U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díly

Malice - Díl 20.

12. srpna 2010 v 12:08 | Miharu 【春】
Malice
"Ale já ti nedovolím dělat podobnou práci!" otočil se konečně. "Máš mě za hlupáka? Myslíš si, že jsem slepý? Já vím, že jsi těhotná!" rozkřičel se, ale po tak dlouhé době mlčení mu hlas trochu přeskakoval. "Modli se, abys neumřela dřív, než se to dítě narodí." řekl hořce a raději odešel, než by se rozzuřil ještě víc.
A Malice stála a po tvářích jí stékaly slzy jako už tolikrát. Ale zapřísáhla se, že tohle všechno přetrpí. Nenechá se zlomit a vydrží, co nejdéle bude moci. Protože dát život novému člověku je jejich společný sen. Edvina a její…


Pocit zmatení. Pocit, který přebíjí všechny ostatní a zároveň se snaží v tom zmatku najít nějaké řešení. Pocit, který čaroděj zažíval čím dál častěji a intenzivněji.

Do kuchyně dolehl křik.

Malice - Díl 19.

11. srpna 2010 v 11:08 | Miharu 【春】
Malice
Jeho hrubé prsty sjely na její něžný krk. "Slib mi, že už ten přívěšek nebudeš nikdy nosit," a pomalu začal rozvazovat suk na šňůrce.
"Už nikdy…" zavrtěla hlavou. "Patřím jen tobě…"
A dřevěný korálkový přívěšek zůstal zapomenut.
Pohozený někde v hromádce slámy…

"Vstávat!" rozlehl se čarodějův ostrý hlas studeným ranním vzduchem. "Říkám vstávat!" chňapl po chlapci a ještě rozespalého ho napůl vyvlekl ze dveří. A jako nějakou věc ho potupně pohodil do bahnité půdy.

Malice - Díl 18.

10. srpna 2010 v 10:08 | Miharu 【春】
Malice
"Nechte mě!" začala zoufale ječet. "Co jste mu to udělal?! Vy zrůdo!"
"Docela bych se teď hádal, kdo je tady zrůda." smál se, ale dalo mu pořádně zabrat, než zoufalou dívku dotáhnul na místo. Shodil ji na zem a zabouchl dveře. Malice se pověsila na mříže, jakoby je chtěla vyrvat. "Otevřete!"
"Hezké noční můry… Malice." rozloučil se s ní a na tváři měl znovu ten svůj příjemný a klidný úsměv.
"To není fér, slyšíte?! Porušil jste smlouvu! Hej!" bušila do dveří. "Vzal jste, co mu právem patří! Nemůžete dostat jeho duši výměnou za nic! Slyšíte?! Podvedl jste ho! … Smlouva neplatí… neplatí…" svezla se pomalu po dveřích. Naposledy na ně zabušila, ale už bylo pozdě.


Jaký je to pocit? Být uvězněn v místnosti s člověkem, z kterého máte nepopsatelnou hrůzu? A jaké to je, když toho samého člověka bezmezně milujete? Jde tenhle pocit vůbec vyjádřit slovy?

Je noc. Ale jediní obyvatelé chabého dřevěného přístřešku nespí. Je to noc plná strachu; strachu ze smrti, strachu z nočních můr, temná deštivá noc vyplněná beznadějí.
"Místo, kde neexistuje ani kousíček štěstí a naděje se zdá vzdálenější než zářivé hvězdy…" zašeptal Edvin ochraptělým hlasem. Nečekal odpověď, ale to nepříjemné ticho již nemohl dál snášet. Nutilo ho to přemýšlet nad věcmi, na které nerad myslel. Jenže jeho hlava byla plná otupělé melancholie, že o tom musel začít i mluvit.

Malice - Díl 17.

9. srpna 2010 v 9:08 | Miharu 【春】
Malice
"Ale něco jsem si uvědomila," zvedla hlavu. "Chci ti říct, abys to nevzdával. Já jen potřebuju trochu víc času, ale jestli se to stane, nebudu toho litovat."
"Počkej, o čem to…" zarazil se.
"Vím, co chceš," zašeptala. "Máš pravdu - je to to jediné, co zde můžeme zanechat. Ty a já. Myslím, že teď už máme stejný sen." zadívala se hluboko do jeho temných očí, ale Edvin tomu stále nemohl uvěřit.


Polibek. Další a další. Sesypávaly se na její tělo, jakoby jim nebylo konce. Ulehávaly jako spadané listí na podzim, ale na rozdíl od nich, byly plny života. Doteky, kterým jako jediným dovolí spočinout na své kůži. Doteky, které mohou poznat každičký centimetr jejího těla. Bylo to jako tanec, který nemá kroky, ale je divoký jako řeka. Ne, spíše jako oheň; plamen, který něžně propaluje díru do její hrudi. A další polibek na krk za doprovodu zvědavých prstů, které našly, co hledaly.

Malice - Díl 16.

8. srpna 2010 v 8:08 | Miharu 【春】
Malice
"Cože?" nevěřila svým uším. "Vždyť jsi ho sám viděl. Bylo mu úplně jedno, jestli ten přívěšek zahodí, nebo ho budu nosit já. Nemá to žádný význam."
"Mýlíš se." pohladil ji hřbetem druhé ruky po tváři. "Až se mu to bude hodit, vzpomene si, že jsi jeho."
"Pouze duší, ne tělem!"
"Tělem i duší." opravil ji. "Nezáleží na tobě, nýbrž na něm. Ale až bude tenhle přívěšek z tvého krku pryč," položil ho opatrně zpět na její hruď, "tehdy budeš patřit mě…" nepřestával se dívat do jejích očí.


'Ty jsi asi nepochopila, co jsem říkal.' držel znovu její přívěšek v ruce. Tentokrát už byl večer a oba stáli nehybně před svými pokoji. 'Nechci tě do toho nutit, ale víc jak dva dny čekat nemůžu.'
'Co? Po-počkej! Snad nemyslíš… Ah…' ustoupila o pár kroků, ale přívěšek se jí zatím osvobodit nepodařilo. Vždyť právě teď pochopila, o co ji vlastně žádá.
'Proč… proč chceš zrovna tohle? A proč mi k tomu dáváš ještě časovou lhůtu?!'
Najednou na jejich rtech přistál prst za doprovodu tichého 'Pššš…'

Malice - Díl 15.

24. července 2010 v 14:35 | Miharu 【春】
Malice
Znovu pocítila tu ztracenou sladkou příchuť, ale tentokrát po jablcích chutnaly Edvinovy rty. A když se smyslně pohnuly, vše bylo ještě sladší. Pomalu zavřela oči, zatímco všechny starosti rychle odplouvaly pryč. Její mysl se zaplnila jen jedním pocitem. Neznala ho, ale byl hříšně krásný. A když měl vyprchat, políbil ji znovu. Nechtěl se tak snadno vzdát příležitosti, která se mu naskytla, protože po tomhle už hrozně dlouho toužil. Jak strašně si přál políbit tyhle rty… A co by dal za to, aby je mohl líbat ještě hodně, hodně dlouho…

'A já myslel, že si opravdu něco koupíte… Ale co už s vámi; mazejte domů.' zněla Richoretteho slova, když odcházeli z tržiště. Ale Edvin ani nic víc slyšet nechtěl. Hned za městem uchopil Malice za ruku a jejich cesta trvala dvakrát déle, než obvykle. Jakoby se takhle domů měli vracet ještě nesčetněkrát. Byl to krásný pocit volnosti plný klidu a naděje.
Ale jakmile vstoupili na cestu, která vedla k jejich chalupě, všechny krásné sny se rozplynuly. Znovu byli v realitě a jejich spojené ruce jim pouze připomínaly, že ještě před chvíli snili krásný sen.

Malice - Díl 14.

25. června 2010 v 15:57 | Miharu 【春】
Malice
"Je to hlavně moje vina, že jsem tohle dopustil." pokračoval klidněji a na okamžik ztichl. "Asi bude lepší…, když na všechno zapomeneme," řekl nakonec a postavil se. "Nechci, abys trpěla. Já už si zvyknu." zakončil rozhovor a odešel. A celý den se Malice vyhýbal.

"Dnes jsou ve městě trhy," začal Richorette u snídaně. "Mám tam takový malý plácek, kde budu prodávat různé masti. A tak mě napadlo, jestli byste se nechtěli podívat a třeba si něco koupit."
"Na tržnici?" chtěla se Malice ještě jednou ujistit.
"Myslel jsem, že budeš víc nadšená," zvedl pobaveně obočí.
"Ale já jsem!" vyhrkla nečekaně, ale okamžitě studem sklopila hlavu. "Já jen… že většinou se na mě všichni tak divně dívají…"
"Od toho mají oči." odpověděl Richorette s nezájmem. "Tak půjdeš nebo ne?" strčil si poslední sousto do úst a olízl si prsty. "Takováhle nabídka se neopakuje často,"
Malice se zadívala do klína a nakonec odpověděla: "Děkuji - půjdu."

Malice - Díl 13.

5. června 2010 v 10:31 | Miharu 【春】
Malice
Sotva se jejich rty dotknuly, Malice vyškubla své dlaně z těch jeho a dala se na útěk. Zabouchla za sebou dveře od chalupy a chtěla utíkat dál, jenže přes slzy neviděla ani na krok. Nohou zavadila o práh od kuchyně a upadla na zem. Neobtěžovala se ani zvednout. Hořké slzy dopadaly na podlahu a pomalu se do ní vpíjely. Její pocity byly smíchané, ale jedno věděla jistě.
Za tohle si může sama…

'Odpusť mi… odpusť…'

Malice seděla namáčknutá v rohu svého pokoje tak, aby ji Edvin nemohl skrz okénko vidět. Její mysl byla přeplněná výčitkami. Byla tak naivní a hloupá! A sobecká!

Malice - Díl 12.

12. května 2010 v 18:26 | Miharu 【春】
Malice
Tohle je ono - tohle je ten pocit. Tak dlouho jej Malice hledala, že vůbec nedokázala uvěřit, že jej právě nalezla. Konečně se zase cítí v bezpečí. Konečně našla místo, kde může být sama sebou. Kde se může ukrýt, když jí bude nejhůř…
Jenže si zdaleka neuvědomovala, jak sobecká právě je. Že si bere jen pro sebe a nedává nic nazpět. Ale Edvinovi to v téhle chvíli nevadilo. Stačilo mu, že ji může držet v náručí. Že se jí může dotýkat beze strachu a hladit ji po vlasech. Utápěl se ve svých vlastních pocitech mnohem silnějších, než byly ty její, až ho trochu děsilo, že takhle znenadání vyplavaly na povrch.


Den za dnem… Noc co noc… Dva pocity. Bezpečí a láska.
Jednoho večera se Malice usmála. Když Edvin ten úsměv uviděl, málem se mu zastavilo srdce. Ale vzápětí odvrátil pohled. Bolest narůstala…
Den za dnem… Noc co noc… Jeden pocit.
Žal.

Malice - Díl 11.

24. dubna 2010 v 11:50 | Miharu 【春】
Malice
"Co říkáte tomu, kdybychom si dneska dali všichni volno?" navrhl.
"Pane," stiskla Malice nepatrně jeho dlaň. "Moc vám děkuji, ale… já potřebuji něco dělat. Nedokáži teď sedět a myslet na všechno, co se právě stalo…"
Richorette se začal škrábat ve vlasech a snažil se vymyslet nějaké jiné řešení. Nakonec si ale znovu povzdechnul.
"Dobře, pomůžeš mi uklidit v pracovně. Ale nejdřív musíme odsud s Edvinem něco poodnášet…"


"Posbírej všechny ty papíry na podlaze, ano?" řekl Richorette zatímco přirazil stůl zpět ke zdi. Malice si tedy klekla na zem a začala všechny dávat na jednu hromadu. Některé listy byly hustě popsané, některé ušmudlané a některé zahnědlé stářím a tvářili se, jakoby se chtěly každou chvíli rozpadnout na prach. Celkem ji zajímalo, co všechny ty obrazce na nich znamenají, ale stejně by to nepochopila.

Malice - Díl 10.

18. dubna 2010 v 13:35 | Miharu 【春】
Malice
"Hej," přiklekl si okamžitě k dívce, ale stále se ostýchal se jí byť jen dotknout. Věděl, že když to udělá, jeho postoj k ní se navždycky úplně změní. Že už se na ni nebude dívat jako na cizince, ale bude pro něj něco víc. Moc dobře to věděl. I to, že odteď zažije jen dny plné utrpení a bolesti. Ale i přes to si její hlavu přitiskl něžně na rameno. Ruce položil na dívčina záda a přesně v tom okamžiku… se jeho srdce bolestně roztlouklo…


Richorette nabral zpět svoje vědomí, ale to už Edvin nebyl v jeho dohledu. Dva muži ho táhli skoro po zemi znovu do pracovny. Připadal si jako kus nábytku, který nikam nepasuje a pořád je přemisťován z místa na místo.
Konečně pod sebou ucítil pevnou židli. Pevně přitiskl víčka k sobě, aby mohl konečně zaostřit na čaroděje, který k němu vítězně kráčel.

Malice - Díl 9.

4. dubna 2010 v 14:52 | Miharu 【春】
Malice
Malice k němu ostýchavě přišla blíž. Ani nevěděla, kde se v ní všechna ta odvaha bere - možná byla jen zvědavá, co mu Richorette vlastně udělal. Trochu se nahnula na stranu a konečně zahlédla odraz v zrcadle. A dívala se na něj stejně tak ohromeně, jako Edvin. Opatrně si přejížděl po svém hrubém seškvařeném obličeji a stále nemohl uvěřit tomu, co vidí. Několikrát zamrkal a znovu se na sebe zadíval. Na tváři se mu objevil letmý úsměv a Malice si překvapením přiložila ruce na pusu - to bylo poprvé, co ho viděla usmívat se. Možná byla jen hloupá a jednoduchá dívka, ale její strach v tenhle okamžik dočista zmizel.


Bylo to zvláštní, ale od té doby, co Richorette uzdravil Edvinovi kousek jeho obličeje, dny ubíhaly rychleji. Možná to byl jen chvilkový pocit, ale Malice to tak prostě cítila. Jeho hlas získal konečně nějakou barvu a také se více díval kolem sebe, jakoby se mu s navráceným okem vrátila i schopnost vnímat krásu skrytou v maličkostech.

Malice - Díl 8.

31. března 2010 v 19:10 | Miharu 【春】
Malice
Chvíli se na sebe dívali, ale Malice se vzápětí zkřivil obličej vztekem.
"Jsi ještě horší jak Richorette!" zakřičela, když běžela pryč. Edvin zůstal stát jako opařený. Něco takového od téhle ufňukané holky vůbec nečekal. To je ale opravdu tak hrozný? Vždyť se snaží, aby všechno bez problému klapalo. Proč to Malice pořád vidí jinak? Jeho metody jsou správné! Nikomu neubližují, nikoho nezraňují… Tak proč to ta holka pořád nedokáže pochopit?
Najednou si ale něco uvědomil. Žije tady už tak dlouho, že na to úplně zapomněl; na jeho začátky téhle prokleté služby plné utrpení a vzteku. Trvalo mu rok, než si vůbec zvyknul na všechna ta nevyřčená pravidla. Každičká jizva na jeho těle je toho důkazem. A teď chce to samé po Malice za pár dní? Nemožné.

"Dobré ráno drahá Malice." vešel Richorette s úsměvem do kuchyně. Posadil se ke stolu a hluboko do plic nasál vůni z čerstvých koláčů. Děvečka je narychlo pocukrovala a s roztřesenýma rukama položila talíř před něj. Muž ji ale okamžitě chytl za zápěstí a pevně stiskl.

Malice - Díl 7.

12. března 2010 v 15:00 | Miharu 【春】
Edvin se na chvíli zarazil, ale nemusel nad svými jednoduchými odpověďmi přemýšlet dlouho.
"Byl to rozkaz. A já je plním."
"Já vím!" zakřičela a chlapec se jen nechápavě zadíval na její třesoucí se tělo.
"Já to vím," zopakovala tentokrát šeptem. "Vím, že bys to stejně nakonec udělal, ale," odmlčela se a přitiskla si košili pevněji na hruď. "Stačilo by, kdybys jen na pár vteřin zaváhal… nebo aspoň něco řekl - to bych ti to potom dokázala někdy odpustit!" zavrtěla hlavou a zavzlykala. "Měli bychom držet při sobě!" otočila se znenadání na Edvina, až sebou překvapením ucukl. "Měli bychom si pomáhat, protože jsme oba ve stejné situaci! Měli bychom spolu více mluvit, být přátelé…"
"Tohle ale nepůjde." zavrtěl hlavou a přitom si stáhl kapuci trochu víc do obličeje.


"Malice?" zaklepal Edvin na dveře od jejího pokoje a vešel dovnitř. Dívka ležela na břiše, ale vypadalo to, že ještě spí.
"Malice." zvýšil hlas, ale ona se ani nepohla. Na malou chvíli mu mozek zahltila myšlenka, že to přes noc nevydržela a umřela, ale vzápětí dívka mírně otočila hlavou.

Malice - Díl 6.

7. března 2010 v 11:02 | Miharu 【春】
"Odedneška vám už budou všechna pravidla jasná, slečno Noar." dořekl a jedním rychlým pohybem udělal na zádech třesoucí se dívky zarudlý pruh. Malice vykřikla bolestí. Obličej měla celý mokrý od slz a záda v jednom ohni. A bič znovu rozsekl její košili a zaryl se do masa. Dívka znovu zapištěla. A znovu a znovu. Její nedotknuté tělo se třáslo bolestí a bělostná košile získala rudý nádech.
"Edvine," promluvil Richorette, "poslední rána je tvoje." a vtiskl mu bič do ruky.
Malice se přerývaně nadechla. Doufala,… do poslední chvíle doufala, že je na tomhle místě aspoň jediný člověk, který se jí zastane. Ale vzápětí jí bič naposledy přejel po zádech.
A tahle rána… bolela ze všech nejvíc.


Malice ležela bezvládně ve svém pokoji; na hromádce slámy, jejíž strukturu přestala už dávno vnímat. Okolí přikryla rouška noci a zchladlý vzduch konečně začal tišit její křičící záda. Neměla odvahu se ani pohnout. Pět zarudlých a krvácejících ran jí nedovolovaly myslet na nic jiného než na bolest. Chtěla najít nějakou příjemnou myšlenku, která by ji alespoň na chvíli oddálila od tohoto hrozného místa, ale nenašla nic. Její život nikdy nebyl lehký ani radostný. Už si ani nepamatuje, kdy se s otcem naposledy zasmála. Ale pamatuje si, kdy přestal chválit všechnu její snahu. Ještě před třemi lety se na ni mile usmál a pochválil jí výtečnou polévku, vypucovaný dům nebo třeba pozašívané díry na oblečení. Ale později z jeho tváří úsměv úplně zmizel. A teď se v Malicině mysli začaly pomalu ztrácet i pevné obrysy jeho obličeje. Obličeje jediného člověka, který ji měl kdysi rád…
 
 

Reklama



© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru