U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly

Cesta Ticha 2 - Konec

29. června 2016 v 21:37 | Haru 【春】
Rozhodla jsem se, že tento příběh ukončím. Jednak jsem na něj asi 5 let nesáhla a pak s ním mám jiné plány. Chtěla bych Cestu Ticha napsat znovu a vydat ji jako knihu. Pozměnit pár věcí, a spoustu jich hlavně přidat. Jestli se mi to podaří uvidíme... Moc se omlouvám těm, kteří se těšili na další díl. Bohužel už se nějak nemůžu přinutit ke psaní když vím, že některé věci už teď nesedí. Každopádně děkuji za dosavadní podporu a doufám, že jednou si příběh o Ilovi budete moct přečíst až do konce :)

Cesta Ticha 2 - Kapitola 21: Znaková řeč a první slova

24. května 2011 v 21:28 | Miharu 【春】
Znaková řeč a první slova

"Ah… chci spát…" zamumlal Frencis a dlouze zívnul. Vzápětí nedbale strčil do jednoho kotce seno, které držel v ruce a začal se protahovat, až mu zapraskalo v kloubech.
"Jsi v pořádku?" zaševelil vedle něj hlas jeho sestry. Také dávala jejich běloučkým chlupatým králíkům snídani, ale seno vždy pečlivě položila na stranu a pohladila je po jejich heboučkém kožíšku.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 20: Obětaví lidé

21. dubna 2011 v 13:28 | Miharu 【春】
Obětaví lidé

Alexandr zvedl svou drobnou kostnatou dlaň nepatrně na rozloučenou. A ve stejném okamžiku se v jeho očích zaleskl obrovský strach z neznámého, které jej nyní čekalo na každém kroku a s každým dalším nádechem.
Ještě před chvílí, když se řešil jeho původ, měl na tvářích příjemný úsměv a dokonce poděkoval Frencisi za to, že splnil to, o co jej tehdy ve Veroně požádal. I když pravděpodobně skončí zavřený v té nejhorší díře, co tu mají, byl za to vděčný. Ačkoli jeho poslední pohled prozradil, co skrývá za svým falešným úsměvem. Jenže právě on z celého svého srdce věřil, že právě tohle si za své skutky zaslouží. A byl ochotný podstoupit cokoliv.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 19: Tajemství v podzemí zmrzlé země

28. března 2011 v 22:31 | Miharu 【春】
Od autora: "19. července 2010 - to jest datum, kdy byl publikován poslední díl Cesty Ticha 2. Zhruba 8mi měsíční přestávka dneškem slavnostně končí. Ironií je, že do teď příběh jen ležel odstrčený stranou, ale jak pokračovat dál mě napadlo až v posledních dnech, když jsem opravovala starší díly. Což pro vás bohužel znamená, že by stálo za to si je přečíst znovu. Nezměnilo se hodně věcí, ale stejně by bylo lepší si po takové dlouhé pauze příběh připomenout. Neručím za to, že jsem opravila všechny chyby, ale vylepšila jsem určitě čtivost, takže text by vám měl hezky plynule utíkat (teda aspoň myslím)... Tak pokračujeme tedy v hledání toho kýženého zázemí..."


Tajemství v podzemí zmrzlé země

"Proč jsi pořád tak naštvaný? Přestaň se mračit!" napomínala Žanet bratra, ačkoliv se tvářila úplně stejně. Nejenom, že s Alexandrem řešili něco, co nemělo být pro její uši, ale ještě k tomu byl po jejich diskuzi bratr neskutečně vytočený a dával to svými gesty dostatečně najevo.
"Furt tomu nemůžu uvěřit." šlapal vztekle sníh. "To snad není možný! To nemůže být pravda! Dělal sis ze mě srandu, řekni, že ano!" otočil se na Alexe, který byl přivázaný vzadu ke koni.
Ten se trochu škodolibě pousmál. "Já nemůžu za to, že ti utekla tak cenná kořist."
"Mohls mi to říct, sakra!" zavrčel.
"Kdybych to udělal, utekl by ti hned."

Cesta Ticha 2 - Kapitola 18: Jejich jména

19. července 2010 v 9:41 | Miharu 【春】
Jejich jména

Evlin položila na špalek další poleno a její muž ho rozsekl na dvě půlky. Byl to už starší pár, ale stále si dovedli poradit, i když byli jejich ratolesti ve světě.
"Otče, matko, dobré ráno."
"Dobré… Už jdeš?" zeptal se vzápětí starý pan Viktor.
"Ano." přikývla dívka. "Damián Klaudie je velmi zaneprázdněný muž. Večeře s ním je skoro nemožná, a tak mě pozval na snídani." pousmála se.
"Už jsem si myslela, že se ani nedočkáme. Stále ti posílal jen nějaké dárky..." sehnula se žena pro další dřevo, načež zahlédla něco zvláštního. Zbytek rodiny to také uviděl. Podivný třpytící se mrak směřoval od lesa přímo k nim.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 17: Srdce z ledu

9. července 2010 v 18:25 | Miharu 【春】
Čaroděj; člověk, který je něco jako spojný bod mezi světem lidí a světem Bohů. Díky němu se mohou dít zázraky rozumem nepochopené, a proto v ně také lidé stále věří. Ale co se stane, když čarodějové vymizí? Potom tedy zmizí s nimi i veškeré magično. A lidé z tohoto dlouhého času, plného kouzel a tajemných bytostí, udělají jen jednu neuvěřitelnou legendu a vytvoří si Boha jim podobného…
Nebo se snad mýlím? Pověz, ó Nejvyšší…


Srdce z ledu

Oskar se snesl k zemi a opřel se o své koště. Bylo to jen taktak. Kdyby tam svůj vak nechal, určitě by neutekl. Pro obyčejného člověka je možná plný papírů a různých nepotřebných věcí, ale pro čaroděje jsou to jen zamaskované cennosti. Stačí ten správný rým a získají svoji původní podobu. Tak jako se z klacku stalo zase koště. Bohužel dále už musí po svých; let ubírá mnoho energie, která je pro něj teď cennější než cokoliv jiného. Ale uletěl již dostatečně daleko.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 16: Bílá bariéra

4. července 2010 v 22:11 | Miharu 【春】
Bílá bariéra

'Samueli, oběd je už na stole!' běžel Frencis zavolat svého staršího bratra. 'Samueli?' nakouknul do stodoly a vešel dovnitř. 'Hej, Same!' přiběhl okamžitě k němu, když ho uviděl sedět na staré židli. Byl celý shrbený a po jeho nepřetržitém úsměvu nebyly památky.
'Obě-'
'Fren!' zvýšil bratr nepřiměřeně hlas a on zůstal stát jako opařený. 'Fren,' pokračoval tišeji, ale hlavu měl stále sklopenou. 'Kdyby… kdyby se něco stalo,… dokážeš se postarat o rodinu?'
'Ale vždyť… to je tvoje povinnost, ne moje. To ty se s otcem o nás všechny staráš.'
'Frencisi," použil Samuel jeho celé jméno, což nedělával často. "Otec už je starý. A kdyby se mi něco stalo, jsi jediný muž v rodině. Proto se tě ptám, jestli by ses dokázal o rodiče a sestry postarat.'
Chlapec chvíli zarytě mlčel. Samuel pracuje na hradě jako písař a v podstatě živí celou rodinu. Ale co on? Neumí nic kromě toho, co jej naučil otec. Jak by se dokázal postarat o rodinu?
'Říkáš to, jakoby se ti opravdu mělo něco stát,'

Cesta Ticha 2 - Kapitola 15: Jiné světy, jiná pravidla

22. června 2010 v 19:00 | Miharu 【春】
Jiné světy, jiná pravidla

Bylo to jako brodit se řekou mezi světem živých a světem mrtvých. Nekonečný proud vody, z jehož sevření vedou jen dvě cesty.
Vítr osudu neúnavně bičoval ubohou lidskou duši, aby se už konečně rozhodla pro jeden ze břehů. Jenže kam jít? Kudy vylézt a ukončit tohle osudné snění? Proč zemřít, když duši k životu stále něco táhne? A proč žít, když život už nemá smysl? A je důležité se vůbec rozhodovat? Ještě chvíli půjde proti proudu a poté pozná, kudy jít. Protože břeh ke smrti vypadá méně strmý…

Cesta Ticha 2 - Kapitola 14: Opona spadla dolů

11. dubna 2010 v 12:10 | Miharu 【春】
Opona spadla dolů

Marie s Oskarem se po nějaké chvilce zase připojili ke zbytku skupiny. Alexandr si mezitím celou dobu pečlivě promýšlel, jak se ještě víc ujistit o pravdě, kterou se dozvěděl v okamžik, kdy Velká matka prohlásila, že jde z Oskara cítit magie. Bylo mu to jasné, ale ještě pořád něco nesedělo.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 13: Vidina

28. března 2010 v 11:17 | Miharu 【春】
Vidina

Marie se s hrůzou probudila. Tělo měla celé mokré od potu a sen, který se jí zdál, stále ještě živě probíhal před jejíma očima. Mrkala a třela si víčka, ale nic nepomáhalo. Po kolenou se doplazila k otvoru od svého přístřešku a venku se vyvalila na záda. Skrz stromy k ní prosvítal dorůstající měsíc a jeho jemné světlo konečně zahnalo noční můru zpět do říše snění.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 12: Babské řeči a darované jméno

21. března 2010 v 11:00 | Miharu 【春】
Babské řeči a darované jméno

"Dnes by sis měla promluvit s rodiči, je na to nejlepší doba."
"Jak to víš?" zeptala se udiveně Sára a zadívala se do uhrančivých očí své kamarádky.
"Karty to říkají," odpověděla záhadně a vyložila do řady další dvě. "Vypadá to, že tě brzy čeká nějaká příjemná změna."
"Opravdu? Co se stane? No tak, Marie!"

Cesta Ticha 2 - Kapitola 11: Vědma

13. března 2010 v 10:00 | Miharu 【春】
Vědma

"Probuďte se, mocnosti spící. Voláme vás z hlubin. Máme na vás prosbu. Tento člověk si již odpykal svůj trest a žádá to, co mu bylo ukradeno. Voláme vás, mocnosti spící. Voláme vás z hlubin. Zrušte trest a znovu očistěte tohoto člověka. Dosti bylo spravedlivého trestu." ozývalo se stále dokola. Čarodějnice se držely pevně za ruce a se zavřenými oči jednohlasně odříkávaly slova k rituálu. Frencis se mlčky přidal ke zbytku své skupiny a napjatě sledoval, jak z malé bílé kočky odpadávají po hrstech chlupy. Najednou se její celková hmotnost začala zvětšovat. Postavila se na zadní packy a svoji měnící se hlavu vztyčila vzhůru. Otevřela pusu a v té chvíli bylo velice dobře vidět, jak se jí zvětšují a zakulacují zuby. Holý ocas se za doprovodu nepříjemného praskání stáhl do jejího těla a z pacek začaly vyrůstat dlouhé hubené prsty. A z její holé hlavy začaly neuvěřitelnou rychlostí růst kaštanově zbarvené vlasy.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 10: Čarodějnice a očistná mast

11. března 2010 v 15:10 | Miharu 【春】
Čarodějnice a očistná mast

"Spusťte," promluvila honosně Velká matka, když všichni dorazili na místo. Mezitím se z nich ale stala atrakce dne. Dívky a ženy všeho věku kolem nich pobíhaly, prohlížely si je a neustále se všemu smály. Alexandr se smál samozřejmě taky a byl rudý od ucha k uchu. Usoudil, že čarodějnice jsou opravdu pomatené, protože většina z nich tu pobíhala polonahých. Nakonec ale pokrčil rameny a dál si užíval nevídaného představení v podobě jejich lehkých mravů. Zato Frencis se necítil zrovna pohodlně. Ne že by neměl pohled na pěkné dívky rád, ale při představě, že jsou to čarodějnice, mu naskakovala husí kůže. A přímo vedle něj kráčela bílá kočka a zhrozil se ještě víc, když si uvědomil, že vlastně jen díky ní se cítí prozatím v bezpečí.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 9: Měsíční dítě

8. března 2010 v 18:28 | Miharu 【春】
Měsíční dítě

Oskar opatrně položil ruku na své levé rameno a pevně jej stiskl. Každý další krok pro něj byl namáhavý, ačkoli cesta byla teď mnohem snesitelnější. Věděl, že jeho společníky zajímá, jakou nemocí nebo zraněním trpí, ale nechtěl tyhle cizince zatěžovat svými problémy. Věděl, že čarodějnice jsou už blízko. A teď nebyl čas zabývat se zbytečnostmi. Jeho kočka vedla napjatě celou skupinku stále kupředu.

Cesta Ticha 2 - Kapitola 8: Cukrový les

20. února 2010 v 12:51 | Miharu 【春】
Cukrový les

Prašná, málo užívaná cesta nejdříve vedla bezpečně okolo Cukrového lesa. Ale brzy se skupinka o třech lidech a jedné kočce dostala na rozcestí, kde lidé dlouho nepřemýšleli, kudy se dát. Ale tentokrát to mělo být jinak.
"Poslední šance se vrátit, Frencisi." podotknul Alexandr, ale i jej vzápětí uchvátilo, jak se Oskarova kočka ve stínu stromů znovu přeměnila na malou bílou skvrnku. Chvíli pokračovala sama, ale po pár metrech se zastavila u jednoho z balvanů, co byly poseté po cestě do Cukrového lesa, a vyskočila na něj. Její pán se vydal za ní a zbytek se mlčky rozhodl pro to samé. Oskar se naklonil nad kamenem, kde kočka máchala zuřivě ocasem, a začal si ho ze všech stran prohlížet.
 
 

Reklama



© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru