U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Malice - Kapitoly

Malice - Díl 20.

12. srpna 2010 v 12:08 | Miharu 【春】
Pocit zmatení. Pocit, který přebíjel všechny ostatní a zároveň se snažil v tom zmatku najít nějaké řešení. Pocit, který čaroděj zažíval čím dál častěji a intenzivněji.
Do kuchyně dolehl křik.

Malice - Díl 19.

11. srpna 2010 v 11:08 | Miharu 【春】
"Vstávat!" rozlehl se čarodějův ostrý hlas studeným ranním vzduchem. "Říkám vstávat!" chňapl po chlapci, a ještě rozespalého ho napůl vyvlekl ze dveří. Pak Edvina jako nějakou věc potupně pohodil do bahnité půdy. Malice vyběhla zmateně za nimi. Když si znovu uvědomila, že žije v noční můře, chtělo se jí zoufalstvím křičet. Edvin se mezitím opřel o lokty, ale neměl v úmyslu vstát. Cítil se příliš slabý. Všechno kolem něj probíhalo tak zvláštně pomalu a zároveň neuvěřitelně rychle.

Malice - Díl 18.

10. srpna 2010 v 10:08 | Miharu 【春】
Jaký je to pocit? Být uvězněn v místnosti s člověkem, z kterého máte nepopsatelnou hrůzu? A jaké to je, když toho samého člověka bezmezně milujete? Jde něco takového vůbec vyjádřit slovy?

Malice - Díl 17.

9. srpna 2010 v 9:08 | Miharu 【春】
Polibek. Další a další. Sesypávaly se na její tělo, jako by jim nebylo konce. Ulehávaly jako spadané listí na podzim, ale na rozdíl od nich, byly plny života. Doteky, kterým jako jediným dovolila spočinout na své kůži. Doteky, které mohly poznat každičký centimetr jejího těla. Doteky, po kterých toužila. Bylo to jako tanec, který neměl kroky, ale byl divoký jako řeka. Ne, spíše jako oheň, plamen, který něžně propaluje díru do její hrudi. A další polibek na krk za doprovodu zvědavých prstů, které našly, co hledaly. Stačí jen zatáhnout a nebude cesty zpět. Stačí jen rozvázat tuhle koženou smyčku a…

Malice - Díl 16.

8. srpna 2010 v 8:08 | Miharu 【春】
Byl večer. Edvin svíral přívěšek znovu mezi prsty a upřeně hleděl Malice do očí.
"Ty jsi asi nepochopila, co jsem dnes odpoledne říkal."
Jenže Malice moc dobře věděla, co myslel. Nechápala jen, kde vzal tolik odvahy a drzosti, aby ji žádal právě o tohle.
"Už nevydržím čekat," naléhal. "Nemůžu čekat. Je jen otázkou času, kdy Richorette vše zjistí a zničí všechno, co my dva máme. Chci toho snad moc? Jen jednu krásnou vzpomínku…"

Malice - Díl 15.

24. července 2010 v 14:35 | Miharu 【春】
"A já myslel, že si opravdu něco koupíte… Ale co už s vámi - mazejte domů," zněla Richoretteho slova, když odcházeli z tržiště. Ale Edvin ani nic víc slyšet nechtěl. Hned za městem uchopil Malice za ruku a jejich cesta trvala dvakrát déle než obvykle. Přišlo mu to, jako by se takhle domů měli vracet ještě nesčetněkrát. Byl to krásný pocit volnosti plný klidu a naděje. Ale jakmile vstoupili na cestu, která vedla k jejich chalupě, všechny krásné sny se rozplynuly. Znovu byli v realitě a jejich spojené ruce jim pouze připomínaly, že ještě před chvíli snili krásný sen.

Malice - Díl 14.

25. června 2010 v 15:57 | Miharu 【春】
"Dnes jsou ve městě trhy," začal Richorette u snídaně. "Mám tam takový malý plácek, kde budu prodávat různé masti. A tak mě napadlo, jestli byste se nechtěli podívat a třeba si něco koupit."
"Na tržnici?" chtěla se Malice ještě jednou ujistit.
"Myslel jsem, že budeš víc nadšená," zvedl pobaveně obočí.
"Ale já jsem!" vyhrkla nečekaně, ale okamžitě studem sklopila hlavu. "Já jen… že většinou se na mě všichni tak divně dívají…"
"Od toho mají oči," odpověděl Richorette s nezájmem. "Tak půjdeš nebo ne?" strčil si poslední sousto do úst a olízl si prsty. "Taková nabídka se neopakuje často."
Malice se zadívala do klína a nakonec odpověděla:
"Děkuji - půjdu."

Malice - Díl 13.

5. června 2010 v 10:31 | Miharu 【春】
Malice seděla namáčknutá v rohu svého pokoje tak, aby ji Edvin nemohl skrz okénko vidět. Její mysl byla přeplněná výčitkami. Byla tak naivní a hloupá! A sobecká! Do té doby, než přišel ten potulný čaroděj, bylo všechno v pořádku. Když jí tehdy Edvin čistil rány, necítil k ní nic zvláštního. Nebo snad ano a dokázal to mistrovský skrýt? Dokáže vůbec člověk přetáhnout bičem někoho, koho má rád? Na tom už ale nezáleželo. Jeho slova ji tížila jako kámen. Jak se do ní mohl zamilovat, když u ní žádné city nevzplanuly? Není snad k lásce potřeba něco víc než jen cítit teplo toho druhého? Říkal přece, že nemůžou byt přátelé, protože by ho ranila smrt dalšího drahého člověka, tak proč dovolil, aby se stalo ještě něco horšího? Proč porušil všechno, co si zakázal? To je opravdu láska silnější než cokoliv jiného? Anebo je to snad chtíč?
Když si Malice vzpomněla na některou z předešlých nocí, konečně si uvědomila, že každým večerem si byli blíž. Ona pouhou důvěrou a on v propasti nešťastné lásky. Tak moc ho nevědomky trápila, až si na sebe ušila neviditelný bič. A dnes jím konečně pořádně dostala.

Malice - Díl 12.

12. května 2010 v 18:26 | Miharu 【春】
Den za dnem… Noc co noc… Dva pocity. Bezpečí a láska.
Jednoho večera se Malice usmála. Když Edvin ten úsměv uviděl, málem se mu zastavilo srdce. Ale vzápětí odvrátil pohled. Bolest narůstala…
Den za dnem… Noc co noc… Jeden pocit.
Žal.

Malice - Díl 11.

24. dubna 2010 v 11:50 | Miharu 【春】
"Posbírej všechny ty papíry na podlaze, ano?" rozkázal Richorette zatímco přisunoval stůl zpět ke zdi. Malice si klekla na zem a začala všechny dávat na jednu hromadu. Některé listy byly hustě popsané, některé ušmudlané a některé zahnědlé stářím a tvářili se, jako by se chtěly každou chvíli rozpadnout na prach. Celkem ji zajímalo, co všechny ty obrazce na nich znamenají, ale stejně by to nepochopila.

Malice - Díl 10.

18. dubna 2010 v 13:35 | Miharu 【春】
Richorette nabral zpět své vědomí, jenže Edvin už nebyl v jeho dohledu. Dva muži ho táhli skoro po zemi znovu do pracovny. Připadal si jako kus nábytku, který nikam nepasuje a pořád je přemisťován z místa na místo. Když pod sebou konečně ucítil pevnou židli. Pevně přitiskl víčka několikrát k sobě, aby mohl konečně zaostřit na čaroděje, který k němu vítězně kráčel.

Malice - Díl 9.

4. dubna 2010 v 14:52 | Miharu 【春】
Bylo to zvláštní, ale od té doby, co Richorette uzdravil Edvinovi kousek jeho obličeje, dny ubíhaly rychleji. Možná to byl jen chvilkový pocit, ale Malice to tak prostě cítila. Jeho hlas získal konečně nějakou barvu a také se více díval kolem sebe, jako by se mu s navráceným okem vrátila i schopnost vnímat krásu skrytou v maličkostech.
I ona se trochu změnila. Plnila svou práci, jak nejlépe uměla, dělala vše, co jí bylo nařízeno, a dokonce se naučila vést s Richorettem obyčejný rozhovor, jelikož na zádech se jí už pomalu dělaly jizvy, a pána domu v posledních dnech hojně navštěvovala dobrá nálada. Sice byl často zavřený v pracovně a skoro každou chvíli běžel do města, ale asi se mu jeho práce dařila.

Malice - Díl 8.

31. března 2010 v 19:10 | Miharu 【春】
"Dobré ráno drahá Malice," vešel Richorette s úsměvem do kuchyně. Posadil se ke stolu a hluboko do plic nasál vůni z čerstvých koláčů. Děvečka je narychlo pocukrovala a s roztřesenýma rukama položila talíř před něj. Muž ji ale okamžitě chytl za zápěstí a pevně stiskl.

Malice - Díl 7.

12. března 2010 v 15:00 | Miharu 【春】
"Malice?" zaklepal Edvin na dveře od jejího pokoje a vešel dovnitř. Dívka ležela na břiše, ale vypadalo to, že ještě spí.
"Malice," zvýšil hlas, ale ona se ani nepohnula. Na malou chvíli mu mozek zahltila myšlenka, že to přes noc nevydržela a umřela, ale vzápětí dívka mírně otočila hlavou.

Malice - Díl 6.

7. března 2010 v 11:02 | Miharu 【春】
Malice ležela bezvládně ve svém pokoji. Na hromádce slámy, jejíž strukturu přestala už dávno vnímat. Okolí přikryla rouška noci a zchladlý vzduch konečně začal tišit její křičící záda. Neměla odvahu se ani pohnout. Pět zarudlých a krvácejících ran jí nedovolovaly myslet na nic jiného než na bolest. Chtěla najít nějakou příjemnou myšlenku, která by ji alespoň na chvíli oddálila od tohoto hrozného místa, ale nenašla nic. Její život nikdy nebyl lehký ani radostný. Už si ani nepamatovala, kdy se s otcem naposledy zasmála. Ale přesně věděla, kdy přestal chválit všechnu její snahu. Ještě před třemi lety se na ni mile usmál a pochválil její výtečnou polévku, vypucovaný dům nebo třeba zpravené díry na oblečení. Ale později z jeho tváří úsměv úplně zmizel. A teď se v Malicině mysli začaly pomalu ztrácet i pevné obrysy jeho obličeje. Obličeje jediného člověka, který ji měl kdysi rád…
 
 

Reklama



© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru