiální).

Když jsem na konci školního roku ještě měla tvořivou, vymysleli jsme s kamarádkou jak přesně skončí Chanson. Měla jsem to domyšlené jan tak halabala, ale teď už je to perfektní. Jenže když chci pokračovat ve psaní, jsou to tak dvě, tři věty a konec. Snad takhle krize brzo přejde.

Mám ale opravený příběh Píseň Života. Až na to, že taky nemůžu pokračovat, protože jsem zapomněla, jak jsem tehdy vlastně chtěla pokračovat. Můj vlastní výtvor je mi záhadou...

Taky jsem začala s opravováním Cesty Ticha 2. Asi ji čeká docela brutální přepis. Budu průběžně informovat. S mým puntičkářským syndromem mám chuť se pustit taky do přepisování Malice. Je to 20 dílů - to by neměl být problém. Kupodivu na přepisování Grayscale náladu nemám, nevím proč.

Dál chci ale přepsat doposud přeložené díly Baccano. Měla bych určitě dopřekládat celou novelu, ale k tomu nevím, kdy se dostanu.

Potřebovala bych naklonovat, nebo přestat všechno vylepšovat...

Až po uši v suši

19. dubna 2014 v 21:16 | Haru 【春】
Suši určitě všichni znáte. Rýže, syrová ryba, řasa, ubalit, nabodnout, sežrat. Tenhle článek bude přesně o tom, proto také bude krátký (vlastně je úplně bezvýznamné tohle číst, nedělejte to, život je krátký).

Donedávna jsem si myslela, že je suši fuj. Poprvé jsem ho zkoušela v Praze, zakoupené ve smrdutém obchůdku se suši všeho druhu, a na to, jak dobře vypadalo, mi moc nešmakovalo. Ale snědla jsem ho, já zdlábnu skoro všecko.

 
 

Reklama



© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru